„Lily!" Řekla nadšeně Eileen a objala mě.

„Ahoj Eileen." Řekla jsem s úsměvem a objetí jí opětovala.

„Předpokládám, že sis zase přišla popovídat se Severusem, že?" Řekla s úsměvem a já přikývla. „Jen si povídejte, já budu muset zas jít." Řekla Eileen s povzdechem.

„Zase do práce?" Zeptala jsem se.

„To víš. Ale zase mi přidali pár liber." Řekla a já se usmála.

„To je fajn." Řekla jsem a Eileen přikývla.

„Dneska tu zase přespíš?" Zeptala se nadšeně Eileen.

„Vlastně nevím, ještě uvidím." Řekla jsem a Eileen přikývla.

„Ahoj." Řekla a já se usmála.

„Ahoj." Řekla jsem a zavřela za ní dveře.

„Takže." Začal Severus a já se na něj otočila. „Teď to tu máme celé pro sebe, takže můžeme co se nám zlíbí." Řekl a já přikyvovala.

„Takže co chceš dělat?" Zeptala jsem se a přidržela kufr, do kterého jsem nabourala, aby nespadl.

„Nemám tušení." Řekl a já se zasmála.

„Tak třeba...můžeme zkusit něco uvařit." Navrhla jsem.

„To by šlo." Řekl a já se usmála.

„Tak copak máte za přísady?" Zeptala jsem se a nadšeně odhopkala do kuchyně.

„No to netuším." Řekl Severus a já přimhouřila oči.

„Tak si uděláme třeba... jahodové taštičky?" Navrhla jsem.

„A to bys zvládla?" Zeptal se.

„Samozřejmě. Jen potřebuju lístkové těsto, jahodovou marmeládu a vejce." Řekla jsem a za pár chvílek jsem dostala všechny potřebné ingredience.

***

„Tak což, chutná?" Zeptala jsem se s úsměvem, když jsem ještě ukusovala z první taštičky, zatímco se Severus ládoval už asi čtvrtou.

„Moc." Řekl a já se usmála.

„To jsem ráda." Řekla jsem a dál se koukala, jak z talíře zmizela další taštička. „Radši budem končit, aby ti z toho pak nebylo špatně." Řekla jsem a odnesla talíř s posledními třemi taštičkami do kuchyně.

„Ani jednu nemůžu?" Ozvalo se za mnou.

„A k snídani budeš mít co?" Zeptala jsem se a Severus pokrčil rameny.
„Pěkně se otoč a pomaž do obýváku, tam se ta mňamka nedostala." Řekla jsem a rychle jsem Severuse odstrkala do obýváku na gauč.

„Ale pořád to tady voní." Řekl a čichal onu dokonalou vůni.

„Víš, že mě pomalu začínáš štvát?" Řekla jsem s vážným výrazem, ale myslela jsem to ze srandy.

„Čím?" Zeptal se Severus hned.

„Vůbec si mě nevšímáš." Řekla jsem uraženě, ale měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. „Vlastně...“

Odmlčela jsem se.

„Pamatuješ na oslavu mých patnáctin?"

„Ano?"

„A víš, co se málem stalo?" Zeptala jsem se.

„Samozřejmě."

„Tenkrát nám to přišlo brzy, ale... já...já myslím, že jsem...teda...ne, tady vlastně nejde o mě." Povzdechla jsem si. „Prostě bych...já bych se v tom našem vztahu chtěla drobet... posunout."

„Aha?“

„Zkrátka... když...když se budeš...když se budeš na to jakože... cítit, tak...bys měl vědět, že jsem už jakože...připravená." Vykoktala jsem konečně.

„Ty chceš...?"

Přikývla jsem. 

„Nemusí to být teď. Hned. Ale můžeme." Řekla jsem.

Jak moc je trapné pro něj bavit se o tom?

„Totiž já..." Začal.

