A je to tu. Dneska se stěhuju!
Sice stěhování úplně nenávidím, ale už nemusím balit jako mudlové a stačí mi jen mávnout hůlkou.

A toho jsem samozřejmě náležitě využila. Celý týden jsem si krásně a spokojeně žila ve svém zařízeném pokoji a dneska ráno mi jen stačilo mávnout hůlkou a všechno mám zabalené.

Před chvílí jsem dojedla oběd a teď už jen kontroluji, jestli mám opravdu všechno potřebné a jestli mám věci pro miminko pořádně schované.

Teď už jen zbývá počkat na třetí hodinu. To se naši vrátí z práce a já se s nimi rozloučím.

Se Sevem jsme domluvení, že tu bude v půl čtvrté. To znamená, že mám tři čtvrtě hodiny.

Pořád zvažuji, jestli si mám vzít plyšáky... Jahůdku si vezmu určitě, o tom žádná, ale přemýšlím, jestli si nevezmu ještě nějakého. Nakonec jsem se rozhodla, že teda ne a Jahůdku jsem položila navrch kufru. Pořád voní stejně. Usmála jsem se.

Zase jsem přešla k zrcadlu a vyhrnula jsem si volné tričko, které jsem měla do půlky stehen. Poslední dobou se mi osvědčily tříčtvrteční legíny a delší volná trička, tak nebylo nic poznat.

No každopádně se tomu malému stvoření ve mně chtělo růst a růst a růst, protože jsem měla bříško určitě o mnoho větší, než jsem měla minulý týden.

A jestli už přemýšlím nad jménem? Tak je jasné, že druhé jméno bude mít Sarah. Ale první jméno ještě vymyšlené nemám. A nad příjmením asi dlouho přemýšlet nebudu. Prostě Snapeová a tečka, do toho nikdo kecat nebude, ani Severus ne.

No nic, teď není na nějaké prohlížení čas, mám chuť na čokoládu. Já jsem taky hrozná, pořád bych jen jedla.

„Lily?" Ozvalo se z gauče a já se otočila na Petunii. „Budeš sem někdy jezdit?" Zeptala se a já se usmála a přikývla jsem. „Tak jo." Přikývla trochu se usmála.

„Mám tě ráda, Pet." Řekla jsem a s čokoládou jsem mířila ke dveřím.

„Já tebe taky, čarodějnice, ale nikomu to neříkej." Řekla a já se usmála. To bylo asi to nejlepší, co jsem mohla slyšet. Má mě ráda. To je to, o čem jsem kolikrát pochybovala.

Se spokojeným úsměvem jsem vyšla schody a zavřela se v pokoji. Ještě se jednou podívám, jestli mám všechno, pak si snesu kufry dolů a pak si asi začnu číst.

Oblečení mám všechno, knížky taky, Jahůdku mám, boty mám, fotku se sesterstvem a Poberty mám, takže mám všechno. Kufr jsem zavřela, potom i ten druhý a mohla jsem kufry snést. To bych si samozřejmě nemohla nechat hůlku dole.

Takže jsem se vydala zase na cestu dolů.

„Nechala jsem si tu hůlku." Řekla jsem, když se na mě Petunie tázavě podívala. „Budu snášet kufry." Řekla jsem a Petunie přikývla a s tím, že mi pomůže, se vydala nahoru.

Takže jsem šla nahoru taky a proti mně šla Pet s kufrem.

„Netahej se s tím." Řekla jsem a Petunie zavrtěla hlavou a odfoukla si pramen blonďatých vlasů z obličeje.

Jen jsem si povzdechla a vešla k sobě do pokoje, kde jsem použila kouzlo na levitování předmětů a nechala jsem kufr letět ze schodů.

„Máš všechno?" Zeptala se a pohledem přímo hypnotizovala kufr, který přistál vedle toho, který právě položila.

„To skoro vypadá, že se těšíš, až se mě zbavíš." Řekla jsem a Petunie si povzdechla.

„Popravdě řečeno, jsem se na tenhle den těšila, ale teď je mi líto, že odcházíš." Řekla a já se na ní překvapeně podívala. „Celou dobu jsem na tebe byla zlá, protože jsem ti záviděla, že umíš kouzlit. A teď mám strach. Když v tom vašem světě je ten co zabíjí...kdyby se ti něco stalo, nevím, co bych dělala. Jsi nejlepší sestra, jakou jsem si mohla přát, mrzí mě, že jsem ti to neřekla už předtím." Řekla a objala mě.

