„Lily." Ozvalo se za mnou.

„Nene." Vydechla jsem. To byl jeden z těch nejpovědomějších hlasů na světě. „Ellie, co tu děláš?" Řekla jsem a honem jsem vstala.

„Byl to nějaký Smrtijed." Pošeptala.

„Ale vždyť...Remus." Vydechla jsem a objala jsem Ellie.

„Zůstal tam sám." Pošeptala Ellie a já se rozplakala spolu s ní.

„To je mi líto, Ellie." Řekla Sarah a objala nás dvě.

„Sar, ty jsi tu taky?" Divila se Ellie.

„Jo, už jsi oficiálně mrtvá." Řekla Sar potichu.

„Ne. Vždyť Remus teď učí v Bradavicích, nemůžu být mrtvá, konečně jsem ho přesvědčila, abychom se začali snažit o miminko." Řekla Ellie potichu.

„Ellie, můžeš se tu na něj koukat." Řekla jsem.

„Ale nemůžu obejmout." Řekla Ellie svým slabým hláskem a utřela si slzu.

„Ellie, nikdo tady nemůžeme obejmout ty tam dole." Řekla jsem.

„Jak to mám zvládat? Jak se na něj můžu jen koukat?" Rozplakala se Ellie nanovo. 

„Zas jsi měla pravdu, Sar." Povzdechla jsem si.

„To víš. A pak že se stářím přijde moudrost. Prdlajs, mně je pořád ještě šestnáct a jsem moudřejší než ty dvaadvacítka a než...tahle stará bábinka, které je...třicet tři." Řekla se smíchem Sarah.

„Nesměj se, buď ráda, že měla tak...v porovnání s námi dlouhý život." Řekla jsem a odtáhla jsem se od Ellie.

„Ellie, já vím, že je to těžké, ale neboj se, zvykneš si. A až tu bude Remus, budete se spolu moct vrátit do doby, kdy vám bylo třináct." Řekla jsem.

„Jako vážně?" Usmála se Ellie.

„Jasně, budete si moct cestovat časem, jak se vám zlíbí. Ale vždycky jen na pár let, pak se budete muset vrátit." Řekla jsem. Sama jsem to zkusila jen jednou. Vracela jsem se do doby, kdy mi bylo devět let.

To jsem ještě Petunii považovala za nejlepší kamarádku. Do deseti let se chystám taky, ale to až tady bude Severus.

„A nic tím nepřekopu?" Zeptala se Ellie.

„Ne." Řekla jsem.

„Kde se to dá zkusit?" Zeptala se.

„Mysli na dobu, ve které bys byla nejradši. A až ji vymyslíš, jednoduše se tam objevíš. Jenom je tu jedna věc a to sice, že si musíš počítat čas. Do roka se musíš vrátit." Řekla jsem.

„A když se budu chtít vrátit zpátky sem?" Zeptala se Ellie.

„Buď si představíš tohle místo, nebo si můžeš představit mě." Řekla jsme a Ellie přikývla, zavřela oči a najednou byla pryč.

„Tak se koukneme, co vymysleli." Řekla jsem.

„Tak chceš vodu?" Ptal se Ed a Katherine, která byla v obličeji celá rudá zavrtěla hlavou. Jacob se naopak mohl potrhat smíchy.

„Koukej." Řekla a podala mu papír.

„To je...to je můj táta?" Zeptal se Ed, když si prohlédl papír.

„Minutku." Zvedla Katherine ukazováček a zhluboka dýchala.

„Minuta už uběhla, tak říkej."

„Lásko, on utekl z Azkabanu." Řekla Katherine.

„Je to vrah."

„Jaku, třeba je to jinak." Řekla Katherine.

„A třeba taky ne." Povzdechl si Ed.

„Ale dost." Řekla Katherine. „Ať je to jakkoliv, je to váš tatínek. Žije. Třeba utekl, aby byl s vámi. Ale je riskantní jít hned za někým, protože vás můžou vyslýchat."

„Ale Kate, přece si nemůžeš myslet, že masovej vrah by chtěl bejt se svými syny." Zamračil se Jacob.

„Neříkej mi Kate, víš, že to nesnáším. A to, že je to masový vrah nemění nic na tom, že je to váš rodič. Víte, co bych dala já za to, kdyby moje maminka žila? I kdyby zabila půlku zeměkoule. Harry to tak má určitě taky, jenže on to má ještě horší v tom, že už nemá žádného rodiče. A vy máte teď možnost alespoň vidět svého tátu a místo toho nad ním ofrňujete nos? Jste skutečně neuvěřitelný a nevděčný." Dokončila Katherine svůj proslov.

„Říká holka, jejíž otec je Smrtijed, co Sarah." Odfrkl si Jacob.

„To se nikdy neprokázalo, stejně jako to, že je váš tatínek masový vrah." Řekla Katherine. „A Jaku, já vím, že jsi na mě pořád naštvaný, ale prosím tě, když budeš chtít někoho urážet, tak mě, ne taťku." Povzdechla si Katherine.

„Katie, tebe nebude urážet nikdo." Řekl Ed. „Třeba má pravdu, Jaku, třeba to tak není."

„Jistě, stůj za ní, to se přece ve vztahu dělá." Odfrknul si Jacob. „Ale zajímalo by mě, jestli bys souhlasil, kdybyste spolu nechodili."

„Vždycky při ní, to totiž dělají i kamarádi." Řekl Ed a přivinul si k sobě mojí maličkou černovlasou havraspársku.

„Kluci, dost, stačí. Jste přece rodina, tohle nejde. A vůbec, zapomeňte na to, je to přece jen váš táta, úplně nepodstatný člen vašich životů." Řekla Katherine a vytrhla Jacobovi papír z ruky.

