49. kapitola
Každé prázdniny utekly rychle, tyhle se neskutečně táhly. Sice jsem se na N.K.Ú. učila, ale rozhodně si z toho pamatuju jen něco málo.
Ale nechci teď Seva vidět.
Ani holky jsem na nádraží neviděla, ale ani jsem je nehledala.
„Ahoj, neviděla jsi Lily Evansovou?" Zeptala se nově příchozí do mého kupé a já se na ni podívala. Jenna.
Jako vždy v kraťasech a tílku, vlasy připnuté sponkami.
„Ahoj Jenn." Řekla jsem a viděla jsem Jenny vyděšený pohled.
„Lily, ty jsi přes prázdniny zestárla snad o milion let." Řekla a sedla si vedle mě. „Drdol, ty kruhy pod očima a ani ses přes prázdniny neopalovala, jak koukám." Řekla vyděšeně. Když jsem se JÁ neopalovala, tak se vážně něco dělo.
„Ty jsi přes prázdniny snad ani nejedla." Řekla a objala mě. „Co se stalo?" Zeptala se a já si povzdechla.
„Asi něco špatného." Řekla jsem potichu.
„To vidím. Tak povídej." Řekla Jenna a já ji objala. „Rozešla ses se Severusem, někdo tě znásilnil, viděla jsi něčí smrt, nebo co?" Zeptala se Jenna.
„Říct ti to nemůžu." Řekla jsem potichu.
„Ale co bys nemohla, já to nikomu neřeknu." Řekla Jenna. A já jsem jí to teda konečně vyklopila.
***
„A od té doby jsem na něj ani nepromluvila, ani z domu jsem nevyšla. Teda vyšla, chodila jsem se učit na strom." Řekla jsem a Jenna mě znovu pevně objala.
„Takhle to třeba nemyslel." Řekla a já se na ní pochybovačně podívala.
„Asi si nejsi moc jistá tím, co říkáš, že?" Řekla jsem a Jenna pokrčila rameny. „Já prostě nevím, co mám dělat. Miluju ho, ale to co řekl mě prostě strašně ranilo." Řekla jsem a Jenna chápavě přikývla.
„A ty bys mu zvládla odpustit?" Zeptala se Jenna.
„To právě sama nevím." Řekla jsem a Jenna se na mě podívala jako na hromádku neštěstí.
„Teď tě mám pod dohledem." Prohlásila Jenna. „Tak se usměj." Řekla a já zavrtěla hlavou.
„Proč bych se smála?" Řekla jsem smutně.
„A dost, koukej mi vrátit Lily Evansovou, mojí nejlepší kamarádku a to okamžitě." Řekla Jenna naštvaně.
„Vrátím ti jí. Až se trochu vzpamatuju." Řekla jsem a Jenna se pousmála.
„Jdeme si sednout k partě?" Zeptala se.
„Klidně běž." Řekla jsem a Jenna rozhodně zavrtěla hlavou.
„Nebudu tě tu nechávat samotnou, kdoví, co by tě napadlo." Řekla a já se pousmála.
„Vlastně si za to ale můžu sama. Víš, kdybych ho poslechla a tu knížku mu vrátila hned, bylo by teď všechno jako dřív."
„Lily, možná bylo, ale je lepší, že to víš, věř mi." Řekla Jenna.
„Možná." Pokrčila jsem rameny.
***
„Ty kráso, tohle se stalo jak?" Zděsila se Ellie, když mě viděla.
„Netuším, ale budem na ní dohlížet." Řekla Jenna a holky přikývly.
„Lily?" Ozvalo se za mnou a já jsem poznala Jamese.
„Ahoj Jamie." Pozdravila jsem ho.
„Co se ti stalo?" Zeptal se vyděšeně.
„Vlastně nic vážného." Řekla jsem.
„Evansová, co se ti stalo?" Řekl Sirius za mnou.
„Ve své podstatě nic." Řekla jsem potichu.
„Neboj chuďátko naše, my se o tebe postaráme." Řekla Emma a cosi naznačila Pobertům.
„Kam to teda bude, Lily?" Zeptal se Remus, když mi spolu s ostatními Poberty udělali stoličku.
„No...je po večeři, tak já bych asi ráda do Nebelvíru." Řekla jsem.
„Rozkaz." Řekl Peter a spolu s ostatními se vydali směrem k Nebelvíru.
„Ještě stůjte!" Vypískla Jenna.
„A jo, zapomněla jsi mi dát pusu, viď lásko?" Řekl Sirius.
