„Lily, zlato, mohla bys prosím tě dojít pro lžičky?" Zeptala se mamka a já přikývla.

„Co to neseš?" Osopila se na mě Petunie.

„Lžičky." Řekla jsem a ukázala jí lžičky. Naši se začali smát a bylo vidět, že ani Severus k tomu nemá daleko.

„Promiň zlato, měla jsem na mysli lžíce." Řekla mamka s úsměvem. „Ale ty lžičky tu můžeš nechat, alespoň pro ně pak nebudeme muset, až budeme mít čaj." Řekla a já se usmála, položila jsem lžičky na stůl a odběhla do kuchyně pro lžíce.

„Tak vám přeji dobrou chuť." Usmála se mamka, když všem nandala polévku.

„Děkuju, vám taky." Usmála jsem se a začala v klidu jíst.

Při jídle byli všichni zticha a jedli, ale ono se není čemu divit, mamka je totiž dokonalá kuchařka a hrášková polévka od ní je prostě mňamka.

„Bylo to moc dobré." Pochvaloval si Vernon a mamka se spokojeně usmála. Už bylo po polévce i po hlavním chodu a teď byl dezert, tedy rumová bábovka. A ano, je v ní přesně to, co je v názvu. Takže pro jistotu, ale s těžkým srdcem jsem se její konzumace nezúčastnila a místo toho jsem si udělala čaj, abych jen neseděla jak tvrdé Y.

„Dneska jsi strašně roztomilá, víš to?" Zašeptal mi Sev do ucha

„Nevím." Zasmála jsem se tiše.

„Tak už to víš." Řekl Severus a já jsem se usmála a dala jsem mu pusu na tvář.

„A na jakou školu jste vy dva vlastně chodili?" Zeptal se Vernon se zájmem.
Sám prý absolvoval stonewallskou školu ve Smeltings a nastoupil do firmy na vrtačky.

„My jsme chodili...na špičkovou školu do...do Francie." Řekla jsem první co mě napadlo.

„Zajímavé, co jste studovali?" Zeptal se Vernon.

„Studovali jsme...něco jako... gymnázium." Řekla jsem a Vernon chápavě kýval.

„Takže umíte dobře francouzky?" Zeptal se a já pomalu přikývla.

„Vlastně ne, měli jsme speciální program pro Angličany...ehm... francouzsky nás učili." Řekla jsem a koukala se na Severusův překvapený pohled. Ty vole, já jsem dobrá! Takovou prvotřídní lež.

Teď jsem Seva pod stolem kopla do nohy.

Zas ten Nitrozpyt na mě.

„Je pense que le français est une langue agréable." Řekl Vernon a já překvapeně zamrkala.

„Et moi." Řekla jsem první, co se mi vybavilo.

A vlastně jediné, co jsem říct uměla.

Evidentně byl s odpovědí spokojen.
„Odkud umíš francouzsky?" Zašeptal mi Severus.

„Neumím." Řekla jsem a upila čaje.

„Už víte, co budete dělat?" Zeptal se Vernon.

„Vlastně...se příští týden stěhujeme do Francie. Budeme si tam ještě dělat vysoké." Řekla jsem spíše našim.

„Jak dlouho to víš, Lily?" Zeptala se mamka.

„Vlastně jsem se to dozvěděla dneska." Řekla jsem popravdě.

„To pak jo." Usmála se mamka, ale taťka nevypadal dvakrát nadšeně. Pořád mě bral jako malou holčičku, no a mě to ale sakra štve. Nejen že jsem mladá dospělá žena, ale už i budoucí maminka.

„Na jaké školy?" Zeptala se pro změnu Petunie.

„Já se chystám jít na léko...lékařku." Řekla jsem.

„Lékolékařka." Uchechtla se Petunie, ale dál to nekomentovala.

Potom se Vernon začal bavit s mými rodiči a já se otočila na Severuse, který se už delší dobu mnul předloktí. A až teď mi docvaklo, že to bude to znamení zla.

Jen jsem se na něj smutně zadívala a chytla ho za ruku, kterou si třel a kterou jsem mu výslovně zakázala se mě dotýkat. Teď mi to bylo jedno. Prostě jedno.

Severus se na mě jen překvapeně podíval a já se usmála položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Pak jsem ale cítila, že onou rukou škube a došlo mi, že by asi nebylo úplně moudré tady zůstávat dýl.

„No, děkujeme za večeři, byla výborná." Řekla jsem s úsměvem. „Ale už půjdeme." Řekla jsem. „Ráda jsem tě poznala, Vernone." Řekla jsem a potřásla si s Vernonem rukou.

„I já tebe, Lily." Řekl a já se usmála.

„Rád jsem tě poznal, Severusi." Řekl Vernon a otočil se na Severuse, kterému podal ruku.

„I já tebe." Řekl Severus spíše ze slušnosti a nabízenou ruku znechuceně stiskl.

„Tak...se mějte krásně, dobrou noc." Řekla jsem spíše rodičům, kteří se na mě vševědoucně podívali a já protočila oči. To si vážně myslí, že pokaždé když odejdu dřív, jdu se Severusem spát? Jako takto, blbý nápad by to nebyl, protože jsem docela unavená, ale oni si myslí ten druhý smysl.

