Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

43. kapitola

„Jéje, už si ani nepamatuju, kdy jsme měly jen my." Řekla jsem a konečně si lehla vedle Jenny, jako obvykle. Měla pravdu, přespávačky bez Pobertů už se staly vzácností.

Každopádně tedy, od přespávačky s Poberty uběhlo půl roku, ano. Teď je květen a já mám takový pocit, že čím jsem starší, tím jsou dny rychlejší. Je to ale vlastně docela legrace.

„Je divné, že tu nejsou Poberti." Posteskla si Ellie. Závislačka moje.

„Ale noták, zítra Remuse zase uvidíš." Řekla jsem s úsměvem, abych jí zvedla náladu.

„Já vím, ale už jsem si na něj strašně zvykla." Povzdechla si Ellie. Pravda, zvykla.

„To chápu." Přikývla jsem a Ellie se usmála a lehla si do postele.

„Ale nemůžeš být závislá na chlapovi,“ zamračila se Emma.

„To, že je zamilovaná neznamená, že bez něj nemůže žít,“ hádala se Jenna.

„U tebe to platí, já vím, ty jsi totiž moje dvojče, znám tě do posledního detailu, ale je vidět, že Ellie je prostě na Remusovi úplně závislá." Řekla Emma.

„Ale ona by bez něj klidně dokázala žít, víš, Ems?" Řekla jsem.

„Přestaňte to řešit, já bez Remuse přežiju, ale žít nebudu, ale tak povídejte, co ti vaši přítelové." Řekla s úsměvem Ellie a já se usmála.

„Dokonalý. Začátek je přece vždycky nejdokonalejší." Řekla jsem a holky s úsměvem přikývly.

„Já jsem se Siriusem taky v pohodě. Páry, které se někdy hádají jsou desetkrát šťastnější a myslím, že na tom něco bude." Řekla Jenna.

„Jsem ráda, že jste spolu." Řekla.jsem s úsměvem.

„Díky." Usmála se Jenna.

„A slečna Emmička pořád sní o panu Longbottomovi?" Řekla s úsměvem Ellie.

„To víš, že jo. Kdepak, idiot Frank má teď tu kravku Alici. Vždyť si představte to jméno! Alice Longbottomová. To je příšerné!" Řekla Emma vztekle.

„A nějaký nový objev?" Řekla s úsměvem Hazel.

„To víte, že objev je." Řekla a šibalsky se usmála. „Podívejte." Řekla a vytáhla odněkud fotku.

„Děláš si ze mně srandu?" Řekla jsem vyděšeně.

„No, nedělám si srandu." Řekla Emma potichu.

„Sakra, proč musíš vždy chtít toho, kdo tě nechce?" Povzdechla si Jenna a objala Emmu kolem ramen.

„Já vlastně nevím, jen se mi prostě líbí." Řekla Emma s povzdechem.

„Proč?" Povzdechla si Jenna. Ač to tak po většinu nevypadá, Jenna s Emmou jsou na sebe navázané takovým zvláštním poutem. Když je jedna smutná, ale nedává to najevo, druhá to pozná. Nechápu, jak se jim to může dít, ale je to tak.

„Ale třeba bys u Ma... vlastně Luciuse měla šanci, vždyť jsi čistokrevná, buď zticha, Jennko." Řekla jsem, když jsem si všimla, že chce Jenna něco říct. „Jsi jedna z nejhezčích holek na škole a jsi hodná, měl by zájem, ne?" Řekla jsem povzbudivě. Přeci jen, Malfoy mi asi před šesti měsíci říkal, že se mu líbí, ne?

„Lucius? O mě? Buď realistka, Lily." Řekla smutně Emma.

„Děláš si legraci? Lily má pravdu." Řekla Ellie.

„Jsem krvezrádkyně, chápeš? KR-VE-ZRÁD-KY-NĚ." Řekla Emma a já si povzdechla.

„A co kdybys-"

„Ani na to nemysli!" Přerušila Emma Ellie.

„Fajn, tak ne." Řekla Ellie.

„Takže budeš nečinně prohlížet a čekat?" Řekla jsem.

„Asi." Pokrčila Emma rameny.

„Ty blázínku." Povzdechla jsem si.

„Ještě se uvidí." Řekla Emma a já přikývla.

„Ale pospíchej, zlato, protože Malfoy je žádaná partie." Řekla Hazel a já se chytla za hlavu.

„Já vím." Povzdechla si Emma. „Nemůžem mě přestat řešit a začít řešit Lily Snapeovou?" Zeptala se s úsměvem.

„Odkdy jsem Snapeová?" Řekla jsem s úsměvem.

„Vlastě odteď." Řekla Jenna a já se začala smát.

„Ach tak." Řekla jsem s úsměvem. „Co byste ještě rády věděly, krom toho, že je doko?" Řekla jsem.

„Spali jste spolu už?" Zeptala se Emma zvědavě a ostatní na mně upřely pohledy.

„Pro Merlina, co si myslíte?" Řekla jsem se smíchem.

„Jo?" Tipla si Hazel.

„Ne!" Řekla jsem a holky na mě vykulily oči.

„Děláš si srandu?" Řekla Ellie.

„Ne, myslím to smrtelně vážně." Řekla jsem a Emma sebou praštila na postel.

„A nechtěl on, nebo ty?" Zeptala se.

„Ale noták, jsme spolu teprve půl roku, ještě jsme o tom pořádně ani pořádně nemluvili, prostě je na to vcelku brzo, ne?" Řekla jsem a holky si povzdechly. Vlastně jsme spolu tenkrát, na oslavě mých patnáctin málem spali, ale nakonec z toho sešlo a od té doby jsme o tom nemluvili. Ale to jim sdělovat nebudu.

