„Konečně!" Řekl nadšeně James.

„Konečně se mě zbavíš, viď?" Řekla jsme pobaveně a James zavrtěl hlavou.

„Ty jo, Lily, dobrá myšlenka. Těšíš se, až se mě zbavíš, Siriusi?" Řekla Jenna se smíchem.

„To víš, celej rok jsem čekal, až se tě zbavím, abych konečně mohl jet do pekla na zemi." Řekl Sirius.

„Mrzí mě, že nepojedeš se mnou." Řekla Jenna.

„Co se dá dělat. Holt jsou rodičové informovaní, viď, Bellatrix?!" Zakřičel na Bellatrix, která kolem nás proběhla.

„A kde jsou vlastně tamty dva?" Zeptal se James.

„No, přece víš, jak těžce to nesou." Řekla jsem dramaticky a ukázala k vlaku, před kterým se objímala Ellie s Remusem. Ti dva byli jak siamská dvojčata, pořád byli spolu.

„Myslíte si, že bez sebe přežijí?" Zeptala se Emma, která mi skočila na záda.

„Absolutně netuším, ale přijímám sázky." Řekl Peter a my se rozesmáli.

„Ale fakt, Ellie to nese fakt špatně. Vždyť víš, jak brečela v noci." Řekla Hazel.

„Což to je pravda." Řekla jsem.

„A co myslíte, že Remus? Celou noc se převaloval a mrmlal něco o tom, že asi nepřežije a nakonec si rozsvítil a začal číst. Už se těším domů do své postele." Řekl James a já se usmála.

„Tak si to v té posteli užij." Řekla jsem se smíchem.

„Ale nejradši bych tam byl s tebou." Řekl a přitáhl si mě do polibku.

Dneska vlak přijel skoro o hodinu dříve, takže jsme museli čekat.

„Ještě si chvíli počkej." Řekla jsem s úsměvem.

„Budeš mi chybět." Řekl potichu a objal mě, při čemž si mě musel trochu zvednout, takže jsem teď byla skoro o dvacet centimetrů vyšší.

„I ty mně." Řekla jsem tiše a objala ho pevněji.

„Co myslíte, že řeší?" Zeptala se Jenna.

„Kdo?" Divila jsem se.

„Severus a Sarah." Řekla a já se podívala na svého kamaráda.

Sarah mu něco říkala a on vycítil můj pohled. Jen přikývnul a já se mu podívala do hlavy.

Sarah mu kladla na srdce to, že se mnou nemá trávit tolik času, že je pro něj ta jediná a blablablablabla.

Soucitně jsem se na něj podívala a on jen pokrčil rameny. Hned jak se podíval zpátky na Sarah byl vtažen do polibku. Jen jsem se usmála. Sice to nějakou menší část mě bolelo, ale už jsem si zvykla.

„Koťátko, pojď sem." Řekl James potichu a znovu mě objal. Netuším, jak bez něj dám ty prázdniny, protože...se mi bude sakra stýskat!

„Ty jsi mi řekl koťátko?" Řekla jsem překvapeně. Onehdá mi James řekl, že mu vymýšlím samá hezká jména a on mě říká jen Lily. Chtěl vědět, jaké oslovení by se mi líbilo, tak jsem mu vyjmenovala snad všechno, na co jsem si vzpomněla. Mezi tím vším bylo i koťátko, ale to ihned zavrhl, proto mě to teď překvapilo.

„Lilyanko moje, budeš mi tak strašně chybět." Řekl a já se usmála. Tak je pravda, že Lilyanko mi neřekl dlouho.

„Ty mně taky, Jamie." Řekla jsem. Tenhle rok se vztahů vytvořilo opravdu hodně. Jily, Serah, Rellie, Jenius, Halačinka...no, Hazel se nám jaksi zamilovala do palačinek stejně, jako já s Jennou. A jelikož nikoho nemá, vymysleli jsme Halačinka.

„Hele, Jenny, Emmi, nejsou to vaši?" Zeptala jsem se, když se u zdi objevili lidé, kteří vypadali jako jejich rodiče.

„Jsou." Řekla Jenna s úsměvem a zamávala rodičům, kteří na oplátku zamávali jí. Samozřejmě jako vždycky čekali, protože věděli, že se nejdřív musí holky rozloučit.

„Ahoj, Jenny." Pošeptala jsem a jako vždy bojovala se slzami. Zase jsme se neměly vidět dva měsíce... trošku jsem zavzlykala.

„Opovaž se brečet." Pošeptala Jenna, která taky zápasila se slzami.

„Asi budu." Řekla jsem.

„Uškrtím tě, jestli jo." Řekla a já se rozesmála.

„Tak se mi líbíš." Řekla s úsměvem a odtáhla se ode mě.

„Bude se mi stýskat." Řekla jsem.

„Já vím, i mně." Řekla a znovu mě objala.

„Tak já se rozloučim s ostatními." Řekla a já přikývla.

„Ahoj, Emmi." Řekla jsem potichu a objala Emmu.

„Ahoj, Lily. Bude se mi po tobě stýskat." Řekla Emma.

„Mně po tobě taky." Řekla jsem.

„Tak se měj krásně." Řekla.

„I ty." Řekla jsem.

„Ahoj." Řekla a já se usmála.

„Ahoj." Řekla jsem a odtáhla se od ní. Zase jsem chytla Jamese za ruku a koukala se na Jennu a Siriuse. Ti se objímali a všimla jsem si, že Jenně spadlo pár slziček, ale ty jí Sirius setřel a nakonec ji políbil.

Zase jsem musela obejmout Jamese.

„Lily." Ozvalo se za mnou.

„Ano, Jenny?" Řekla jsem s úsměvem.

