„Tos vážně nemusel! Proč mu to prostě nemůžu říct?! To musíš pořád takhle tajnůstkařit a dělat, jak strašně ho nesnášíš?! Záleží ti na něm, je to přece její syn! Syn Lily Evansové, je to syn mojí ma-" To Kath nedořekla, protože jí Sev přikryl pusu.

„Nikdo to nesmí vědět." Řekl Sev.

„No jistě, nikdo nesmí vědět, že má profesor Snape dceru a není to jen shoda jmen, co? Nikdo nemůže vědět, že profesor Snape někdy někoho miloval! Tak to řekni nahlas! Řekni že je to pravda! Že bys byl radši, kdyby to nikdo nevěděl?!"

„Neříkej nesmysly, Katherine." Řekl Severus ostře.

Tak musím říct, že kdyby na mě promluvil takovýmhle tónem, přikrčila bych se a radši se nehádala.

Ale v tomhle ohledu Kath rozhodně není po mně.

Po mých dlouhých výzkumech jsem zjistila, že kdykoliv si na ní kdokoliv dovolí použít tón, který jí naštve, začne se hádat.

„Tak proč to neřekneš?" Zeptala se Kath ledově. „Proč nevztaneš a neoznámíš jim, že Katherine Sarah Snapeová je tvoje dcera a že moje maminka je Lily Potterová, proč?"

„Nikdy nebyla Lily Potterová." Procedil Severus přes zuby.

„Možná že měla být Potterová."

„Katherine."

„Ne, fakt, možná měla. Možná to mělo dopadnout jinak. Možná ti neměla odpouštět to, jak jsi jí řekl, vrátit se k Jamesovi, mít s ním Harryho a na tebe úplně kašlat, aby ses nemusil za nás stydět. No co myslíš, nebylo by to lepší, otče?“ Zamračila se Kath a poslední slovo řekla jako něco zakázaného.

„No to by rozhodně lepší nebylo, dcero, protože..." Teď se Severus odmlčel.

„Myslíš si, že by to bylo lepší, já to vím. Tak nemusím být tvoje dcera. Můžu se prostě nechat přejmenovat. Katherine Evansová by přece vůbec nebylo špatné, ne?"

„Ale tady -"

„Nezáleží na jméně? To určitě. V dnešní době nestačí slova, lidi chtějí důkazy."

„Jistě." Přikývl Severus.

„Nějak tě to netíží, co?"

„Katherine, já jsem pořád tvůj -"

„Rodič? Mám k tobě mít respekt? Ano, já vím. Ale jak můžu sakra chovat respekt k někomu, kdo nechce, aby někdo věděl, kdo jsem doopravdy?"

„No a kdo jsi doopravdy?" Zeptal se Severus znuděně.

„Tak teď jsem ještě dcera Smrtijeda." Prohodila Kath lhostejně.

„Cože?"

„No ne, to je překvapení, viď? To je překvapení, že malá Katherine je schopná to říct na rovinu, což?"

„Tohle slovo už neříkej." Řekl Severus přísně.

„A kdo mi v tom brání?"

Nic.

„Mně totiž už došlo, že já nemusím být už poslušná holčička. Už mi bylo sedmnáct, jsem svéprávná. Můžu si říkat co chci."

„To máš možná pravdu, ale ani to ti nedává žádné právo na mě křičet jak na tvýho Blacka." Řekl Sev kysele.

„A kde jsi vzal, že na něj křičím?"

„A kde jsi ty vzala, že se mnou můžeš takhle mluvit?"

„Je mi to jedno, jdu to prostě Harrymu říct, aby věděl, že není sám."

„Katherine, nebudeš mu to říkat, není to tvůj bratr. A ty nejsi jeho sestra."

„Teď ses mě tu snažil přesvědčit, že jsi můj táta. No tak dobře. Ale je můj bratr stejně tak, jako jsi ty můj táta. Musím mu o sobě prostě říct!"

„Není to tvůj bratr!" Zakřičel Severus.

„Pak ty nejsi můj otec! A vůbec, lepší kdybys ani nebyl!" Zakřičela Kath to, co se za celou hádku neodvážila říct nahlas. Teď bylo vidět, že jí samotnou překvapilo, že to řekla.

„To nemyslíš vážně, Katherine." Řekl Severus a bylo vidět, že to překvapilo i jeho.

„Myslím to smrtelně vážně. Nebýt tebe, mám úplně jiný život! Měla bych bratra, nemusela bych lhát, mohla bych všem říct, kdo je moje maminka! Ty se jako rodič ani nechováš! Kdy jsi mi řekl jinak, než Katherine? Nějakou normální zdrobnělinou? Víš, jak dlouho jsem si to přála? Jak dlouho jsem chtěla, abys mi řekl i jinak než Katherine? Víš, kolikrát jsem to chtěla? Už si ani nepamatuju kolikrát, protože to je hodně! A ty si rozhodně nepamatuješ, kdy jsi mi naposledy řekl nějak jinak než Katherine! Kdy jsi mě vzal naposledy někam na výlet? Kdy jsme se naposledy zasmáli tak, jako se zasmějeme s Jennou? Vždyť i teta Jenn je mi rodičem víc než ty! Nejsi můj rodič, nejsi můj táta!" Zakřičela Katie a běžela pryč, nechávajíc za sebou stále překvapeného Severuse.

„Katie?" Vydechla jsem překvapeně.

Nejen že to to byla dlouhá hádka, která bolela i mě, ale skončila špatně, měli se zas usmířit.

„No tedy...že by tohle řekla zrovna tvoje dcera..." Povzdechla si Sar. „A žádná facka?“

„Holt se nedá nic dělat, já do toho zasahovat nemůžu." Povzdechla jsem si. „Ale Sev jí nic neudělá, na to jí má až moc rád."

„Taky jsi měla umřít v šestnácti, alespoň bys neměla takovéhle problémy." Zasmála se Sar.

„No to víš." Řekla jsem se smíchem.

„Ede, ale víš, v jakém světě žijeme, tady je každá minuta vzácná, nikdy nevíš, kdy umřeš a já řeknu tohle!" Plakala Katherine.

„Tak se omluvíš, přece se nic neděje." Uklidňoval jí Edward.

„Ale tohle nejde jen tak zapomenout." Pošeptala Katie. „Víš, co jsem řekla? Že bych byla nejradši, kdyby nebyl můj táta a že Jenna je mým rodičem víc než on." 

„Srdíčko, omluvíš se a bude to v pohodě."

„Ale copak ty to neslyšíš? Řekla jsem, že není můj rodič."

„Slyším tě, proto ti říkám, aby ses šla omluvit."

„Myslíš, že to napraví omluva?"

„Rozhodně, rodiče bývají skromný."

„Když já ti nevím."

„Katie, myslím si, že bys měla využít toho, že tady je, protože kdybych řekl já tohle svému... tátovi, tak...tak bych se mu mohl omluvit až za x měsíců." Povzdechl si Ed.

„Promiň, já vím, ale stejně je to... bláznivé."

„Míň bláznivé než to, co se chystám udělat já to být nemůže." Zasmál se Ed.

„Co se chceš dělat?" Zeptala se Katie zvědavě, opustila Edovu náruč a posadila se tak, aby se mu koukala do očí.

„Něco šíleného." Řekl Ed.

„Říkej." Povzbudila ho Katie.

„Hlavně nezačni řičet." Řekl Ed a Katie přikývla. „Chystám se najít tátu." Řekl Ed a Katherine se usmála.

„A Jake půjde s tebou?" Zeptala se Katie.

„Říká, že mu bohatě stačí, že má jeho jméno." Pokrčil Ed rameny.

„Dobře." Povzdechla si Katie. „Tak s tebou holt půjdu já."

„Ne. Ne, nepůjdeš se mnou, už tak jsi kvůli mně měla školních trestů dost a teď by to mohlo být horší, než školní trest. Nebezpečnější. A tebe teď nemůžou vyloučit, vedeš si až moc dobře. Ale hlavně to prostě bude nebezpečné."

„Směju se už teď, pakuj, jdeme." Řekla Katherine, upravila si svoje svetrové šaty a havraní vlasy si pročísla a dala si havraspárskou čelenku a bylo to.

„Ty jsi tak umíněná." Povzdechl si Ed.

„A já vím, že proto mě miluješ." Usmála se Kath a vytáhla Eda z postele.

„To je pravda." Přikývl Ed a opatrně ji políbil. Jak porcelánovou panenku.

***

Teď jsem dala Snapeovým na chvíli klid a šla jsem se dívat na Harryho. Naposledy jsem tu byla o Vánocích.

„Počkej." Řekla jsem, když jsem viděla, že se Sarah chystá něco říct. „Ne."

„Ne, ne, ne, že to není Harry?" Vydechla Sarah.

