„A Norriska přijde, vylije se na ní to lepidlo, začne mňoukat, přijde Argusek, bude chtít jít dovnitř, ale klika bude taky od lepidla, takže se přilepí a bude muset čekat celou noc a přitom poslouchat žalostné mňoukání jeho miláčka." Vysvětlil Sirius plán.

„To je dobrý nápad, ale jak chceš nalákat Norrisku do kumbálu na košťata?" Zeptal se Peter.

„Lidi, myslíte si, že je to dobrý nápad? Chci říct, že...za tři dny budeme mít s Ellie výročí a já ten den nechci strávit tak, že budu vytírat v sovinci." Řekl Remus a Ellie se usmála a vtiskla mu polibek. Já jsem se podívala ke Zmijozelu na Severuse a usmála jsem se.

„A jo, já zapomněl." Řekl Sirius a Jenna se na něj nesouhlasně a zároveň smutně podívala, pak se zamračila, podlezla stůl a sedla si vedle mě.

„Chápeš, že on zapomněl?" Pošeptala mi Jenna.

„Hlavně nebreč." Řekla jsem, když jsem si všimla, že jí slzí oči. „Ale je pravda, že...na výročí by se zapomínat nemělo." Řekla jsem potichu.

„Lily." Povzdechla si Jenna a já jí objala.

„Popravdě... James na naše výročí taky málem zapomněl." Řekla jsem. Zapomněl na první výročí. Druhé strávil tak, že leštil poháry.

„Vážně?" Řekla Jenna.

„Vážně." Řekla jsem.

„Ach Merlin, co mají ty kluci v makovici?" Povzdechla si Jenna.

„Zas neházej všechny do jednoho pytle, Remus už od září přemýšlí, co Ellie dá." Pošeptala jsem Jenně.

„Fajn, tak Remus je jeden z...kolik je států?" Zeptala se Jenna.

„Dvě stě...pět? Dvě stě šest? Já nevím." Řekla jsem.

„Tak Remus je jeden ze čtyř set dvanácti kluků, který by chtěla každá holka." Řekla Jenna.

„Musím souhlasit." Řekla jsem a Ellie se začala smát.

„Eleanor, nesměj se, ty máš jednoho ze dvou kluků v zemi, který je fakt jakože...no dokonalej." Řekla Jenna a já se usmála. Tohle totiž naše ‚moudrá' Havraspárka dělala pokaždé, když se na Siriuse naštvala. Začala mluvit o tom, jak je někdo jiný dokonalý. A evidentně jí to bavilo, protože to dělala fakt vždycky.

„Nejsem Eleanor." Řekla Ellie. To bylo tak automatické. „Ale máš pravdu, je dokonalej. Když mu sebereš knížky, tak je přímo bez chybičky." Řekla Ellie s úsměvem a Remus jí dal polibek do vlasů.

„Já se polepším." Řekl Remus a já, Jenna a Hazel jsme opět Vydechly naše slavné: „Awwww."

„No nejsou roztomilí?" Řekla jsem.

„Jsou." Řekla Jenna s úsměvem.

„Pamatuješ si, jak jsme tenkrát říkaly, že nám bude stačit jen někdo, kdo nás bude mít rád?" Řekla jsem s úsměvem.

„Samozřejmě. A říkaly jsme i to, že budeme spolu, protože my se máme rády." Řekla Jenna a začaly jsme se smát.

„Ale alespoň byla sranda." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„A pořád se máme rády, viď?" Řekla Jenna.

„My se přímo milujem." Řekla jsem, dala jsem Jenně pusu na tvář a zase jsme se začaly smát.

„Teda, jeden by si myslel, že když máte kluky, budete docela normální a co se dozvídáme." Řekla se smíchem Hazel.

„A já si myslela, že nás znáš." Řekla Jenna a já jsem se zase začala smát.

„Siriusi, co James?" Zeptala jsem se.

„Potterová, Potterová, pořád nevylezl z postele." Řekl Sirius a já si zamračeně povzdechla.

„Blacku, nejsem Potterová, jen Snapeová." Zamračila jsem se. „Uvidíme se na vyučování." Řekla jsem, vzala pár dýňových koláčků a vyrazila do věže.

„Ahoj Lily." Pozdravil mě Severus, který si mě zastavil.

„Ahoj." Řekla jsem s úsměvem a objala ho. Miluju jeho objetí.

„Kam jdeš?" Zeptal se.

„Jdu do Nebelvíru. Musím si to ještě vyříkat s Jamesem." Řekla jsem popravdě. Nebudu mu přece lhát.

„Aha." Řekl Severus.

„Jen vyříkat, nic víc." Řekla jsem rychle.

„Vždyť jo." Řekl Severus.

„Zlobíš se?" Zeptala jsem se.

„Měl bych?" Zeptal se a já pokrčila rameny.

„V tobě se přece nevyzná nikdo." Řekla jsem s úsměvem a Severus přikývl. „Tak já půjdu." Řekla jsem a Severus znovu přikývl. „A usměj se." Řekla jsem.

„Nemám proč." Řekl a já si povzdechla.

„Ani já ti nestojím za úsměv?" Zeptala jsem se smutně.

„Ty jo." Řekl a trochu se usmál.

„Vidíš, že to jde." Řekla jsem a lehce ho políbila. Fakt miluju jeho úsměvy.  „Tak já poběžím." Řekla jsem a když Severus přikývl, vydala jsem se do Nebelvíru.

