„No a najednou ramtarara a s Jily je konec!" Ukončila jsem své vyprávění.

„Pane jo, tak to jsem nečekala." Řekla mamka a taťka přikývl. O vztahu se Severusem jsem jim zatím neřekla, protože jsem si na miliardu procent jistá, že by okamžitě začal proslov typu: hlavně neotěhotni, jestli se s tebou rozejde, tak si to s ním vyřídím, já jsem to čekala a blablablablabla.

A na to nemám moc náladu.

„A někdo nový?" Zeptala se mamka.

„Možná." Řekla jsem a mamka se pousmála, zatímco taťka se zamračil.
„A taky jsem se začala bavit se Sarah, s tou Zmijozelkou. Je vlastně strašně fajn." Řekla jsem, abych převedla téma.

„Aha. Tak to je dobře. A holky se mají jinak jak?" Zeptala se mamka.

„Já bych řekla, že taky fajn. Pořád jsou Blackovi a Lupinovi, ale letos přibyli ještě Pettigrewovi." Řekla jsem a mamka vykulila oči.

„Ale prosím tě, tak Peter si našel přítelkyni?" Divila se mamka.

„Začal chodit s Hazel." Řekla jsem a mamka vyvalila oči.

„Tak to je teda něco." Řekla a já přikývla.

„Půjdu k jezeru." Řekla jsem a mamka s úsměvem přikývla. Bylo mi jasné, že něco tuší.

„A nechceš si jít napřed vybalit?" Zeptala se mě.

Domů od Seva jsem se vrátila sice před jedním dnem, ale pořád jsem si nevybalila. 

„To bych asi mohla, že?" Řekla jsem a mamka přikývla.

„Půjdu ti pomoct." Řekla, když jsem se vydala po schodech nahoru.

***

„A jste spolu teda od listopadu?" Zeptala se mamka.

„Od druhého prosince." Řekla jsem a mamka se usmála.

„Tak to je hezké. Přesně to jsem čekala." Řekla a já jí podala hromádku triček.

„Já věděla, že to řekneš. Ale mami, víš co?"

„Co?"

„Já mám vždycky takový...takový mravenečky v těle, když jsme spolu. A taky motýlky a lehtání. A hrozně nepopsatelný pocit... radosti." Vydechla jsem.

„Takhle jsi mi to nepopisovala, když jsi byla s Jamesem." Poznamenala mamka.

„Protože s Jamesem to bylo něco jiného. Úplně jiného. Tohle je prostě lepší. James měl v hlavě jen famfrpál a mě, a snad nic jiného. Ale miloval mě, to já samozřejmě vím.  Ale takhle je to prostě lepší. Celkově je to se Sevem všechno lepší."

„To chápu, zlato." Usmála se mamka.

„A kdykoliv máme třeba rozdělené hodiny...tak se mi po něm prostě hrozně stýská." Řekla jsem.

„Takže Lily našla svou pravou lásku?" Zeptala se.

„Určitě." Zasmála jsem se.

„Tak klidně běž, já to udělám." Řekla mamka s úsměvem a já se na ní usmála. „A klidně buď u něj, když to nebude vadit jeho mamce." Dodala mamka a já se vděčně usmála.

„Díky." Řekla jsem a mamka přikývla.

„Ještě si zkusím tu přípravu na N.K.Ú.“

„To si zkus, je v tom přece tvoje budoucnost." Zasmála se mamka.

„To je." Přikývla jsem a sedla jsem si k učebnici, kterou mi Severus koupil v Příčné.

Jak jsem si tak pročítala, o čem přibližně budou N.K.Ú. začala jsem zjišťovat, že jsem se měla rozhodně připravovat už od minulého roku.

Ale řekla bych, že by to nemuselo dopadnout zle.

Každopádně jsem si přečetla prvních pár stran z učebnice lektvarů a pak jsem vyběhla k jezeru.

A Severus tam už byl.

„Jsem tu." Řekla jsem a spadla do trávy. Moje nohy...

„Tos běžela maraton?" Zeptal se pobaveně a já se ušklíbla , vyhoupla se nad něj a políbila ho.

„Ne, jen jsem spěchala za tebou." Řekla jsem.

„Tak to mě těší." Mrknul na mě a já se usmála.

„Jé, podívej!" Řekla jsem s úsměvem a ukázala na nějaké dítě, které se sem přibatolilo. „Čípak ty jsi?" Zeptala jsem se mrňouse, který si mě ale vůbec nevšímal a koukal se na hladinu jezera.