„To víš, že jo." Řekla Jenna a stáhla mi z vlasů gumičku. „Chci zpátky naší Lily, ne tuhle...chodící mrtvolu." Řekla a já se usmála. „Jo a takhle se usmívej." Řekla Jenna a já se usmála ještě víc.
„A teď už mi tu pusu dáš?" Zeptal se Sirius a Jenna ho políbila.
„Tak vyrážíme." Zavelela Hazel, já jsem se rozloučila s Jennou a Emmou, které šly do Havraspáru a vyrazili jsme do Nebelvíru.
„Jak se ti cestuje, veličenstvo?" Zeptal se Remus.
„Krásně. Tohle bude zřejmě první třída, že?" Řekla jsem s úsměvem.
„To si piš." Řekl Sirius.
Jen jsem se usmála ještě víc a pohledem jsem zabloudila ke Zmijozelské koleji, která šla vedle nás do sklepení. Odtud se na mě koukal Severus a mně se zase nahnaly slzy do očí, takže jsem se otočila zase zpátky dopředu.
„Stalo se něco, princezno?" Zeptal se Sirius, čímž mi, ani nevím proč, připomněl mudlorozená princezna...
„Jsem unavená, sluho." Řekla jsem a Ellie s Hazel se začaly smát.
„Já ti dám sluhu." Zamračil se Sirius.
„Tak co jste." Povzdechla jsem si. „Budete vojáci a konec." Řekla jsem.
„To už by sedělo." Řekl Sirius a já se usmála.
„Ale kdo tě vynese do ložnice, princezno?" Řekl najednou James.
„To ještě uděláte vy." Řekla jsem a holky se usmály.
„A pak si ji přebereme my." Řekla Ellie a já se usmála.
„A chvátněte, bude šest a my potřebujeme, aby si šla lehnout co nejdřív." Řekla Hazel, při čemž se Pobertům povedlo dostat se až k mému kolegovi prefektovi a následně ho i předběhnout.
„A jste v háji, nemáte heslo." Řekla Hazel, která nás spolu s Ellie ještě dobíhala.
„A co jsme asi dělali u prefekta?" Řekl James a pěkně nahlas řekl Buclaté dámě heslo.
„Došlo vám, že nesete prefektku, že?“
***
„A mazej do té postele, myslím to vážně." Řekl Hazel.
„Ale však je teprve šest." Protestovala jsem.
„Žádné protestování, podívej se, jak vypadáš." Řekla Hazel a táhla mě k posteli.
„Lily, tak si běž dneska lehnout už teď, zítra budeš spát do sedmi a podle toho, jak budeš vypadat si půjdeš lehnout zítra." Řekla Ellie.
„Třeba v osm?" Řekla jsem.
„Uvidíme, ale dneska si pojď prosím tě lehnout už teď." Zaprosila Ellie. „Třeba hned neusneš, ale alespoň si odpočiň."
„Fajn, tak dobře, půjdu." Rezignovala jsem nakonec.
„Díky Lily." Usmála se Ellie.
„Za co? Za to, že si půjdu lehnout?" Řekla jsem se smíchem.
„Vlastně ano." Řekla Ellie.
„Šla bych tak jako tak." Řekla jsem a Ellie přikývla.
„To je pravda." Přikývla. „Hele, neboj se, tady na tebe dáme pozor my a už ti nikdo neublíží. Tohle jsou Bradavice, tady jsme všichni v bezpečí." Řekla a pohladila mě po vlasech.
„Já vím." Řekla jsem a ani jsem se nezmínila o tom, že ten, kdo mi způsobil tyhle starosti je tady, na hradě.
„Dobrou noc, zlato." Popřála mi a zatáhla závěsy.
„Dobrou noc." Řekla jsem potichu a lehla si.
Jako každý večer jsem se otočila obličejem do polštáře a nechala volně stékat slzy, které jsem celý dlouhý den zadržovala.
„Lilyanko a-" Odtrhla ještě Ellie závěsy. „Pojď sem, neplakej." Řekla a objala mě. „Copak se stalo?" Zeptala se starostlivě.
„Já ti to říct nemůžu." Řekla jsem potichu.
„No dobře, tak mi to říct nemůžeš, chápu. Jenna to ví?" Zeptala se a já přikývla. „Hazel!" Zakřičela Ellie.
„Copak?" Zeptala se Hazel a Ellie jí cosi naznačila.
„Hned jsem zpět." Řekla Ellie a někam odběhla a místo ní mě šla obejmout Hazel.
Čauky zlatíčka! 😊
Tak je tu další kapitola.
Běžte se podívat na SaymonMalfoy14, konečně vydal další kapitolu. 😉
Mám vás moc ráda!
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro