Teď jsme ve Vstupní síni a čekáme na profesorku McGonagallovou.

„Evansová?" Ozvalo se za mnou a já protočila oči. Moc dobře jsem věděla, kdo to je.

„Pottere?" Řekla jsem a otočila se na něj.

„Víš, že jsi hezká?" Řekl a já jsem měla co dělat, abych potlačila červenání. Nebudu lhát, Potter je celkem hezký, ale je to idiot. A pro mě je důležitější rozhodně chování, než vzhled. Ne, Evansová, Potter je namyšlený debil, nemůže se ti líbit, vzpamatuj se.

„Díky." Zamumlala jsem a otočila se zpátky. No co, tak je asi normální poděkovat někomu, kdo mi řekl, že jsem hezká, ne?

„Je normální?" Divil se Severus.

„Ne, není. A ke všemu je to namyšlený idiot." Řekla jsem a usmála se na Severuse. „Tak co, myslíš? Kam půjdeš?" Zeptala jsem se, ale už jsem odpovědi nedostala, jelikož přišla McGonagallová.

„Tak můžeme začít." Řekla a odvedla si nás do Velké síně.

„Až vyvolám vaše jméno, půjde sem ke mně a já vám dám na hlavu Moudrý klobouk, díky kterému budete zařazeni do kolejí." Řekla a všechny studenty si prohlédla. „James Potter." Zavolala a já protočila oči.

„NEBELVÍR!" Zakřičel ten klubouk a od jednoho stolu se ozval jásot.

„Lilyan Evansová." Řekla McGonagallová a já nadšeně vyběhla ke stoličce, na kterou jsem se posadila.

„Hm...hm..." Začal klobouk a já se strašně lekla. Co když byl ten dopis zaslán špatně a já čarodějka nejsem?

„NEBELVÍR!" Zakřičel klobouk přes  celou místnost a já jsem vstala a šla ke stolu, ke kterému šel Potter přede mnou.  Přitom jsem prošla kolem Severuse, na kterého jsem se zářivě usmála a posadila se vedle Pottera. Ano, sice jsem k němu chovala jistou nenávist, ale když jsme měli my prváci vyhrazené místo u stolu, proč bych si tam sednout nemohla?
A že tam byl ještě kilometr místa?
To ano, ale šetřím místem, ne?

„Emma Davisová." Řekla McGonagallová a já se koukala na svou kamarádku.

„HAVRASPÁR!" Zakřičel Moudrý klobouk a já jsem si povzdechla. No, nedá se nic dělat, tak se spolu holt neuvidíme celý den.

„Jenna Davisová." Řekla profesorka.

„HAVRASPÁR!" Ozvalo se síni a já se smutně koukala na stůl orlí koleje.
Ale to nic. Řekla jsem si a dívala se dal na klobouk.

„Sirius Black." Řekla McGonagallová a teď jsem viděla, že Potter zpozorněl.

„Ale, ale, další čistokrevný Black...
Hm...tohle ale nebude Zmijozel, kdepak." Řekl klobouk a Potter si viditelně oddychl. „NEBELVÍR!"
Zakřičel klobouk a Potter objal svého kamaráda, který si sednul vedle něj.

„Severus Snape." Ozvalo se a já se podívala na Severuse, který si sedal na židli a díval se mým směrem. Povzbudivě jsem se usmála. Je přece jedno kam půjde, kamarádi budeme pořád.

„ZMIJOZEL!" Zakřičel klobouk a já se začala usmívat od ucha k uchu. Jistě, byla bych nejradši, kdyby chodil na stejnou kolej jako já, ale je to vlastně jedno. Teď jsem se usmívala, protože to Severus potřeboval. Ale nezářil jako všichni, spíš naopak. Byl smutný.
Sice nevím proč, ale úsměv rozhodně nebylo to, co by potřeboval. Nebo alespoň ne jediné. Potřebuje pořádně obejmout. A já jako správná kamarádka ho po zařazování taky obejmu, to se nic nebojte.