„Nech to být, nevíš, co to je zač." Řekl Severus.

„Ale prosím tě, není žádná nebezpečná věc, je to malé dítě, to mi přece nic neudělá, viď prcku?" Řekla jsem a vzala onoho chlapečka do náručí. Přišel mi strašně povědomý...  A roztomilý.

„Asi nemluví." Řekl Severus.

„Nekecej." Řekla a koukala se na batole ve svém náručí. „Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se ho. „Neboj se, já ti nic neudělám." Řekla jsem a pohladila ho po vlasech.

„Willy." Řekl a já se usmála. Toho asi odněkud znám...

„Ahoj Willy, já jsem Lily." Řekla jsem a prcek se usmál.

„Más láda ty s kzídly?" Zeptal se Willy a já se usmála, když ukázal na motýlky.

„Motýlky mám moc ráda." Řekla jsem s úsměvem. „A kde máš rodiče?" Zeptala jsem se ho.

„Na návštěvě. Poslali mě si hlát se sestlou, ale ona šla za svým kamaládem. Ale nikomu to nezíkejte, je to tajemství." Řekl a já si povzdechla a přikývla jsem. „A vy jste taky kamaládi? Taky se máte ládi?" Zeptal se.

„I ty zvědavče." Řekla jsem s úsměvem. „Ano, i my se máme rádi." Řekla jsem.

„A taky se někdy pusinkujete?" Zeptal se a já se začala smát.

„Ano, taky." Řekla jsem a drkla do Severuse, který se tvářil, jak kdyby měl za chvíli umřít nudou.

„Fuj." Řekl Willy a já se zasmála.

„Povíme si za pár let,“ zamumlala jsem si pro sebe.

„Náhodou, je to mňam." Řekl mračící se Severus a já se začala smát.

„On mě nemá lád? Že je takový plotivný." Řekl Willy smutně.

„Víš, Willy, on je teď Severus trochu unavený, ale jinak je moc hodný." Řekla jsem. „A víš co, zkuste se skamarádit." Řekla jsem a předala Willyho Severusovi.

„Ehm...ahoj." Řekl Severus.

„Ahoj, já jsem Willy." Řekl Willy a Severus se neubránil lehkému úsměvu. „Kolik ti je?" Zeptal se Willy s přimhouřenýma očima.

„Patnáct." Řekl Severus.

„A Lily je kolik?" Zeptal se Willy.

„Proč se jí nezeptáš?" Divil se Severus.

„Je neslušné ptát se ženy na věk." Řekl Willy a já vyprskla smíchy. Slušně vychovaný kluk.

„To máš pravdu." Přikývl vážně Severus. „Taky je jí patnáct." Řekl a Willy se nadšeně usmál.

„Takže si se mnou můžete zahlát na skovku?" Zeptal se Willy nadšeně.

„Ale jo, proč ne." Řekl Severus a já se usmála.

„Můžu pykat?" Zeptal se Willy.

„Samozřejmě." Přikývla jsem, protože jsem nemusela dělat tu nejnudnější věc, která v téhle hře existuje.

„Tak já budu počítat do deseti." Řekl Willy a já přikývla, při čemž se Willy otočil na rákosí a zakryl si oči rukama. „Jedna, dva, tži..."

„Poběž honem." Pošeptala jsem Severusovi, chytla jsem ho za ruku a běžela s ním k vrbě, do které jsem zalezla. Místa tam bylo celkem dost, takže jsme se ani tolik nemačkali, ale vzhledem k tomu, že jsem nechtěla prohrát jsem se natiskla na Severuse a zacouvala úplně dozadu.

„DESET! UŽ JDU!" Zakřičel Willy a já se usmála.

„Víš, že ti moc hezky voní vlasy?" Řekl Severus a já se usmála.

„Ne, netuším." Řekla jsem a otočila se na něj. „Po čem?" Zeptala jsem se.

„Po nějakém ovoci." Řekl a já se usmála a začala ho líbat.

„A našel jsem vás! Že mi to ale tlvalo." Řekl Willy a skočil za námi do stromu.

„Jak dlouho, prosím tě?" Divila jsem se.

„Skolo deset minut." Postěžoval si Willy.

„Ale stejně jsi nás našel." Řekl Severus a Willy se usmál.

„To máš plavdu." Řekl Willy nadšeně.
„Tak si pojďte zahlát na babu." Řekl Willy a já se usmála.

