Věnováno DdaDoubkov , Nellyisbest
******
Hermiona nevěděla, co má dělat. Léta boje s Voldemortem ji na setkání s Narcisou Malfoyovou nepřipravila. Zvlášť ne ve chvíli, kdy jí syn pevně držel ruku na zadku. Hermiona zalétla očima ke skříni, kde si jen před pár dny vypůjčila Narcisiny šaty.

Modlila se, aby si to Narcissa neuvědomila.

"Draco," zasyčela Narcissa.

"To ona se tu objevila bez ohlášení," zamumlal, ale místo toho si strčil ruce do kapes.

"Draco, kdyby ses posadil. Možná by se slečna Grangerová mohla vrátit později," navrhla Narcissa chladně.

"To si nemyslím, matko. Jestli se mnou potřebuješ mluvit v soukromí, přijdu zítra do sídla." "Cože?" zeptala se.

Narcissa si syna a Hermionu prohlížela. Ústa se jí zlomkovitě stáhla. Příkře pokynula k prázdným židlím vedle sebe. Hermiona se podívala na Draca. Zaťal čelist a ona viděla, jak se mu ve stříbrných očích odráží tvrdohlavost. Jeho ruka se natáhla po té její a pevně a přehnaně ji sevřela. Táhl ji k pohovce, aby si sedla vedle něj.

"Ani ne před půl hodinou mi přišla sova od Denního věštce s dotazem, jak se vyjadřuji k tomu v uvozovkách 'milostnému trojúhelníku', který dnes ráno vedl ke rvačce mezi tebou a Ronaldem Weasleym." Nakrčila nos. "Je to pravda?"

Draco se na ni zadíval. "Cože? Ten milostný trojúhelník, nebo ta rvačka?"

"Nebuď hloupý." Narcissa si povzdechla. "Syn, kterého jsem vychovala, by na sebe nepřitahoval takovou nechutnou pozornost."

Hermioně se nepodařilo potlačit zavrčení; Draco se vždycky dostával do rvaček a hádek. Pozitivně zbožňoval provokování lidí. Narcissa po ní střelila mrazivým pohledem, až jí cukaly rty.

"Žádný milostný trojúhelník neexistuje jinak než ve malinkém mozečku Ronalda Weasleyho," odpověděl Draco. "A já jsem na tu skutečnost mohl poukázat a Weasley tváří v tvář nezakryté pravdě nedokázal ovládnout své nejnižší pudy."

"Takže je to pravda," odpověděla Narcissa chladně. "Můj syn se změnil v jakéhosi... veřejného rváče... kvůli mudlovské šme - čarodějce, která se pokusila zničit naši rodinu."

"Ale nedramatizuj to, matko. Já jsem Weasleyho neuhodil, ani nikoho jiného, když na to přijde. Jen jsem si oblékal košili..." Při tomto odhalení se Narcissa zhrozila, ale Draco pokračoval. "A Weasley mě udeřil zezadu do hlavy. Grangerová ho omráčila a zavolala bystrozraky a lékaře. Byl obviněn z napadení. Dokonce i Potter vypovídal v můj prospěch."

Narcissa přivřela oči. "Panebože. Bude to ve všech novinách. Všichni se to všechno dozvědí."

Až do této chvíle se zdálo, že Narcissa Hermionu ignoruje, a Hermiona považovala za rozumné tváří v tvář této trapné rodinné hádce mlčet.

"Copak se nestydíš?" zeptala se Narcissa. Narcissa se k ní náhle otočila a zasyčela. "Taháš naši rodinu do špíny." "Cože?" zeptala se.

Hermioně zrudly tváře horkem a ruce se jí třásly. Draco to cítil; cítila, jak se jeho prsty svírají kolem jejích a jeho oči se k ní upřely. Neměla šanci zareagovat, než se Narcissa otočila zpátky k Dracovi a pokračovala v řeči.

"Draco, jsem si jistá, že slečna Grangerová má mnoho kladných vlastností. Ale kam to vůbec směřuje? Jistě si uvědomuješ, jaké důsledky by mělo byť jen krátké přiřazení k té dívce. Jistě jsi neuvažoval o ničem... jiném."

Draco se s ustaraným výrazem podíval směrem k Hermioně. Chápala ho; obával se, že očekává velkolepé prohlášení o sňatku a o tom, že to bude na věčné časy a nikdy jinak. Usmála se na něj uklidňujícím úsměvem a zdálo se, že se uklidnil.

"Já prostě nevím. Chci říct - veřejně jsme si řekli, že spolu chodíme, až dnes." "Aha." Draco pokrčil rameny. "Ale stálo by za to zjistit, kam to směřuje."

"Ale poslouchej se, Draco. Nechat věci vymknout se kontrole jen pro případ, že by se téhle mu-dívce dlouhodobě zalíbilo." Narcissa našpulila rty. "Tohle musí skončit. Nebojte se, slečno Grangerová, jsem si jistá, že výměnou za vaši spolupráci dokážeme vymyslet vhodnou kompenzaci."

