„Seve, no řekni, ty se netěšíš na Sarah?" Zeptala jsem se nadšeně.

Prázdniny opět uběhly strašně rychle. Já jsem trávila skoro všechen čas se Severusem a byla jsem ráda. Všechno bylo jako dřív. My dva nejlepší kamarádi, Petunie na mě byla naštvaná, holky mi pořád psaly a já jsem si četla knížky na příští rok. Tenhle rok jsem si ale psala i s Poberty, takže malá změna. Už se strašně těším na Jamese. A na ostatní, samozřejmě.

Sirius psal, že když jeho rodiče zjistili, že jsem na jejich sovu sáhla já, prohlásili, že mu ji přenechávají, takže díky mně má Sirius vlastní sovu. Jsem to ale báječná kamarádka, že?

Jinak Severusovi pořád psala Sarah.  Zdá se, že se Sevem to myslí vážně.

A co je dneska za den, že jsem tak nadšená? Teď se Sevem jedeme v autobuse na nádraží Kings Cross. No vždyť říkám, že prázdniny utekly. No nicméně Severus se tváří jak boží umučení. A to se mi vůbec nelíbí, má být rád, že se po těch dvou měsících zase sejde se Sarou, no ne?

„Těším, jen bude zas otravný mít jí furt u sebe." Řekl a já se na něj překvapeně podívala.

„Tak a teď poslouchej. Měl bys být rád, že si tě takhle hlídá, je vidět, že jí na tobě záleží." Řekla jsem a Severus se na mě tázavě podíval.

„Teď to zní, jakoby žárlila." Řekl.

„Seve, každý zamilovaný žárlí." Řekla jsem.

„Super." Řekl znuděně a já si povzdechla.

„Jak se zas těšíš na lektvary?" Zeptala jsem se. A jako obvykle, když přišlo na lektvary, Severus se rozmluvil. Začal jmenovat různé lektvary, na které se těší a něco o nich a celou dobu zářil jak sluníčko.

„Vystupujeme." Řekla jsem.

„To už?" Divil se.

„To už." Řekla jsem, popadla ho za ruku a táhla ho ven z autobusu.

„Seve, není támhle Sarah?" Řekla jsem a ukázala na holku, která byla až moc podobná Severusově přítelkyni a běžela směrem k nám.

„Jo, je." Řekl.

„Tak se měj. Ahoj." Řekla jsem a vydala se na nástupiště 9 a ¾.

„Jenny!" Vypískla jsem nadšeně.

„Lily!" Vykřikla nadšeně Jenna a běžela mě obejmout a já jí.

No a naneštěstí jsme to nevychytaly a spadly jsme na zem, kde jsme se pořádně objaly. Je jedno, že jim tady na nádraží vytíráme podlahu, to děláme každý rok...

„Strašně se mi stýskalo." Řekla Jenna.

„I mně." Řekla jsem s úsměvem a znovu Jennu objala.

„Vy jste jak malý." Povzdechla si Emma a pomohla mně i Jenně vstát.

„Ahoj Emmi." Usmála jsem se a objala ji.

„Ahoj Lily. Stýskalo se mi po tobě." Řekla s úsměvem Emma.

„Mně se po tobě taky stýskalo." Řekla jsem.

„Díky Merlinovi, že jsme tady. Jenna málem zešílela, když jsi jí celých pět hodin neodepsala." Řekla Emma a já se rozesmála.

„Hele, to je Ellie! A jde s ní i Remus!" Řekla nadšeně Jenna a obě jsme se rozběhly za Rellie.

„Lupinovi!" Vykřikly jsme s Jennou jednohlasně a objaly Ellie a pak Remuse.

„Chyběly jste mi, holky." Řekla s úsměvem Ellie.

„Ellie Taylor-Lupinová, odkdy si barvíš vlasy?" Zeptala jsem se a prohlížela jsem si pramínky jejích vlasů. Měla asi pět nabarvených pramínků, ale pochlubit se mohla.

„Je to smývatelná barva, po třech umytí zmizí. Ale proč jsi ty nic neřekla?" Obořila se na Emmu, která se usmála.

„No něco asi uniklo i mně." Podívala jsem se vyčítavě na Emmu.

„No tak se omlouvám." Řekla Emma pobaveně.

