„Lily! To jsem ráda, že jsi přišla, moc ti to sluší a teď poběž, protože já fakt nevím, co si mám vzít na sebe." Řekla Eileen, sotva jsem přišla a už mě táhla do ložnice, při čemž se na mě Severus uculil a já se ušklíbla.

„Takže...myslíš, že je lepší kombinace černá a bílá, nebo spíš bílá a černá?" Zeptala se a ukázala mi dvoje šaty. Jedny s bílou sukní a černým vršek a druhé s černou sukní a bílým vrškem.

„No...asi bych řekla...bílá a černá?" Řekla jsem nejistě.

„Děkuju moc. Co si k tomu mám udělat s vlasama?" Zeptala se po chvilce.

„Já něco vymyslím." Řekla jsem s úsměvem a Eileen mi úsměv oplatila, při čemž jsem se otočila, vyšla ven, aby se mohla v klidu převlíct.

„No to je dost." Řekl Severus, do kterého jsem nabourala.

„Jen si nemysli, ještě tam půjdu, ale teď se musí převléknout, ne?" Řekla jsem a Severus zakoulel očima. Jen jsem se pousmála a lehce ho políbila.

„Víš, že ti ty šaty moc sluší? Jdou ti k těm tvým úžasným vlasům." Řekl Severus a já se podívala na svoje nejoblíbenější světle zelené, až bílé šaty.

„Díky." Řekla jsem s úsměvem.

„Myslíš, že byl dobrý nápad brát si zelené? Nebylo by lepší, kdybych si vzala spíš ty černé?" Zeptala jsem se.

„Prosím tě, tobě sluší všechno. I nic." Řekl a já se uchechtla.

„Tak děkuju." Řekla jsem a už už jsem ho chtěla políbit, jenže Eileen zrovna otevřela dveře, tak jsem to nahrála jako objetí.

„Copak?" Zeptala se starostlivě Eileen.

„Že jí to dneska moc sluší?" Řekl Severus a Eileen si mě prohlédla.

„Samozřejmě, jako každý den." Řekla Eileen.

„Dobře, dobře, tak si mě tu přestaňte vychvalovat, nebo ze mě bude egoistka a pojďme pokračovat v těch přípravách." Řekla jsem a vklouzla jsem do ložnice.

„Pojď sem, já tě taky musím obejmout, moc ti to sluší." Řekla Eileen a já se usmála.

„Díky." Řekla jsem a opětovala jí objetí. „Ták jo, sedmá hodina se pomalu a jistě blíží, takže prosím tě vezmi hůlku a zkus nějak ohřát tohle." Řekla jsem a ukázala jí kovovou tyč.

„Co s tím?" Divila se Eileen.

„Uvidíš." Řekla jsem a Eileen teda přikývla a jakýmsi záhadným způsobem onu tyč ohřála. Na ještě teplý kov jsem jí namotala vlasy a tím jsem docílila toho, že měla onen pramen vlnitý.

„Tak a tenhle proces budu opakovat, dokud nebudeš mít takovéhle lokny po celé hlavě." Řekla jsem a nechala si onu tyč zase nahřát.

***

„Počkej, neřehni se." Řekla jsem se smíchem a dál na Eileen dávala svoji tvářenku.

„Ale to strašně šimrá." Postěžovala si Eileen a já se usmála.

„Ještě vydrž." Řekla jsem a hlavu jí naklonila ke straně. „Tramtarara! Úplně jako princezna." Řekla jsem a posunula jsem Eileen před zrcadlo.

„Páni." Vydechla a já jsem se usmála. Musím říct, že jí to vážně slušelo.

„Tak se ještě chvíli pokochej, já jdu omrknout, co jsi ukuchtila." Řekla jsem a chystala jsem se vyjít ven.

„Já půjdu s tebou." Řekla Eileen a já přikývla.

„Ahoj Seve." Pozdravila jsem ho se smíchem.

„Ahoj." Řekl nechápavě a já se usmála a pokračovala dál v cestě do kuchyně.

„Kari a rýže!" Vypískla jsem nadšeně, když jsem viděla, co bude na večeři.

„Slyšela jsem, že to máš ráda." Řekla Eileen. „A jako zákusek jsou palačinky. Severus nedal jinak." Pošeptala mi a já se celá rozzářila.

„Dneska se domů dovalím jako kulička." Řekla jsem a Eileen se zasmála.

„Tolik toho zas není, prosím tě." Řekla a já jsem pokrčila rameny. „A klidně tady zase přespi, mám tě tu ráda. Ani by mi nevadilo, kdybyste spolu se Severusem chodili a ty tady byla častěji." Řekla a já se pousmála.

„Stejně." Řekla jsem. Tu část s chozením jsem schválně ignorovala.

