„Podívej!" Vypískla jsem nadšeně a skočila jsem za Severusem do postele, čímž jsem ho zřejmě drobet probudila, hih.

„Dobré ráno." Popřál mi Severus a já se usmála a vtiskla jsem mu do ruky dopis.

„A čti." Řekla jsem, takže Severus otevřel dopis a začal číst.

„Ty tam chceš jít?" Divil se, když dočetl.

„Jasně. Možná se sejde celý Nebelvír z našeho ročníku. Co tomu říkáš?" Zeptala jsem se a vzala jsem si od něj dopis.

„Že je to kravina." Řekl a já přimhouřila oči.

„Náhodou je to dokonalý nápad. A půjdu." Řekla jsem a vstala jsem z postele a zamířila jsem do malého do lehce červeně zbarveného pokojíčku. „Katie, vstávej, pojedeme na návštěvu." Pošeptala jsem a jemně jsem zatřásla se svou drobounkou černovlasou dcerou.

„Za babi?" Zeptala se potichu Katherine. Já jsem se jen stejně potichu zasmála.

„Zkus to znovu, hadači." Usmála jsem se, dala jsem jí k posteli pantofličky a zase jsem ji pohladila po ruce.

„Za Edem? A za Jakém?"

„Za Edem a Jakem, ano." Řekla jsem a Katherine na mě otevřela jedno zelené oko.

„Budou palačinky?" Zeptala se zvědavě.

„Myslím, že je Jenna udělala." Řekla jsem a Kath otevřela i druhé oko.

„A proč jsme už nešly?" Zeptala se s úsměvem a posadila se na posteli.

„Protože půjdeme až po snídani." Řekla jsem a Kath posmutněla.

„A já už se těšila za Edem." Řekla smutně. A za Jakem jako ne?

„To se těš, brzy tam budeme." Řekla jsem a Katie přikývla a vzala si ze židle šatičky, které byly podobné těm, které jsem měla já. Bílé, po kolena dlouhé s krátkým rukávem.

„Pomůšež mi je oblíct?" Zeptala se a já se usmála a oblékla jí do šatů.

„Co bude dneska s vláskama, princezno?" Zeptala jsem se a vzala jsem z poličky hřeben.

„Copánek." Řekla Katie a já přikývla, sáhla jsem po gumičce a sponečkách a začala jsem jí rozčesávat černé vlasy.

„Kdybych tahala, tak křič." Řekla jsem a Kitty přikývla. Jako každé ráno.

Naštěstí se žádný křik neozval, takže super.

„Mami, mohla bys mi říct, jak se čte tohle?" Zeptala se a já se usmála. Jakože takto, se Sevem jsme tak vzorní rodiče, že jsme naučili naši dceru číst už ve čtyřech letech. Šikulky jsme, což?

„To je Romeo a Julie?" Divila jsem se a vzala jsem si knížku do ruky.

Co je po jméně? To, čemu říkají růže, vonělo by právě tak, i kdyby tomu říkali jinak.
A tak Romeo, kdyby se nejmenoval Romeo, byl by stejně drahocenný a dokonalý. Romeo, svlec to jméno a za ně si vezmi mne.

Moje nejoblíbenější pasáž.

„Chtěla jsem něco lepšího, než nějaké repolero." Poučila mě Katherine. Už už jsem ji chtěla opravit, že je to leporelo, ale rozmyslela jsem si to.

„Aha. Ale víš, že tamto byla knížka, která na sobě měla sedm plus?" Řekla jsem a Katie si odfrkla. Ne vážně, přísahám, že jsem byla v oddělení pro první čtení.

„Nesmysl." Řekla. „Je to teda Romeo?" Zeptala se.

„Je." Přikývla jsem.

„Díky." Řekla a já se usmála a pohladila jsem ji po vlasech.

„Tak pojď na snídani." Řekla jsem a Kath už se hnala po schodech dolů. Samozřejmě že bez pantofličků.

S krátkým povzdechem jsem zvedla pantofličky ze země a šla jsem po schodech dolů.

„Dobře." Odpověděla Katie na otázku, na kterou se jí Severus ptal každé ráno, tedy na otázku jak se vyspala, a zakopala nohama, aby ji pustil dolů. Ta holka je fakt stíhačka, jinak se tomu říkat nedá.

„Kitty, rukama se nejí." Řekla jsem a Katherine přikývla a vzala si lžíci, aby mohla jíst cereálie jako normální člověk. „A až budeš slézat ze židle, nezapomeň si vzít ty boty."

„Hm." Přikývla Katie.

Samozřejmě že nemá ráda pantofle, ale já sem nechci dávat koberce, lino se přecejen udržuje líp.

„A jak se vyspala mudlorozená princezna?" Zeptal se Severus, když jsem zapnula konvici s vodou.

„Mudlorozená princezna dobře. A princ dvojí krve se vyspal jak?" Zeptala jsem se.

„Taky dobře." Přikývl Sev.

„Taťko, tobě není v těhle věcech horko?" Zeptala se Kath a zkoumavě si prohlídla Sevovo oblečení. I přes to, že venku bylo přes pětadvacet stupňů měl na sobě oblečení s dlouhým.

„Ne. Ne, není." Zalhal Severus a já si povzdechla.

„Katie, učebna lektvarů je ve sklepení. Tak bývá zima i přes léto, víš?" Zkusila jsem něco vymyslet.

„Aha." Pokrčila Katie rameny a dál se věnovala svým cereáliím.

„Jednou jí to řekneme." Pošeptala jsem mu a nechala jsem se obejmout.

