„Dobré ráno. Moc se omlouvám, že tě takhle budím, ale přišla jsem se omluvit za ten včerejšek." Usmála se Katie, když přišla k Sevovi, který byl pořád ještě v posteli. Není se moc čemu divit, Katie většinou vstává ve čtyři a Severus většinou spí co nejdéle to jde. 

„Katie?"

„Jsem to já, samozřejmě." Přikývla Katie a sundala si boty, aby si mohla vlézt za Sevem do postele.

„Co se stalo?" Zeptal se Severus.

„Mrzí mě, co jsem řekla, říkat jsem to neměla a rozhodně jsem si to nemyslela. Jsem strašně nevděčná." Semlela Katherine, která byla schoulená v klubíčku a mně teď připomínala tu malou pětiletou holčičku, která za námi takhle ráno chodila do ložnice a hrála si mi s vlasy. „Moc, moc, moc, moc, moc se omlouvám, tati."

„Nezlobím se na tebe, Katie." Řekl Severus. „Potter je v bezpečí."

„Díky." Usmála se Katie a přitulila se k Sevovi. „Omlouvám se, neměla jsem se takhle chovat, neměla jsem tě tam nechat jít."

„Podívej se na mě." Řekl Severus a Katherine vzhlédla. „Máš matčiny oči." Řekl jako vždy a jak v Katieiných zelených a Severusových onyxových očích se zaleskly slzy.

„Já vím, že mám." Přikývla Katie a zavřela oči. „A taky vím, že mám nervy ze zkoušek."

„Začínají už zítra, co?"

„Právě. Já je nezvládnu, nebudu lékouzelnice." Povzdechla si Kath.

„O.V.C.E. skládáš přece jen z předmětů, u kterých se ti podařily N.K.Ú." Řekl Severus. „Věřím, že je zvládneš."

„Opravdu věříš?"

„Opravdu."

„Tak to abych si to začala víc procvičovat."

„Jaké jsou přísady do Mnoholičného lektvaru?"

„Zlatoočka síťokřídlá, pijavice, roh z dvojrožce, svazenka, pumpava, kůže z hřímala. Příprava je složitá a trvá měsíc." Usmála se Kath.

***

Kath si jednoho devátého ledna takhle pěkně seděla v Tkalcovské ulici na návštěvě u své babičky - ano u Eileen - a zrovna si obě četly a každá svojí knihu.

V pokoji bylo krásné ticho, a jenom jim tiše hrál gramofon.

A pak se najednou přes celý pokoj ozvalo hlasité prásk!

Eileen se přikrčila, a Kath slítla z křesla, a kniha jí vypadla z ruky.

Tomu jsem se upřímně zasmála.

A ještě víc jsem se zasmála tomu, když pak Kath s knížkou na hlavě vykoukla zpoza křesla.

„Ahoj tati.“ Řekla pak s úsměvem.

„Katherine." Procedil přes zuby.

„Ano?“

„Nezapomněla jsi mi něco říct?“ zeptal se naštvaně.

„Eeeee...Všechno nejlepší?" Usmála se Kath.

„Nepsala jsi náhodou něco někam?“

„Ano. Shodou okolností jsem toho psala několik. Většinou eseje a poznámky, chápeš, ne? Lékouzelnice, škola a tak. Proč se ptáš?" Usmála se Kath.

„Nehraj si na debila, Katherine." Odsekl Severus. „Co jsi psala do Denního věštce?"

„Ona nějaká přišla?" Vyhrkla Kath.

„Nějaká? Přišly dvě. Co mi k tomu řekneš?“

„Já... Překvapení...?"

„No tak to teda bylo překvapení." Přikývl Severus.

„Tati, já se omlouvám, ale...ale já jsem už rok s Bradavic, a mí špehové říkali, že s nikým mimo hodiny nebavíš, já myslela, že by ti mohla nějaká ženská šiknout." Řekla a Severus se na ní ošklivě podíval.

„Ale notak, notak, Severusi, Katie to myslela dobře, a má pravdu, jsi pořád sám a sám, bylo by dobré, kdyby sis někoho našel." Vložila se do toho Eileen.

„Ještě ty se k ní přidávej. Je stejná jako Lily." Zamračil se Severus.

