Uběhly ani ne dva měsíce od doby, kdy se Severus vrátil. Byla jsem za to strašně ráda. Nebyl se mnou celých pět měsíců, vždycky to bylo do Bradavic, k Voldemortovi, domů na gauč, aby mě nevzbudil, ráno do Bradavic, pak za Voldemortem a zase do Bradavic na výuku. Voldemorta nesnáším a ani ho neznám.

Samozřejmě že tu noc s Jamesem nevzal tak v klidu, jako to bylo, když spěchal za Pánem zla.

Pár dní na to, co se vrátil jsem to jen naťukla, aby to věděl, hodně jsme se kvůli tomu chytli.

No a nakonec to dopadlo tak, že jsme si prostě řekli, že to nebudeme víc rozebírat a jednoduše to „vymažeme.“

Ale byla tu jedna věc, která mě trápila.
Tak trochu se ukázalo, že ta noc s Jamesem nepůjde jen tak vymazat...

„Tak co se děje, Lily?" Zeptal se Severus, který se právě pokoušel přemluvit Katherine, aby snědla alespoň trochu polévky.

Už ho zřejmě to moje mlčení štvalo.
Ale ono se není čemu divit, Katie mě včera obvinila z toho, že jsem ztratila řeč.

„Slíbíš mi, že zůstaneš úplně v klidu?" Zeptala jsem se a položila nůž, kterým jsem krájela papriku. A radši za sebe, aby mě jím neprobodl.

„Fajn." Přikývl Severus.

„Jsem těhotná." Řekla jsem a Severus se celý rozzářil, při čemž mi z očí začaly  stékat slzy. „Ale asi není tvoje." Dodala jsem potichu.

„Myslíš, že by...mohlo být Potterovo?" Zeptal se Severus potichu.

„Asi ano, protože... údajně jsem v pátém měsíci." Řekla jsem a pevně sevřela víčka, aby mi už další slzy netekly. Ano, skutečně se mi povedlo to skrývat celých pět měsíců. A řekla bych, že úspěšně... Jako tenkrát.

„A to jsem odešel." Řekl a já se slzami přikývla.

„Co teď?" Zeptala jsem se potichu.

„Nic. Co by?" Řekl Severus.

„Ty se se mnou nerozejdeš?" Divila jsem se. No, popravdě jsem čekala, že se se mnou rozejde okamžitě, ale...ehm, nechme být.

„Proč bych se s tebou měl rozcházet?" Divil se Severus.

„Já vlastně...myslela jsem, že... že... že-"

„Víš co, radši nemysli." Řekl pobaveně a já se usmála. „Vlastně jsem se chystal udělat něco jiného." Řekl a já přikývla a začala krájet papriku. To jsem měla v úmyslu původně...

„Tak ten svůj úmysl uskutečni." Řekla jsem s úsměvem a hodila jsem papriku do misky.

„Dobře." Řekl Severus a já jsem se otočila s tím, že půjdu pro rajčata.

A jaké překvapení bylo, když jsem málem zakopla o Severuse, který klečel na zemi.

Jen jsem si dala obličej do dlaní a usmívala se. Tak tohle je něco, co jsem rozhodně nečekala. Jednou možná, ale že teď? Po tom všem?

„Já vím, že tohle asi nebude nejlepší místo." Začal Severus a já se usmála ještě víc. „A vlastně nevím, proč mě to napadlo udělat právě teď, protože jsem si to vlastně plánoval úplně jinak." Pokračoval a já se zasmála.
„No prostě... Lily, miluju tě a...a...a vezmeš si mě?" Řekl Severus a já si stírala slzy, které mi tekly už od chvíle, kdy jsem se otočila.

„Vezmu si tě, Seve." Řekla jsem s úsměvem a sesunula se k němu na zem.

„Vážně? I přesto, že jsem Smrtijed, tak strašně-"

„Nekaž to. To Smrtijedství jsme probírali, víš co si o tom myslím, ale teď to sem netahej." Řekla jsem potichu.

„Já vím." Přikývl Severus a já se usmála a lehce ho políbila.

„Tak se na to pro teď vykašli." Řekla jsem a Severus přikývl a víc si mě k sobě přitiskl.

„Miluju tě, Lily." Pošeptal mi Severus do ucha. 