"Promiňte?" Hermioniny oči ztvrdly. "Jsem s Dracem, protože se mi líbí. Nehodlám se s ním rozejít kvůli penězům! Co si myslíte, že jsem za člověka?"

Dracova ruka se jí začala hladit po paži a jemně obkreslovala kruhy na tom citlivém místě v ohybu paže. Když se podívala jeho směrem, hleděl na ni se zvláštním, jemným výrazem. Jeho oči zchladly a Hermioně bylo Narcissy skoro líto.

"Víš, Grangerová má podstatu - není jako Pansy. A na rozdíl od minulého přerušení mého vztahu jsem teď to já, kdo má panství pod kontrolou. Od otcovy smrti jsem byl velmi štědrý. Nepožadoval jsem, aby ses přestěhovala ze sídla. Neměl jsem žádný problém s tím, abys i nadále měla přístup k účtům a zařizovala finance, jak uznáš za vhodné. Ale jestli se mě budeš i nadále snažit ovládat..." Pro efekt se odmlčel a vypadal šokujícím způsobem podobně jako Lucius. "Budu podstatně... méně... štědrý."

Narcisse se rozšířily oči. "Četl jsi závěť?" Když se odmlčel, konečně zamumlala: "Myslím, že bych možná měla jít."

"Uvidíme se zítra, matko. Byl to pro mě a Hermionu velmi náročný den. Potřebujeme si odpočinout."

Bez rozloučení se odšourala pryč. Hermiona cítila, jak jí hoří tvář, a pocítila nejasné rozpaky, že je svědkem tak osobního rodinného sporu. Postavila se snad mezi něj a jeho matku?

"Za den nebo dva bude v pořádku, až mě bude potřebovat na večeři, kterou pořádá." Sklouzl jí rukou ke krku a jemně jí přetáhl prsty po linii čelisti. "Byla jsi úžasná."

Zvedla jedno nedůvěřivé obočí.

"Ne, opravdu. Chci říct..." Pokrčil rameny. "Byli jsme tak hrubě vyrušeni. Pojďme si lehnout."

Hermiona přikývla; chápala, že ačkoli ještě nedošlo na prohlášení nebo zásnuby, tohle byl bod obratu. Draco Malfoy se - během jediného dne - rozešel s názory své rodiny, a to veřejně.

Když mu svlékala košili, vtiskl jí jemné polibky podél krku. Jeho prsty pomalu a něžně odstraňovaly každý kousek jejího oblečení. Když se konečně pomalu ocitli úplně kůže na kůži, jeho dlouhé, štíhlé tělo přitisknuté na jejím, šeptal její jméno, zatímco hladil rukama její klíční kosti, krk, prsa a břicho. Zachvěla se, když pod ní sklouzl rukama a přitiskl ji k sobě.

Zoufale ho chtěla mít v sobě.

"Prosím, Draco," zakňourala, "prosím."

Vyhověl jí, pomalu se nořil do jejího těla a šedé oči se mu vpíjely do hnědých. Ten známý pocit, jak se roztahuje, aby se setkala s jeho obvodem, jak se štíhlá rovina jeho těla opírá o její vlastní. Bylo to jako návrat domů; příliš dokonalé na to, aby to byl jen úlet.

Zvlášť ne poté, co ho poznala - nejen jako někoho, s kým se může vyspat, ale jako člověka.

Jeho přírazy zrychlily. Její ruce putovaly po jeho zádech, tiskly mu hýždě, nohy, záda a on začal sténat a zaklánět hlavu. Při jeho uvolnění přišlo to její; zakňourala a cítila, jak ztrácí kontrolu nad vlastním tělem. Vydala ze sebe výkřik, zkroutila se a ztuhla pod ním.

"Draco... ach, Bože." Vymrštila se na hedvábné prostěradlo, její nitro se k němu pevně přitisklo. "Miluji tě."

Cítila, jak ztuhl, a na okamžik se obávala, že ho její náhlé prohlášení vyděsilo. Ale pak se udělal a zaplavil její nitro vlnou teplého, lepkavého semene.

Jeho výkřik se rozléhal místností. "Bože, Hermiono."

Když o chvíli později oba bezvládně a lepkavě leželi sobě, Draco zvedl zpocenou tvář a vrhl na ni šibalský úsměv. "Taky tě miluju."

Její rty se na jeho rameni stáhly do jemného úsměvu a ona ucítila, jak jeden z jeho prstů obtáčí zatoulaný pramen. Ani jeden z nich se nepohnul, aby jejich těla rozpojil.

"Zůstaneš tu přes noc, že ano?" zeptal se a v jeho hlase zazněla nejistota.

Přikývla a on přes ně oba přetáhl přikrývku.