„Ještě to tu nachystám." Řekla a pomalu otevřela šuplík s příbory.

„Neboj se, určitě se mu bude líbit, ať je to kdokoliv." Řekla jsem a Eileen se trochu usmála.

„Ale je to mudla. Vlastně není...je kouzelník, co se vydává za mudlu." Řekla Eileen.

„Chápu. Ale jestliže se bojíš, aby Severus přijal jeho mudlovské já, musím tě upozornit na to, co jsem já." Řekla jsem.

„Ty jsi mudlorozená, to je rozdíl." Řekla Eileen.

„Ano, kouzelníci víc opovrhují mudlorozenými, než mudly." Řekla jsem a Eileen si povzdechla. „A když bude fajn, tak problém mít nebude, ne?" Řekla jsem a Eileen přikývla.

„Tak já to dopřipravím." Řekla a já přikývla.

„Mám ti pomoct?" Zeptala jsem se.

„Ne, dobrý, nemusíš." Řekla a já přikývla a odešla jsem do obýváku za Severusem, který mě ani nezpozoroval.

„Lily." Řekl po pěti minutách překvapeně.

„Co čteš, že tě to tak zaujalo." Řekla jsem a koukala jsem se, jak se Severus pokouší knížku rychle schovat.

„To by tě nebavilo." Řekl a já zakoulela očima.

„To možná ne, ale zajímá mě, co to je." Řekla jsem a vyškubla mu knížku z ruky, při čemž jsem se rychle zvedla a v duchu jsem se musela pochválit za to, že jsem sebou nešlehla, protože i na těch nízkých podpatkách jsem se bála. Zlaté tenisky.

„Vrať mi to." Řekl Severus a postavil se, aby mi knížku vzal, ale já samozřejmě přeběhla na druhý konec místnosti.

„Ani za všechny prachy světa. Do knížek se totiž nečmárá, říkala jsem ti to při lektvarech, princi dvojí krve." Řekla jsem a podívala jsem se na název knížky, který mi nic neřekl, jelikož tam nic nebylo. Zlaté Přípravy lektvarů toto, fakt.

„Lily, dej to sem." Zavelel.

„Nedám." Řekla jsem a rychle jsem obešla křeslo.

„Lilyan, dej mi tu knížku." Řekl Sev.

„A nedám, já se ráda podívám, co čteš, Severusi." Řekla jsem a poslední slovo jsem se pokusila vyslovit dost jedovatě, tak doufám, že se mi to povedlo.

„Lily."

„Nedam."

Tak jsem tedy knížku otevřela a málem jsem dostala infarkt. Byl tam krásně vidět postup, jak černou magií mučit mudly, mudlorozené a krvezrádce.

„Tohle nemyslíš vážně, že ne?" Řekla jsem a ani jsem nevzhlédla od knihy.

„To není tak, jak si myslíš." Řekl a já se zděšeně podívala na další stránku knihy. Ještě popsanou.

„Jak dlouho to čteš?" Zeptala jsem se.

„Chvíli." Řekl a já dál listovala knihou, ve které byla samá černá magie. A ne černá jako černá, ale mega moc černá.

„A kolikátá je?" Zeptala jsem se.

„To vlastně nevím." Řekl a teprve teď jsem vzhlédla od knihy.

„Takže se zajímáš o černou magii nějak víc?" Zeptala jsem se nevěřícně.

„Je to celkem zajímavé." Řekl a já se na něj vyděšeně podívala.

„A tobě to přijde v pohodě?" Řekla jsem po chvilce.

„No...třeba mudlové a šmejdi by si něco z toho zasloužili. Hlavně šmejdi teda, jsou ostuda nás kouzelníků." Řekl a mně se do očí nahnaly slzy. Začala jsem zhluboka dýchat, ale už jsem jaksi cítila, že se mi z oka vykutálela první slza, tak jsem se vydala rychlochůzí do koupelny, kde jsem se zamkla a sjela jsem po dveřích na zem. Šmejdi by si to zasloužili...

Takže žádná mudlorozená princezna, jen mudlovská šmejdka jako všichni ostatní.

„Lily, otevři." Slyšela jsem z druhé strany, ale pokoušela jsem se to ignorovat. Já jsem mudlovská šmejdka... „Lily, to není tak, jak si myslíš." Řekl a já jsem se snažila ztišit vzlyky tak, že jsem se kousala do ruky.

„Severusi, zlato, pojď sem, prosím!" Zakřičela Eileen a já jsem se dál pokoušela zastavit pláč.

„Musím?!" Zakřičel Severus nazpátek.

„Ano, už je tady!" Zakřičela a já slyšela, jak Severus cosi zamumlal a pak jsem slyšela, jak jde pryč.

Přešla jsem k zrcadlu a podívala jsem se na sebe, při čemž jsem si opláchla obličej, ale slzy se řinuly dál.