„Ne, není na to brzo." Řekla Emma.

„Ale je." Řekla jsem a povzdechla si.

„Jste blázni." Řekla Jenna a já se usmála. „Na tohle mají spoustu času, budou spolu totiž až do smrti. A budou spolu mít...tucet, ne kopu, nebo...stovku dětí!" Řekla a já se smutně usmála.

„Jsem ráda, že tomu věříte." Řekla jsem a holky se na mě podívaly.

„Jak jako, věříme?" Zeptala se Ellie.

„Severus zřejmě nechce děti." Řekla jsem smutně.

„Jak to?" Zeptala se Jenna a objala mě kolem ramen.

„Netuším. Jen mi řekl, že spíš ne a možná se to změní, ale mám pocit, že ne." Řekla jsem smutně.

„Zlato, to nejsi jediná, která to má takhle." Řekla Ellie a já se na ní nechápavě podívala.

„Já myslela, že ty jsi děti chtěla." Řekla jsem a Ellie s povzdechem přikývla.

„Já jo." Přikývl a já se na ní smutně podívala.

„Avšak...Remus co-cože?" Divila jsem se.

„Nechce." Řekla Ellie já se na ní smutně podívala. „Nebo chce, ale...prý se bojí, aby s tím svým... s tou nemocí...mu neublížil. A taky...ty geny víš čeho." Řekla a já si povzdechla. „Už tak jsem měla co dělat, abych ho přesvědčila, že se mi nic nestane." Řekla a já ji objala.

„Alespoň víš proč." Řekla jsem a slabě se pousmála.

„Nedělej ten falešný úsměv, nesluší ti." Řekla Jenna a já na ní vykulila oči.
„Nu což, zkusila jsem Es Es style." Vysvětlila a já se začala smát.

„Chápu." Řekla jsem s úsměvem.

„A co Hazelinka a Peter?" Řekla Ellie a já se usmála.

„Co by bylo?" Řekla Hazel a já se zasmála.

„Podrobnosti! Potřebujeme podrobnosti. Už jste spolu o dětech mluvili?" Zeptala se Emma.

„Nemluvili. A ani nebudeme, protože se s ním brzy rozejdu." Řekla Hazel a já se vykulila oči jako ostatní.

„Jak rozejdeš?" Zeptala Emma.

„Prostě rozejdu. Ani ho nemiluju." Řekla Hazel a já se na ní tázavě podívala.

„A proč s ním teda jsi?" Řekla Ellie.

„Prostý důvod." Řekla Hazel a svalila se na polštář, po kterém se jí rozprostřely její extra dlouhé vlasy. Ale opravdu dlouhé, měla je až po kolena. „Jednoduše je dobrej v posteli." Zívla si a všechny jsme se rozesmály.

„A já si myslela, že to, že puberta dělá divy je nesmysl." Řekla jsem se smíchem.

„Není. A Lily, sakra, ty bys přece Jamese taky dřív nepodvedla a udělalas to." Řekla Hazel a já se na ní ublíženě podívala.

Zabolelo to, ale ve skutečnosti měla pravdu. Vlastně jsem Jamese podvedla. Ač jsem si furt říkala, že ne.

„Nic si z toho nedělej, nepovedla jsi ho přímo, jen ses konečně rozhodla sama za sebe a nekoukala na ostatní." Řekla Jenna a povzbudivě se usmála.

„Jasně." Přikývla jsem.

„Ale Hazel, kdo by to do tebe řekl?" Řekla Emma.

„Nemám páru, ale sakramensky, on to umí fakt dobře." Řekla a já se začala smát.

„Chápu ten pocit. Taková touha." Řekla jsem dramaticky a holky se rozesmály, tak jsem se začala smát s nimi.

„Díky Lilynko." Řekla s úsměvem a já přikývla a lehce se uklonila.

„Fakt jsi s ním jen kvůli tomu?" Zeptala se Ellie pro jistotu.

„Bys do mě neřekla, viď?" Řekla Hazel.

„Fakt že ne." Řekla Ellie a já se uchechtla.

„Já vím, že je to ode mě hnusný, ale co se dá dělat. Přece se do něj nemůžu jen tak, ze dne na den zamilovat." Řekla Hazel a já se usmála.

„Můžeš, Hazel. Já jsem se do Jamese taky zamilovala až později." Řekla jsem a Ellie s Jennou se usmály.

„Jako opravdu?" Vypadlo z Hazel.

„Ano, vážně." Přikývla jsem.

„Vždyť jste první den vypadali tak zamilovaně." Řekla Emma.

„Však jsem byla." Řekla jsem a Hazel s Emmou se na mě tázavě podívaly. „Začala jsem s ním chodit, abych zapomněla na Seva, ale nebylo to z lásky. A pak jsem se do něj po deseti hodinách vztahu zamilovala." Řekla jsem.

„Takže jsi ho na začátku nemilovala?" Zeptala Emma.

„Přesně." Přikývla jsem. „Třeba se to ještě změní, Hazel." Řekla jsem.

„Nemyslím si." Řekla a já se jen smutně usmála. „Neřeknete mu to?" Zeptala se.

„Co se dá dělat." Povzdechla si Jenna.

„Neboj, neřeknem." Přikývla jsem a Hazel se usmála.

„Díky." Přikývla Hazel a já se usmála.

„Nechcete už jít spát, abychom zítra nezaspaly." Řekla jsem a holky přikývly.

Chvilku na to jsme si popřály dobrou noc a vydaly jsme se na cestu do říše snové.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro