Harry a Katie se teď vídali trošku častěji. Už se znali více a už si i více důvěřovali. Celý Řád věděl o tom, že tihle dva si sedli naprosto dokonale a že jsou oba šťastní.

Jediné, co byl problém bylo to, že ten jejich sourozenecký vztah nemohl přijít na veřejnost.

Od doby, co se Harry dověděl o Katherine uběhl měsíc. Jak to vzal Severus...

Nadšený nebyl, ale vzal to. Jen se o něm Katie nesměla zmiňovat jako o bratrovi, jinak bylo zle.

„Vstávej Edwarde, nebudeme se celý den válet. To, že máme dneska z pro mě neznámého důvodu dovču znamená, že si uděláme den pro co? Pro sebe, ne pro postele. Takže z postele, šup." Řekla  Katherine a roztáhla závěsy.

„Katie, vrať se do postele a zatáhni." Zamručel Ed.

„Lékouzelnici poslouchat musíš. Wingardium Leviosa a jsi venku." Řekla Katie a Ed vstal.

„Spokojená?" Zeptal se Ed.

„Naprosto." Usmála se Kath.

„A vstával jsem protože ...?"

„Vstával jsi, protože jsi chtěl." Řekla Katie.

„Já jsem chtěl?" Divil se Ed.

„Ty jsi chtěl." Přikývla Katie se smíchem.

„No dobré ráno." Řekl Ed a Katie se zasmála.

„Dobré ráno." Řekla a objala ho.

„A hned je den příjemnější." Řekl a Katie se usmála.

„Taky si říkám." Řekla a zatočila se na místě. „Co teda hodláš dneska dělat?"

„Tak nejprve ranní hygienu." Řekl Ed a Katie se začala smát.

„A potom?" Zeptala se.

„Pak bychom zkusili štěstí v mudlovském Londýně, co myslíš?"

„Bezva nápad. Co tam?" Zeptala se s úsměvem Katie.

„Oběd. A pak procházka." Řekl Ed a Katie přikyvovala.

„A po procházce?"

„Uděláme si schůzku s tvým tátou." Řekl Ed a Katie se usmála.

„To je úžasný nápad!" Zakřičela Katie nadšeně. „A dál?"

„Pak mám překvápko." Řekl Ed a Katie poskočila.

„Miluju překvapení!" Vypískla nadšeně.

„A já jako nic?" Řekl Ed rádoby uraženě.

„Tebe ještě víc, než překvapení." Usmála se a vtiskla mu polibek.
„Tak já se jdu zlidštit."

„Jdeme oba." Řekl Ed, nadzvednul si Katie, která ho objala nohama kolem pasu a pak mířili do koupelny, kam jsem je teda nesledovala, nějaká ta slušnost mi narozdíl od stále šestnáctileté Sar zbyla.

„Sarah, ty jsi fakt puberťačka." Protočila jsem oči.

„Jsem puberťačka, kolikrát ti mám říkat, že tady se prostě nezestárne ani o jeden rok?"

***

„Tati!" Vykřikla Katie nadšeně a skočila Sevovi kolem krku.

Když nad tím tak uvažuju, neviděli se hodně dlouho.

„Ahoj Katie." Řekl Severus a pohladil Katie.

„Moc se mi stýskalo." Řekla a pustila ho.

„Mně po tobě taky." Usmál se.

„Dobrý den, pane profesore." Pozdravil Ed a Sev na něj kývnul.

„Posadíme se?" Zeptal se Severus.

„Myslím si, že by to byl výborný nápad." Přikývla Katie a spolu se Sevem přešla ke stolu. Ed jí byl v patách, samozřejmě.

Katie si pak sundala lehký letní svetřík a Ed se pousmál.

„Hezké šaty." Zašeptal Ed Katie do ucha a ta se jen usmála.

„Děkuju. Původně jsem si chtěla vzít jiné, ale ráno jsem měla trochu naspěch. Zkusme hádat, proč to tak bylo." Řekla Katie směrem k Edovi a já jsem se smála Severusovu pohledu.

Byl to takový mišunk všech pohledů, že to vypadalo tak...tak...no zkrátka vtipně.

„To je jedno, stejně ti sluší." Řekl Ed a Katie ho políbila, při čemž Severus odvrátil pohled a já dostala další výtlem.

„Ták tati, jak se máš?" Zeptala se s úsměvem Katie a Severusovi vylétlo obočí vzhůru, čemuž jsem se zase začala smát.

„V poslední době to docela jde." Přikývl Severus.

„Tak to je super." Usmála se Katie.

„Jak se máš ty?" Zeptal se Severus a Eda jako pokaždé ignoroval.

„Vlastně úplně báječně. Nemám narozeniny a stejně dostanu překvápko! No není to báječné?" Usmívala se Katie.

„Dokonalé." Řekl Severus zamračeně.

„Tati." Přimhouřila Katie oči.

„Co?"

„Ty víš něco, co já ne, že jo?" Řekla Katie a já se usmála. Samozřejmě, že ví, ale já nevím, co to je.

„Ale jak jsi na to prosím tebe přišla?" Zeptal se Severus.

„Věz, že JÁ se to, co ty víš dozvím." Řekla Kitty.

