„Nezapomeňte mi psát. Všichni, povinně." Řekla jsem.

„Neboj se, nezapomeneme." Ujistila mě Jenna.

„Ty návštěvy každý pátek pro sesterstvo platí." Řekla Ellie a já přikývla.

„Hazel a ty se koukej srovnat." Řekla Emma.

„Však jo." Přikývla Hazel. S Peterem se rozešla před dvěma dny a vypadá to, že jí to drobet vzalo. Ale rozhodně méně než Petera. Ten se s námi dneska rozloučil pouhopouhým ahoj a odešel. S nikým po rozchodu s Hazel nemluvil.

Emma s Luciusem se rozešli s tím, že pokud si někdy budou potřebovat...jaksi pomoct, stačí si říct.

U Lupinů a Blacků je to stejné.

A co se týče mě a Severuse...tak je to blbý. Od doby, co jsme se pohádali kvůli tomu dítěti jsem mu řekla akorát ahoj a děkuju, když jsem si šla do Zmijozelu pro věci. A pak jsme ještě prohodili pár slov, když -

Šla jsem ke Třem košťatům.

Byla tam ta nebelvírská oslava.

A nebudete věřit, koho jsem viděla, když jsem šla ulicemi?

Nejen Poberty, ale i Severuse.

A jistěže neměli na práci nic lepšího, než se zase prát.

Vlastně ne prát, ale spíš metat kouzla.

A ne jen obyčejná kouzla, která vás naučí ve škole, ale i kouzla jako...

„Sectumsempra."

„Scutum regis."

„A do háje." Povzdechla jsem si, vyndala jsem si hůlku.

„Expelliarmus!"

„Hej!"

„Lily?" Otočil se na mě Remus.

„Lily?" Vykulil Severus oči. „Jdi."

„Vysvětlíte mi, co to má u všech čertů znamenat?" Zeptala jsem se.

A najednou bylo ticho.

Ticho, které přerušil teprve James, tím, že řekl...

„Levicorpus!"

Jak to?

„A dost už! Jamesi!"

Jenže mě nevnímal.

Dělal, že mě neslyší.

A to je věc, která mě dokáže naštvat víc, než by dokázala naštvat kohokoliv jiného.

„Jamesi! POTTERE!!!" Zaječela jsem.

Ani teď mě nebude poslouchat?

„HEJ POTTERE!"

Ale pořád nic.

Tak se do toho jejich průšvihu prostě budu muset zamotat taky.

„Jaké bylo to další kouzlo, Srabáku? Sectumsempra?"

Údivem jsem otevřela pusu.

Jak o tom ví?

„Pak to zkusíme. Sectumsempra!"

„Scutum regis!" Vykřikla jsem rychle.

„Nemotej se do toho, Lily!" Zařval na mě James.

„A proč bych tě měla poslouchat?"

„Je to mezi námi, Lily, nemotej se do toho." Řekl Severus.

„No to teda není mezi vámi! A já už toho mám dost! Liberacorpus."

„Říkám ti, aby ses do toho nepletla." Zavrčel James.

„A já ti říkám, že se do toho plést budu!"

„Jdi pryč Lily." Řekl Severus ostře.

„Dobrá, já půjdu. Půjdu, až půjdete vy."

„Ne, půjdeš hned!"

„To, že spolu chodíme neznamená, že jsem tvůj majetek, abys mi říkal, co mám a nemám dělat, kdy co mám a nemám dělat a jak co mám a nemám dělat!"

„To ti nikdo neříká!"

„Říká! Právě teď jsi to udělal! Právě teď jsi mi poručil, abych hned odešla!"

„A půjdeš!"

„Ne!"

„Ano!"

„Ne!"

Vtom na Seva Pobertové neverbálně poslal nějaké kouzlo.

„Scutum regis! Petrificus totalus!" Vykřikla jsem a poslala kouzlo na Remuse, zatím co Severus vyslal jednu kletbu Jamesovým směrem.

Crucio...

„Co blbneš?!" Vyjela jsem na něj.

„Jdi." Řekl Severus ostře.

Já jsem nakvašeně zvedla hůlku a poslala na Seva Petrificus totalus.

Jenže on moje kouzlo prostě naprosto zazdil.

„Pojď. Prosím, pojď." Hlesla jsem tiše.

Pár okamžiků jsme si jen dlouho koukali do očí, a pak se Severus prostě sebral a odešel.

Chvíli jsem koukala jeho směrem.

Bylo mi jasné, co si myslí.

