„Hádej kdo jsem?" Zašeptal mi někdo do ucha, když jsem měla přikryté oči.

„Jimmy!" Řekla jsem radostně, otočila jsme se na křesle a objala Jamese.

„Jak ses dneska měla?" Zeptal se a posadil se na křeslo, které jsem mu uvolnila, při čemž jsem se mu posadila na klín.

„Docela to ušlo." Řekla jsem s úsměvem.

„Přijdeš teda zítra na ten konkurz?" Zeptal se mě.

„Jasně. Zvládneš to a budeš ten nejlepší chytač, kterého kdy Bradavice zažily." Řekla jsem, za což jsem dostala polibek.

„Jimmy?" Začala jsem a když se na mě podíval, pokračovala jsem. „Nechceš jít zítra někam ven? Po tom konkurzu, samozřejmě a když nebudeš moc unavený." Řekla jsem.

„Jo, mohli bysme." Řekl a já se usmála.

„Můžu si něco půjčit?" Zeptala jsem se.

„Jasně. A co?" Zeptal se James a já jsem mu sundala brýle.

„Lily, přestaneš mi někdy brát ty brýle?" Řekl a já jsem jen zavrtěla hlavou a začala se věnovat jeho dokonalým rtům.

„Ale fůj! To s tím nemůžete jít do soukromí a musíte to dělat přede všemi? A dokonce i těmi nevinnými prváky?" Ozvalo se za námi a já přesně věděla, že takovéhle debilní poznámky má pouze a jenom jeden člověk.

„Co je?" Divil se James, když jsem ho přestala líbat.

„Tvůj nejlepší kamarád, to je." Řekla jsem.

„Siriusi, musíš rušit?" Obořil se James na květinu, která postávala na stole.

„Myslím, že je tady." Řekla jsem a otočila Jamesovi hlavu na Siriuse.

„Siriusi, musíš rušit?" Řekl James nanovo.

„Ano, chuďátka prváci." Řekl a podíval se na skupinku dětí.

„Omlouvám se, děti, ale toto je moje přítelkyně a já se jí musím věnovat." Řekl a otočil se na skupinku lidí. Bylo to celé moje sesterstvo a zbytek Pobertů.

„Kdo je tady pro tebe dítě?" Obořila se na něj Hazel, která ze srdce nesnášela, když jí někdo nazval dítětem. Říkala totiž, že když je nám třináct, nemají nás brát jako děti, ale jako teenagery či polodospělé.

„Jujky." Vypadlo ze mě a posadila jsem Jamesovi brýle na nos. „Lepší?" Zeptala jsem se.

„Mnohem." Usmál se.

„Co máte na dnešní večer v plánu?" Zeptal se Remus nás všech.

„Dneska vás vyšoupneme z programu." Usmála se Emma.

„Jak to? Však mi musíme být všude." Řekl Sirius.

„Jistě." Odfrkla si Hazel.

„Víte, dneska máme MY HOLKY na programu přespávačku. Takovou nudnou HOLČIČÍ přespávačku. Jedení sladkostí a slaných dobrot, líčení, česání, polštářové bitvy a hlavně povídání O KLUCÍCH." Řekla jsem a schválně zvýrazňovala slova, která jsem chtěla, aby hlavně James slyšel.

„Jak jako o klucích?" Řekl James vyděšeně.

„Hlavně o tobě bude řeč. Jako o tom nejlepším příteli pod sluncem." Řekla jsem s úsměvem a nechala si vtisknout polibek.

„To zní velice zajímavě. V kolik máme přijít?" Zeptal se Sirius.

„Tak třeba... nikdy." Řekla s úsměvem Emma a Jenna se na své dvojče zamračila. Jennuško, Jennuško, že já tě prokoukla? Řekla jsem si.

„Někdy určitě jo, ale dneska ne, narušovali byste program." Řekla jsem a holky se usmály.

„Dobře. Řekl bych, že se domluvíme na víkend." Řekl Sirius a já se usmála.

„Fajn. Tak co kdybychom se domluvili na sobotu?" Řekla Jenna.

„Dobře." Řekl Sirius a pořád si Jennu prohlížel. Musím říct, že jí to dneska slušelo. Své do pasu dlouhé havraní vlasy měla rozpuštěné a ofinu připnutou sponkou. Místo košile si oblékla bílé uplé tričko, které si zastrkala za šedivou sukni. Sice podkolenky nosila nerada, ale i ty měla, jelikož to byla součást školní uniformy. Nicméně dělala všechno pro to, aby byly podkolenky co nejnenápadnější. A to se jí povedlo. Hábit nesla v ruce a kravatu taky.

„Lily, jdeš se mnou?" Zeptala se Jenna.

„Kam?" Divila jsem se.

„Šestá hodina se blíží a Jennuška nebyla schopná si zabalit." Řekla Jenna s úsměvem a já se usmála taky.

„Fajn." Řekla jsem.

„Takže už jdeš?" Zeptal se smutně James.

„Čas je neúprosný." Řekla jsem s úsměvem a posadila se znovu na Jamesův klín. „Ale když budeš chtít, můžu zítra přespat já u vás." Řekla jsem a on se rozzářil a přikývl.

„Ale noták, lidi, je vám třináct, ještě musíte dva roky počkat." Povzdechl si Sirius.

„Jo?" Řekla jsem překvapeně a holky se rozesmály, zatímco Pobertové na mě koukali jako na zjevení.

„Jo. Evansová, kdo by do tebe řekl, že budeš taková divoška?" Koukal se na mě obdivně Sirius.

„Těžko říct, Blacku. Tak zítra Jimmy." Řekla jsem a otočila se zpátky na Jamese.

„Budu se těšit, Lily." Řekl a vtisknul mi další a zřejmě poslední polibek dne.

„Ahoj." Řekla jsem a vydala se spolu s Jennou do Havraspáru.

***

„Jsme tu." Řekla s úsměvem Jenna a zaklepala na ono tajemné klepadlo.

„Ten, kdož ji vyrobil, nikdy ji nechce.
Ten, kdož ji zaplatil, nepotřebuje ji.
Ten, kdož ji užívá, okem ji nespatřil." Řeklo klepadlo.

„Co to je za nesmysl?" Zamračila jsem se a podívala na Jennu, která se na klepadlo koukala.

„Rakev." Řekla a já na ní vykulila oči, které mi málem vypadly z důlků, když se otevřel průchod do Havraspárské společenky.

„Co to je za nápady?! Chuďátka prváci!" Zlobila jsem se.

„Havraspár je Havraspár." Řekla a já přikývla. Zlatý Nebelvír. Řekla jsem si.

***

„No konečně, vy dvě. Já myslela, že jste se na nás nakonec vykašlaly." Řekla Ellie.

„To bychom vám neudělaly." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„Ehm, ehm, dámy a sestry, prohlašuju dnešní přespávačku za zahájenou!" Řekla nadšeně Hazel, která stála na posteli a v ruce držela hřeben, jako mikrofon a hodila po nic netušící Emmě polštář, za což se Emma pomstila Ellie, která stála vedle ní, Jenna šla bránit svojí sestru, která dostala další ránu polštářem, já šla bránit Jennu, která mě ale velice ošklivě zradila a bouchla mě polštářem, takže jsem jí to oplatila, jenže Hazel se připlížila bouchla Jennu do hlavy, nicméně nečekala, že od Emmy dostane ránu polštářem, ale to jsem zas čekala já a hodila jsem po Emmě a Hazel peřinu, do které se zamotaly a když se z ní zas vymotaly, začal hon na mě, při čemž jsem byla zasažena dvěma polštářema, a jednou peřinou, která mě shodila na zem, kde jsem byla krutě zmlácena malými polštářky.

Strašně jsme se u toho nasmály, ale když jsme zjistily, že už naše bitva trvá dvě hodiny, rozhodly jsme se jít osprchovat.

***

„Wingardium Leviosa." Řekla jsem a nechala svou postel dolevitovat k té Ellieině.

„Tak, to bychom měly." Řekla jsem a skočila do postele.

„Jo. Miluju svůj pelíšek." Řekla jsem a zavrtala se pod peřinu.

„A miluješ víc svůj pelíšek, nebo Jamese?" Zeptala se Emma s úsměvem.

„To je vskutku těžká otázka." Řekla jsem, i když jsem měla jasno.

„A co ty Emmi, pelíšek, nebo nějaký ten crush?" Zeptala jsem se.

„Asi spíš nějaký ten crush." Řekla a všechny jsme se rozesmály.

„A kdo to je?" Zeptala se Ellie.

„Nebudete se zlobit?" Zeptala se Emma.

„Mně se líbí...Frank Longbottom." Řekla a my se na sebe překvapeně podívaly. To bych do Emmy neřekla, ale proč ne?

„Počkej, vážně?" Zeptala jsem se já, která se jako první vzpamatovala.

„Hm." Řekla Emma.

„Emmi, ale nemáš se vůbec za co stydět, Frank není tak ošklivý a je i hodný." Řekla jsem a Emma se na mě usmála.

„Jo, to máš pravdu." Řekla Ellie.

„A co se ti na něm líbí nejvíc?" Zeptala se zvědavě Jenna.

„Má moc hezký oči." Řekla Emma a my se rozesmály.

***

Doprobraly jsme Emmu, teď je na řadě Ellie. Hazel ta to vzala rychle. Nikdo se jí nelíbí a říkala pravdu.

„Ellie a tobě se líbí Remus, je to tak?" Zeptala jsem se potichu, jakoby nás snad mohl slyšet.

„Jak to víš?" Divila se Ellie.

„Pravda nebo úkol." Řekla jsem a ona se zadívala kamsi do dálky.

„Jo líbí. Asi jsem do něj zamilovaná...
Je tak strašně normální a vyspělý a hodný, chytrý...a ty jizvičky. Merlin, to je tak cute, no řekněte." Začala se Ellie rozplývat.

„Nepopírám to, ale mně stačí James." Řekla jsem a ostatní se rozesmály.

„Dala bych cokoliv, abychom zase hráli Pravda nebo úkol a já dostala za úkol ho políbit. Třeba jen na chvilku." Posmutněla Ellie.

„,Ellie, kluci tu spí v sobotu, určitě si Pravdu nebo úkol zahrajeme." Řekla Jenna povzbudivě.

„Nebo si zahrajeme třeba nasát a poslat." Řekla Hazel a my přikývly.

„A už jsem vám vymyslela ship. Rellie." Řekla jsem a všechny jsme se daly do smíchu. Ano, když se to čte, vypadá to dobře, ale když se to pak řekne nahlas, zní to jako rallye a to je potom strašně vtipné.

„A co třeba...Elmus?" Řekla Emma a začaly jsme se smát nanovo.

„Tak Ellimus." Řekla Hazel a zase jsme se začaly smát.

„Hlasuju pro Rellie." Řekla Ellie.

„Rellie má dva hlasy." Řekla jsem.

„Tři." Řekla Jenna.

„Rellie má vyhráno." Řekla jsem a objala Ellie. (Pozn. au. Rellie. 😂 Já vymýšlím věci. 😂 Nejdřív Darkulka a teď tohle. 😂 Merline!)

„Jennko, a co ty a Sirius?" Zeptala jsem se.

„Lily, já vím, že jsem průhlednější než nejprůhlednější sklo, ale co mám dělat?" Zeptala se Jenna.

„Počkej, kdo jsi a co jsi provedla s Jennou?" Zeptala se Hazel.

„Jak to myslíš?" Divila se Jenna.

„Jenno, to ty jsi ta, která ho vždycky nesnášela." Řekla Hazel.

„Ale já jsem Jamese taky dřív nesnášela a podívej se teď." Řekla jsem.

„Asi máš pravdu. Ale jak jsi to poznala?" Divila se Hazel.