„A Hermiona." Přikývla jsem.

„Musím vás zklamat, dámy, ale je to Harry, jinak by nebyl tady." Řekl James.

„Krucipísek." Povzdechla si Sar.

„Je úplněk!" Vykřikla jsem.

„Nekecej, Lilyanko." Povzdechl si James.

„A co?" Divila se Sar.

„Remus je vlk! Totiž vlkodlak!" Křičela jsem.

„Juj."

„Juj!" Vydechla jsem.

„Neboj se, zvládne to." Řekl James.

„Já vím, je šíleně statečný." Řekla jsem a nechala jsem se od Sar obejmout.

„Uklidní tě to, že ti řeknu, že už mu hrozí jen mozkomoři?" Zeptala se Sarah s nadějí v hlase.

„Kolik mozkomorů?" Zeptala jsem se vyděšeně.

„Tucty." Řekl James a já jsem se koukla dolů. U jezera ležel Sirius a Harry seděl nad ním, zatímco kolem si poletovali mozkomoři.

Tak tohle jsem nedávala. Úplně v klidu jsem si omdlela a nechala jsem to být.

***

„Dělej, vstávej, pokud chceš vidět, jak se Ed a Sirius zase shledají." Říkala Sarah a já jsem otevřela oči.

„Cože?" Šeptla jsem.

„Vstaň a koukej. Harry a Hermiona se vrátili do minulosti. Změnili přítomnost." Řekla Sar a posadila mě. „A mimochodem, nesl tě James."

„Jasné, takže co se děje?"

„Koukej." Usmála se Sar.

„Pojď a neloudej se, někde tu bude, slyšela jsem hypogrifa." Řekla Katherine a Ed si povzdechl.

„No jak můžeš být pořád tak energická." Uchechtl se Ed.

„Nevím a je to jedno. Šup." Řekla Katherine a přidala do kroku.

„Jsi roztomilá, víš o tom?" Usmál se Ed a Katherine se zachichotala.

„Vím o tom, vždyť jsem to já." Řekla Katherine s úsměvem a zastavila, aby mohla chytit mladého Blacka za ruku.
„A víš ty o tom, že jsi ten nejlepší kluk na světě?"

„Úplně ne. Spíš bych řekl, že nejlepší je Jake." Řekl Ed.

„Edwarde Siriusi Blacku, pokud tohle ještě jednou řekneš, rozcupuju tě na kousíčky, spálím tě i s tvým drahocenným koštětem a potom do toho ohně skočím taky." Řekla Katie a Ed jí objal.

„To bys neudělala, ale pro jistotu to už říkat nebudu." Řekl Ed a políbil ji.

Já vím, že bych jim někdy měla dopřát soukromí, ale oni jsou jak herci z nějakého romantického filmu.

„Děláš správně." Zamumlala mu Katie do rtů.

„Máš ruce jak kusy ledu." Poznamenal Ed a Katherine se zasmála.

„Ale ty mě moc pěkně hřeješ." Usmála se a nechala se obejmout. „Lásko, podívej se na pravo." Řekla po chvilce s úsměvem Katie a Ed se skutečně podíval na pravou stranu.

„Tati?" Zeptal se opatrně a Sirius přikývl, při čemž se k němu Ed rozběhl a objal ho.

„Ó ježiš, oni brečí." Vydechla Sar s úsměvem, když se Ed a Sirius, čímž rozplakali i Kath a mě.

„No jo, nejsou sladký?" Řekla jsem s úsměvem.

„Ed?" Zeptal se Sirius.

„Ano."

„A Jacob...?"

„Ne, on tu není."

„V jaké jsi koleji?"

„Nejsem ve Zmijozelu." Řekl Ed a Sirius si oddychnul. „Ale ani v Nebelvíru."

„Takže jsi?"

„V Mrzimoru." Řekl Ed a Sirius uznale zahvízdal.

„Takže věrný, férový a milý? No to se mi líbí." Přikývl. „Ty vlastnosti máš určitě po Jennce."

„Jake je v Nebelvíru." Řekl Ed potom.

„Výborně, máte obsazené ty nejlepší koleje." Pochvaloval si Sirius. „Ede, a řekneš mi, kdo je tohle?" Zeptal se a zadíval se na Katherine.

„Tu si musíš pamatovat." Řekl Ed a přitáhnul si Kath k sobě.

„Katie, nemám pravdu?" Řekl a Katie přikývla. „Celá Lily." Povzdechl si a já se usmála.

