„Potterovi nevadí, že budeš trávit dopoledne se mnou a ne s ním?" Zeptal se Severus, když jsme byli v knihovně.

„Ne, má pochopení." Řekla jsem a sedla si na stůl, protože na židli se mi sedat nechtělo.
„Je to blbý, já vím, ale...do koho ses teda zamiloval, když ne do Sar?" Zeptala jsem se.

„Tvoje kamarádka tě neinformovala?" Řekl jedovatě.

„Nech toho." Obořila jsem se na něj. „A ne, neinformovala." Dodala jsem a sedla si od něj o místo dál na stůl.

„Promiň." Řekl a já si povzdechla.

„Takže mi to řekneš, nebo ne?" Zeptala jsem se.

„Já nemůžu." Řekl a já si povzdechla.

„Víš, že-"

„Vím, ale tohle je jiný." Řekl a já se smutně usmála.

„Takže komu to chceš říct?" Zeptala jsem se.

„Nikomu." Řekl a já se na něj podívala nesouhlasným pohledem.

„Ani jí?" Zeptala jsem se a když se na mě tázavě podíval, naklonila jsem hlavu na stranu. „Nebo snad jemu?" Zeptala jsem se pobaveně. Doufám, že to vyznělo pobaveně, protože ve skutečnosti jsem byla strašně naštvaná a smutná z představy Seva a nějaké jiné.

„Pro Merlina, ne!" Řekl zděšeně.

„Tak?" Zeptala jsem se.

„I kdybych jí to řekl, poslala by mě do háje." Řekl a já se zamračila.

„Nebuď pesimista. Proč?" Zeptala jsem se.

„Má kluka." Řekl a já se kousla do rtu.

„Nikdy nevíš." Řekla jsem.

„Hm." Zamručel.

„Řekni jí to." Pobídla jsem ho.

„A pošle mě do háje?" Řekl Severus.

„Jak to mám vědět, když nevím, kdo to je." Řekla jsem.

„Pravda." Řekl Severus.

„Tu já mívám." Řekla jsem a Severus se usmál. „Takže dneska se to nedozvím?" Zeptala jsem se.

„Ne." Přikývl Severus a já si povzdechla.

„No dobrá." Řekla jsem.

„Klidně za ní jdi, já to zvládnu." Řekl Severus. Samozřejmě že jsem věděla, že to zvládne, vždyť jeho to snad nemrzelo ani maličko, ale já jsem popravdě nějak chtěla být s ním.

„Spíš budu s tebou. Ona má přece ty svoje dvorní dámičky." Řekla jsem. Nic ve zlém.

„Pokud vím, ty s ní nikdy nebyly, když něco potřebovala." Řekl a já si povzdechla. „A nemůžeš se rozkrájet pro všechny." Řekl a já si povzdechla.

„A jsi si sto pro jistý, že to zvládneš?" Zeptal jsem se. Potřebovala jsem se ujistit, fakt jsem nechtěla odejít.

„Jsem." Přikývl Severus a já si povzdechla. Sakra.

„No dobrá." Řekla jsem a seskočila ze stolu. „Kdyby něco, klidně přijď. I o půlnoci, jsem tu pro tebe vždycky." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Díky." Řekl a já se usmála a objala ho.

„Za málo. Ahoj." Řekla jsem. „A trochu se usměj." Řekla jsem, při čemž mi Severus věnoval jeden z jeho malá úsměvů a já jsem běžela do Zmijozelu.

„Au! Sakra, omlouvám se, já nechtěla, jen spěchám za-"

„Sarah Proliniovou." Přerušila mě ona osoba a já vzhlédla.

„Sar, co tu děláš?" Divila jsem se.

„No...jdu ze snídaně. A ne, mrzí mě to, ale už jsem to obrečela včera a dneska jsem úplně v pohodě." Řekla a já se na ní koukala s otevřenou pusou.

„Takže jsi úplně v pořádku?" Zeptala jsem se. „Mohla jsi za mnou přijít, byla bych s tebou.“

„Jasně, já vím, ale zvládla jsem to sama. Klidně si užij den s Jamesem. Slyšela jsem, jak jsi nám včera všem pomáhala. Dneska si den užij ty." Řekla a já se usmála a objala Sarah.

„Díky. Užij si den, ahoj." Řekla jsem a zas vybíhala těch milion pater.

A zas jsem do někoho napálila.

„Omlouvám se, nekoukala jsme se na cestu." Začala se hned omlouvat.

„To je v pořádku, koťátko." Řekl James.

„Díky." Usmála jsem se. „Dneska už jsem jenom tvoje." Řekla jsem a James se na mě usmál a šikovně mě přitisknul ke zdi. „Kolik je hodin?" Zeptala jsem se.

„Půl jedenácté. Proč?" Zeptal se James.