„Dobře." Přikývl Severus.

„Dobře." Usmála se Kath. „A co Harry?“ 

„Potter se má fajn.“ řekl Severus.

„Super a teď mi řekneš, co se doopravdy děje?“

„Ví, že Pán zla něco chystá.“ řekl Severus.

„A chystá. Ty to víš, tati. Ty jsi jeden z těch, kdo se to dozví jako první.“

„Netvrdím, že nic nechystá.“ Řekl Severus a koutky úst mu zacukaly.

„Jistě. Chystá a dál...?“

„Potter udělal N.K.Ú. z OPČM." řekl Sev.

„Ano, já vím. Říkal mi to, byl z toho nadšený." Usmála se Kath.

„Takže víš, že ho učím obranu? Řekl Severus a nakrčil nos.

„A to je špatně?" Divila se Katherine.

„Katie, to by nebylo špatně, kdyby se Potter choval jako někdo, kdo se chce umět bránit a né jako arogantní, drzý, namachrovan-“

„Já rozumím. Pokud možno, pozdravuj ho ode mě, prosím.“

A začala vyprávět o Řádu, o Jenně, o Harrym, o mudlovském Londýně, o problémech s vlasy a pak si zase nechala vyprávět o... MNĚ! Jupí!

Bylo vidět, že by si ještě povídala, jenže Severusova práce u Voldemorta to jaksi neumožňovala.

Rozloučili se rychle a Severus potom stejně rychle odešel.

„A co teď?" Zeptala se Katie Eda.

„Co že jsem říkal, že bude po té schůzce?" Zeptal se Ed a Katherine se zasmála.

„PŘEKVAPENÍ!" Zakřičela.

„No jistě, já bych zapomněl." Řekl Ed.

„Eddie." Zamračila se Katie.

„No tak co je?" Řekl a natáhl ke Katie ruku.

„Jupí." Usmála se Katie.

Nevím proč, ale milovala přemisťování.

„Super originální místo, lásko, co tady?" usmála se Kath a lehla si do zelené trávy. Sem chodí s Edem velice často. Je to hezké místo, to musím uznat.

„No..."

„Víš co, to nevadí, že nevíš co, já to vím úplně nejvíc dokonale. A víš, co to bude? Bude to pozorování mraků. A sluníčko bude za chvíli zapadat, to znamená co? Že budou červánky. A červánky já miluju. Jsou ták dokonalé. A sluníčko bude mít teď moc hezkou barvu. Ty víš jakou, že jo? A ta travička je taky moc hezky vyhřátá. A až bude pořádný podzim, tak sem půjdeme zase. Miluju podzim, to víš. A taky sem půjdeme v zimě, protože zima je jaká? Nejlepší! A na jaře zase, protože jaro je kouzelné. A v létě sem půjdeme taky, kor léto je úplně báječné! Miluju roční období. A miluju sluníčko. A miluju hlavně tebe, víš, Ede?" Dokončila Katie svoje dlouhé blábolení.

„A... vzala by sis mě?" Zeptal se Ed a Katie se na něj otočila a vykulila oči.

„Co to je?" Usmála se Katie a pohledem hypnotizovala krabičku s prstýnkem.

„Toto...to má být žádost o ruku." Vysvětlil Ed a Katie se zasmála.

„Takže mě teď opravdu žádáš o ruku?" Zeptala se s širokým úsměvem.

„Přesně tak." Přikývl Ed.

„A ode mě...ode mě chceš asi slyšet ano, že?" Zasmála se Kath.

„Nevadilo by mi to, ale otázka je, jestli to chceš." Řekl Ed a Katie se usmála.

„Víc než cokoliv jiného!" Řekla Katie a skočila Edovi kolem krku.

„Tak...ano?"

„Ano." Usmála se Katie a nechala si nasadit prstýnek. „Už jsem ti říkala, že jsi nejlepší?"

„A já tobě, že jsi báječná?"

„Blázínku." Usmála se.

„Lásko." Řekl Ed a Katie se zasmála.

„Proto se na tebe dneska koukal taťka jak na vraha?" Zeptala se Katie a Ed se uculil.

„Řekl bych, že tím to bylo." Přikývl a Kath se usmála.

„Kdy chceš tu velikánskou věc uskutečnit?" Zeptala se Katie.

„Někdy brzy. Co nejdříve. Nechci to odkládat dlouho, tady nikdy nevíš, jak dlouho přežiješ a já nechci, aby..." Začal Ed a já si myslím, že vím, kam tím míří.

„Aby?"

„Aby....aby..."

„Abychom dopadli tak, jako moji rodiče. Tím myslíš, že jeden z nás bude mrtvý dřív, než se vůbec vezmeme. Nemám pravdu?" Zeptala se Katie.

„Vlastně tak nějak. Promiň." Řekl a Katie se usmála.

„V pořádku, taky bych to udělala co nejdříve."

„Vážně?" Divil se Ed.

„No jistě." Přikývla Katie a Ed se zasmál.

„Miluju tě, havraspárská" Pošeptal jí do ucha.

„I já tebe, mrzimore." Usmála se Katie a pěkně se k němu přitulila.