Ráno jsem se probudila s úsměvem.
Jak jsem říkala, je strašně super pocit vědět, že brzy budete mít vlastní miminko.

Moje vlastní miminko. Ne půjčené, ne jen od návštěvy, ale moje.

Které si nebudu muset od nikoho půjčovat a pak nikomu vracet.

Takže teď budu ještě devět měsíců čekat, než se vůbec dočkám? Ach ouvej, to se mi nechce.

Strašně se těším.

Hlavně že jsem ještě včera říkala, že se nechám zavřít do blázince. 😅

„Dobré ráno." Pozdravila jsem s úsměvem holky a zavřela se do koupelny.

***

„Takže jste už přemýšleli nad jménem? Vy jste se na to teda vrhli." Řekla Hazel, když se Jenna se Siriem pochlubili, že přemýšlejí nad jmény.

„To teda." Přikývla jsem a usmála jsem se, než jsem si kousla chleba s arašídovým máslem.

Normálně bych řekla fuj, dneska mi to docela šmakuje. Popravdě když se nad tím zamyslím, šmakuje mi to už týden.

No, chutě se mění.

„A řeknete nám, co jste zatím vymysleli?" Zeptala se Ellie.

„Fajn. Takže pro holčičku jsme mysleli Isabella." Řekla Jenna a usmála se na Siriuse. „A pro chlapečka Jacob." Řekla a já se usmála. To byla má třetí volba jména, ale věděla jsem, že pro Jennu vždycky volba číslo jedna.

„Krásný." Řekla jsem s úsměvem.

„Jo, jsou krásný, ale budou zas dohady o to, jestli bude kmotříček Jamesíček, nebo kmotřička Lilyčka." Řekla Jenna s povzdechem.

„Jenn, přísahám, že se s tebou následující dva roky nebudu hádat." Řekl Sirius a Jenna se na nás všechny usmála.

„Jste mými svědky, že tohle řekl!" Řekla Jenna a všichni ostatní přikývli.
Tedy až na Lupiny, kteří se spolu zase cukrovali.

„Samozřejmě se spolu nebudete hádat, to je jasný, že budu za kmotra já." Řekl James.

„A to jsi vzal kde?" Zeptala jsem se ostře, praštila jsem dlaněmi do stolu, a otočila se na něj.

„Jsem Tichošlápkův nejlepší kamarád." Řekl James.

„A já jsem Jenny nejlepší kamarádka a taky se jim nevnucuju. Myslím, že je čistě na nich, jestli si vyberou tebe nebo mě." Řekla jsem a radši jsem se otočila zpátky na svůj chleba s tím máslem protože mi začínaly pomalu praskat nervy.

Já jsem tady nervní ze všeho, co se děje a tenhle...tenhle pitomec to ještě zhoršuje.

„Lily, jsi v pořádku?" Zeptala se Jenna starostlivě.

„Jo." Řekla jsem a Jenna mě chytla za ruku.

„Bude to dobrý." Řekla a já se usmála.

„Něco o čem nevíme?" Zeptal se Sirius.

„Lily včera nebylo úplně nejlíp." Řekla Jenna a já přikývla.

„Už půjdu." Řekla jsem a začala se zvedat.

„Počkej, kam?" Zeptala se Jenna.

„Projdu se kolem jezera." Řekla jsem, při čemž Jenna přikývla a já se vydala na procházku k jezeru.

Chtěla bych to Sevovi říct, vážně moc, ale on by to nevzal jako Sirius. A já bych mu to nezvládla říct tak dobře, jako to řekla Jenna.

Strašně bych si přála, aby všechno bylo tak jednoduché, jako předtím, než jsme nastoupili do Bradavic. Kdy jsme mohli v klidu ležet u jezera, povídat si a jediný problém, který jsme měli byl ten, jakou hru si zahrajeme.

Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že existují i větší problémy, než třeba ten, že mi Petunie řekne zrůdo, nevěřila bych mu.

A teď? Teď tady sedím a přemýšlím nad tím, jak to asi bude, až se Severus dozví, že čekám miminko. A když mě opustí, tak nevím, co budu dělat.

Copak nemůžu mít poslední týden ve škole pokoj? Musí mě furt něco otravovat? Musí, bez toho by to nešlo.
Lily Evansová, šprtka, mudlorozená čarodějka, přítelkyně Severuse Snapea, jediná holka v Bradavicích, se kterou kdy chodil James Potter a ta, která je tak slabá, že brečí kvůli všemu možnému.

A tak se není čemu divit, když brečím i kvůli tomuhle. Ne kvůli tomu miminku, za to jsem ráda a jak, ale proto, že nevím, jak na to Severus bude reagovat.

„Lily, co se děje?" Zeptal se Severus a já se usmála, protože mi to připomnělo ty časy, kdy jsme ještě nechodili do Bradavic.

„Nic." Řekla jsem, pokusila jsem se o úsměv a Severus si povzdechl.