„Pet." Vydechla jsem jenom a objala ji nazpět. Neměla jsem slov, tohle byla vážně bomba.

„Nezabije tě, že jo?" Řekla s hrůzou.

„Ne. Ne, nezabije." Řekla jsem a Petunie se usmála, cítila jsem ten úsměv.

Najednou nás vyrušilo cvaknutí a blesk. Překvapeně jsme se otočily za bleskem a tam stáli rodiče, kteří si nás bez nějakého varování prostě vyfotili!

„To je krásná fotka. Už se ani nepamatuju, kdy jste se takhle naposledy objaly." Řekla mamka s úsměvem.

„Já ano." Řekla jsem s úsměvem. „Už to bude čtyři roky, deset dní a řekněme nějaké...tři hodiny." Řekla jsem a rodiče se na mě pobaveně dívali, zatímco Petunie dělala, že jakoby neexistuje.

„To je už docela dlouho." Řekla a já přikývla.

***

„Ahoj!" Řekla jsem nadšeně a objala jsem Severuse.

„Ahoj." Pošeptal mi a já se usmála ještě víc než předtím.

„Jdeš úplně načas." Řekla jsem a Severus pokrčil rameny.

„Samozřejmost." Řekl a já zavrtěla hlavou.

„Žádná samozřejmost, to je vzácnost, zlato." Řekla jsem a dala jsem mu pramen černých vlasů za ucho.

„Když myslíš." Řekl a já ho letmo políbila. „Můžeme?" Zeptal se a já přikývla.

„Můžeme, jen se rozloučím." Řekla jsem a Severus přikývl. „Tak pár minutek počkej, jsem tu..." Ale nepověděla jsem to, protože si mě někdo otočil na sebe a objal mě. A když mě do nosu  zašimral blonďatý pramínek, poznala jsem, že je to Petunie.

„Nezapomeň mě navštívit." Pošeptala mi a já přikývla.

„Neboj se, nezapomenu." Řekla jsem a Pet mě pustila.

„Pojď sem, zlatíčko." Řekla mamka a honem si mě přitáhla do objetí. „Mám tě moc ráda." Pošeptala mi.

„Já tebe taky mami." Usmála jsem se a taťka nás objal obě.

„Dávej na sebe pozor." Řekl a pohladil mě po zádech.

„Budu, neboj se." Řekla jsem s úsměvem.

„Tak běž." Usmála se mamka a pustila mě z objetí.

„Tak teda můžeme." Řekla jsem Severusovi, když jsem zkontrolovala, že mám hůlku.

„Dobře. Nashledanou, Evansovi." Řekl směrem k mým rodičům.

„Ahoj Severusi." Usmála se mamka a zavřela za námi dveře.

„Tak jdeme?" Zeptal se Severus a já přikývla.

„Je to tak wow!" Řekla jsem a poskočila jsem na místě.

„Asi je." Řekl a já se usmála.

„Pořád se ti dělá z přemisťování špatně?" Zeptal se Severus a já pokrčila rameny.

„Uvidíme." Řekla jsem a Severus přikývl a přemístil nás. „No to nemyslíš vážně?!" Vypískla jsem nadšeně, když mě zavedl do domu.
„Vážně tě miluju, Seve!" Řekla jsem a pevně ho objala.

„Jsem rád, že se ti tu líbí." Řekl a já se usmála a vyběhla jsem schody nahoru.

Dolní patro až pak, hořejšek mě zajímal nejvíc.

Takže co všechno tu bylo. Ložnice, pracovna, koupelna, prázdná místnost a malá knihovna!

„Super!" Vydechla jsem a běžela jsem dolů, při čemž jsem málem porazila Severuse, který šel proti mně.

Dole byl obývák, jídelna spojená s kuchyní, spíž, ještě jedna koupelna a šatna. Výborně.

„Je to tu bájo!" Řekla jsem a rozběhla jsem se nahoru, kde jsem skočila do postele a zachumala se do peřin.

„Tak takovou reakci jsem rozhodně nečekal." Řekl Severus a posadil se na okraj postele.

„A co jsi čekal?" Zeptala jsem se a vystrčila hlavu zpod peřiny.

„Nevím." Pokrčil rameny a já se vyhrabala z peřiny a políbila jsem ho, při čemž mě zase shodil do postele,  vyhoupl se nade mě a dál mě líbal.

Až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že mi začíná vyhrnovat tričko.

„Dneska ne, promiň." Pošeptala jsem a Severus s povzdechem přikývl a znovu mě políbil, ale na místo toho, aby mi tričko vyhrnul mi ho upravil a já se usmála.