„O co jde?" Zeptala jsem se.

„Tramtarara!" Řekla Emma a vytáhla z batohu Bajky Barda Beedleho.

„Kecáš!" Řekla jsem, přihnala se k ní a vytrhla jí knížku z ruky. „Vždyť to je originál!" Řekla jsem.

„No tak jistě." Řekla Emma.

„Fajn, to si potom půjčím." Řekla jsem a Emma přikývla.

„Kdo jsem?" Ozvalo se za Ellie, které ona osoba zakryla oči.

„Hazel!" Řekla nadšeně Ellie a objala svou kamarádku.

„Ahoj Hazel." Řekla jsem a objala Hazel.

„A co my?" Řekly jednohlasně Emma s Jennou, při čemž na sebe zavrčely jak dva psi a přidaly se do našeho objetí.

„Chyběly jste mi." Řekla Hazel.

„I ty nám." Řekly jsme všechny jednohlasně a začaly se smát.

„Nazdar." Ozvalo se za námi.

„Ahoj Petere." Pozdravili jsme všichni.

„Jak jste se měli přes prázdniny?" Zeptala jsem se.

„Úžasně." Řekla Emma.

„Zas vezem dárečky." Řekla Jenna a já se usmála.

„Díky. Odkud tentokrát?" Zeptala jsem se.

„Z Dubaje." Řekla Emma.

„Tak to jsem zvědavá, co jste vymyslely tentokrát." Řekla Ellie.

„To buď." Řekla Emma tajemně.

„Siriusi!" Vypískla nadšeně Jenna a já se otočila. A vedle Siriuse šel James.

„Jimmy!" Vypískla jsem stejně nadšeně, jako Jenna a stejně jako ona jsem se rozběhla za Jamesem, které jsem div nepovalila, jak jsem na něj skočila.

„Ahoj koťátko." Řekl s úsměvem a přitiskl si mně k sobě ještě víc. Jako bych mu snad měla chtít utéct.

„Víš, jak jsi mi chyběl?" Řekla jsem a přitiskla své rty na jeho, takže jsem mu ani nedala šanci odpovědět.

A světe div se, Sirius neměl žádnou poznámku. Ale to bylo možná tím, že tu byla Jenna. A nebo sám neměl čas. Vlastně oboje. Neměl čas, protože ho líbala Jenna.

„Určitě hodně." Odpověděl a já jsem z něj seskočila.

„Určitě hoooooooooooooodně moc." Řekla jsem s úsměvem a znovu ho políbila. Nu což, prostě se mi stýskalo.

„Mně se po tobě taky strašně moc stýskalo." Řekl s úsměvem a já ho objala.

„Jamie, Jamie, Jamie, Jamie." Opakovala jsem a tiskla se k němu víc a víc.

„Potterovi a Blackovi, koukejte toho nechat a pojďte si sednout." Řekla Emma a já se usmála, propletla si s Jamesem prsty a vyrazili jsme k vlaku.

***

„A jako úplně poslední..." Řekla Jenna s úsměvem a vytáhla ze svého batůžku krabičku. „Kdo si dá?" Řekla a otevřela onu krabici, ve které byl ten nejcennější poklad na světě. Hned jsem po oné mňamce sáhla a začala se jí cpát. „Jistě, Lily, dej si." Řekla se smíchem Jenna a já přikývla a spolkla první sousto palačinky.

„Děkuju mockrát." Řekla jsem a znovu kousla do palačinky.

„Lily, jak moc mě miluješ?" Ozvalo se odněkud.

„Nejvíc na světě, palačinko." Řekla jsem s úsměvem a všichni v kupé se rozesmáli. Až teď jsem si uvědomila, že to vlastně nebyl sen. „Promiň, Jimmy." Řekla jsem a víc se k němu přitiskla.

„Když si odmyslím to oslovení." Řekl a já se usmála a dala mu pusu na tvář.

„Seš nejlepší." Řekla jsem s úsměvem.

„Já vím." Řekl.

„Jsi moje láska? No jsi moje láska?" Šišlala Hazel a já si až teď uvědomila, že Hazel vlastně už není Greenová, ale Green-Palačinková.

„Jsem ráda, že se zase shledali." Usmála jsem se.