Myslí si, že jsem na straně Pobertů.

Chtěla jsem za ním jít, opravdu moc.

Jenže jsem nemohla.

Odbyl by mě.

A navíc tady mám tři kamarády, kterým bych právě teď měla pomoct.

„Zas jsem tě zklamal, viď?" Řekl James.

„Jo." Přikývla jsem. „Ale zároveň jsem počítala s nějakou poslední šarvátkou. Bolí?"

„Ne." Zavrtěl James hlavou.

„Co vás to napadlo? Vždyť přece víte, co dokáže. Nevyplácí se s ním bojovat."

„Ale něco jsme tím přece dokázali." Ozval se Sirius.

„A to?" Zeptala jsem se.

„Rozhádali jsme vás."

„Rozhádaní jsme už drobet byli. Ale nebojte, to se srovná." Ujistila jsem je. Spíš teda doufám.

„Promiň." Řekl James a já jsem se zasmála.

„Zase se omlouváš, když víš, že máš u mě malér, co?" Usmála jsem se.

„No trochu."

„Takže jsi v pořádku?"

„V naprostém." Přikývl James.

„Fajn." Řekla jsem a otočila jsem se na Siriuse a Rema. „A vy?“

„V pohodě." Přikývl Sirius.

„Taky." Řekl Remus.

„Promiň, Reme, já jsem -"

„Ne, to je dobrý, neomlouvej se, já bych udělal to samé tobě, kdyby šlo o Ellie." Řekl Remus.

„A dobrý? Nepomrkvila jsem to protikouzlo? Můžeš se už hýbat?"

„Bez problémů." Přikývl Rem.

„Hlavně to neříkejte Jennce, ta by mě na místě zabila, kdyby to zjistila." Lamenoval Sirius.

„Jenn? Zabila? A tebe? Prober se, to spíš Remus by se měl bát, že to Ellie zjistí, ta ho zabije spíš." Zasmála jsem se.

„A Jennce to neřekneš?"

„Řeknu, potřebuju s ní probrat jednu věc a do toho se bude muset přimotat i tohle."

„Jsi zlá." Zamračil se Sirius.

„Omyl, já jsem tak hodná, až bys tomu nevěřil."

„Já tomu věřím, Lilyanko." Řekl James a položil mi ruku na záda.

„Přísahám, že jestli se Severus vrátí, na místě tě zabije." Řekla jsem a James dal ruku dolů.

„Ale ty mu to nedovolíš." Řekl.

„Chceš se vsadit?"

„Ne!" Vyhrknul James rychle.

„Boj se, Pottere." Řekla jsem s přimhouřenýma očima, a pak jsem se zvedla a šla jsem ke Třem košťatům na oslavu.

„A Lily, ty to koukej nějak urovnat s tím Severusem." Řekla Jenna s úsměvem.

„Pokusím se." Řekla jsem.

„Žádné pokoušení, prostě to uděláš, nemůžete se hádat...teď." Řekla Jenna.

„Já vím." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Tak to srovnej, všechno zvládneš." Řekla a já se usmála.

„Tak a druhého září se sejdeme teda u Lupinů." Řekla Emma a všechny jsme přikývly.

„Tak fajn, já teda půjdu, za chvíli mi-"

„Jede autobus, jako každý rok." Přerušila mě Ellie.

„Jo, takže budu muset jít." Řekla jsem a holky se usmály.

„Jako vždycky." Řekla Hazel.

„Nemůžu uvěřit tomu, že dneska je to úplně naposledy, co jsme tu všechny spolu." Řekla Ellie.

„Přesně tak, je to divný." Řekla jsem a holky přikývly.

„Miluju vás holky, víte o tom?" Řekla jsem s úsměvem.

„Samozřejmě." Přikývly holky s úsměvem.

„Brzy se ozvěte." Řekla jsem s úsměvem.

„To víš, že se ozveme, víš, jak se mi po tobě bude stýskat?" Řekla Jenna a já ji objala a potom i ostatní.

„Mějte se krásně." Řekla jsem.

„I ty." Usmála se Ellie, která si jako každý rok utírala slzy.

„Ahoj." Řekla jsem a vplula do hromadného objetí.

„Ahoj." Usmály se holky a já opustila jejich náruče a šla na autobus. Sama, protože Severus už na nádraží nebyl.

Naposledy jsem prošla zdí z nástupiště 9 a ¾ jako studentka a šla jsem před King's Cross, kde byla autobusová zastávka. Příště bych tudy mohla jít jako rodič.

