Dnešní ráno mělo stejný scénář jako to včerejší. Probudila jsem a bylo mi strašně zle, takže jsem vyběhla z postele a mířila jsem rovnou do koupelny.

Ať už bylo těhotenství kolikrát krásné, ranní nevolnosti jsou k vzteku.

A taky budu muset Sevovi co nejdříve říct o tom, že brzy bude táta, protože na to určitě brzy přijde.

Zase jsem se na sebe zadívala do zrcadla. Jako vždy jsem zjistila, že to těhotenství žádná mýlka nebude.

Natáhla jsem si kalhoty a oblékla volné tričko a vyrazila jsem dolů udělat nějakou mňamku k snídani.

A k snídani udělám...nic složitého, takže chleby s marmeládou. Je mi líto, ale necítím se úplně nejlépe, takže se s tím bude muset spokojit.

„Dobré ráno." Ozvalo se za mnou a já se otočila na Severuse.

„Dobré ráno." Usmála jsem se a položila jsem talíř s chleby na stůl, při čemž jsem Severuse políbila na tvář.

„Jak se ti spalo?" Zeptal se.

„Krásně." Řekla jsem a položila před něj čaj a konečně jsem si taky sedla. „Jak se spalo tobě?" Zeptala jsem se.

„Spala jsi vedle mě, takže se mi spalo skvěle." Řekl a já se usmála.

„Co dneska plánuješ?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Já se chystám si vybalit." Řekl a já se usmála.

„Já vlastně taky, ale pak se chystám omrknout tu knihovnu." Řekla jsem a v duchu jsem se těšila, až zjistím, co všechno v té knihovně je.

„Že jsem si to nemyslel." Zamumlal Severus a já se zasmála.

„Pokud se od těch knížek odlepím, můžeme se projít po Prasinkách." Navrhla jsem.

„Skvělý nápad." Řekl a já přikývla a nevědomky se pohladila po bříšku.

„Tak což, chutná?" Zeptala jsem se s úsměvem, když si Severus nacpal chleba do pusy. Jen přikývl a já se zasmála. „Neudav se, jinak zůstanu svobodná... navěky věků." Řekla jsem rychle, zvedla jsem se od stolu a šla umýt svůj talíř a hrneček.

Přece se musím trošičku hlídat, teď bych se málem prozradila. To si ale nemůžu dovolit. Ne teď, kdo ví, co by udělal.

Ještě jsem vzala ze stolu Severusův talíř a ten jsem taky umyla.

„Jdu vybalovat." Řekla jsem a vyběhla jsem schody nahoru.

No což, já jsem se na vybalování včera absolutně necítila. Ani dneska se na to necítím, ale někdo to vybalit musí, takže prostě jdu vybalovat.

Šaty na ramínka, kalhoty a trička do poličky a je to.

Tak to mi zabralo skutečně jen chviličku.

Takže to znamená, že knihovna volá!

***

Tak a je to. Takže jsem zhltala osm set dvacet stránek.

Zaklapla jsem knihu a chtěla vstát, místo toho jsem vypískla, když jsem vedle sebe viděla Severuse.

„Promiň." Řekl a já se začala smát. „Pojď dolů, je večeře." Řekl a mně spadla brada.

„Cože?" Dostala jsem ze sebe.

„No jo, už to tak bude." Řekl Severus a dal mi pramínek vlasů za ucho.

„Fíha." Vydechla jsem. „Ty jsi vařil? A něco jiného než lektvary?" Divila jsem se.

„Už to tak bude. Ale není to nic speciálního." Řekl a já se usmála.

„Já říkám, že seš nejlepší." Řekla jsem a políbila ho.

„Nepřeháněj." Řekl Severus a já se usmála a objala jsem ho.

„Nepřeháním, náhodou je tohle ještě slabé slovo." Řekla jsem potichu a Severus mě líbnul do vlasů.

„Tak pojď." Řekl a já přikývla a vyrazila do jídelny.

„Vajíčka!" Vypískla jsem nadšeně, sedla jsem si ke stolu a začala jsem vajíčka krájet. „Výborný." Zamumlala jsem s plnou pusou.

„Jsem rád, že ti chutná." Řekl a pobaveně zakroutil hlavou, když jsem jsem si do pusy narvala rohlík.

„Ai evs k." Zahuhlala jsem a Severus se začal smát. „Ani nevíš jak." Řekla jsem, když jsem konečně polkla.