„Nedělej ten falešný úsměv." Zamračila se. „Ahoj." Řekla a znovu mě objala.

„Ahoj." Pošeptala jsem.

„Napíšeme si, jo?" Řekla s úsměvem Jenna.

„Jasně. Ahoj." Řekla jsem.

„Ahoj." Usmála se Jenna znovu.

„Lily, tam jsou tvoji rodiče." Řekla Hazel. Já jsem se podívala jejím směrem. Opravdu tam byli. Netuším, jak se sem dostali, protože mudly zeď nepouští, ale proč ne? S úsměvem jsem jim zamávala. Vzápětí jsem se smutně podívala na Jamese a vydala se rozloučit s ostatními.

„A co já?" Řekl James a chytil mě za loket.

„To nejlepší nakonec." Pošeptala jsem mu a dala mu pusu na tvář.

S Hazel, Siriusem a Peterem jsem se rozloučila v pohodě, ale teď přišla bojovka. Musím se rozloučit s Ellie a Remem a ti se od sebe nějak nemají...

„Ehm...Ellie?" Řekla jsem potichu a Ellie se na mě podívala svýma uslzenýma očima.

„Lily." Řekla s úsměvem.

„Bude se mi strašně moc stýskat." Pošeptala jsem a objala ji.

„I mně." Řekla potichu.

„Napíšeme si?" Zeptala jsem se.

„To by bylo, aby ne." Řekla tiše a já se usmála.

„Dobře." Řekla jsem a přešla k Remusovi, kterého jsem taky objala.

„Ahoj, Lily." Řekl.

„Ahoj, Reme. Dej na sebe pozor." Řekla jsem.

„Dám, neboj se." Řekl.

„Bude se mi stýskat." Řekla jsem.

„I mně." Řekl.  „Až pojedeš do Krucánků a Kaňourů, tak mi napiš." Řekl ještě a já přikývla.

„Ahoj, Lupinovi." Řekla jsem s úsměvem.

„Ahoj, Lily." Řekli Ellie a Remus s úsměvem. No ano, když jsme se loučili jako třeba já s Ellie a Remusem dohromady, říkali jsme jim Lupinovi. To samé s Jennou a Siriusem, ti zase byli Blackovi, já a James Potterovi, Hazel a palačinka Palačinkovi...no, Hazelina palačinka se jmenuje pan Palačinka. Proto jsou Palačinkovi. Je to ujetý, ale to my jsme.

„Teď ten nejlepší, viď?" Řekl James a já se usmála, vyskočila jsem na něj a objala ho nohama kolem pasu. Naštěstí dává kapitán famfrpálového týmu tvrdé tréninky, což mně se nádherně hodilo. A hodilo se to i Nebelvíru, letos jsme vyhráli Školní pohár. A i přes všechny ty Pobertovské neplechy!

„Jimmy, někdy budeš muset přijet na návštěvu." Pošeptala jsem. Jak se znám, zase se rozbrečím, ale tak co...

„Přijedu." Řekl. „Budeš mi moc chybět." Řekl a já se usmála.

„I ty mně." Pošeptala jsem a nechala se spustit dolů

„Neplakej, zlatíčko." Pošeptal mi.

„Ale já musím." Řekla jsem a setřela si slzu.

„Nemusíš. Za dva měsíce se uvidíme." Řekl a pohladil mě po vlasech.

„Jenže dva měsíce je strašně dlouho." Zašeptala jsem.

„To vydržíme. Napíšeme si." Řekl a já přikývla. „Tak. Nasaď ten nádherný úsměvem." Řekl a já se usmála.

„Miluju tě, Jamie." Pošeptala jsem.

„I já tebe." Řekl a políbil mě.

„A už poběž, čeká tam i tvoje sestra. Nebo...co to je?" Řekl James.

„Jo, to je Pety." Řekla jsem s úsměvem.

„Počkej minutku." Řekl, vzal mě za ruku a dotáhl k Severusovi.

„Snape, dáš na ní pozor?" Řekl James.

„To víš, že dám." Řekl a mrknul na mě.

„Tak fajn. Teď za ní zodpovídáš. Jestli se jí něco stane, vlastnoručně tě zabiju." Řekl James a já se rozesmála.

„Ale nebuď směšný, Pottere." Řekl a já se usmála.

„Seve, tak se někdy domluvíme." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Tak a já pádím." Řekla jsem. „Ahoj, Jamie, budeš mi chybět." Řekla jsem a políbila Jamese.

„Ty mně taky, Lily, ahoj." Řekl a naposledy mě objal.

Rozběhla jsem se k rodičům a ty objala. I po těch se mi moc stýskalo...

„Ahoj, Pety." Řekla jsem a otočila se na Petunii. Ta mě jen objala. Absolutně jsem netušila, co se stalo, ale podezírala jsem Jennu, že vypila Mnoholičný lektvar.

Každopádně jsem stála jako opařená, než jsem jí objetí opětovala.

„Stalo se něco?" Zeptala jsem se.

„Pojď sem, broučku." Řekla mamka a já protočila oči. Nesnáším, když mi tak říkají. Vždyť je mi čtrnáct, sakra.

„S Pety se včera rozešel její přítel, nese to těžce a všechny objímá. Dokonce i toho průvodčího, který je na nádraží." Vysvětlil mi taťka a já přikývla, i když jsem měla co dělat, abych se nerozesmála při představě Petunie objímající protivného průvodčího. Teď se mi v hlavě mihnulo třeba Petivučí...nebo Pretunie. Jo, to zní dobře.

„Tak pojď." Řekli naši a já se otočila naposledy na Jamese. Usmál se na mě a já na něj a potom jsem opustila nástupiště 9 ¾.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14