„Ale třináct let jsi ji vychovával ty. Co sis vychoval, to holt máš, no." Řekla Eileen a Kath se uchechtla, ale já jsem se řehnila jak blázen.

„Mami, když tohle stvoření je mnohem víc dobromyslnější než  Lily." Postěžoval si Severus.

„Neuč mě znát mojí vlastní vnučku." Našpulila Eileen rty.

„Co sis myslela, Katherine?" Zamračil se Severus.

„Měl by sis někoho najít, a když nehledáš, tak musím já." Pokrčila rameny Kath.

„Copak ty chceš novou mámu? Chceš mi nahradit mojí Lily?" Utrhnul se na ní Severus.

„Abys věděl, nechci nic z toho, co jsi právě řekl. Nechci ti nahradit mamku, a nechci žádnou macechu, já ti chci jen sehnat někoho, s kým bys byl šťastný, jako jsi byl s mamkou."

„To už nebudu s nikým." Odsekl Severus.

„Ale já bych si to přála." Řekla Kath potichu.

„To je moc hezký, ale nejde to. A ty jsi Katie pěkně divná, že tohle děláš."

„Mamka by udělala to samé." Namítla bývalá havraspárská studentka.

„To možná." Přikývl Severus. „Kdo jsou ti tví špehové?"

„Nepovím." Ušklíbla se Katie.

„Někdo s Havraspáru?“

„Nepovim." Zopakovala moje lékouzelnická dcera.

„Fajn, tak si to nech." Ušklíbl se Sev.

„Nechám." Kývla Katie, zase se posadila do křesla a pokračovala ve čtení.

Severus se na ní koukal s přimhouřenýma očima. 

„Jaký si to vychováš, takový to máš, na reklamaci už je pozdě." Řekla Eileen směrem k Sevovi a taky se znovu pohodlně usadila.

„Babka mi do toho bude kecat, to svět neviděl." Procedil přes zuby Severus a já chytla záchvat smíchu. A Katie taky, bez toho by to nešlo. 

„Já tě slyšela." Řekla Eileen a i se Severusem pohledem hypnotizovali smějící se Katie.

„Jak Lily." Povzdechl si, ale usmál se.

„No jo." Usmála se Eileen.

***

„Edwarde, k noze!" Křičela Katherine, která toho měla akorát tak dost.

„Nepřipomíná ti to něco?" Smála se se mnou Sarah.

„Samozřejmě, jsou jak Jenna a Sirius." Smála jsem se.

„Ahoj holky." Řekla Ellie s úsměvem.

„Ahoj, tak jak bylo v minulosti?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Vlastně jsem se vrátila už minulý týden." Řekla Ellie. „A nahlídla jsem do budoucnosti. A víte, co čeká Rema?“

„No to nemám ponětí, zlato." Zasmála jsem se.

„Manželka a dítě!" Vypískla Ellie.

„Ty nežárlíš?" Divila se Sarah.

„Blázne bláznivá, samozřejmě že ne. Jsem ráda, že bude mít miminko. Říkal, že by měl děti rád, kdyby neměl ty vlkodlačí geny." Řekla Ellie s úsměvem. „A ti dva rozhodně jsou spřízněné duše. Já a on? To naproti tomu, co ho čeká, nedává naprosto žádný smysl."

„Takže ty jsi ráda, že je jeho spřízněná duše někdo jiný než ty?" Nechápala Sarah.

„Přesně. Ano, my dva jsme možná byli moc hezký pár a taky jsme si moc dobře rozuměli, ale někdo, jako je Tonksová se k němu hodí rozhodně víc než Ellie Taylorová. Však to taky jednou zjistíte samotné."

„Tonksová? Jakože Nymfadora Tonksová?" Řekla jsem s úsměvem.

„Ano, přesně ta. Opravdu se nemůžu dočkat až budou spolu." Usmála se Ellie.

„A chceš mi říct, že fakt nepociťuješ sebemenší žárlivost?" Zeptala se Sarah.

„Ani maličko. Jsem moc ráda. Přeju jim to."

„Však Tonksová a on budou to, co jsi chtěla ty s Remusem." Nechápala Sar.