„Je to evidentní. Jenna sice před tím, než měla Siriuse políbit protestovala, ale protestovala jen naoko a doufala, že jí úkol nevymění. Když už to vypadalo, že jí Sirius vymyslí něco jiného, „neochotně" k němu přišla, ale pak už to čekání nemohla vydržet, proto se na něj tak vrhla. Je to tak, Jenny?" Řekla jsem a otočila se na Jennu.

„Jo, je." Řekla a obdivně se na mě podívala.

„A když vám došel kyslík, chvíli jsi na něm zůstala sedět a koukala mu na rty. Mimochodem mám takový pocit, že jsem ho na minutku přistihla, že si spodní ret skousnul." Řekla jsem tajemně.

„Dy ži šímaá." Řekla Jenna, která měla pusu plnou koláčků. Všechny až na ní jsme vyprskly smíchy.

„Holky, můžu vám něco říct?" Zeptala jsem se. Ne, už jsem to v sobě dusila dost dlouho, teď půjdu s pravdou ven.

„Cokoliv, Lily." Řekla Emma.

„Když byly prázdniny, seděla jsem se Sevem u toho jezírka. Den předtím, než jsme jeli do Bradavic, jsme se loučili a on se ke mně začal sklánět, jakože...jako kdyby mě chtěl políbit. Kdyby nějaká inteligentní srnka nestoupla na větvičku, tak jsme se políbili. A kdybysme se políbili, všechno teď mohlo být úplně jinak. To je důvod, proč to, že začal Severus chodit se Sarou bolelo víc, než normálně." Řekla jsem a podívala se na holky.

„Proč jsi nám to neřekla?" Zeptala se Ellie, která byla rozhozená.

„Přišlo mi to jako zbytečnost, když k ničemu nedošlo..." Řekla jsem potichu.

„Lily, to není zbytečnost! Chápeš, že kdyby nebylo té skutečně inteligentní srnky, mohla jsi teď mít úplně jiný život?!" Zakřičela na mě Ellie. Ta se vždycky zlobila, když jedna druhé něco zamlčela. A teď jsem vlastně zamlčela docela podstatnou věc všem.

„Promiň, ale mohla jsi nám to říct." Řekla Ellie.

„Jo, já vím, ale... zapomeňte na to, nic se nestalo a teď je to mezi námi takové, jaké to je." Řekla jsem potichu.

„A jaké to mezi vámi je? Já si nevšimla nějakých velkých změn." Řekla Jenna.

„Chodím s Jamesem, takže se na mě zlobí a nebaví se se mnou. Podle mě to bere jako zradu...
A on chodí se Zmijozelskou a mimochodem čistokrevnou princeznou, která je navíc děsně žárlivá. Kdyby se bavil se mnou, jakožto s mudlorozenou holkou, rozešla by se ním." Řekla jsem.

„Lily, teď se tím netrap. Máš Jamese, ten pro tebe udělá první, poslední. Máš nás a my uděláme to samé. Ta věc se Severusem se nějak vyřeší, ale teď to nech plavat." Usmála se na mě Jenna.

„Dobře, Jenny." Usmála jsem se.

„Nechcete už jít spát?" Zamumlala Ellie, která už usínala.

„Měly bychom, je jedenáct, zítra jdeme do školy." Řekla Emma.

„Dobře." Řekla jsem a přikryla mě a Jennu, která se přitulila ke svému plyšákovi Mňamce. Musely jsme spát pod jednou, protože by byl asi nesmysl tahat sem peřiny z Havraspáru, když se krásně můžeme podělit o jednu.

„Dobrou, holky." Řekla jsem.

„Dobrou noc." Řekly jednohlasně a za chvíli bylo v ložnici slyšet jen klidné a tiché oddechování.

Čauky! Ano, tahle kapitola je trošku delší. Moc dobře si uvědomuju, že jsem teď nevydávala tak často, takže jsem vám to chtěla vynahradit. 😉
Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛

Severusův pohled: SaymonMalfoy14