„Jen tak." Řekla jsem s úsměvem a chytla Jamese za ruku.

„Super." Řekl James a já přikývla.

„Miluju tě." Řekla jsem s úsměvem.

„Já tebe taky. A mnohem, mnohem víc." Řekl a já zavrtěla hlavou.

„Pokud tady někdo někoho miluje víc, tak jsem to já." Řekla jsme s úsměvem.

„Tak stejně." Řekl a já se usmála a přikývla.

„Jenna ještě pořád umírá?" Zeptala jsem se.

„To víš. Ale její chůze už vypadá trochu jako lidská." Řekl a já se začala smát.

„To je dobře." Řekla jsme s úsměvem.
„Jamie?"

„Hm." Řekl a já se kousla do rtu.

„Polib mě." Řekla jsem a ani ne setinu na to jsem cítila jeho rty na svých.

Takže jsme tam tak chvíli stáli a vyměňovali si polibky, dokud mi nedošel kyslík.

„Myslíš si, že nám to vydrží dlouho?" Zeptala jsem se.

„Určitě." Přikývl James.

„Jak si tím můžeš být tak jistý." Zeptala jsem se.

„Nejsem si tím jistý, jen v to doufám." Řekl a já se usmála a objala ho.

„I já." Pošeptala jsem. „A když nám to nevydrží...co budeme dělat?" Zeptala jsem se.

„Netuším." Řekl James.

„Myslíš, že je po rozchodu možné být přátelé?" Zeptala jsem se.

„Proč se ptáš?" Zeptal se James.

„Protože tě nechci nikdy úplně ztratit." Řekla jsem.

„Myslím, že je to možné." Řekla James a já se usmála.

„Co bys dělal, kdybych se teď zamilovala do někoho jiného a...ty bys o tom věděl?" Zeptala jsem se, protože jsem chtěla pochopit roli Sarah.

„Já... bych se s tebou rozešel." Řekl James.

„Proč?" Zeptala jsem se.

„Kdybys milovala někoho jiného, proč bys byla se mnou, když bys mohla být s ním?" Řekl James a já přikývla.

„A kdybys byl ty, kdo se zamiluje a já udělala to samé? A ty bys věděl, že ta, ktereou miluješ je zadaná, co bys dělal?" Zeptala jsem se.

„Já bych se asi...pokusil tu holku nějak zaujmout." Řekl a já přikývla.

„Takže bys jí vyznal lásku?" Zeptala jsem se.

„Asi." Přikývl James.

„Takže přesně to, co jsem poradila Severusovi." Řekla jsem potichu.

„Lily...do koho se Srabák zamiloval?" Zeptal se James.

„To mi nechce říct." Řekla jsem a James sjel po stěně na zem, zajel si rukama do vlasů a já jsem si sedla vedle něj.

„A víš proč?" Zeptal se James.

„Nemám ani potuchy." Řekla jsem, chytila jsem ho za ruku a políbila ho na tvář.

„On totiž miluje tebe." Řekl tiše a já se zamračila.

„Proč si to furt všichni myslíte? Vždyť jsme kamarádi!" Řekla jsem a položila si hlavu na Jamesovo rameno.

„A to říkáš ty." Povzdechl si James.

„Máš pravdu, já přece nemůžu vůbec nic vědět." Řekla jsem s povzdechem. „Ale co vědět můžu je, že jsem vlastně vcelku spokojená v tom vztahu, který mám, nemám v plánu to skončit kvůli kamarádovi." Řekla jsem a James se na mě nechápavě podíval. Kamarádovi. Ale kamarád taky rád, jak by řekla Emma. Nejhorší je, že jsem ještě minulý rok uvažovala nad tím, jestli má pravdu. Teď si myslím, nebo ne, nemyslím. Prostě mám pocit, že pravdu má...

„Vždyť jsi do něj byla přímo blázen." Řekl a já se usmála.

„Pořád je tam ten minulý čas." Řekla jsem potichu. „V čase přítomném jsem blázen do tebe." Řekla jsem a lehce ho políbila na rty. Nebo nejsem? Myslím, že ne.

„A kdyby za tebou teď Srabák přišel s tím, že tě miluje, co bys udělala?" Zeptal se James.

„No...to se nestane, že by Severus přišel s tímhle, ale...asi bych ho zkusila nějak slušně odmítnout, nebo tak." Řekla jsem, když jsem slyšela kroky, které prošly kolem nás. „To mě pos... dělejte." Opravila jsem se rychle.

„Promiň." Řekl James a já jsem jen pomalu přikývla. „Asi bys měla jít za ním." Řekl James a já přikývla.

„Brzy se vrátím." Řekla jsem a James se na mě usmál, při čemž jsem se rozběhla za Severusem, který zřejmě mířil opět do knihovny.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14