Ráno jsem se probudila a koukla se na Severuse, který ještě poklidně oddychoval vedle mě.

Znovu jsem si lehla a pozorovala strop, na který si s oblibou lepím hvězdičky. Je to divné, já vím, ale jak říkám, někdy jsem jak malé dítě.

Ale už mi přijde, že ležím nějak dlouho. Takže to znamená, že je načase vylézt z postele.

Vylezla jsem jak nejpotišeji jsem uměla a začala ve skříni lovit něco na sebe. A našla jsem moje nejoblíbenější bílé bavlněné šaty.

Ty jsem si oblékla a rozpletla si copy, které jsem si včera tak mistrovsky upletla.

Teď už zbývalo si jen dojít vyčistit zuby, ale dokud je tu Vernon, tak nikam sama nejdu, takže si je holt vyčistím kouzlem.

A teď si můžu úplně pohodlně sednout a konečně si dočíst knížku.

***

Tak už je osm, Severus pořád spí a já začínám mít hlad, takže se rozhodně půjdu nasnídat. A tu snídani si vezmu sem.

„Dobré ráno, Lily." Usmála se mamka.

„Dobré ráno." Usmála jsem se na mamku a odkryla... prázdný talíř?
„Mami, kde jsou moje taštičky?" Zeptala jsem se a pousmála jsem se nad tím, jak vtipně to znělo.

„Dvě si vzal k snídani taťka a vzal si nějaké i do práce na svačinu, já si dala jednu k snídani, Petunie a Vernon si vzali každý dvě a už tu žádná nezbyla, promiň." Řekla mamka a já si povzdechla. „Ale ještě je tu ta rumová bábovka, dáš si?" Řekla s úsměvem.

„Ne mami, omlouvám se, děkuju, ale já nějak nemám chuť." Řekla jsem a mamka se smutně usmála.

Nevím, jestli se počítá i rum v bábovce jako alkohol, ale radši nic nebudu riskovat, kdo ví, co by se ještě stalo.

„Děje se něco, holčičko?" Zeptala se a pohladila mě po vlasech.

„Ne, jen jsem prostě poslední dobou nějak unavená a tak." Řekla jsem.

„Ale to není všechno, viď?" Řekla mamka a já zavrtěla hlavou. „Tak co se děje?" Zeptala se.

„Mami, já bych ti to moc ráda řekla, ale Severus se ti může kdykoliv podívat do hlavy a mohl by to zjistit a já mu o tom ještě neřekla a chci mu to říct až jindy." Řekla jsem a mamka přikývla.

„Začínám si myslet, že jsi těhotná." Řekla mamka se šťastným úsměvem.

„P-proč si to myslíš?" Zeptala jsem se.

„Tak zaprvé, ty a punčový dort jste kamarádi vždycky a neexistuje, že by sis ho nedala." Řekla mamka. „Včera jsem našla tohle, měla by sis na to dávat pozor." Pokračovala a podala mi test, který jsem včera schovala před Severusem...v zástěře. „A taky se ti už moc hezky začíná rýsovat bříško." Ukončila svoje detektivování.

„Cože, fakt?!" Řekla jsem vyděšeně a hnala jsem se k zrcadlu.

Takže se mi to jen nezdálo?

Opravdu to tak bylo?

„Ne, dělám si srandu." Zasmála se mamka a já si sedla na zem. „No, i když možná." Řekla se smíchem a podívala se na mě. „Možná trošinku." Mávla rukou. „Takže proč to Severusovi nechceš říct? Není jeho, nebo-"

„Ne! Mami fuj, co si myslíš. Já jen že... je jeho na milion procent, ale problém je v tom, že on děti nechce. A já mám strach, že když to zjistí, tak se se mnou rozejde. A já o něj nechci přijít." Řekla jsem a mamka si povzdechla.

„A já myslela, že o tom ví, proto to stěhování tak spěchá." Řekla mamka a já zavrtěla hlavou.

„Neví o tom a rozhodně se to nesmí dozvědět dřív, než mu to řeknu. Samozřejmě to...nebude to hned, ale...ale mám z toho strašný strach. A taky se bojím, že mě prokoukne, protože...mami, on mě zná skorem tak dobře jako ty. Všímá si, že se mnou něco není v pořádku. Co když na to přijde  dřív, než mu to řeknu? Co bych pak dělala? Mami, já jsem tak neuvěřitelně hloupá." Řekla jsem a mamka mě pohladila po ruce.