To, co Severus řekl mi znělo jakoby...byl Smrtijed a chtěl si některou z těch kouzel snad vyzkoušet na někom mudlovského původu. A to je zřejmě to, co mě na tom všem ranilo nejvíc. Smrtijed.

Najednou prasklo malé zrcátko a kelímek s kartáčky. Velké zrcadlo naštěstí zůstalo v pořádku.

„Sakra." Povzdechla jsem si.

Proč je to s tím praskáním tak vždycky, když mě něco jen na chvíli rozruší?

„Všechno v pořádku, zlato?" Ozvala se Eileen z chodby.

„Jasně." Řekla jsem a snažila jsem se znít normálně.

„Pak přijď, dobře?" Řekla a já přikývla, což nemohla vidět, tak jsem jen tiše odsouhlasila a uvědomila jsem si, že jsem přestala plakat, za což jsem byla ráda. Ještě jednou jsem si opláchla obličej a podívala se na sebe.
Nebylo zas tak moc poznat, že jsem brečela, tak asi můžu vyrazit.

„Už jsem se bála, že ses lekla té večeře." Řekla Eileen s úsměvem a já jsem se lehce usmála.

„Neboj se, to nehrozí." Řekla jsem a usmála jsem se na muže, který seděl vedle ní.

„Ty budeš Lilyan, že?" Řekl, postavil se a nabídl mi ruku.

„Lily." Opravila jsem ho a podala mu ruku, se kterou následně zatřásl.

„Liam." Řekl.

„Těší mě." Řekla jsem a posadila jsem se vedle Severuse, jehož přítomnost jsem nebrala na vědomí. Mudlovští šmejdi se přece nemají bavit s velkými opravdovými kouzelníky jako je on, ne?

„Takže Lily, ty jsi Severusova přítelkyně?" Zeptal se Liam zvědavě.

„Ne, nejsem, jsem jen jeho kamarádka." Řekla jsem a usmála jsem se na Eileen, která mi nandala na talíř rýži.

„A-ha." Vypadlo z Liama.

„Lily je Severusova nejlepší kamarádka a rodinná přítelkyně." Vysvětlila Eileen.

„Ach tak." Řekl Liam a přeměřil si mě pohledem. Fajn, je divnej.

„Tak vám přeji dobré chutnání." Řekla Eileen a já se usmála.

„Děkuji, tobě taky." Řekla jsem a Eileen mi úsměv opětovala, po čemž se všichni pustili do jídla, jen mně bylo šoufl. Ale přišlo mi blbé se toho ani nedotknout, tak jsem si vidličku rýže nabrala, při čemž jsem se dotkla Severusovi ruky, při čemž se usmál. „Omluvte mě, prosím." Řekla jsem rychle a rozběhla jsem se do koupelny.

***

„Lily, opravdu je ti dobře?" Zeptala se Eileen starostlivě. Tentokrát jsem nemohla říct, že ano, ale z druhé strany jsem nechtěla kazit tu večeři...

„Jo, jen se mi trochu motá hlava." Řekla jsem a Eileen přikývla a dál jedla. Pomalu jsem se posadila a zadívala jsem se na jedno místo.

„Jsi v pohodě?" Zeptal se Severus a já jsem se na něj otočila.

„Když říkám, že jsem, tak jsem." Řekla jsem a otočila jsem hlavu zpátky do talíře.

„Lily, stalo se něco?" Zeptala se starostlivě Eileen.

„Ne, nic." Řekla jsem.

„Jsi strašně pobledlá." Řekla a pohladila mě po vlasech.

„Fajn, tak zas máte vy skuteční kouzelníci pravdu, není mi vlastně úplně nejlíp. Ale to ignorujte, bude to jen nějaká mudlošmejdská choroba. Přece vůbec nebude vadit, když na světě bude o jednu mudlovskou šmejdku míň." Řekla jsem celá naštvaná a cítila jsem na sobě všechny pohledy.

„Lily, nikdo z nás tady nemá ty předsudky, to snad víš, ne?" Řekla Eileen a pohladila mě po ruce.

„Já se omlouvám, nechtěla jsem to zkazit." Zašeptala jsem smutně a nechala jsem si spadnout vlasy do obličeje.

„Nic nekazíš, zlato."

„Zasloužila bych si Crucio." Poznamenala jsem. „Někdo by měl třeba radost."

Při těch slovech jsem koukala na Severuse.

„Ani na palačinky se necítíš?" Zeptala se Eileen.

„Dneska ne." Řekla jsem.

„Pane jo, tobě fakt není dobře." Řekla Eileen. „Tak si pojď lehnout." Řekla a já se pousmála a přikývla jsem, takže mě Eileen zavedla do Severusova pokoje.