„Půjdeme?" Zeptal se Severus a já jsem se usmála a vyšla jsem ze stromu.

„Tak kdo ji má?" Zeptala jsem se.

„Přece jediná bába tady." Řekl Severus a já se na něj nevěřícně zadívala a rozběhla jsem se na něj jako býk na červenou a Willy to jen se smíchem pozoroval.

„Já ti dám bábu!" Zakřičela jsem na Severuse a přidala jsem. „Koukej se zastavit!" Řekla jsem a ignorovala jsem, že běžíme k domu a Willy za námi.

Teď to bylo jako před Bradavicemi.

„Tak si mě chyťte, babi." Řekl Severus a já se pousmála.

„Taky že chytnu." Řekla jsem a přidala do běhu. „A až tě chytnu, tak tě podřežu." Řekla jsem a zřejmě to znělo uvěřitelně, protože Severus přidal taky a už klepal na dveře našeho domu.

„Zachraňte mě, paní Evansová!" Slyšela jsem a viděla mamku, jak mi zavírá před nosem.

„To je ale podraz, mami." Řekla jsem s úsměvem. „Willy, pojď sem, já tě vezmu na záda." Řekla jsem a už jsem si ho na záda posadila.

„Kam jdeme?" Zeptal se Willy.

„Jdeme vylézt po stromě." Řekla jsem s úsměvem a vyšplhala jsem na strom, na kterém jsem zahlédla Severuse, který si zjevně liboval, jak krásně mi utekl.

„Krásné odpoledne, Seve." Řekla jsem s úsměvem a sedla si vedle něj a propletla jsem si s ním prsty. „Teď má babu jediná bába tady." Řekla jsem s úsměvem.

„Tys mě nepodřezala." Řekl Severus s oddychnutím.

„Představ si to." Řekla jsem a Severus si pořádně oddechl. „Ale jen si to představ." Dodala jsem s úsměvem a lezla jsem k sobě do pokoje.

„Kam lezeš?" Divil se Severus.

„Musíme mamce říct, že jsme ho našli." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Ježíšmarjá, Lily, jak ses sem dostala?" Vyhrkla mamka, která právě přišla ke mně do pokoje.

„Přilezla jsem oknem. Mám takový problém." Řekla jsem a ukázala na Willyho, který si prohlížel moje knížky. „Našli jsme ho u jezera." Řekla jsem.

„Ale vždyť to je Willy." Řekla mamka a já se na ní nechápavě podívala.

„Ty ho znáš?" Divila jsem se.

„Vždyť to je tvůj bratránek." Řekla mamka a já se na ní tázavě podívala.

„A co tu dělá můj bratránek?" Divila jsem se.

„Teta se strejdou přijeli na návštěvu a Willy s Annie šli ven." Řekla mamka.

„Aha." Řekla jsem a pokývala jsem hlavou. Takže Annie se mi jako nepochlubila, že má kamaráda tady odsud jo?

„Asi vám tenhle malý rošťák narušil plány, že?" Řekla teta, která právě přišla.

„Ahoj teto." Řekla jsem a objala svou tetu.

„Vůbec nic nenarušil, náhodou bylo moc fajn s ním být, viď?" Řekl Severus za mnou a já jsem přikývla.

„Jak dlouho jste spolu?" Zeptala se teta zvědavě.

„My spolu nejsme." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Aha." Řekl teta.

„Ale jste, vždyť jste se-"

„To je tajemství, Willy." Pošeptala jsem mu a zakryla mu pusu.

„Aha, tak to se omlouvám." Řekl Willy a já se usmála.

„Tak budem dělat, že spolu jako nejste." Mrkla na mě teta a já se usmála.

„Díky." Řekla jsem.

„Vůbec není zač." Řekla teta a odešla pryč a Willy za ní.

„Tak zas půjdeme?" Zeptala jsem se.

„Mohli bychom." Přikývl Severus a já se usmála a vyrazila po stromě ven.

„Vážně jsi na ty děti nezměnil názor ani teď?" Zeptala jsem se.

„Ani ne." Řekl Severus a já přikývla. Však ono se to určitě ještě změní.

„A kam jdeme teď?" Zeptala jsem se.

„Nemám ponětí." Řekl Severus a já se usmála.

„Víš, že mamka řekla, že u tebe klidně můžu přespat?" Řekla jsem a Severus se pousmál.

„Tak už vím, kam jdeme." Řekl a já se usmála.

„Když myslíš." Řekla jsem s úsměvem.