Nad tou představou jsem se usmála.

To zní moc hezky.

Jít holčičkou a s chlapečkem nástupištěm.

Vždycky jsem chtěla holku a kluka.

Ale zasnila jsem se drobet víc, protože jsem zjistila, že už mám jen tři minuty.

Honem jsem se rozběhla k autobusu.

Merlinžel jsem táhla kufr a jaksi jsem to stihla úplně těsně, protože sotva jsem na zastávku přišla, autobusák chtěl zavírat. No naštěstí mě ještě nechal vběhnout dovnitř.

V autobuse jsem si všimla, že tam Severus není, takže...nevím, co budu dělat. Třeba se domů přemístil.
Jako jo, to jsem mohla taky, ale z přemisťování je mi pořád špatně, to já radši cestování po mudlovsku.

***

Tak už je tu první den prázdnin a já se rozhodla, že půjdu navštívit Severuse a řeknu mu tu novinku.

Už jsem se stavila u jezera, kdyby tam Severus náhodou byl, ale nebyl. Takže si dělám procházku až k němu domů, no.

„Ahoj Eileen." Řekla jsem s úsměvem a vypadalo to, že jsem ji tím zvoněním krapet probudila. 😅

„Ahoj Lily. Copak se stalo?" Zeptala se Eileen.

„Není tady Severus?" Zeptala jsem se.

„Ne, není, říkal, že prý jde k jezeru za tebou." Řekla a já se na ní tázavě podívala.

„A včera se domů přemístil?" Zeptala jsem se a Eileen přikývla. „No to jsem si mohla myslet." Řekla jsem a Eileen se na mě podívala.

„Stalo se něco?" Zeptala se a já si povzdechla.

„Vlastně stalo." Řekla jsem a Eileen přikývla.

„Pojď dovnitř." Řekla a zatáhla mě do dveří. „A povídej, co se stalo?" Zeptala se a posadila mě na gauč.

„Jak bych začala..." Povzdechla jsem si a snažila se ignorovat Eileenin nedočkavý pohled. „Se Sevem jsme se pohádali o dítěti." Řekla jsem a Eileen mi naznačila, abych pokračovala. Neměla bych jí o tom říkat, ne? Nebo měla? Možná jo. No když už jsem to nakousla. „A já jsem tak trochu... zjistila, že..." Dál jsem nepokračovala a jednoduše jí ukázala těhotenský test.

„Ale to je přece dokonalá zpráva." Řekla Eileen a objala mě.

„Byla by, kdyby to tak bral i Severus, víš?" Řekla jsem a Eileen si stírala slzy.

„A on o tom neví." Řekla a já přikývla.

„Ne, neví a já vůbec nevím, co mám dělat." Řekla jsem a rychle zamrkala, abych zahnala slzy.

„Tak to by mě fakt zajímalo, co se stane." Řekla Eileen a já přikývla.

„Je mi jasný, že tímhle to končí." Řekla jsem potichu.

„Ne, nekončí. Říkal, že prý se příští týden stěhujete." Řekla Eileen a já otevřela pusu.

„Něco mi uniklo?" Zeptala jsem se a Eileen pokrčila rameny.

„Co tu děláš, Lily?" Ozvalo se za námi a Eileen mi bleskově podala test, který jsem nenápadně strčila do kapsy.

„Přišla jsem za tebou." Řekla jsem a Severus poněkud nahlas polknul, protože mu nejspíš došlo, že mně došlo, že on byl u Vy-víte-koho.

„Tak pojď." Řekl a hlavou pokynul k jeho pokoji.

„Díky Eileen, hezké sny." Řekla jsem s úsměvem.

„Děkuju." Usmála se a zmizla v ložnici.

„Tak co jsi chtěla?" Zeptal se, když jsem zavřela dveře od pokoje.

„Nezapomeň mě ještě oslovit slovem zrádkyně." Poznamenala jsem hořce.„Kdy jsi mi chtěl říct, že se stěhujeme už příští týden?" Zeptala jsem se.

„Dneska." Řekl a já si povzdechla. „Ale to asi není to, proč jsi tady, že?" Řekl a já přikývla.

„Přišla jsem, protože..." Začala jsem a sáhla si do kapsy, ale pak jsem nějak ztratila odvahu. „Protože mě štve, jak to mezi náma je." Řekla jsem.

„A ty sis myslela, že se to vyřeší tím, že sem přijdeš?" Zeptal se Severus se značným pobavením v hlase.