„Rozumím, když nebudeš chtít, poprvé by se mělo prožít nějak...jako speciálně a s někým, s kým jsi si naprosto jistej, že vám to nějakou dobu vydrží." Povzdechla jsem si. „Teď mě zas mrzí, že jsem to poprvé prožila s Jamesem jen tak z rozmaru, než s tebou při nějaký speciální příležitosti." Posteskla jsem si.

Myslíš, že je moudré, Evansová, abys při Sevově tak důležitém okamžiku mluvila o klukovi, který tě odpanil?

„No, nikdo tě k ničemu prostě nenutí, ale až budeš připravenej, můžeme."

„Dobře." Přikývl Sev a já si byla rozhodně jistá, že jsem mu na tváři zahlídla lehce narůžovělý odstín.

A pokud jsem tenhle odstín zahlídla u něj, ani nechci vidět, jak jsem já rudá. Určitě jsou i ti raci méně rudí.

„Já fakt nevím, proč jsem to teď vytáhla." Řekla jsem.

No vážně, teď mi připadalo jako blbost, že jsem to vytahovala.

„Já jo."

„Jo?"

„Jo." Přisvědčil, a než jsem se stihla zeptat, něžně mě políbil.

Pak mi jen pomalu začal vyhrnovat šaty.

Takže se schyluje k...pane Bože. Že to nedělá kvůli mně?

„Ale tohle -"

„Pssst." Řekl Severus a dál mě líbal, ale já ho od sebe drobítek odstrčila.

„Tohle neni speciální místo." Řekla jsem.

„Jsi tady ty, a to stačí." Řekl Sev a já se usmála.

„Dobře, tak fajn, řekněme, že pro tebe je něčím speciální, ale..." Odmlčela jsem se a pak jsem si dala obličej do dlaní. „Víš přece, že neberu žádnou antikoncepci, že jo?" Řekla jsem a začala jsem se potichu smát.

„Ani žádný lektvar?"

„Zapomínáš, kdo jsem, chodím k doktorům, ne k lékouzelníkům." Řekla jsem a jakoby Seva trklo.

„Takže co?“

„Takže máš kondom?" Zeptala jsem se smíchem, a bylo vidět, že nejsem jediná, kdo nemá k výbuchu smíchu/propadnutí se studem daleko.

„Třeba tu něco najdeme." Řekl Severus a to už mě čekal záchvat smíchu.

„Třeba taky ne." Smála jsem se.

„Ani jedno se nedá vyloučit." Přikývl Sev a mě znovu popadl záchvat smíchu.

„Takže co bude?" Zeptala jsem se.

„To by mě taky zajímalo."

„Tak se jdeme podívat po něčem, co by nám mohlo poskytnout...pocit bezpečí?" Zasmála jsem se.

„Dobře."

„Dobře." Smála jsem se, když najednou praskla sklenička.

„Promiň." Řekla jsem se smíchem.

„To je dobrý, jen se pokus nerozbít celý dům." Přikývl Severus a já se pokusila usmát se.

No, bohužel z toho vyšel jen další smích.

Tak tenhle vztah by nám mohl kdekdo závidět. 

***

Vím, že už bylo ráno, když jsem se probudila. 

Hodně brzké ráno, protože ještě byla tma.

Na budík jsem sice viděla jen maličko, myslím, že byla jedna hodina.

Rozhlídla jsem se po pokoji a promnula jsem si smaragdově zelené oči.

Podívala jsem se na sebe.

V pořádku, mám spodní prádlo.

A přece k tomu došlo.

Podívala jsem se na Seva.

Spal.

Jistě, jediný blázen,který vstává v jednu jsem tu já.

Usmála jsem se a opřela jsem se o čelo postele.

Bylo by normální, kdybych si po tak pěkně užitém večeru otevřela učebnici, a učila se na zkoušky?

Rozhodně ne.

Ale co mám teda dělat?

Přemýšlela jsem nad sprchou, možná by se hodila.

I když sprcha nepřipadá v úvahu, když si vzpomenu, že nemám ručník, pyžamo, ani žádný hřeben.

Teď mě zamrzelo, že jsem si ho s sebou sem nevzala, nesnáším cuchy, fakt bych si to nejradši nechala ustřihnout.