„Nejsi hloupá, zlatíčko. Jen děláš to, co si myslíš, že je správné."

„A co když si to nemyslím? Co když to nedělám proto, že si myslím, že je to správné, ale proto, že si myslím, že jinak to nejde?"

„A co si myslíš, že by bylo správné?" 

„Já nevím. Já nevím, asi by bylo dobře, kdybych mu to všechno řekla. Prostě mu všechno vyklopila co nejdřív."

„Dělej jak myslíš, kniha osudu už je stejně napsaná."

„Řeknu mu to, ale ty buď prosím...nemysli na to, zkus to zahrabat hodně hluboko do vzpomínek, prosím." Prosila jsem. 

„Dobře." Přikývla a já se usmála a objala jsem ji.

„Mám tě ráda, mami." Řekla jsem.

„Já tebe taky, zlato." Řekla mamka s úsměvem. „Tak co si dáš k té snídani?" Zeptala se.

„Postavíš mi prosím vodu na čaj? K snídani něco vymyslím." Řekla jsem a mamka přikývla.

Nakonec jsem vymyslela toust. Prostě obyčejný toust. Toustový chleba, máslo, kečup, sýr, okurka a rajče a můžu zavřít do toustovače.

***

Se snídaní jsem nahoru přiťapala v půl deváté a Severus už byl vzhůru!

„Dobré ráno." Řekla jsem s úsměvem a přenesla jídlo ke stolu. Hrnečky s čajem a jeden talíř levitovali přede mnou, takže jsem si připadala jak víla v nějaké mudlovské pohádce.

Došla jsem odložit jediný talíř, který jsem nesla a šla za Severusem.

„Dobré ráno." Řekl a já se sklonila, abych ho políbila.

„Spalo se ti dobře?" Zeptala jsem se s úsměvem a posadila jsem se na kraj postele.

„Jo." Přikývl a já se usmála ještě víc a vstala jsem.

„Tak vstávej, není možná, abys takhle ležel až do oběda, nejsi nachladnutý ani jinak nemocný. Šup, šup, šup." Řekla jsem a tahala ho z postele, ze které se mu evidentně vůbec nechtělo.

„Ještě pět minut." Řekl a já zavrtěla hlavou.

„Žádných pět minut, hned." Řekla jsem a dál jsem ho táhla, ale pak jsem dostala přímo nápad hodný génia.
„Dobře, jak myslíš." Řekla jsem, došla jsem si na stůl pro hůlku a pěkně jsem ho polila Aquamenti a jak rychle najednou vstal.

„To bylo ale hnusný." Řekl Severus.

„To budou ty tousty taky, až budou studený." Řekla jsem a Severus vystřelil ke stolu, kde čapnul jeden toust a začal jíst.

„Nebude ti vadit, když si sednu na tebe, že?" Řekla jsem a Severus zavrtěl hlavou, takže jsem si na něj sedla a začala jíst svůj toust.

Takže jsme nějakou chvilku mlčky jedli.

„No, já...já jsem..." začala jsem.

Asi to nebyla úplně vhodná chvíle, ale řeknu mu to.

„Co jsi?" Zeptal se Sev. 

„Já jsem..." začala jsem znovu, ale pak na okno zaklepala sova.

Hned jsem ji poznala. Byla Siriova, takže psal buď on, nebo Jenna.

Ahoj zlato!

Nebudeš věřit tomu, co se dneska stalo!
Ne, neboj se, žádná žádost o ruku neproběhla, ale stalo se něco podobně velkého a to to, že už bydlíme se Siriusem v jednom domě!
Společně! Jupí! :'D

Takže bezva. Jinak se odpoledne chystám jít za lékouzelníky kvůli miminku, nechtěla by ses přidat? :-)

Já doufám, že jo, protože tam nechci jít sama. Sirius jde do práce, takhle na rychlo ho vzali, no chápeš to?

Už se mi po tobě moc stýská, určitě se ozvi co nejdříve. ;-)

Mám tě ráda! ♡
                              Jenn♡

Super. Tak samozřejmě půjdu, to by bylo, aby ne.

„Od koho to je?" Zeptal se Severus.

„Od Jenny. Už bydlí se Siriusem a ten už prý chodí do práce a odpoledne se sejdeme." Řekla jsem s úsměvem a Severus přikývl.

„Black že chodí do práce?" Řekl po chvilce a já přikývla.