„Tak prosím, už můžeš zmizet." Řekla jsem s lehkým úsměvem.

„Díky, Lily." Řekl a já se usmála.

„Tákže, já se jdu vysprchovat." Řekla jsem a Severus přikývl. „Fajn." Usmála jsem se a vyrazila jsem z koupelny ven. „Vrátíš se za mnou?"

„Vrátím." Přikývl Severus.

„Tak pá." Zamávala jsem mu.

„Ahoj." Řekl a když jsem se na něj otočila zpátky, byl ten tam.

***

Po krásné spršce jsem se cítila jako nová. 😂 Jako vždy. V zrcadle jsem se jako předešlé tři dny koukala na svůj odraz v zrcadle a jen si oddychla, když jsem zjistila, že mám bříško stále stejně ploché. I když...je pravda, že je trochu větší. Nebo se mi to zdá? Ne, to ne, určitě je větší. Ale Evansová, kdybys nevěděla, že seš těhotná, nevěnovala bys tomu vůbec pozornost.

Ještě jsem hubená a nikdo nic nikdy nepozná.

Povzdechla jsem si, oblékla jsem si delší tričko a kraťasy, rozčesala jsem si vlasy, ty jsem potom zapletla do dvou copů a podívala jsem se na své umělecké dílo. Mám vcelku dlouhé vlasy. A nebaví mě.

Ještě jsem se na sebe naposledy podívala a nakonec jsem odemkla dveře a vyšla na chodbu, kde jsem potkala Vernona.

„Ale ahoj, dlouho jsme se neviděli." Řekl a já se usmála.

„To vážně ne, asi dvacet minut." Řekla jsem se smíchem.

„Víš, že jsi fakt dobrá lhářka?" Řekl.

„Japa to?" Zeptala jsem se nevinně.

„Jsi zrůda."

„Ale to je moje věc." Zašeptala jsem.

„Ohrožuješ všechny kolem."

„Nene!"

Rána.

„Au!"

„Zasloužila bys zabít."

„Za co, do háje?" Držela jsem se za tvář a nechala jsem stékat slzy.

„Jsi zrůda. Nebezpečná zrůda, která ohrožuje všechny kolem sebe!" Řekl Vernon.

Už jsem chtěla sáhnout po hůlce. No, merlinžel jsem ji nechala na nočním stolku v domněnce, že jí nebudu potřebovat.

„Co na tobě moje sestra vidí?" Řekla jsem s nenávistí v očích.

„Co vidí? Stačí prachy a můžu mít každou holku jako je tvoje sestra."

„Ne, nemůžeš." Řekla jsem.

„Můžu."

„Mě třeba ne."

„Tebe? Jsi krásná, ale se zrůdou bych nic mít nechtěl." Řekl Vernon a táhnul mě za vlasy.

Vem si hůlku a pojď mi pomoct na chodbu! To byl můj pokus o Nitrozpytovou komunikaci Severusovi, který se naštěstí povedl, protože za chvíli byl Vernon pod Petrificus Totalus.

A to jsem ani nevěděla, jestli je tu.

Na nic jsem nečekala a vrhla jsem se Severusovi kolem krku.

„Asi bychom mu měli vymazat paměť." Pošeptala jsem a Severus přikývl a setřel mi z tváře slzu.

„Dobrý nápad." Řekl Severus a pozvedl svou hůlku, při čemž pronesl kouzlo zapomnění a následně Petrificus Totalus zrušil a rychle mě strčil do pokoje.

„Sevíku, můžeš mě obejmout?" Zeptala jsem se roztřeseně a Severus mě objal.

„Jsem s tebou, Lily." Šeptal mi a já si povzdechla.

„Ale na jak dlouho?" Řekla jsem potichu.

„Do konce života." Řekl a já se usmála.

„I po...strašně moc dlouhé době?" Zeptala jsem se a odtáhla se od něj.

„I po strašně moc dlouhé době, Lily, navždycky." Přikývl a já ho políbila.

„Přísaháš?" Řekla jsem.

„Přísahám." Řekl Severus a já se usmála a objala ho znovu, ale tentokrát mě vzal do náručí a odnesl k posteli.

„Teď jsi mi ušetřil práci s chozením." Řekla jsem s úsměvem a zavrtala jsem se pod peřinu.

„Jsi unavená?" Zeptal se Severus a pohladil mě po tváři.

„A víš, že docela dost?" Řekla jsem a Severus se usmál.

„Tak spi." Řekl a já se usmála.

„Je t'aime." Řekla jsem s úsměvem.

„Budu si myslet, že to znamená dobrou noc." Řekl Severus a já zavrtěla hlavou. „Tak teda miluju tě." Řekl a já přikývla. „I já tebe." Řekl a já se usmála ještě víc, políbila jsem ho a zase zalehla do postýlky.

„Dobrou noc." Řekla jsem a zavřela oči.

„Dobrou noc." Řekl Severus a políbil mě na čelo.

Ahoj! 😊
Tak pozor přátelé, dneska jsem se maximálně snažila a připomněla si francouzštinu. 😂
Prosím, neřešte, když tam bude nějaká ta chyba, pořád se ještě učím. 😅
Mám vás moc ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