„Krásná, že?" Řekl Ed s úsměvem a Sirius přikývl, takže se Katie začervenala. 

„Má její oči." Řekl Sirius.

„To mi už pár lidí řeklo." Přikývla a Sirius se usmál. „A Harry má stejné... To se povídá."

„Ano, opravdu má, před chvílí jsem do nich koukal. Vy se nevídáte?" Zeptal se Sirius.

„Ne, nevídáme. Vlastně nemá ani ponětí, že nějakou sestru má."

„Ale takhle by to Lily nechtěla." Řekl Sirius zamračeně.

„Ne, já vím, že ne. Ale mám zákaz jen ceknout." Povzdechla si Katie.

„No, předpokládám, že zákaz máš od otce, že?" Řekl Sirius a Katie přikývla. „Buď jako Lily."

„No a jaká byla?" Zeptala se zvědavě Katie.

„Když mohla, pomohla, ale když měla příležitost, štvala všechny, které mohla." Řekl Sirius a Ed se uchechtl.

„A myslíš si, že to nedělá?" Řekl Ed.

„Nemám ponětí, nevím ani to, co dělají moji vlastní synové." Řekl Sirius.

„Ale zjistíš to, už se spolu budeme vídat častěji." Řekl Ed.

„Určitě budeme." Usmál se Sirius.

„Budeme."

„Jak to bylo doopravdy?" Zeptal se Ed a kývnul na Katie, která si chtěla ověřit svou teorii.

„To všechno byl Peter. Byl strážcem tajemství, přidal se k Voldemortovi, všechno mu řekl, zabil potom ty mudly, uříznul si prst, proměnil se v krysu a mě tam nechal a celé to na mě shodil." Řekl Sirius.

„A kdo celou dobu říkal, že je Sirius Black nevinný?" Řekla Katherine.

„Pochopitelně ty, lásko má havraspárská." Zasmál se Ed a políbil Katie do vlasů.

„Havraspárská? Ty nejsi nebelvírka?" Divil se Sirius.

„Ani zmijozelka." Přikývla Kath.

„Takže Mrzimor, Nebelvír a Havraspár. Spíš jsem tě čekal v Nebelvíru nebo Mrzimoru."

„Taky jsem se tam už viděla." Zasmála se Kath.

„Vrátíš se k mámě?" Zeptal se Ed Siriuse.

„Půjdu ji zatím jen navštívit, ale až to pátrání trochu ustane, Jennušku vezmu k sobě." Řekl Sirius a já jsem se usmála.

Budu se muset dojít podívat na Jenny reakci. Už jsem Jenn taky hodně dlouho neviděla. Naposledy o prázdninách.

„Pozdravuj jí ode mě." Řekl Ed.

„A ode mě taky." Řekla rychle Katie.

„Přijdu za vámi." Řekl Ed.

„Bude to nebezpečné." Řekl Sirius.

„My se smějeme nebezpečí do obličeje." Řekla Katherine s úsměvem.

„A Jacob? Pořád jste taková nerozlučná parta jako kdysi?" Zeptal se Sirius.

„Z části." Přikývl Ed. „Ale spíše se dohadujeme."

„To se nedivím, bylo to tak vždycky. Ale předpokládám, že teď je to horší, když jste vy dva spolu, co?" Řekl Sirius.

„Trochu." Přikývla Katie.

„Půjdu, musím zmizet dřív, než si všimnou, že jsem pryč." Řekl Sirius a Ed přikývl.

„Opatruj se, tati." Řekl.

„Vy taky." Usmál se Sirius.

„Sbohem, Siriusi." Usmála se Katherine.

„Ahoj Katie." Řekl Sirius a opatrně ji objal. „Ede." Kývl a pevně objal i Eda.

„Ozvi se, až dorazíš." Řekl a Sirius se zasmál.

„Pokud si vzpomenu." Řekl a Katie se zachichotala.

„Určitě si vzpomeneš," řekl Ed a Katie se usmála.

Potom už Sirius nasedl na Klofana a na jeho hřbetu vyletěl na oblohu.

„Je moc fajn." Usmála se Katie na Eda.

„Děkuju, Katie." Řekl Ed.

„Za co?" Řekla Katherine.

„Za to, že jsi. Že tě mám." Usmál se Ed a Katie se usmála.

„Eddie, já děkuju za to, že mám tebe." Řekla Katie s širokým úsměvem.