„No právě, proto jsem tak ráda." Usmála se Ellie.

„Jsi divná." Řekla Sar.

„Vím, však jsem ze sesterstva. Přišla jsem se podívat, jak to vypadá tady. Prý je to zajímavý." Usmívala se Ellie.

„Historie se opakuje." Řekla jsem.

„Fajn, nebavím se s tebou. Ty se máš chovat jako dospělý člověk, ne jako...pes." Řekla Katherine.

„Tohle by měla vidět Jenna." Poznamenala Ellie a já přikývla.

„Ale noták, havránku, tohle nemůžeš myslet vážně." Řekl Ed.

„Můžu a budu." Řekla Katie a založila si ruce na prsou.

„Katie." Povzdechl si Ed.

„Ano?"

„Moc se omlouvám, už se chovám normálně." Řekl Ed a Katherine se usmála.

„Však já vím, že jo, je ti odpuštěno." Zasmála se Katie. „Prosím, Ede, rozmysli si to. Já bych tam šla, jenže taťka na mě že ‚Jen přes mojí mrtvolu.'  Ede, nechoď tam, nenechávej mě tu." Prosila Katherine.

„Katie, já ale musím." Řekl Ed.

„Tak to udělej jak já. Dohodni se s Brumbálem. Budeš jakoby v Řádu, ale ne oficiálně." Řekla Katie a Ed si povzdechl.

„Dobře, fajn, když myslíš." Přikývl Ed a Katie ho pevně objala.

„Děkuju ti moc, Katie." Ozvalo se za nimi.

„Jennko!" Vykřikla Katie nadšeně a rozběhla se obejmout svoji kmotřičku a mojí nadnejlepší kamarádku. Jennka byla pro Katie něco jako náhrada za mámu, tedy mě.

„Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju, děkuju moc Kitty." Usmívala se Jenna.

„Nemáš zač, Jenny, havraspárky musí držet spolu." Usmála se Katie, při čemž Jenna přikývla.

„Ahoj mami."

„Ede, zlatíčko, pojď ke mně." Usmála se Jenna a objala svého syna.

„Jacob se ti neozval?" Zeptal se Ed.

„Ne." Zavrtěla Jenna smutně hlavou.

„Co je s Jacobem?" Zeptala se Ellie.

„Když skončila škola, odešel." Řekla jsem.

„Kam odešel? Můžeme ho přece najít, tady můžeme všechno." Řekla Ellie.

„Ellie, on...on odešel tak, jako odešel Peter." Řekla jsem a Ellie na mě vykulila oči.

„Jakože přešel?" Divila se.

„Přešel." Přikývla jsem. „Oni tomu pořád nechtějí věřit." Řekla jsem.

„Ach jo." Povzdechla si Ellie. 

„A jak jde studium?" Zeptala se Jenna.

„Je to perfektní. Poslední rok studia a můžu k Mungovi na praxi."

„Těšíš se?" Usmála se Jenna.

„Mocinky moc! Už od dob, co jsem zvládla O.V.C.E a přijímačky na lékouzelnici."

„Teď jsi úplně jak Lily, když zvládla první zkoušky na lékouzelnici, zatímco dělala bystrozorku." Řekla Jenna s širokým úsměvem.

„Jsem ráda, že jsem jí podobná."

„I já jsem ráda, že jsi jí podobná, pak mi alespoň přijde, že je tu se mnou."

„Já vím. Ale ta podoba mi někdy přijde až děsivá, tetko."

„Ale fuj, neříkej mi tak, přijdu si pak staře. Ale jo, máš pravdu, někdy je to až děsivé. Ale když mi to přijde už jo děsivý, tak se soustředím na to, že ty jsi o něco málo vyšší, černovlasá, hubenější a máš takový elfí ouška. A nebojíš se chodit na podpatcích." Smála se Jenna a Katie se dala do smíchu s ní.

„Za ty uši ale fakt nemůžu, já nevím, co to je, když mají naši normální uši."

„Ale je to hezký." Usmála se Jenna.

„Děkuji." Smála se Kath.

Ahoj!
Krátká kapitolka, já vím, ale počkejte si na další. 😊❤️
Mám vás ráda!
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