„I já tebe, lásko." Řekla jsem s úsměvem.
„U Merlina, to by mě zajímalo, co na to řeknou holky. Určitě budou chtít znát podrobnosti. Úplně se nakazily od Sa..." Začala jsem a stekla mi slza při vzpomínce na mojí kamarádku, podle které jsem mimochodem pojmenovala i Katherine.

„Já vím." Řekl Severus a já se lehce usmála.

„Víš, co se nám právě podařilo?" Zeptala jsem se.

„Netuším." Řekl Severus.

„Mami." Ozvalo se od stolu.

„Já vím, vždyť už jdu, zlatíčko." Řekla jsem a usmála jsem se na svou malou dcerku. „Tak to uděláme takhle, Katherine, kolik lžiček polévky sníš, tolik ti večer udělám palačinek." Řekla jsem s úsměvem, zatímco se Severus pustil místo mě do krájení rajčat.

„Beru." Řekla Katherine a nabrala si na špičku lžíce polévku.

„Co to děláš?" Zeptala jsem se s úsměvem. Vypadá to roztomile, ale co že to přesně dělá nechápu.

„Řekla si žičku, ne žíci." Řekla Katherine a já se na ní pobaveně podívala.

„Ehm...dej mi minutku, myšičko moje." Řekla jsem, vzala jí talíř s polévkou a trochu polévky jsem dala na talíř sobě, protože mi bylo jasné, že mě tahle malá inteligentka přechytračila. A samozřejmě bych tolik palačinek asi nezvládla.

Tedy jistě zvládla, ale to bych musela mít celou haldu ingrediencí a to já nemám.

„Tak tady máš." Řekla jsem s úsměvem a dala jí talíř s polévkou.

„Kuju." Řekla Katherine a zase si nabrala polévku na špičku lžíce.

„Hodně mi tě připomíná." Řekl Severus, když si Katherine dávala do pusy lžíci s polévkou.

„Neříkej." Řekla jsem s úsměvem a pohladila Katherine po jejích černých vlasech se zrzavými prameny. Vypadalo to moc hezky. Jako takový melírek, ale přírodní. I když jen čekám na ten den, kdy se jí zbarví všechny vlasy do černa.

„Říkám." Řekl Severus a já se zasmála.

„Dobře." Řekla jsem a podívala se na Katherine, která si uměla bezvadně poradit. Místo toho, aby si na lžíci odměřovala, kolik je lžička, vzala si lžičku a s ní jedla. „No není roztomilá?" Řekla jsem s úsměvem a posadila jsem se na linku.

„Je roztomilá." Přikývl Severus. „Je ti totiž hrozně podobná." Řekl.

„Myslíš? Chováním možná, ale jinak?" Řekla jsem s úsměvem a dál se koukala, jak Katherine jí polévku.
Položila jsem si hlavu na Severusovo rameno a pořád koukala na Katherine. Vážně je strašně roztomilá.

„Bylo by zbytečné se tě ptát, jestli nechceš ještě jedno dítě, viď?" Řekl Severus a já se usmála. Tentokrát jsem to byla já, kdo pro dítě úplně nebyl. Ale z druhé strany...by mi to nevadilo.

„Ano, teď by to bylo vážně zbytečné." Řekla jsem s úsměvem.

„Teď?" Řekl Severus.

„Ano, pro teď je to zbytečné." Řekla jsem a koukala, jak se Severus usmál.

„Takže bys byla pro další dítě?" Zeptal se Severus.

„Ano, byla." Přikývla jsem. „Ale prostě jindy." Řekla jsem a nechala se obejmout.

„Mami." Ozvalo se od stolu zase a já se začala smát.

„Tak si půjdeš lehnout, myšičko?" Řekla jsem s úsměvem a zvedla Katherine ze židle.

„Určitě čekáš, že ti odpoví ano?" Řekl Severus s lehkým úsměvem.

„Ne, nečekám." Řekla jsem s úsměvem a nesla Katherine do pokoje. No jo, sice jí byly čtyři, ale prostě jsem si to nemohla odpustit. „Katherine, že seš moje malá holčička?" Řekla jsem a Katherine se začala smát. „Já jsem si to myslela." Řekla jsem s úsměvem a položila jí do postele. „Alespoň hodinu spi, prosím tě." Řekla jsem a rychle odešla z pokoje.

„Tak to zas bude." Řekl Severus a já si povzdechla a sedla jsem si na gauč.

