Dneska se mnou Severus moc nemluvil, ale ono se není moc čemu divit, když jsem se na něj ve své podstatě vykašlala. Na druhou stranu by měl pochopit, že s ním jsem vlastně strávila celé prázdniny a se svými kamarádkami jsem se celé dva měsíce neviděla. Doufám, že se nezlobí moc, jinak by mi asi hráblo. A to jako totálně.

Teď už si to přiznám, opravdu jsem se až po uši zaláskovala do Severuse Snapea. A nejlepší na tom je, že to nezjistí, jelikož jsem se báječně naučila Nitroobranu a drobítek umím i Nitrozpyt. Řekla bych, že Nitroobranu umím lépe než Severus, ale v Nitrozpytu trochu kulhám.

„Hej! Lilyan! Ty se pořád vypínáš, nebo co?" Řekla Ellie a mávala mi dlaní před obličejem.

„Co?" Vypadalo ze mě.

„Es, Es tu není." Řekla Ellie.

„Es, Es?" Řekla jsem překvapeně a zároveň pobaveně. Nějak mi ta část, že tu není nepřišla divná. My jsme se na večeři vždycky zdržovaly.

„Skvěle jsme to vymyslely, viď?" Řekla hrdě Hazel.

„No báječně." Řekla jsem a dál jsem pokračovala ve svém uměleckém kreslení do kaše.

„Evansová! Já už se lekl, že jsi nedorazila." Ozvalo se za mnou. No jistěže to byl Potter, jak jinak.

„Proč bych nedorážela?" Zeptala jsem se.

„Neviděl jsem tě ve vlaku. Srabák seděl sám." Řekl a šibalsky se usmál.
To jsem se fakt zděsila. Rozhlédla jsem se kolem a nikde jsem Severuse opravdu nikde neviděla. A ani ostatní Poberty. To je v pytli! Řekla jsem si a podívala jsem se na Pottera. To zděšení jsem na sobě radši nedala znát.

„Takže jste se konečně rozešli?" Řekl Potter se šťastným úsměvem. No jo! On vlastně pořád žije v domněnce, že spolu se Sevem chodíme... Nebo takhle, já jsem mu říkala, že spolu nejsme, aby nechal Severuse být, ale naneštěstí si Potter myslel, že si vymýšlím.

„Po miliontý ti říkám, že jsme spolu nechodili." Zavrčela jsem.

„Hm. To bude ale Severuska mrzet, že tvrdíš, že jste spolu nechodili." Řekl Potter.

„Jak to myslíš?" Řekla jsem.

„Říkal nám něco ve smyslu, že nám to jen tak neprojde." Řekl nezaujatě.

„Co jste mu zas udělali?!" Vyjela jsem na Pottera.

„Jen jsme zajistili, aby ti dal pokoj." Řekl a mně se zablesklo v očích.

„Co jste mu udělali?!" Zavrčela jsem.

„To bys ráda věděla co?" Řekl.

„A víš, že i jo." Řekla jsem jedovatě.

„Co za tak cennou informaci?" Zeptal se.

„Cokoliv!" Řekla jsem, jelikož jsem vážně byla zoufalá. Věděla jsem, že Pobertům by nevadilo mu udělat něco vážnějšího.

„Pusu." Řekl Potter jednoduše a navlhčil si rty.

„Seš idiot!" Zaječela jsem.

„Mám tu cennou informaci. Vyměněníš ji?" Řekl a vypadalo to, že pokud řeknu ne, odejde mučit Seva.

„Vyměním." Šeptla jsem.

„Lily." Vydechla Ellie. Já jsem věděla, že ona se do Pottera zbláznila. Což to nebudu lhát, Potter není nejhnusnější, ale je to určitě největší pitomec.

Stoupla jsem si a jelikož jsem docela malá, tak jsem musela na špičky. Najednou se do Velké síně vřítil úplně bledý Remus.

„Reme!" Řekla jsem nadšeně a rozběhla se k Remusovi a rozzuřeného Pottera nechávala za sebou.

„Ahoj Lily." Řekl a já se usmála. S Remusem jsem se kamarádila. On je totiž jediný normální.

„Kde je Severus?" Zeptala jsem se potichu.

„Zdrhnul." Řekl Remus a já si musela oddechnout.

„Co tu děláš, máš ho hlídat." Řekl Potter.

„Utek." Řekl Remus a Potter se zatvářil poněkud vyděšeně.

„Měls ho hlídat!" Zakřičel na Remuse.

„A jak asi, když se do něj Sirius a Peter pustili pěstma?! Potřeboval jsem se napít a než jsem se nadál, byl fuč!" Řekl Remus.

„Pěstma?!" Řekla jsem vyděšeně, dala Potterovi pohlavek a rozběhla se k lesu, jelikož tam většinou probíhaly všechny Pobertovské mise mířené na Severuse.

„Lily!" Ozvalo se za mnou. Byly to holky. Vážně všechny. Ellie,Hazel, Jenna i Emma. Všechny běžely se mnou.

***

Doběhla jsem k lesu a tam byl jen Black. Je mi nad Slunce jasné, že Pettigrew se šel přežrat.
Sevřela jsem hůlku v ruce a namířila ji na Blacka. Holky mi kryly záda.

„Co jste mu udělali?!" Zakřičela jsem a namířila mu hůlkou na hruď.

„Komu?" Řekl a dělal ze sebe neviňátko.

„Nedělej ze sebe debila Blacku." Řekla jsem znuděně.

„Srabusovi? Jen jsme mu vysvětlili, že patříš Jamesovi." Řekl a já se zamračila.

„Kde je?" Zeptala jsem se ostře.

„Zdrhnul. Asi na hrad." Řekl a já se zamračila, ale dál jsem to neřešila a rozběhla se zpátky na hrad.

***

„Jestli se nenajde, nebo mu bude něco vážnějšího, tak toho Pottera pěkně po mudlovsku zabiju." Řekla jsem a holky přikývly. Jen Ellie ne. Ano, byla to moje kamarádka, ale láska je láska a ona je zabouchlá do toho Potterovského idiota, což mi nikdy nešlo na mozek. Ale nadává na něj taky. Sice říká, že už ho nemiluje, ale když si večer čteme citáty, tak vím, že vždycky myslí na něj.

„A nebylo by to lepší Avadou?" Zeptala se potichu.

„Tak Avadou, to je jedno." Řekla jsem a šla chodbou do sklepení. Jo, Zmijozeláci mi vždycky nadávají do mudlovských šmejdek a podobně, ale teď kašlu na Zmijozelské. Musím najít Severuse.

„Holky, pojďte, myslím, že bude v komnatě nejvyšší potřeby." Pošeptala jsem a zamířila do komnaty.

„Lily, tak se rozdělíme, tak to půjde snáz." Řekla Jenna.

„Máš pravdu. Jdu do té komnaty." Řekla jsem a ony přikývly a každá se vydala na jinou stranu.

Já jsem vlastně pořád jen běhala. Bylo divné běhat, když jsem měla hábit, který se mi neustále motal pod nohy.
Ale vážně jsem běhala.

Ocitla jsem se před zdí. Velkou zdí. Začala jsem přecházet ze strany na stranu a najednou se přede mnou objevily dveře a já do nich vešla.

A konečně jsem tam našla toho, kterého jsem tak dlouho hledala. Seděl tam na jednom křesle a mával nad sebou hůlkou.

Zatím jsem nepromluvila, jen jsem k němu potichu přišla a prohlédla si ho. Zase měl úplně rozmlácený obličej, ruku od krve a já bych se vsadila, že kdybych mu teď řekla, aby vstal a prošel se, kulhal by.

Jen jsem se sklonila a dala mu ty černé vlasy z obličeje, jelikož si asi myslel, že čím víc si je tam nahrne, tím méně si toho všimnu. Povzdechla jsem si a vzala si do ruky hůlku, pomocí které jsem začala Severuse ošetřovat.
Najednou jsem cítila, že se mi pokouší dostat do hlavy.

Pohoršeně jsem se na něj podívala, jelikož jsem mu vždycky říkala, aby to nedělal a opravdu přestal. Teď mi došlo, že jsme si vlastně nic neřekli, ale to mi vlastně bylo docela jedno. Slova prostě nebyla potřeba. Teď ne.

Dál jsem mu zkoušela zahojit ty ranky, které měl na obličeji. Celkem mi to šlo. Potom jsem vzala jeho ruku a položila si ji na stehno, abych si ji pořádně prohlédla. No samozřejmě jsem měla pravdu. Od lokte po zápěstí se mu táhla rána. Tu jsem se pokusila vyléčit a povedlo se.

Potom jsem si sedla do křesla, které se tu záhadně objevilo. Očistila jsem si z rukou krev a sundala jsem si z vlasů gumičku, kterou jsem si tam dala, aby Severusovi nedej Merlin spadnul můj vlas do rány. Tu jsem si dala na ruku a dívala jsem se do plamenů, které celou komnatu vyhřívaly.

Nevěděla jsem, co mám říct, ale věděla jsem, že to ticho mi už začíná lézt na nervy.

„Promiň." Řekla jsem potichu.

„Co ti udělali?" Zeptala jsem se a pořád jsem šeptala.

„Když viděli, že jsem v kupé sám, rozhodli se, že mě zase zmlátí." Řekl jakoby se nic nestalo.

„Kreténi." Řekla jsem a zadívala jsem se do ohně.

„Však se nic nestalo." Řekl a já jsem vykulila oči.

„Nestalo?! Severusi, samozřejmě, že se něco stalo! Oni tě mlátili! Zase! A ty řekneš, že se nic nestalo?! Tobě to takhle vyhovuje?!" Křičela jsem. Ano, měla bych asi křičet na někoho jiného. Ale u Merlina, však on nad tím jen mávne rukou?!

„Ne." Řekl a já se posadila. Ale protože jsem se o něj bála a chtěla u něj být co nejblíž, vykašlala jsem se na křeslo  posadila se mu na klín a objala ho.

„Severusi, víš, že kdyby ses se mnou přestal bavit, tak by tě nechali." Řekla jsem a věděla jsem, že pochopil, kam tím směřuju.

„Vím. Ale bavit se s tebou nepřestanu. To ať mě radši umlátí k smrti." Řekl a já po něm střelila pohledem.

„Neříkej to." Řekla jsem potichu.

„Ale já se jich nebojím." Řekl a já jsem si povzdechla.

„Pojď na kolej, je půl desáté." Řekla jsem potichu a vstala.

No jistěže on nevstal.

„Vstávej." Řekla jsem tiše a vrátila se ke křeslu, na kterém seděl. Ale ne, on bude pořád dělat hrdinu a nevstane.

„Seve, vstaň." Řekla jsem a natáhla k němu ruku. Doufám, že holky už jsou v ložnicích, jinak mě asi zabijou.

„Severusi Snape, koukej vstát." Řekla jsem a dala jsem důraz na první dvě slova.

„Však už vstávám." Řekl a vstal.

„Myslíš, že to přejde, nebo půjdeme za Pomfreyovou?" Zeptala jsem se.

„To přejde." Řekl a já přikývla.

„Zlobíš se?" Zeptala jsem se.

„Proč?" Divil se.

„Kdybych seděla s tebou, nemuselo by se to stát." Řekla jsem.

„Ne. Jak znám Pottera, dřív nebo později by si mě našel." Řekl a já si povzdechla. „A nezlobím se. Se mnou jsi byla o prázdninách každý den a s nimi jsi nebyla dva měsíce. Je mi jasné, že jsi chtěla být s nima. A o samotě." Řekl a já se usmála a nemohla jsem si odpustit to objetí.

***

Nakonec jsem Severuse bezpečně doprovodila do sklepení a vydala jsem se na cestu do věže.

„Lilo! Víš jak jsme se o tebe bály?!" Řekla Hazel a Ellie mě objala.

„Nic se mi nestalo." Řekla jsem a Ellie se ode mě odtáhla a utírala si slzy.

„Říkala jsem jí, že tobě by Pobertové neublížili." Řekla Hazel a já se podívala na Ellie, která se na mě šťastně usmívala.

„Eliško, neboj, to by Potter nedopustil." Řekla jsem a objala Ellie.

„Bála se. Víš, oni se Pobertové ještě nevrátili." Řekla potichu Hazel a já pochopila, proč se Ellie tak bála. Kdykoliv se Pobertové přes noc vypařili...ráno byl někdo na ošetřovně. Většinou to nebyli lidi z našeho ročníku, ale přecejen se to párkrát stalo. Bylo to děsivé. Každý si pamatoval jen kraviny typu, velké stvoření, škrábnutí, vrčení a tma. Madam Pomfreyová vždycky říkala, že je to nemožné a že je to hloupost, ale podle mě toho hodně zamlčuje...
To je taky jeden z důvodů, proč mají lidi z Pobertů respekt. Kolují totiž hystorky, že se Pobertové každého, kdo se pokusí jejich tajemství odhalit pokusí zabít. Je to blbost, já vím, ale tak co, když už tomu věří, tak ať si tomu věří.
Ellie tomu taky nevěřila, ale když jsem dneska přišla takhle pozdě...

„Ellie, neboj. Poberty jsem nepotkala." Řekla jsem a Ellie přikývla.

„Lily, já jsem se o tebe strašně bála." Řekla a znovu mě objala.

„Díky, Ellie." Řekla jsem a vydala se do koupelny.

Čauky! Dnešní kapitola se celkem podařila, myslím. 😊 Skoro 2000 slov. 😂 Jako vždycky platí, že pokud chcete vidět pohled Severuse, běžte na SaymonMalfoy14 .
Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