„Kdo ne?" Usmála se spokojeně Jenna a všichni jsme se otočila na Petera.

„Co na mně čumíte?" Zamračil se a já si povzdechla.

„Nic, vůbec nic." Řekl Sirius a dál oblizoval Jennu.

„Jste spolu roztomilí." Řekla jsem s úsměvem a už jsem se chtěla otočit na Ellie, ale James mi v tom zabránil. „Copak?" Řekla jsem.

„Ti dělají ještě něco nechutnějšího, než tamty dva." Řekl a já se usmála a otočila se na Rellie.

„No nejsou sladcí?" Řekla jsem s úsměvem.

„Až nechutně, řekl bych." Řekl James a zašklebil se, když se Ellie zrovna zasmála něčemu, co jí Remus pošeptal a pohladil jí po tváři.

„Neřekla bych, ale radši se otoč, abys náhodou nedostal cukrovku." Řekla jsem se smíchem.

„Fajn." Řekl. Já jsem se mezitím otočila na Hazel, které něco zaujatě rozebírala s palačinkou. Tak jsem se otočila na Emmu, která byla zažraná do originálu Bajek Barda Beedleho.
A Peter klidně oddychoval.

„Jdu na záchod." Řekla jsem a James přikývl, takže jsem se vydala na záchod.

„Počkej, takže si to shrňme, tvoje prázdniny vypadaly tak, že jsi byl od rána do noci se šmejdkou?" Řekl někdo nevěřícně a mně bylo okamžitě jasné, o koho se jedná. Sarah.

„Ano, přesně tak." Řekla někdo další. No tohle byl samozřejmě Severus.

„A co spolu furt děláte?" Zeptala se Sarah.

„To co kamarádi dělají, povídáme si, skvěle se bavíme, smějeme se-"

„Ona se s tebou směje?!" Vykřikla Sarah a já věděla, že je zle.

„Jo." Řekl Severus.

„Kde je?!" Zaječela a já pokračovala v cestě na záchod, když se najednou otevřelo kupé a někdo do mě vrazil.

„Pozor na cestu." Řekla jsem a podívala se na onu holku.

„To jsi ty?!" Zaječela na mě Sarah.

„Osobně." Řekla jsem a Sarah mě probodla vražedným pohledem a změřila si mě od hlavy až k patě.

„Přestaneš se motat kolem Severuse." Řekla ostře.

„Sarah, nedělej ze mě někoho, kdo ničí vztahy, ano? Severus je můj  nadnejlepší kamarád a nic víc. Ale ani nic míň. Takže si to srovnej v makovici. A teď mě omluv." Řekla jsem a pokračovala dál v cestě.

„Promiň." Ozvalo se vedle mě.

„Co?" Divila jsem se a otočila se na onu osobu, která na mě mluvila.

„Omlouvám se. Ale víš, jsem žárlivá." Řekla Sarah a já vykulila oči.

„Jo, vím, teda chci říct, v pořádku, vlastně... díky." Plácala jsem zase jedno přes druhé. Ale ona se omluvila mně, mudlorozené čarodějce. Ona Sarah Proliniová se umí omluvit. No páni.

„Děkuju." Řekla a objala mě a já stála jak přimražená. Cože?! „Jsem ráda, že tě Severus má." Řekla a já se na ní tázavě podívala.

„Přeskočilo ti?" Zeptala jsem se.

„Možná." Řekla a pokrčila rameny. „Asi nebude pravda to, co se říká." Řekla po chvilce.

„A co se říká?" Zeptala jsem se ze zvědavosti.

„Že mudlovští šmejdi smrdí, ale ty voníš celkem hezky. A že prý ten, kdo se vás dotkne, dostane mudlovsko-šmejdskou nemoc." Řekla a já se rozesmála.

„Dobře. Tak jo, já už půjdu." Řekla jsem a vydala jsem se co nejrychleji k našemu kupé.

„Lily, kde jsi byla tak dlouho?" Zeptal se James.

„Neuvěříš." Řekla jsem a začala mu vyprávět, co se stalo.

Ahoj! Tak mě tady máte zas i s další kapitolou. Co k tomu říct? Asi nic zvláštního. 😂 Snad se vám kapitola líbila. Mám vás ráda. Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14