„Ne, já ti jen chtěla říct, že jsi strašně pokrytecký. Nejdřív metáš kletby po všech okolo, ale nikdo nemůže hodit žádnou na tebe." Řekla jsem a ucouvla jsem, když Severus prudce vstal a vyrazil ke mně. „T-teda ano...ehm...j-já jsem...přišla, a-abychom to prořešili." Vykoktala jsem.

„Tak co chceš řešit? Evidentně v tom máš jasno, takže co chceš řešit?" Zeptal se a vypadal tak trochu... nebezpečně, takže jsem zase trošku couvla. Nebyla jsem schopná vydat ani slovo, fakt ne.

Jenže Severus se ke mně pořád přibližoval a já couvala a couvala, až jsem docouvala.

„Co chceš řešit?" Zopakoval se zvýšeným hlasem, takže jsem se drobet přikrčila. Připadala jsem si mnohem menší než jsem. A že jsem naproti Sevovi hodně malá.

„Nezvyšuj na mě hlas." Pošeptala jsem a doufám, že mi v hlase nebylo slyšet to, jak jsem vyděšená. „A-a uklidni se, není žádný důvod se roz-rozčilovat." Dodala jsem potichu. „Asi byla blbost sem chodit, když v tom máš jasno spíš ty, co?" Řekla jsem, za zády nahmatala kliku a vyšla ven.

„Ne Lily, počkej." Řekl a já se na něj otočila.

„Hm?"

„Proč jsi jim říkala o těch mých kouzlech?"

„Neřekla jsem jim nic o tvých kouzlech, nevím, jak se o nich dozvěděli! Ale je tvůj problém, že mi nevěříš."

„Kdo říká, že ti nevěřím?"

„Neříká to nikdo, ale ty to každou chvíli naznačuješ!"

„Mám věřit holce, která na mě poslala kouzlo, aby tak uchránila mého úhlavního nepřítele?!" Zeptal se Severus jedovatě.

„To nebylo proto, abych uchránila Jamese, ale tebe! Do háje, mě je James úplně jedno! Jemu by nic neudělali, to tebe by zavřeli do Azkabanu!"

„Nehraj to tak, že jsi chtěla chránit mě!"

„Nic nehraju! Do háje, Severusi, je mi jedno, jak moc mě od sebe odháníš, je mi jedno, jak moc se na mě zlobíš, je mi jedno kde jsi, je mi jedno, komu říkáš pane, i přesto všechno tě miluju!"

„To vykládej-"

„Nebudu to vykládat holubům na střeše! A nebo ne, víš co, já to řeknu každému! Každému na potkání řeknu, že jsem už od deseti let naprosto a beznadějně zamilovaná do Severuse Snapea! Nechám to rozhlásit po celý planetě! Ať se ti to líbí nebo ne!"

„Tak dej ještě rozhlásit, že Severus Snape je do Lily Evansové zamilovaný už od chvíle, co je na světě." Řekl Severus.

„Dám, jestli je to pravda." Přikývla jsem tiše.

„Nic není pravdivější."

„Pak se to ostatní dozví." Přikývla jsem a nechala jsem se od něj políbit. 

„Nemůžeme s těmi hádkami prostě přestat?" Zeptal se Severus.

„Víš, že by mi to nevadilo?" Řekla jsem a lehce se usmála.

„Takže už tě můžu obejmout?"

„Můžeš." Řekla jsem a Severus přikývl a objal mě tak dokonale, jak to umí.

Spokojeně jsem vydechla a pěkně jsem se k němu přitulila.

„Nechceš k jezeru?" Zeptal se.

„Emmmm...nemůžu, musím k doktorce." Řekla jsem a Severus se na mě vyděšeně podíval.

„Stalo se ti něco?" Zeptal se a já se usmála nad jeho starostlivostí.

„Ne, jen... preventivní prohlídka." Řekla jsem a Severus si značně oddechl. „Takže budu muset běžet." Usmála jsem se.

„Kdy se vrátíš?" Zeptal se.

„Večer, ještě se stavím na nákupu." Řekla jsem a Severus pomalu přikývl. „A abych nezapomněla. Dneska přijď ke mně na večeři. V šest." Řekla jsem a Severus znovu přikývl.

„Miluju tě, pá." Řekla jsem a lehce ho políbila, ale on si mě k sobě přitáhl a polibek prohloubil.

„Tak poběž." Řekl a otevřel mi dveře, při čemž jsem se usmála a vydala jsem se na autobus, abych se vůbec k té doktorce dostala.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14