„Jennko!" Vypískla jsem nadšeně, když jsem se objevila před Sv. Mungem.

„Lily!" Řekla nadšeně Jenna a obě jsem se proti sobě rozběhly a objaly se, nicméně jsme teď byly maličko opatrnější, když v nás klíčily nové životy.

„Tak povídej, co nového?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„U nás všechno při starém. Ale přemýšlela jsem, jo?" Řekla Jenna a já přikývla, chytla jsem ji za ruku a vedla dovnitř. „Jestliže by naše děti byly odlišného pohlaví, tak by spolu mohly chodit!" Řekla nadšeně a já se usmála.

„No to možná mohly, ano, ale přece jim nebudeme říkat, s kým mají, nebo nemají chodit?" Řekla jsem pobaveně.

„To rozhodně ne." Přikývla Jenna. „Ale byla by to celkem hezká věc." Řekla s úsměvem.

„To máš pravdu." Usmála jsem se.

„Už o tom Severus ví?" Zeptala se.

„Vidíš ho tu někde? Ne. A do práce nastupuje až v září, takže si dáme to a to dohromady a z toho vyjde odpověď - Ne." Řekla jsem a Jenna se začala smát.

„Ale jestli to před ním chceš ještě tajit, tak bych být tebou začala nosit volnější oblečení, protože v tomhle tě brzy odhalí." Řekla a poukázala na moje šaty.

„Ale noták, to přeciž ne." Povzdechla jsem si.

„Ale jo." Přikývla Jenna.

„Začínám tě podezírat z toho, že budeš mít dvojčata." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Ani by mi to nevadilo. Je super mít dvojče." Řekla a já se usmála.

„Asi máš pravdu." Řekla jsem a Jenna mě znovu pevně objala.

„Promiň, jen jsem strašně... zvědavá a nedočkavá." Řekla a já přikývla. Chápu to. Měla bych to zřejmě stejně.

„Slečna Davisová." Řekla sestra a Jenna se usmála a zatáhla mě dovnitř.

„To je Lily, moje kamarádka. Taky je sem objednaná." Řekla Jenna, když se na mě sestřička tázavě podívala.

„Dobrá tedy." Řekla a pokynula nám oběma, abychom se posadily.„Lékouzelník přijde za chvíli." Řekla a já přikývla.

A skutečně, sotva se za ní zavřely dveře a už tu byl.

„Dobré odpoledne, dámy." Popřál nám a odešel do vedlejší místnosti, kde se posadil se za stůl.

„Dobré odpoledne." Řekly jsme s Jennou naráz.

„Tak která z vás půjde první?" Zeptal se a Jenna ukázala na mě, při čemž jsem se na ní podívala pohledem, který jasně říkal To-ti-teda-děkuju.

„Takže slečno... Evansová, nemýlím-li se." Řekl a já přikývla. „Slečno Evansová, nelekněte se, možná budou některá ta kouzla nepřijímá." Řekl a já přikývla.

Lékouzelník ukázal na židli a já se znovu posadila, při čemž nade mnou začal mávat hůlkou s říkat různé formule.

„Myslím, že jsme skončili." Řekl a já se usmála. To šlo rychle. „Tak tedy." Začal a já přikývla. „Budete mít holčičku." Řekl a já nadšeně vypískla. „Zdravou. Jste v devátém týdnu těhotenství, takže se neděste toho, pokud vám bude po ránu nevolno." Řekl a já přikývla. „Pokud možno, dejte teď stranou moc kořeněné jídlo." Řekl a já přikývla. „Jinak žádný alkohol a návykové či omamné látky, ale to jistě víte." Řekl a já přikývla znovu.

„Pro dnešek je to tedy vše, přijďte se mi ukázat za dva měsíce." Řekl a já se usmála a znovu jsem přikývla.

„Tak co?" Zeptala se Jenna, která byla ve vedlejší místnosti.

„Holčička." Řekla jsem a Jenna nadšeně zapískala.

***

„Takže skutečně dva kluky? Ty teda budeš mít doma mazec." Řekla jsem, když jsme se s Jennou probíraly dětskými hadříky.

„To teda. A ještě jestli budou jak Sirius. Pro Merlina, to bych asi nezvládla." Řekla a já se zasmála. „A dokážeš si vůbec představit, jaké by to bylo, kdyby ti po domě běhaly dvě kopie Siriuse, které si budou dělat absolutně co se jim zalíbí, jako Sirius?" Řekla zděšeně a já se začala smát.

„Třeba si podobní nebudou. Však ani ty a Emma si nejste moc podobný." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„Ale bude to masakr." Řekla a já přikývla.

„To bude." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Co myslíš na tohle?" Zeptala se a ukázala mi malou dětskou bundu.

„Ťuťu." Řekla jsem s úsměvem.

„Tak ty beru." Řekla a já se usmála ještě víc.

„Co říkáš na tohle?" Zeptala jsem se a ukázala Jenně šaty.

„Krásný." Vydechla a já se usmála nad její reakcí, díky které letěly malé šatičky do košíku.

***

„Bude se mi stýskat, zase napiš." Řekla Jenna a objala mě.

„I mně. Mám tě moc ráda, Jenn." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„Já tebe taky." Řekla a já se usmála.

„Tak jo, já teda poběžím." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„Pá." Řekla s úsměvem.

„Ahoj." Řekla jsem a úsměv jí oplatila a s hlasitým prasknutím se přemístila.

Když už jsme byly v tom nakupování, tak jsem koupila nejen věci pro miminko, ale i volnější oblečení pro sebe.

Teď ale budu muset to dětské oblečení schovat, aby ho Severus úplnou náhodou nenašel.

Taky jsem si koupila zrcadlo do pokoje. Já vím, teď je to trochu zbytečné, když se za pár dní stěhuju, ale nechce se mi každé ráno zabírat koupelnu jen proto, abych se prohlížela.

Tak zrcadlo jsem ihned otestovala.

Nejspíš bylo dobře, že jsem si koupila to volnější oblečení, protože přes tohle to vážně bylo vidět a já to chci říct Sevovi sama, ne kvůli tomu, že si toho všimne.

Řekněme, že mám ještě nějaké...tři týdny, dokud to nepůjde poznat úplně.

Takže si tedy musím vymyslet, jak mu to řeknu, protože to nějaký ten čas zabere.

„Lily, zlato, není úplně dobře, že se taháš s těžkými věcmi." Řekla mamka, která se v pokoji objevila jak duch.

„Já vím, ale já se a nimi netahám, já je levituji." Řekla jsem a mamka se usmála. „Prý to bude holčička." Řekla jsem a mamka se celá rozzářila a objala mě. „A jsem v devátém týdnu." Řekla jsem a mamka si utírala slzy.

„Jsem tak šťastná, holčičko moje." Řekla s úsměvem a já jí znovu objala.

„To i já." Řekla jsem a nevědomky se znovu pohladila po bříšku.

„Jak budeš balit?" Zeptala se mě mamka.

„Takto." Řekla jsem a ukázala jí hůlku.

„Že se vůbec ptám." Řekla a já se usmála.

„Bude se mi po tobě stýskat, mami." Řekla jsem.

„Mně po tobě taky, zlato." Řekla mamka.

„Mám tě ráda." Řekla jsem.

„I já tebe." Usmála se mamka a dala mi pusu na čelo.