„Víte, co říkal Jacob?" Zeptala se Katherine.

„Nemám ponětí." Usmála jsem se. Konečně zmínka o druhém z dvojčat Blackových.

„Že prý v Bradavicích bude v Nebelvíru." Řekla a já přikývla. „Co kdybych já nebyla ani v Nebelvíru, ani ve Zmijozelu, ale třeba v Havraspáru, nebo Mrzimoru?" Zeptala se a já se usmála.

„Tak to bude úplně jedno, Kath. Na koleji nezáleží. Všechny jsou stejně úžasné a všechny ti něco dají. V každé jsou úžasní lidé." Řekla jsem a po těch slovech jsem Severuse chytla za ruku.

„Takže se nebudete zlobit, když budu někde jinde?" Zeptala se.

„Ne." Zavrtěla jsem hlavou.

„Nebude proč." Řekl Severus.

„A teď už jez, nebo to nebude dobré a k Jenn přijdeme pozdě." Řekla jsem a Kath přikývla a pustila se do cereálií.

„V kolik se vrátíte?" Zeptal se Severus.

„Myslím, že až se vrátíš, budeme doma." Řekla jsem a Severus přikývl a přitáhl si mě do polibku, při čemž se za námi ozvalo tiché tleskání. „Kitty." Usmála jsem se a Katherine dělala, jakože nic.

***

„Jenn!" Vypískla jsem nadšeně a objala jsem Jennu.

„Ahoj zlato." Řekla Jenna a objala mě ještě pevněji.

„Ahoj Kath." Řekl Edward a objal Katherine.

„Ahoj zlato." Řekla nadšeně Katherine a objala Eda, čemuž jsme se s Jennou potichu zasmály.

„Dávám tomu maximálně deset let, než budou ti dva spolu." Pošeptala mi Jenna a já zavrtěla hlavou.

„Já bych řekla spíš sedm." Pošeptala jsem a Jenna přikývla.

„Uvidíme." Pošeptala Jenna a tentokrát jsem přikývla já. 

„Kath!" Ozvalo se od schodů domu Blackových a než jsem stihla mrknout, Jacob objímal Katherine.

Já s Jennou jsme se na sebe podívaly a jako jedna jsme řekly: „Patnáct."

„Jak je možný, že se začínají zamilovávat tak brzy?" Řekla jsem potichu a sledovala jsem trojici černovlasých dětí.

„Nemám ponětí, ale tatínkům se to líbit rozhodně nebude. Black a Snapeová to rozhodně nejde dohromady." Řekla Jenna tiše a já souhlasila.

„Však my tatínky uklidníme, až bude ze Snapeové Blacková." Zasmála jsem se.

„To si piš." Přikývla Jenna.

„Mami, můžeme jít s Kath na zahradu?" Zeptal se Jake.

„Samozřejmě broučkové, běžte." Usmála se Jenna a než by se řeklo švec, byli všichni tři pryč.

„Půjdeš na ten večírek? Sirius prý jo." Řekla Jenna hned jak zmizli.

„Já samozřejmě půjdu taky." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Nezapomeň se pořádně opít." Řekla Jenna přísně a já s úsměvem přikývla.

„Opiju." Slíbila jsem a Jenna se začala smát.

„Tak a začínáme zase naše normální téma." Usmála se Jenna. „Myslíš, že z těch tří bude nádherný milostný trojúhelník?"

„Jak to mám vědět Jenn?" Řekla jsem pobaveně. „Nech je taky trochu žít."

„Ale to nejde, vždyť oni pořád žvaní jen jakože Katherine tohle, Katherine tamto, Kath bude chodit se mnou, ne Katie bude chodit se mnou, Katherine je úžasná, Kate má krásné vlasy, Kitty je krásná celá, Kath je tak normální, Katie je bezchybná, Katherine je dokonalá!" Vyjmenovávala mi Jenna a já se smála.

„Jen to nech být, my jsme jen maminky." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Však já vím, ale stejně." Řekla Jenna a já přikývla

„Chápu. Jen počkej, ono to s nimi nějak dopadne. Ale ať to bude jakkoliv, rozhodně jednou bude Katherine Blacková." Řekla jsem a Jenna se smíchem přikývla.

„Přesně. A půjdeme na svatbičku!" Řekla s úsměvem Jenna.

„Samozřejmě." Přikývla jsem.

„Bude to legrace, vážně se moc těším, až se toho dne dočkáme.

„Kdo ví jestli." Povzdechla si Jenna a zadívala se na tmavou oblohu.

„Jenn, Ty-víš-kdo nemá důvod nás zabíjet. Já jsem přítelkyně S...Severuse a ty máš čistou krev." Řekla jsem.

„To slovo na es jsi říct mohla, jednou jsem tu značku viděla." Řekla Jenna.

„Kdy?" Vypadalo ze mě hned.

„V sedmém ročníku, když jste spolu jednou leželi u Černého jezera a já...jsem vás tam viděla. To znamení přímo pálilo do očí. Ale neboj, nechala jsem si to pro sebe, neví to ani Emma." Řekla Jenna.

„No a... Co na to říkáš?" Zeptala jsem se.

„Neboj se, neodsoudila jsem vás, to by mě ani ve snu nenapadlo, jen to bylo... překvapení." Řekla Jenna.

„Jasně." Přikývla jsem.

„Tak šup, Evansová, vstáváme a jdeme dělat ty palačinky." Řekla Jenna a vytáhla mě z gauče.

„Nechci..." Zamručela jsem.

„Ale chceš." Zasmála se Jenna a táhla mě do kuchyně.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14