„Ellie Taylorová." Promluvila McGonagallová a Ellie si sedla na židličku. 

„Hlavně ne Havraspár." Šeptala. Myslím, že to šeptala, jelikož v odezírání ze rtů nejsem zrovna přebornice.

„Takže nechceš do Havraspáru? Výborně bys tam zapadla. Ale když do té koleje nechceš, nutit tě nebudu. Tak ať je to tedy... NEBELVÍR!" Zakřičel klobouk a Ellie přiběhla ke mně a objala mně.

„Ellie, proč ne Havraspár?" Zeptala jsem se.

„Protože tam nejsi ty." Řekla Ellie a já se na ni usmála.

***

Zařazování skončilo a slavnostní večeře taky. Teď jsme na cestě ke kolej jsme šli vedle Zmijozelu. Bezva. Řekla jsem si a trošku zpomalila. A vida, za chvíli šel kolem mě Severus a byl pořád takový smutný.

„Sevi, děje se něco?" Zeptala jsem se starostlivě.

„Nejsem ve stejné koleji." Řekl potichu.

„To vůbec nevadí. Zmijozel je úžasná kolej jako každá jiná." Řekla jsem a on zavrtěl hlavou.

„Nejsi tam ty." Řekl a já jsem ho objala. Věznila jsem ho v kostilámajícím objetí, ale jemu to kupodivu nevadilo.

„Ale, tak Snape už má holku?" Řekl posměšně někdo za námi a já zase věděla, kdo to je.

„Problém, Pottere?" Řekla jsem a úplně jsem viděla Severusův překvapený výraz. Ten byl dost podobný tomu Potterovu.

„Lily? Ne, to přece ne. Ne ty. Vždyť je to Srabus Snape a ty jsi ty." Řekl Potter a já jsem protočila oči.

„Moje věc, ne?" Řekla jsem a s úsměvem se podívala na Severuse, na kterého jsem mrkla. „Dobrou noc, Sevi." Řekla jsem a políbila ho na tvář.
„Dobrou noc." Otočila jsem se na Pottera, Blacka, Lupina a Pettigrewa.

***

„Takže tady to asi bude." Řekla jsem a otevřela jedny dveře.

„Myslíš, že je to tady?" Zeptala se mě Ellie.

„Asi jo." Řekla jsem a vstoupila do místnosti s postelemi.

„Ahoj. Jmenuji se Hazel. Vy jste moje spolubydlící, viďte?" Řekla vyšší hnědovláska.

„Ano jsme." Řekla jsem s úsměvem.

„Tak se tu zabydlete." Řekla Hazel a posadila se na jednu postel.

„Já bych zapomněla. Jsem Lilly." Řekla jsem a otočila se na Hazel.

„Jsem Ellie." Řekla Ellie rychle a všechny jsme se rozesmály.

Mám zatím úžasné spolubydlící. Řekla jsem si začala si vybalovat věci.

„To vám trvalo tak dlouho najít pokoj?" Zeptala se najednou Hazel.

„Jo, trochu ano." Řekla jsem a Hazel se usmála.

„To nic. Já jsem šla úplně vepředu." Řekla Hazel s úsměvem.

„A ty jsi taky v prváku?" Divila se Ellie.

„Jo. Ale kdybych se narodila o den dřív, byla bych ve vyšším ročníku." Řekla Hazel a já přikývla. Já jsem se tedy neměla moc čím chlubit, jelikož jsem byla tak v půlce. Narodila jsem se 30. ledna. Leden mám moc ráda, líbí se mi, když je všude kolem sníh. Ale léto je ještě báječnější, když svítí sluníčko a je teplo. A na jaře je to taky fajn, když všechno kvete. A podzim je úžasný, protože příroda hraje všemi barvami. Miluju celý rok.

Čauky! Mám tu pro vás další kapitolu. Doufám, že se vám líbí.
Jako vždycky se běžte podívat na pohled Severuse na SaymonMalfoy14 . Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