Vím, že to vypadá divně. Myslím to, že jdu spíš za Jamesem, než abych byla se Severusem, ale já mám prostě pocit, že vztah s Jamesem ještě není hotová kapitola a já to musím napravit.

„Ahoj Jimmy." Pozdravila jsem, když jsem vešla do ložnice Pobertů.

„Ahoj Lily." Pozdravil James.

„Měli byste si tu uklidit." Řekla jsem potichu a James se začal smát. „Jsem jak nemocná, viď?" Řekla jsem a James přikývl. „No...ehm...asi by byla blbá otázka, jak se máš, viď?" Řekla jsem a James se začal smát nanovo.

„No, mám se dobře, když pominu to, že se se mnou rozešla jedna zrzka." Řekl a já přikývla a sedla si k němu na postel. „Co ty?" Zeptal se.

„Já se mám popravdě řečeno dobře." Řekla jsem a James přikývl.

„Tak to je dobře." Řekl a já přikývla.

„Trochu divná konverzace, nemyslíš?" Řekla jsem a James přikývl.

„Takže...pořád budeš používat Evans-Potterová?" Zeptal se a já se zasmála.

„Jo, vlastně jo. Máme spolu přece Harryho. Ale možná že Snapeová Potterová... Uvidíme. " Řekla jsem a James se začal smát. „No co je? Mám ho u sebe." Řekla jsem a James se usmál.

„Myslíš tamtoho Harryho?" Zeptal se a já přikývla. Myslel panenku, kterou jsem ušila a James ji dozdobil. Pokoušela jsem se udělat panenku hodně podobnou Jamesovi, ale on trval na tom, aby měla teda alespoň zelené oči. A onu panenku jsme potom pojmenovali Harry, který byl jako nás syn. Já vím, že je to divný, ale je to sranda.

„No, dobře, tak Snapeová-Potterová...uvidíme, jak mi budou říkat ostatní, podle toho to bude." Řekla jsem a James přikývl.

„A co s Harrym?" Zeptal se a já pokrčila rameny.

„Dáme si ho do střídavé péče?" Zeptala jsem se a James se začal smát.
„Tohle je vážná věc, Jamesi, jde o Harryho!" Okřikla jsem ho se smíchem.

„Dobře, dáme si ho do střídavé péče." Řekl James a já přikývla.

„Jo, tohle si vem." Řekla jsem a podala mu ubrousek s dýňovými koláčky.

„To je dárek na usmířenou?" Zeptal se James s úsměvem a už si bral jeden dýňový koláček.

„Ve své podstatě." Řekla jsem a pokrčila rameny. „A taky musíš něco sníst." Řekla jsem a James přikývl.
„Do školy ses dneska předpokládám ani nechystal, že?" Řekla jsem a James pokrčil rameny. „Tak to dojez a padej do koupelny." Povzdechla jsem si a začala Jamesovi chystat tašku. Co k tomu dodat? Jsem nejlepší kamarádka na světě.

„Fajn, když myslíš." Řekl a já si povzdechla.

„Padej." Řekla jsem a James zmizel v koupelně. „Ach jo." Povzdechla jsem si a vyndala Jamesovi ze šuplíku učebnici na OPČM, ze které vypadl papírek, který jsem zvedla ze země a rozložila ho.

Ahoj. Jak to jde? J.🖤

Celkem dobře, co ty? L. 🖤

Ale jo, taky to celkem jde. Už se těším na odpoledne. A ještě něco, jak se mává při Wingardium Leviosa? J. 🖤

Já taky. Už to bude rok. No není to wow? A při Levisose přece švihnout a mávnout. Pamatuješ? L. 🖤

Je to hustý. Kdo by si myslel, že se mnou tak dlouho přežiješ? A jinak, děkuju. J. 🖤

Já rozhodně ne. 😂 Nemáš zač. L. 🖤

Já popravdě taky ne. Ale jde sem McGonagallová, tak radši přestanem, abysme dneska nedostali nějaký trest, to by byla škoda. J. 🖤

Pravda. Tak hodně štěstí s tím testem. Miluju tě. L. 🖤

Já tebe taky. A víc. J. 🖤

Ale noták! Tak nastejno, tak se nebudeme hádat. A teď už fakt končím. L. 🖤

Povzdechla jsem si, založila papír zpátky do učebnice a pevně sevřela víčka, aby mi nestekla ani jedna slza.

„Taky mi to chybí." Řekl James, který se jakýmsi záhadným způsobem objevil přede mnou.

„Jo. Teda ne, já...Jen...mě to mrzí. Nezlob se, prosím." Řekla jsem a nechala se obejmout.

„Nezlobím se, Lily. Na tebe nikdy." Řekl a já se pousmála.

„Díky." Řekla jsem s úsměvem.

„Tak půjdeme?" Zeptal se James.

„Jasně, můžeme." Přikývla jsem a chtěla Jamese chytit za ruku, ale velice rychle jsem si to rozmyslela.
„Takže jsme kamarádi?" Zeptala jsem se.

„Jo, jen kamarádi." Přikývl James.

„A jsme teda úplně v pohodě?" Zeptala jsem se.

„Úplně." Přikývl a objal mě kolem ramen. A ano, jsme kamarádi!

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14