„Jak malá." Řekl a já přikývla.

„Ale jen někdy." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Spíš po většinu času." Řekl a já se zamračila.

„Náhodou já se někdy chovám taky velice dospěle." Řekla jsem a jako správný dospělák na něj vyplázla jazyk.

„Tak jsi teda dítě, kterému je sedmnáct." Řekl a já si povzdechla.

„Takže jsem jako malé, nevinné a hodné dítě?" Řekla jsem pobaveně.

„Lily, ty jsi všechno z toho, ale rozhodně ne nevinná." Řekl a já se začala smát.

„Malé a hodné dítě?" Řekla jsem se smíchem.

„Hned to zní líp." Řekl a já se usmála a dala jsem si do pusy další kousek vajíčka.

„Dobře, tak když myslíš." Řekla jsem. „Myslíš si, že je dobré jméno Katherine?" Zeptala jsem se a nedomýšlela důsledky.

„Proč se ptáš?" Zeptal se Severus.

„Kdyby se náhodou lékouzelníci spletli a Jenna měla místo kluků holky." Zalhala jsem a musela jsem se pochválit za to, jak smyslně jsem to řekla.

„Neříkala jsi, že přemýšlí nad jménem Isabella?" Zeptal se Severus.

„To jo, ale to druhé se nějak jmenovat musí." Řekla jsem.

„A nenecháš to na nich?" Zeptal se a já zavrtěla hlavou. „No...jméno Katherine je fajn." Řekl Severus a já se usmála.

A první jméno mého miminka je na světě. Katherine Sarah Snapeová. To zní dobře.

„Bylo to vynikající." Řekla jsem s úsměvem a odnesla talíř do dřezu, abych ho umyla. „Půjdeme se ještě projít?" Zeptala jsem se.

„Lily, je osm." Řekl Severus.

„Já vím, ale v noci jsem v Prasinkách ještě nebyla." Řekla jsem a Severus si povzdechl. „Prosíííííííííím." Řekla jsem a udělala psí oči.

„Tak dobře." Řekl a já se usmála a vyběhla jsem schody nahoru, abych si na sebe vzala něco teplejšího.

Takže jsem vybrala dlouhé legíny, delší bílé tričko s krátkým rukávem a přes sebe šedivý svetřík po kolena. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku, nějak jsem neměla náladu vymyslet něco originálního.

„Sluší ti to." Řekl Severus, když jsem sešla schody.

„Díky." Usmála jsem se a lehce ho políbila.

„Můžeme vyrazit." Řekl a já přikývla a chytla jsem ho za ruku.

„Kam všude půjdeme?" Zeptala jsem se.

„Navrhuju procházku po okolí a zakončíme to u Tří košťat." Řekl a já spokojeně přikývla. Tenhle plán se mi líbí.

***
„Dobrý večer, co si dáte?" Zeptala se servírka.

„Máslový ležák-"

„A dýňový džus." Přerušila jsem Severuse.

„Všechno?" Zeptala se servírka.

„Ano, děkujeme." Řekl Severus a než jsme se nadáli, byla servírka pryč.

„No co, prostě nemám na máslový ležák chuť." Řekla jsem a zkoumala jsem podtácek.

„Ty že nemáš chuť na máslový ležák?" Divil se Severus.

„No jo, představ si to." Řekla jsem a Severus si povzdechl.

„Jsi teď strašně jiná, Lily." Řekl a chytil mě za ruku. „Víš, jak jsi na začátku říkala, že jsi strašně zpátky?" Zeptal se a já přikývla. „Tak to nebylo tak hrozný, jako teď." Řekl a já si povzdechla.

„Kdybys věděl, co se děje, tak by ses tak nedivil." Řekla jsem potichu.

„Tak mi řekni, co se děje." Řekl a já zavrtěla hlavou.

„Ignoruj to a brzy se dozvíš." Řekla jsem a Severus pomalu přikývl. „Miluju tě." Řekla jsem s úsměvem.

„I já tebe." Řekl a já se usmála a napila jsem se dýňového džusu, který před nás postavila servírka.

„Seve, život je úžasný, stačí ho jen pochopit a prožít s úsměvem vedle někoho, koho máš rád. Tím chci říct, že jsi můj lék na všechno a nechci l tebe jednoduše přijít, chápeš to?" Zeptala jsem se a chytla jsem ho za ruku. 

„Chápu to. Nedokážu si bez tebe představit svůj život." Řekl a jemně se usmál.