Probudila jsem se s pořádnou bolestí hlavy. A bylo mi strašně špatně jako fakt hodně hodně moc.

Vstala jsem z postele a běžela jsem ještě se zavřenýma očima již naučenou cestou do koupelny. K mému údivu jsem napálila do zdi a když jsem otevřela oči...bylo už moc pozdě.

Takže jsem se vyzvracela na nějaký drahý koberec. Moment, cože?!

Odkdy máme sakra v ložnici koberec?

Rozhlédla jsem se po místnosti a s hrůzou jsem zjistila, že tohle není moje ložnice. Ne, rozhodně to není moje ložnice, rozhodně bych do ložnice nedala tak pestré barvy, jako je svítivě červená.

Podívala jsem se na sebe a jaké překvapení to bylo, když jsem zjistila, že přes sebe mám jen nějaké větší tričko, které voní strašně povědomou vůní.

Vůni...ne.

James.

Otočila jsem se na postel a v ní skutečně ležel můj bývalý přítel.

S hrůzou jsem si začala uvědomovat, že jsem včera byla na tom Nebelvírském večírku a že na tom večírku...sakra!

Nenenenenenenenene, to jsem neudělala. To jsem rozhodně neudělala, nemohla jsem to udělat, rozhodně ne.

Klid, Lily, to je jen sen, teď zamrkáš a probudíš se ve svojí posteli nejlépe. A nebo někde na ulici, v baru, kdekoliv, jen ne znovu tady!

Štípla jsem se, až jsem z toho nadskočila, ale pořád jsem byla tady.

Pořád jsem byla v ložnici Jamese Pottera, sakra.

Tak ne, ještě to mohlo být úplně jinak, nemuseli jsme spolu spát, třeba vůbec k ničemu nedošlo, jen jsem byla včera moc unavená, a tak mě James vzal k sobě.

Ano, nic jiného za tím určitě nebude. 

Ale teď ještě nějak chytře odůvodnit, proč mám na sobě Jamesovo triko.

A kde mám svoje šaty?

Rozhlédla jsem se po pokoji a nahoře na skříni jsem je viděla.

Rychle jsem ke skříni přišla a šaty jsem stáhla dolů samozřejmě s velkou námahou, protože všichni víme, jak jsem na tom výškově.

Teď jsem musela najít už jen spodní prádlo.

Nikde v ložnici není, takže musí být v posteli. Tak jsem si povzdechla a začala jsem rozhrabovat peřiny.

„Li-Lily?" Divil se James.

„No, jsem to já." Řekla jsem a James vykulil oči. „Nekomentuj to, udělala jsem kravinu." Řekla jsem a James pusu zavřel.

„Co se stalo?" Zeptal se a já pokrčila rameny.

„Máš na sobě něco?" Zeptala jsem se a doufala jsem, že snad bude mít něco, co by nasvědčovalo tomu, že jsme spolu nespali.

„Vlastně vůbec nic." Řekl a já se opřela zády o stěnu.

„Jamesi, co jsme to udělali?" Řekla jsem potichu a sjela jsem na zem.

„Mně to nevadí." Řekl, jak kdyby mě to snad mělo utěšit.

„Ale mně ano." Řekla jsem.

„To bude asi tvoje." Řekl James a ukázal na moje kalhotky, které jsem urychleně sebrala.

„Super. A horní díl je kde?" Zeptala jsem se.

„Asi na ní ležím." Řekl a já si od něj převzala podprsenku, kterou vytáhl zpod peřiny.

„Děkuji. Můžeš mi říct, kde je koupelna, je mi docela blbě." Řekla jsem a James přikývl a už už se odkrýval.

„Nejdřív se obleč." Řekla jsem a James protočil oči a odněkud vytáhl kalhoty, které si oblékl.

„Tak za mnou." Řekl a já přikývla a následovala jsem ho dolů ze schodů.
„Tady." Řekl a já tiše poděkovala a prošla jsem do koupelny.

Když jsem byla v koupelně, vrhla jsem se k záchodové míse a zase zvracela. Akorát včas.

„Lily, neboj se, nepůjdu dovnitř, jen mám lektvar proti kocovině, takže kdybys ho chtěla, klidně si ho vem, je přede dveřmi. Neboj, já ho nemíchal, to Remus." Řekl James.

„Díky Jimmy." Řekla jsem a jako nějaký zloděj jsem si rychle vzala lektvar k sobě do koupelny.

Ten jsem vypila a zašklebila jsem se. Bylo to prostě odporné.

Nicméně jsem se oblékla a obličej jsem si opláchla vodou. Sevovi to prostě řeknu. Ve své podstatě...za to nemůžu, to ten alkohol.

„Díky za ten lektvar, Jamesi." Řekla jsem a James přikývl.

„To vůbec nic nebylo, Lily." Řekl James a já se usmála.

„No...nebudeme to... nějak se tím zabývat, dobře?" Řekla jsem nesmyslně, ale zdálo se, že to James pochopil, protože přikývl.

„Taky bych to moc nevytahoval." Řekl a já se usmála.

„Díky Jimmy." Řekla jsem.

„Za nic." Řekl a já pokrčila rameny.

„Už půjdu." Řekla jsem a James přikývl.

***

„Seve, můžeš se prosím posadit?" Zeptala jsem se, když jsem přišla domů. Klid, zvládla jsem mu říct o Kath, zvládnu všechno.

„Docela spěchám, Lily." Řekl a já ho chytla za ruku.

„Tohle nepočká." Řekla jsem.

„Tak co je?" Zeptal se netrpělivě.

„Spala jsem s Jamesem." Řekla jsem potichu, abych to měla rychle za sebou.

„Co jsi?" Divil se.

„Je mi to líto." Řekla jsem potichu a po tvářích mi stékaly slzy.

Namísto toho, aby na mě začal křičet, nebo rovnou prohlásil, že je konec, udělal něco, co jsem absolutně nečekala.

Pevně mě objal a začal mě hladit po vlasech.

„Katherine je vzhůru, máš za ní přijít." Pošeptal mi.

„Nezlobíš se?" Zeptala jsem se.

„Dalo se to čekat. Ty jsi navíc byla opilá, takže toho beztak využil." Řekl, jak kdyby to byla samozřejmě. „Nezlobím se." Řekl nakonec.

„Běž, nebo mi tě umučí." Řekla jsem potichu a Severus přikývl, letmo mě políbil a vyběhl z domu.

„Maminko, vrátí se taťka?" Zeptala se Katherine.

„To víš, že se vrátí, jen nevím kdy." Řekla jsem a utřela jsem Katherine slzu. „Neplakej broučku, to k jeho práci patří." Řekla jsem a Katherine přikývla a objala mě.

„Mám tě ráda mami." Řekla.

„I já tebe zlato." Řekla jsem a pohladila jí po vlasech.

„Takže se taťka vrátí?" Zeptala se.

„Vrátí." Řekla jsem s úsměvem.

„Budeš mě zase učit r?" Zeptala se Katherine.

„Asi bych mohla, což?" Řekla jsem a Katherine přikývla. „Tak jo, doběhni pro papíry, prosím." Řekla jsem a Katherine běžela nahoru pro papíry.

Jak to, že to vzal tak v pohodě?
Přeciž to nemohl čekat, ne?
Proč se na mě nezlobí?
A proč mě to tak překvapilo?

„Mami, jsi v pořádku?" Zeptala se Katherine starostlivě.

„Promiň, říkala jsi něco?" Zeptala jsem se.

„Že můžeme začít." Řekla a já přikývla.