Ale mamka tvrdí, že každá holka by měla mít alespoň jednou za život pěkně dlouhé vlasy.

Z druhé strany mám ty pěkně dlouhé vlasy už pár let, takže by to mohlo stačit, ne?

No uvidíme, já si to někdy promyslím.

Ne fakt, na co by se normálně mělo myslet po tamtom?

A proč nad tím vůbec přemýšlím?

Já jsem opravdu divná.

Možná bych se někdy měla někam zavřít, a přemýšlet nad sebou samou...

Dobrý nápad.

Pak se ale ohlásila únava, tak jsem se na sprchu vykašlala.

Vymotala jsem se z deky, dala jsem ji k posteli a přitulila jsem se k Sevovi pod peřinu.

Pak jsem zase spokojeně usnula.

Když jsem se později ráno probudila, jen jsem se usmála a lehce se začervenala, když jsem si všimla, že se na mě Severus kouká.

„Dobré ráno." Řekla jsem a nechala si dát vlasy za ucho.

„Dobré." Pošeptal Severus.

„Kolik je hodin?" Zeptala jsem se.

„To netuším." Řekl a já se usmála. Najednou jsem slyšela klíče ve dveřích a schovala jsem se pod peřinu.

„Pro Merlina, ono je pět." Řekla jsem a cítila, jak Severus přejíždí po peřině, jakoby mě hladil po zádech.

„Klidně vylez." Řekl a já vykoukla tak, že mi bylo vidět jen čelo a oči.

„Co budem dělat, vždyť všechno oblečení máme tam." Řekla jsem a teď to Severusovi zřejmě docvaklo.

„A já mám kufr ještě v chodbě." Řekl a já přikývla.

„A předpokládám, že žádné oblečení tu nemáš, že?" Řekla jsem a Severus zavrtěl hlavou.

„Ach, ach." Povzdechla jsem si a lehla si jako předtím.

„Copak?" Zeptal se Severus.

„Jak znám Eileen, tak bude vzhůru, dokud jeden z nás nevyleze." Řekla jsem a Severus přikývl.

„To je ale blbý." Řekl a já přikývla.

„Tak musíme jinak." Řekla jsem a Severus se na mě tázavě podíval.
„Nějaké tríčo tu máš?" Zeptala jsem se.
„Kterékoliv." Řekla jsem a Severus pokrčil rameny. „Člověk aby se z tebe zbláznil." Řekla jsem, vzala si zpod postele deku a vyrazila na dalekou cestu ke skříni.

„Stejnak už jsem viděl všechno." Řekl Severus a já se na něj podívala s přimhouřenýma očima a s úsměvem a otevřela jsem skříň, ze které se na mě úplně usmívalo jedno jediné tričko. Nadšeně jsem se usmála a přetáhla si tričko přes hlavu.

Mám já to ale štěstí.

A s mojí výškou mám tričko trochu nad koleny, takže super.

„Jdu pro ty hadříky, jinak sem půjde Eileen a to pak bude výslech, který potrvá do konce jejího života." Řekla jsem se smíchem a Severus přikývl.
„Pádím." Řekla jsem a rozběhla jsem se z pokoje ven, při čemž jsem se málem zabila o dveře

„Ale heleďme se, kdo se nám to vzbudil." Řekla nadšeně Eileen.

„Eileen, já jen potřebuju...do koupelny!" Vypálila jsem ze sebe rychle.

„Ale jistě, promiň, že tě zdržuju. Chceš udělat čaj?" Zeptala se a já se rozhlédla kolem.

„Ještě si půjdu na chvíli lehnout. Potom." Řekla jsem a Eileen přikývla, při čemž jsem vyrazila ke koupelně, kam jsem ale nedošla, protože jsem to stočila k obýváku, kde jsem sebrala úplně všechno oblečení a vyrazila jsem zpátky do pokoje.

„Fůha, já už se lekl, že tě na ten čaj dostala." Řekl Severus a já se usmála a hodila jsem na postel svůj úlovek.

„Šatičky, šatičky, kdepak já vás mám?" Začala jsem si zpívat na melodii Rolničky, rolničky.