„Prý by měla spát po obědě hodinu. Tak proč sakra nespí? Vždyť Jenně Edward s Jacobem spí od dvanácti do tří." Povzdechla jsem si a lehla si Severusovi na klín.

„To netuším." Řekl Severus a já se usmála a dál lehce přejížděla po Znamení zla. Prostě mi přišlo něčím zajímavé.

„Stejně je neuvěřitelné, že už jí táhne na pět." Řekla jsem s úsměvem.

„Mně to přijde docela uvěřitelné." Řekl Severus a já se zasmála.

„Zajímalo by mě, do jaké koleje půjde." Řekla jsem.

„Tak to ti vážně neřeknu." Řekl Severus a já se usmála.

„To nevadí, necháme se překvapit. Bylo by super, kdyby byla v Nebelvíru. A nebo by se mi líbilo, kdyby byla ve Zmijozelu. Jé, nebo by bylo fajn, kdyby byla v Havraspáru. Protože naše další mimčo by mohlo jít do Mrzimoru, takže by byli všichni Snapeové ve všech kolejích. Sranda. Ale je zase jedno, kam půjde. Hlavně doufám, že se jí bude v Bradavicích líbit." Řekla jsem na jeden nádech. „Hlavně Sevíku, do jejích románků jí nezasahuj." Řekla jsem a Severus protočil oči, ale přikývl. „A usměj se trochu." Řekla jsem s úsměvem, při čemž se Severus trochu pousmál a pohladil mě po vlasech a já jsem si spokojeně ukousla kus čokolády.

A jak jsem si tak pokojně žvýkala, na něco jsem si vzpomněla.

„Čkej, jsem ti chtěla něco ukázat." Řekla jsem a zakrývala jsem si pusu se spoustou čokolády.

„Ano?"

„Kučuj." Řekla jsem, popadla hůlku a naprosto tiše jsem zašeptala kouzlo.

„Ale ne." Povzdechl si Severus.

„Ale jo." Zasmála jsem se.

„Až prohraješ budeš zklamaná."

„Nebudu."

„Jak myslíš." Pokrčil Severus rameny a svojí hůlkou vyčaroval Patrona, kterého jsem samozřejmě už měla.

Lékouzelnická škola mě naučila se soustředit za každé situace, takže jsem přesvědčená, že tentokrát tu můj Patron bude dýl.

Tak jsme tak seděli, všemožně jsme se snažili navzájem rozptylovat, ale ty dvě laňky tu furt byly.

Však já ho ještě rozptýlim.

Usmála jsem se, a letmo jsem ho políbila.

„Vyhraju." Zašeptala jsem.

„To se ještě uvidí." Řekl Sev.

„Vzdáváš se?" Zeptala jsem se, protože mi už docházely síly.

„Ne."

„Fajn." Řekla jsem a posadila jsem se zas normálně.

„Můžeš ještě?"

„Samozřejmě."

„Jsi silná." Řekl Severus.

„Ale méně než ty."

„To je klidně možný. Fajn, ale vzdávám se."

„Opravdu?"

„Opravdu." Přikývl Sev a jedna laňka zmizla.

„Jsem vítězka!" Zajásala jsem a spadla jsem na gauč.

„Super, vítězko, ale musím tě upozornit, že jestli chceš, aby naše myšička spala, měla by ses ztišit."

„Taky ses už nakazil tou myšičkou?" Zasmála jsem se.

„Nejde se tím nenakazit. Ale že používáš jen myšičku. Vždyť jí říkáš Kitty, tak proč ne nějak s kočkou?"

„Protože jsem si zvykla jí říkat myšička." Řekla jsem se smíchem.

„No to je pěkný."

„Kolik je vlastně hodin?" Zeptala jsem se.

„Za deset půl." Řekl Severus.

„Dneska jdu s Jamesem na kafe. Chci mu to říct." Řekla jsem a Severus nejistě přikývl.

„Musím mu to říct. Taky bys nebyl rád, kdybys nemohl být s vlastním dítětem, ne?"

„Asi ne." Řekl Severus a já se usmála a sedla jsem si.

„Slibuju, že neudělám žádnou blbost." Řekla jsem a Severus se lehce usmál a přikývl. „Miluju tě, víš to?" Řekla jsem a Severus přikývl.

„Já tebe taky." Řekl a já ho políbila.

„Tak já poběžím." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Tak hodně štěstí." Řekl Severus a já se usmála a znovu ho políbila a následně se přemístila na místo srazu s Jamesem.