„Promiň, nechtěla jsem vám to kazit." Zašeptala jsem a setřela si slzy.

„Nic jsi nezkazila, zlato. Co se stalo? Ještě před večeří jsi byla v pořádku." Řekla a já si povzdechla.

„Prostě...Severus je můj nadnejlepší kamarád, ale občas mu ujedou ty jeho poznámky, které dokážou občas trochu... trochu ranit. A naštvat." Řekla jsem a Eileen si povzdechla.

„Já vím." Řekla a objala mě.

„Nechci být mudlovská šmejdka." Povzdechla jsem si.

„Ty si myslíš, že jsem úplně slepá, viď?" Řekla a já se na ní tázavě podívala.

„Co myslíš?" Divila jsem se.

„Jsem si na milion procent jistá, že jste spolu minimálně spali." Řekla a já se na ní tázavě podívala. „To oblečení v obýváku se asi neválelo minulý týden jen tak, že?" Řekla a já si povzdechla.

„No tak fajn, není jen kamarád, ale důvod je stejný." Řekla jsem a Eileen přikývla.

„A není ti blbě třeba z měsíčků?" Zeptala se a já zavrtěla hlavou.

„Vlastně ne." Řekla jsem a Eileen mě pohladila po vlasech.

Vzpomínám, jak mi jednou říkala, že mám moc hezké vlasy.

Ne nějak moc dlouhé, jen do pasu, ale podle všeho se jí líbí.

„Hele, tak si lehni, nemysli na to a odpočívej." Řekla a já přikývla.

„Díky." Řekla jsem.

„Dobrou noc." Řekla Eileen.

„Díky, dobrou." Řekla jsem a přešla jsem k oknu. Co kdybychom se se Sevem přecejen rozešli? Co pak? Co bych dělala?

Jestliže jsem pro něj ale jen mudlovská šmejdka, na kterou by vyzkoušel černou magii, proč se mnou je?

Zavřela jsem oči a snažila se na to nemyslet. Jenže to nešlo. Tak jsem se převlíkla do těch bílých šatů, které byly mnohem pohodlnější, než tyhle, které mám na sobě a lehla si na Severusovu postel. Až teď mi došlo, že jsem asi úplně slepá.

Na nočním stolku měl celou kopičku knih. Nahlédla jsem do pár z nich...
Zase v nich byla černá magie.
Jen navrchu byly Bajky Barda Beedleho, založené na kapitole Králice Alice a chechtavý pařez.

Zase jsem ji položila a opřela jsem se o čelo postele, při čemž mi začaly téct slzy. Od doby, co jsme do Bradavic přišli poprvé nás učili, že je černá magie špatná. Tak proč tohle sakra dělá?

„Lily-"

„Nesahej na mě." Řekla jsem a posunula jsem se na kraj postele.

„Dobře. A mluvit na tebe můžu?" Zeptal se Severus a já pokrčila rameny. „Omlouvám se, to jsem říkat neměl." Řekl Severus a já přikývla.

„Na to jsi neměl ani myslet." Řekla jsem a podívala se mu do očí. „Zajímáš se o černou magii a čím dál víc se bavíš s lidmi, kteří tuhle magii preferují. Jak mám vědět, že nebudeš další z nich?" Řekla jsem a Severus se na mě tázavě podíval.

„Myslíš, že bych se stal Smrtijedem?" Řekl a já pokrčila rameny.

„Čteš tyhle knížky." Řekla jsem a vzala do ruky dvě knihy o černé magii. „Nedělalo by ti problém ublížit nevinným mudlům, tak jak si to můžu nemyslet?!" Zakřičela jsem.

„To je z jedné strany pravda." Začal Severus.

„Tak to vidíš. A ani se nesnažíš to Smrtijedství u tvých rádoby přátel popřít." Řekla jsem a sedla si zpátky na postel.

„Protože ti nebudu lhát." Řekl a já si položila hlavu do dlaní.

„Proč tohle všechno děláš?" Zeptala jsem se.

„Nic nedělám, ale ta černá magie je zajímavá." Řekl a já ho majzla knihou po hlavě.

„Vzpamatuj se, prosím tě." Řekla jsem potichu a lehla jsem si co nejdál od něj.

„Lily," Oslovil mě a já jen cosi zamručela. „Zvládla bys mi to odpustit?" Zeptal se a já se na něj otočila.

„Sama nevím, co teď zvládnu a nezvládnu." Řekla jsem potichu. „Přidal by ses k nim?" Zeptala jsem se.

„Vlastně nevím. Možná jo a možná ne." Řekl a já si povzdechla.

„Klidně běž, já to ještě musím...promyslet." Řekla jsem a Severus se na mě trochu usmál.

„Miluju tě." Řekl a já přikývla a nějak jsem na to neodpověděla.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14