„Ne, já vím, máš pravdu." Řekl Ed.

„Tak si to pamatuj." Řekla Katherine a políbila ho na tvář. „A teď se usměj a trochu o tom popřemýšlej, večer jsem u tebe."

„Miluju tě, Kath." Řekl Ed.

„I já tebe, Eddie." Usmála se Katie.

„To by mě zajímalo, jak to dělají, že se vždycky usmíří." Řekla Sarah s plnou pusou.

„Co to zase máš?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na krabičku. „A to jsi mi chtěla nabídnout kdy?" Řekla jsem a vzala jsem si od Sar Bertíkovy fazolky.

„Vlastně nikdy, ale jen si dej." Řekla Sar.

„No ty seš milá." Řekla jsem se smíchem a zašklebila jsem se.

„Co to bylo?" Zeptala se Sar.

„Hádám, že to byl ušní maz." Řekla jsem a Sarah se začala smát a já s ní.

„To ti nezávidím, já mám jahodovou." Řekla s úsměvem.

„To od tebe není ale vůbec hezké." Řekla jsem a Sar pokrčila rameny.

„Ahojky." Pozdravila Katherine Severuse.

„Ahoj, jaké bylo dneska vyučování?" Zeptal se Severus.

„Vyučování ušlo, ale ten test z lektvarů. No pche, ten se nelíbil nikomu." Řekla Katherine a Severus se uchechtl.

„Jen si stěžujte." Řekl Severus.

„Ale já si nestěžuju, vím, že O.V.C.E. budou daleko náročnější než N.K.Ú., ve kterých jsem mimochodem naprosto a úplně selhala. Musím se učit a ty nás na to dobře připravuješ.“

„Katherine, máš skvělé výsledky z N.K.Ú." Řekl Severus.

„Jedno enko, a pak véčka to teda není skvělé, to je možná jen dobré."

„Ale prosím tebe."

„Beztak jsem ty lektvary udělala úplně špatně, jen mi trošku přilepili, protože jsem uměla něco navíc." Zabrblala Katie.

„Dochází ti, že na tebe jsem byl vždycky přísnější než na ostatní, co se lektvarů a testů týče, že?" Zamračil se Severus.

„Ano, ale tohle byly důležité N.K.Ú. Kdo jiný dostal z lektvarů V?"

„Jsi jako Lily, místo abys koukala na to, co tě čeká, tedy O.V.C.E., rejpeš se pořád v N.K.Ú." Řekl Severus ostře.

„No vidíš to, tak budu asi opravdu její dcera." Odfrkla si Kath.

„Nepřilepšil jsem ti ani o bod, na lektvary jsi prostě chytrá jako já." Řekl Sev samolibě a Kath se zašklebila. 

„Tati, co si myslíš o tom, že Sirius Black utekl z Azkabanu?"

„Katherine, o tom nebudeme mluvit, chce dostat Pottera, to je všechno." Řekl Severus.

„Ale já si myslím, že tak to není. A nemluv o Harrym jako o Potterovi." Mračila se Katherine.

„Dobře. Myslím si, že bys na sebe měla dávat pozor, kdo ví, co se mu v té hlavě honí." Řekl Severus.

„Skončils?" Zeptala se Katherine.

„Proč jsi přišla?" Zeptal se Severus.

„Lidí je hodně, času je málo." Vysvětlila Katherine.

„To znamená?" Zeptal se Severus.

„Že jsem si poslední rok v Bradavicích rozvrhla tak, abych se stihla věnovat jak tobě, tak holkám, Jacobovi a Edovi." Řekla Katherine.

„Takže budeš chodit úterky za mnou?" Zeptal se pobaveně Severus.

„Vlastně ano. A taky čtvrtky a neděle." Přikývla vážně Katherine.

„Dobře."

„A večery budu...v Havraspáru. Teda většinou myslím, středy s holkama, pátky s Jacobem, když bude chtít a soboty s Edem. Samozřejmě do toho namačkám i učení na zkoušky a ostatní, ale chápeme se." Řekla.

„No jo." Přikývl Severus.

„Sirius Black není masový vrah, že?"

„Jak tě to napadlo?" Zeptal se Severus.

„Jen tak, nějak si myslím, že to není pravda." Řekla Katherine.

„Myslet si to můžeš." Pokrčil Severus rameny.

„Nevěřím tomu." Řekla Katherine. „A můžeš mi říct něco o mamce?"

„Co by to mělo být tentokrát?"

„Dneska třeba... všechny její lásky?" Řekla Katherine s úsměvem a já se Sar jsme dostaly záchvat smíchu.

„Těch nebylo moc." Řekl Severus.

„Tak?"

„První byl jeden idiot, ten už si nepamatuju, jak se jmenoval. Možná Caleb...no nechme být." Pokrčil Severus rameny. „Dál byl James Potter, další idot." Zašklebil se. „A pak samozřejmě já."

„Řekla bych, že to stačí." Usmála se Katie.

„Bohatě." Přikývl Severus.

„Můžu si půjčit něco na čtení?" Zasmála se Kath. „Spíš na učení."

„Ale jo." Přikývl Severus a ukázal na velkou knihovnu, která se táhla po celé jedné stěně. „Na tu poslední -"

„Nesahat, protože černá magie je špatná a málo lidí se z ní pak vymotá, já vím." Řekla Katie a zamířila k policím, kde byly knihy s lektvary.

Baví jí lektvary, to by bylo, aby ne, vždyť je to Severusova dcera, co byste chtěli? Samozřejmě nesmíme zapomenout na mě. Taky mě lektvary bavily, ale to je vedlejší.

Co se týče té inteligence, tu má rozhodně po něm.