******

O šest měsíců později...

Hermiona pečlivě zabalila každý kousek skleněného nádobí, než ho zabalila do krabice.

"Můžeš si vzít kávovar na espresso. Vím, že jsem na něj doplatila, když jsem procházela fází latté, ale uvědomila jsem si, že mě kofeinové nápoje neberou. Mně stačí dobrý šálek čaje," zamumlala Ginny. "Hlavně když si můžu vzít skleničky na martini."

"Ale klidně. Draco má ve svém bytě spoustu předraženého křišťálového barového nádobí." Hermiona našpulila rty. "A ten chudák domácí skřítek ho leští každý týden!"

Draco, který vyšel z její ložnice s krabicí oblečení, po ní střelil káravým pohledem. "Upřímně? Už zase mluvíš o Tinky? Vždyť dostává zaplaceno."

"Ty platíš domácímu skřítkovi?" Ginny se zeptala s povytaženým obočím. "To si nedovedu představit."

Odložil krabici a načal téma. "Měl to být kompromis. Já jí zaplatím a Hermiona přestane řešit práva mého domácího skřítka. Až na to, že moje nejdražší přítelkyně pořád otravuje Tinky kvůli pracovnímu vytížení, nemocenské a dovolené, a chudák má diagnostikovanou úzkostnou poruchu. Museli jsme ji léčit! V St. Mungo's říkali, že nikdy neviděli nic tak..."

V tu chvíli se otevřely dveře. Podívali se k nim a čekali, že se Harry vrátí s pizzou a pivem po stěhování.

Místo toho se ve dveřích objevila zavalitý zrzek.

"Co tady sakra dělá!" Draco se na otočil na dveře. "Jeho trest skončil teprve před dvěma dny!"

"Já vím," zamumlal. "Hele, jestli chceš, tak já půjdu. Já jen... Chtěl jsem se omluvit, ano? Hermiono, vím, že jsem se choval jako pěkný hajzl. A když se máma zmínila, že se k němu stěhuješ..." Povzdechl si. "Uvědomil jsem si, že to nebyl jen úlet. A chyběla jsi mi - chybělo mi, že jsme jen přátelé, my tři, takoví, jací jsme bývali."

Ginny nervózně těkala očima mezi zrzkem a brunetkou. Dracovi se při pohledu na Rona sevřela čelist, ale držel jazyk za zuby.

"Nejsem jediná, ke komu ses choval jako k odpadu. Nemyslíš, že by ses měl omluvit někomu jinému?" Hermiona se jízlivě zeptala.

Ron sebou trhl, a když konečně promluvil, slova zněla nuceně. "Podívej, je mi to líto, Malfoyi."

Malfoy mu to nehodlal usnadnit. "Za co?"

"Za... to, že jsem tě praštil, myslím. A za to, že jsem Hermionu nazval tak trochu lehkou dívkou, protože si tě oblíbila."

"Nevzpomínám si, že bys to formuloval přesně, ale je to dost blízko," zamumlal Malfoy. "Pořád tě nemám rád, Weasley, ale tvou omluvu přijímám."

"Rone, když už se tu chceš poflakovat, mohl bys být aspoň užitečný a začít něco balit? Moje svatební časopisy se samy k Harrymu nepřestěhují." Ginnyin hlas nepřipouštěl žádné argumenty a zněl docela jako její matka.

Ron přikývl a mlčky se stáhl do její ložnice, stále se tvářící růžově rozpaky. Hermiona pocítila příval úlevy; pořád to bylo trapné a bude to chvíli trvat, ale časem se jejich přátelství napraví.

O půl hodiny později dorazil Harry s pizzou a pivem. Hermiona a Draco si oddechli od balení; Draco se vyhnul příliš rozmazlené a příliš anglické pizze, ale otevřel si pivo. Hermiona se rozhlédla po malém bytě, který tolik měsíců sdílela s Ginny. A, jak si náhle uvědomila, i její vztah s Ronem. Teď už bylo téměř všechno zazděné u jedné stěny a místo zůstávalo osamělé a holé.

"Jedna kapitola končí, druhá začíná," zašeptal Draco, jako by vycítil její myšlenky.

"Myslím, že to bude dobré," odpověděla Hermiona a oči jí zajiskřily.

Draco jí úsměv opětoval. "O tom nepochybuji, miláčku."

********
A toto je konec, děkuji všem, kteří tento příběh sledovali se mnou, kteří hlasovali pro každou novou kapitolu, kteří zanechali nějaký komentář a kteří si tento příběh přečetli.

Dneska je 9.3.2023 a já tento příběh dopsala, tak se těším, až si ho budete moc přečíst i vy a ohodnotit ho celý.

Děkuji všem a budu moc ráda, pokud si přečtete i mé jiné příběhy. Též můžete očekávat nový příběh, který vyjde už v neděli!