„Jo, chodí." Řekla jsem a nenápadně se snažila dát mu ruku pryč ze svého pasu, protože se mi zdálo, že jeho packa se dotýká mého bříška, které prý možná roste.

„Tak co jsi mi to chtěla říct?" Zeptal se Sev. 

„Cože?"

„Něco jsi mi chtěla říct.

„Opravdu?" Usmála jsem se. 

„Vím, že víš, že to, co jsi mi chtěla říct, si pamatuješ. Co to je?" 

„Já zapomněla." Řekla jsem a snažila jsem se mu nepodívat do očí, protože ví, jak se na mě podívat, abych mu to všechno řekla. Do posledního detailu. 

„Řekni mi, co se děje? Od doby, co je Jenna těhotná se chováš divně." Řekl a já pokrčila rameny.

„Nějaké teorie?" Zeptala jsem se.

„Nejrůznější, jedna je víc pravděpodobná než ta druhá." Řekl.

„Například?"

„Bojíš se, že se Jenně něco stane?"

„Co by se jí mělo dít?" Zeptala jsem se. 

„Kdo ví, může se jí stát cokoliv." Pokrčil Sev rameny. 

To ho jako vůbec nenapadlo, že to může být třeba tím, že chci taky miminko? Nebo že taky jedno čekám?

„Řekni mi to." 

„Buď ti to dojde, nebo se to dozvíš později." Řekla jsem a pokusila se o úsměv.

„A proč mi to prostě nemůžeš říct rovnou?" Řekl Severus.

„Protože bys to prostě nevzal a zase bychom se hádali." Řekla jsem.

„Tak fajn. Za jak dlouho mi to teda řekneš, za půl roku?" Řekl a já zavrtěla hlavou.

„Řekněme...že třeba za... měsíc nebo za dva." Řekla jsem a zkoumala jsem roh stolu. ¨

Jako kdyby na něm bylo něco zajímavého. 

„To mi to budeš zatajovat tak dlouho?" Řekl Severus a já přikývla. 

„A klidně i dýl." Řekla jsem.

No já jsem ale hloupá. 

„Proč?"

„Protože to chci co nejvíc oddálit. A je to proto, že s tebou chci být co nejdýl, víš?" Řekla jsem a Severus jen zamračeně přikývl.

„Takže se mám připravit na úplně všechno?" Zeptal se a já přikývla.

„Na úplně všechno. Hlavně na to nejhorší." Řekla jsem a Severus s vykulenýma očima přikývl. „A už nad tím nepřemýšlej, dozvíš se to brzy." Řekla jsem a vstala.

„Kam jdeš?" Zeptal se.

„Musím si zabalit nějaké věci, abych pak mohla jen vzít tašku a jít." Řekla jsem a odběhla si pro noviny, abych se dozvěděla, jak dneska jezdí autobusy a vlaky. „Takže pojedu v jednu." Řekla jsem a hodila noviny na stůl.

„Co do té doby budeme dělat?" Zeptal se Severus.

„Já bych šla k jezeru." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Není to tak zlý nápad." Řekl a vypil čaj.

„Je to báječný nápad." Řekla jsem a políbila ho na tvář. „A když vyrazíme teď, budeme mít ještě dost času." Řekla jsem a Severus přikývl. „Dej mi tak deset minut." Řekla jsem a odběhla do koupelny. No jistě, přece proto, že tam je zrcadlo a já se chtěla nerušeně podívat na to, jestli má mamka pravdu.

Přeci jen, ty šaty co mám jsou trochu víc na tělo, takže by to bylo poznat. Doufám, že ne.

Začínám se bát, že to budu muset Severusovi říct dřív, než jsem si to naplánovala před pár minutkami, protože mě tohle zatajování tak strašně štve. 

Asi bych měla začít nosit nějaké volnější věci, protože prostě...pomoc!

„Lily, tak jdeš už?" Zeptal se Severus.

„Ještě minutku." Řekla jsem a naposledy se na sebe zadívala. „Tak fajn, já to zvládnu." Ujišťovala jsem se. 

Opravdu to zvládnu. 

„Tak můžem." Řekla jsem a bez dalšího okecávání jsem vzala Severuse za ruku a vedla ho ven.

Ahoj!
Chtěla bych vám strašně moc poděkovat za 1K přečtení! ❤️❤️
Mám vás ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛
Pohled Severuse: SaymonMalfoy14