„Haló, Vánoce jsou až za pět měsíců." Řekl Severus a já se usmála.

„Já vím, ale už je mám." Řekla jsem a vítězně jsem zamávala bílými šaty, které jsem si rychle oblékla, protože byly secsakramensky příjemné.

Samozřejmě jsem jako vždycky tahala ty sakra dlouhé vlasy zpod šatů.

Jak mě to nebaví.

Přísahám, že jediné, co mě nutí mít vlasy tak dlouhé je to, že se to líbí našim, Eileen, holkám a Sevovi.

Hlavně teda kvůli prvním a poslednímu. 

„Moc ti to sluší, Lily." Zalichotil mi Severus a já se usmála.

„Díky moc." Řekla jsem a lehla si vedle Severuse.

„Ještě jednou dobré ráno, vy dva." Pozdravila Eileen, která právě přišla do pokoje. Merlindík, že už jsme byli oblečení oba, jinak si dokážu představit to její vyšilování.

„Dobré." Usmála jsem se.

„Omlouvám se, že vás takhle vyrušuji, ale půjdu si lehnout." Řekla a já přikývla.

„Už teď?“

„Jo, musím přece vypadat na večer svěže." Zasmála se Eileen.

„Že ty někoho máš?!" Řekla jsem.

„Třebas jo." Pokrčila Eileen rameny, ale usmívala se.

„A mně jsi jako nic neřekla?" Řekla jsem uraženě. „Tak kdo to je? Šéf z práce, soused, kolega...troll." Hádala jsem.

„Jen se nech překvapit." Řekla Eileen. „Za týden k nám půjde na večeři." Řekla a já se usmála.

„Že můžu přijít taky?" Zaprosila jsem, protože jsem se fakt chtěla dozvědět, kdo to je.

„Klidně přijď, budu ráda." Řekla Eileen.

„Díky." Usmála jsem se.

„A už si fakt půjdu lehnout, nebo odpoledne nevstanu." Řekla a já přikývla.

„Hezké sny." Popřála jsem.

„Hezký den." Popřála Eileen a mně i Severusovi dala pusu na čelo.

„Jak jsi poznala, že někoho má?" Vpálil na mě hned Severus.

„Sama nevím, prostě mi to tak přišlo." Řekla jsem s úsměvem. „Třeba budeš mít nového tátu." Řekla jsem a Severus otočil oči v sloup.

„Jsem celej šťastnej." Řekl a já se ho praštila polštářem.

„Až mi tohle začne přijít vtipný, dám ti vědět." Řekla jsem a vyndala z vnitřní kapsy šatů hůlku, díky které jsem si přivolala hřeben. No což, tak nikdo to snad nezjistí, když je tu Eileen, která čaruje dennodenně.

„Dobře tak mi pak teda vědět dej." Řekl Severus a já zamračeně přikývla a pokračovala jsem v česání svých vlasů, při čemž mi neunikl Severusův pohled.

„Na co koukáš?" Zeptala jsem se rádoby otráveně.

„Nechceš s tím přestat?" Řekl Severus.

„S čím jako?" Řekla jsem a otočila se na něj. Jasně, já věděla, že myslí tohle chování, ale pssst.

„Ty víš, co myslím." Řekl a já přikývla a zase jsem si lehla. Nějak se mi točila hlava.

„A víš, že ani ne?" Řekla jsem a zavřela oči. Tyhle hádky jsou úplně o...o kravinách.

„To jsem si myslel." Řekl a já se na něj otočila a otevřela jsem jedno oko.

„Měl by ses trošku usmát." Řekla jsem a zase si lehla na záda, avšak tentokrát jsem nemohla v klidu ležet, nýbrž se nade mě Severus vyhoupl a něžně mě políbil.

„Miluju tě." Pošeptal mi.

„I já tebe." Řekla jsem s úsměvem a zase zavřela oči. Nu což, noc jsem měla...poněkud krušnou. 😅

„V osm mě prosím vzbuď, musím se učit." Řekla jsem.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14