„Katie, víš, nad čím přemýšlím?" Zeptal se Ed.

„Nemám ponětí, lásko." Usmála se Katie a bříšky prstů přejela Edovi po tváři.

„Když žijeme v téhle době...v tomhle světě a prostě teď...nemáš každý den strach, že zítra umřeš?" Zeptal se a Katie se pousmála.

„Ne. Vůbec se nebojím. Když mám tebe, tak se nebojím ničeho, Eddie. A kdybych umřela zítra, tak by to bylo s vědomím, že je to tak správně, že tě tu můžu nechat."

„Ale nenecháš mě tu, že ne?" Strachoval se Ed.

„Ne, ještě tě tu nějakej čas otravovat budu." Mrkla na Eda Katie. „Vím, že muselo být těžké přijít o tátu, taky mi moc chybí. Já tu s tebou budu, dobře?"

„Navždycky spolu, dobře?" Zeptal se Ed.

„Dobře, navždycky. Dokud nás smrt nerozdělí." Usmála se Kath.

„A i po smrti, doufám." Řekl Ed.

„To je jasný." Přikývla Katie a políbila Eda.

No jo, jsou sladký. Dlouho jsem se na ně nebyla podívat, teď jsem byla spíš u Harryho. Musím říct, že obdivuju Jamese. Celou dobu se kouká na to, jak se Harrymu stávají tak ošklivé věci...

Já zatím viděla jen samé hezké věci. A taky nějaké krutější. Chudáček můj malinký byl u smrti svého kamaráda Cedrika a u smrti Siriuse.

A pozor, novinka.

Už vím, co mamka myslela tím, že není možné, aby měla tak staré děti.

Je divný pocit, když vidíte, že má vaše dítě narozeniny. A zvláště pak, když je to větší číslo.

Harrymu bylo před týdnem šestnáct.  Je to zvláštní. A ještě zvláštnější, když si uvědomím, že za chvíli bude starší, než jsem já.

Z druhé strany, Katie bude brzy dvacet jedna, tak ta mě už dohnala.

„Ede, Katie, pojďte se taky najíst!" Zakřičela zespoda Jenna.

Oni dva a pár dalších členů Řádu dnes bylo pozváno k Jennce domů na večeři.

A mezi pozvanými byli i Weasleyovi a Harry!

Takže super, nemusím se teď nějakou chvilku zvedat. 

„Jdeme mami." Řekl Ed a povzdechl si.

„Edwarde Siriusi Blacku nevzdychej tady a pojď." Zasmála se Katie.

„To je poslední věta, kterou jsi řekla jako moje kamarádka... Nechceš se doufám rozcházet."

„Ne! Ne, ne, ne, ne, ne a už nic takového neříkej. Jdeme, šup." Popohnala Katie Eda.

„Nazdár, co jste tam tak dlouho dělali?" Zeptal se Fred Weasley.

„Nic... důležitého, víš Freddie." Usmála se Katie.

„Ale mně to řekneš, viď?" Vyzvídal George.

„Samozřejmě." Přikývla Katie a stoupla si na špičky, aby mu mohla cosi pošeptat do ucha. „NIC DŮLEŽITÉHO, GEORGIE!" Zakřičela mu do ucha a začala smát.

„Hezký večer přeji." Usmála se Katie, když doběhla do jídelny a sedla si proti Harrymu, na kterého se usmála.

Pokaždé měla co dělat, aby mu neřekla pravdu, ale vždycky to nějak vydržela. A teď ho měla přímo proti sobě. Mohla s ním mluvit úplně bez potíží, ne jako v Bradavicích.

„Kdo jste vy?" Zeptal se Harry.

„Nevykat." Usmála se Katie. „Nejsem žádná vážená osoba, jako třeba členové Fénixova řádu."

„Tak co tady děláš?" Divil se Harry.

„Taky nejsi člen Řádu a přesto jsi tady." Pokrčila Katie rameny a zasmála se. „Ale to jsi asi slyšet nechtěl, že mám pravdu?"

„To ne." Přikývl Harry a změřil si Katie zelenýma očima. „Kdo jsi?"

„Jsem Katie. Katherine, Kath, Kitty a ještě bych mohla pokračovat, ale tobě bude asi stačit jen to první, viď? Prostě jsem Katherine." Zasmála se Katie a Harry se na ni usmál.

„Pamatuju si tě ze školy. Edova Katie, nemýlím-li se?" Řekl Harry a Katie se zasmála.

„Ne, nemýlíš. Edova Katie je ale takové moc majetnické." Pokývala Katie hlavou a Harry přikývl.

„To máš pravdu. Takže kolik ti je?" Zeptal se Harry.

„Nechtěj vědět, jsem neuvěřitelně stará. A...ale to nesmíš nikomu vykecat." Řekla Katie a podlezla stůl, aby se k Harrymu naklonila co nejblíže. „Jsem dokonce starší jak Nicholas Flamel."

A po tom, co to dořekla se Harry začal smát a Katie s ním.

„A to je?"

„Jemu je 669, ale já jsem ještě dvacítka." Zasmála se Katie.

„Téda, ty jsi ale stará." Řekl Harry a dramaticky si dal ruku před pusu.

„Harry, pst, ale to se starým dámám neříká." Pošeptala Katie a spolu s Harrym se znovu začali smát.

„Ty jsi s Edem jak dlouho?" Zeptal se Harry.

„Od doby, co jsi hrál první famfrpálový zápas." Zasmála se Katie.

„To je... docela dlouho." Přikývl Harry a Katie se zasmála.

„To jo, taky jsem už přemýšlela, že bych si našla někoho jiného." Pokývala hlavou a začala se smát.

„Můžu se tě zeptat?"

„Samozřejmě." Usmála se Katie.

„Ty jsi... totiž...máš stejné oči jako já." Začal Harry a Katie se kousla do rtu.

„To je docela zvláštní náhoda, máš pravdu." Přikývla Katie a odvrátila pohled.

Harry chvíli přemýšlel.

„Jak se ti povedlo dostat tak dobrý výsledek z lektvarů, když nejsi zmije?" Zeptal se Harry. „Chci říct...zdálo se, že jste si se Snapem dost blízcí. Asi jsi byla jeho oblíbenkyně, co?"

„Jo, to je možný." Přikývla Katie se smíchem.

„Jak?" Zeptal se Harry.

„To bude asi tím, že jsem jeho dcera."

„Ty?" Divil se Harry.

„Dobře tak znovu. Jsem Katherine. Katherine Sarah Snapeová, tedy dcera profesora lektvarů Severuse Snapea." Zasmála se Katie.

„Hustý." Řekl Harry a Katie se zasmála.

„No jo, je to hustý."

„Tak to budeš spíš po tvojí matce, ne?" Zeptal se Harry a Katie se usmála.

„Jo, jsem. Prý hlavně povahou. Taky jsi jí podobný. Nevím, asi ti to říkají všichni, ale máš její oči. Pamatuju si je. Moc, moc, moc, moc dobře. Pamatuju si i tebe. Jamese. Mámu. A její vůni... Teda...nic jsi neslyšel."

„Byla to vůně vanilky a skořice." Doplnil jí Harry a Katie se usmála, při čemž se jí v očích zaleskly slzy.

„Jo. Totiž chci říct... jak to víš? Teda...proč si to myslíš?!" Řekla honem Katie.

„Jen tak. A jestli mluvíme o té samé osobě, tak jí vlasy voněly...vlasy jí voněly...nevíš to, Kitty?"

„Po ovoci." Dokončila Katie za Harryho.

„Co spolu máme společného, Katherine?" Zeptal se Harry.

„Vůbec nic, to bude jen shoda náhod!"

„Já si myslím, že to nebude úplně shoda náhod. Jak se jmenovala tvoje maminka? Lily...Potterová?"

„Evansová!" Vykřikla Kath honem a zakryla si pusu.

„Tak Lily Evansová. A moje mamka byla Lily Evansová za svobodna. Fakt si myslíš, že je to náhoda?"

„Sakra Harry, ty seš ale příšerák, já fakt neumím lhát." Povzdechla si Katherine.  

„Nechtěli, abych to věděl, že?" Zeptal se Harry a Katie zavrtěla hlavou.

„Vlastně bych tě teď měla nechat zapomenout." Pošeptala Katie.

„To ale neuděláš, že ne?" Zeptal se Harry.

„Proč ne?" Zeptala se Katie.

„Já jsem vždycky chtěl sourozence. Nejlépe teda mladšího." Řekl Harry a Katie se usmála.

„To já taky, ale já jsem věděla, že tě mám."

„Takže...kdo je-"

„Šmankote. Ne neboj, vůbec se neboj, tvůj tatínek je skutečně James, ale nebylo to tak, jak ti to všichni tvrdí. On a mamka spolu byli, ale když jim bylo čtrnáct. Pak se spolu po jednom večírku vyspali a bylo to." Zasmála se Katie. „Ale jestli chceš vědět víc, zeptej se Jenny, ta ví všechno."

„Takže já jsem-"

„Harry, bez obav, oba jsme neplánovaní." Zasmála se Katie.

„Radši se v tom-"

„Neňimrejme, s tím souhlasím." Zasmála se Katie.

„Jak víš-"

„Je to snadné, sourozenecká telepatie."

„Proč já to nemám?" Zeptal se Harry.

„Protože na to můžu mít radar jen já." Usmála se Katie.

„Jsi-"

„Děkuju, ztřeštěná jsem vždycky. I když nemám radost. Taková prý byla i mamka. Prý byla hodně energická. Jsem ráda, že jsem po ní."

„Lásko, jdu se...podívat na..."

„Tak to řeknu rovnou, že tě možná vidím naposledy, ne?" Řekla Katie potichu, ale i tak Eda přerušila.

„Ne, nevidíš mě naposled." Řekl Ed.

„Říkala jsem možná, Eddie." Povzdechla si Katie. „Neposloucháš."

„Vrátím se, jako vždycky." Řekl Ed a já se usmála.

„Dobře, ale v nějakým přijatelným stavu." Zasmála se.

„Pokusím se, miluju tě, koťátko."

„Taky tě miluju, lásko." Usmála se Katie a nechala se políbit.

„Pojď, Ede!" Ozvalo se z předsíně.

„Už jdu!" Zakřičel Ed nazpět, věnoval Katie jeden pohled a vydal se za ostatními.

„Harry, já...mám tě ráda. Fakt ráda." Řekla Katie. „Ale toho mýho košťu tam jít nenechám." Dodala, dala Harrymu polibek do vlasů a běžela za Edem.

„Mám senzační sestru." Usmál se Harry pro sebe.

„Ale to je dobře, že si to myslíš." Zasmála jsem se.