„Takže brečíš kvůli ničemu?" Řekl a já pokrčila rameny. „Udělalo by ti radost, kdybych ti řekl, že se mi podařilo sehnat menší dům v Prasinkách?" Zeptal se Severus a já se na něj tázavě podívala. „Abych mohl pořád dělat špeha pro Řád, ale zároveň mohl Ty-víš-komu podávat nějaké informace, tak mi Brumbál nabídl místo učitele lektvarů." Řekl a já se usmála a objala ho.

„To je bezvadná zpráva." Řekla jsem s úsměvem. „Takže profesor Křiklan jde na odpočinek?"

„Jo."

„Takže mám za přítele profesora lekvarů?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Asi." Řekl a já přikývla. Hustý.
„Máš nějaké lepší zprávy?" Zeptal se.

„Ne." Zalhala jsem. Nebo podle mě jsem lhala. „Nebo...vlastně mám. Dneska mi přišly dvě sovy." Řekla jsem, dala jsem si vlasy za ucho a vyndala jsem z kapsy dvě obálky.

„Co to je?"

„Vážená slečno Evansová, s radostí vám oznamujeme, že jste byla přijatá na nástavbové studium lékouzelnictví." Přečetla jsem první odstavec.

„A celou lékouzelnickou školu...?"

„Nakonec jsem si podala přihlášku jen na nástavbu. Budu sestřička. Když by mě to nebavilo, tak je tady tohle." Řekla jsem a ukázala mu druhou obálku.

„A to je?"

„Vážená slečno Evansová, na základě vašich výborných výsledků ve zkouškách OVCE jsme se rozhodli nabídnout vám místo bystrozora na ministerstvu kouzel. Blablabla."

„Bystrozorka?"

„Ano." Zasmála jsem se. „Taky jsem tomu nemohla uvěřit, ale budu bystrozorka."

„To je...to je super." Přikývl Severus.

„Taky mám z toho radost."

„Lily, být bystrozorem je nebezpečné."

„Ano, ale budu chránit kouzelnický svět."

„To je pravda." Přikývl Severus.

„Hele, klid, mám tři měsíce na rozmyšlenou." Řekla jsem.

Stejně to nevezmu, protože by to asi teď nebylo moudré, ale jakmile porodím a budu mít po mateřské, půjdu k bystrozorům, to jsem se už rozhodla.

„Půjdeš dneska na tu oslavu, kterou konáte v Nebelvíru?" Zeptal se Severus.

Změna tématu?

Proč ne.

„Nejradši bych nešla, ale bude to poslední oslava tady v Bradavicích, takže by bylo asi blbý tam nejít." Řekla jsem.

„A nechceš pak přijít do Zmijozelu?" Zeptal se Severus a já se usmála.

„Přijdu, budu si muset zabalit." Řekla jsem.

„Já jsem úplně nemyslel balit, spíš jsem měl na mysli společnou noc." Řekl a já se usmála.

„Za normálních okolností by to byl super nápad, ale vzhledem k tomu, že... že...že toto, tak to tak fajn nápad není." Tak a budu herečka v národním divadle.

„Jasně." Řekl Severus a já pomalu přikývla.

„Ale slibuju, že u tebe budu co nejdříve a střízlivá." Řekla jsem.

„To neslibuj, nevíš, jestli to dodržíš." Řekl Severus a já se usmála.

„Skutečně budu střízlivá, slibuju." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Budu si to pamatovat." Řekl a já pokrčila rameny. „Co se stalo Jenně, že jí dneska všichni obskakujou?" Zeptal se po chvilce.

„Je těhotná." Řekla jsem a Severus se na mě koukal jak na zjevení.

„Ona že je těhotná?" Divil se a já přikývla.

„Zjistila to včera, to bylo to, proč jsem šla pryč už v sedm." Řekla jsem.

„Aha."

„Takže se těším na neteř nebo synovce." Řekla jsem s úsměvem.

„Lily, ona není tvoje sestra." Řekl Severus.

„Možná ne biologická, ale rozhodně je mi lepší sestrou než ta vlastní. Celé moje sesterstvo je mi lepšími sestrami, než Petunie." Řekla jsem a v duchu se pokárala za to, co jsem řekla.

Byla to pravda, ale vůči Pet to bylo nefér.

„To máš pravdu." Řekl a já přikývla.

„Tu já mívám." Řekla jsem s úsměvem. „Přemýšlí, že by dali buď jméno Isabella nebo Jacob." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Spíš bych dal něco na K, ale je to jejich věc." Řekl a mně vyletělo obočí vzhůru.

„Jméno na K by šlo." Řekla jsem potichu.

„Tak ho můžeš poradit třeba Lupinům." Řekl a já si povzdechla.

„A sama ho použít můžu?" Zeptala jsem se, a pohrávala jsem si s pramínkem vlasů.

„Lily, na ty děti mám pořád stejný názor." Řekl a já trochu posmutněla.

„Jasně, ale...kdyby se později třeba něco... zvrtlo, myslíš, že bys názor změnil?" Zeptala jsem se jakoby nic.

„Vlastně nevím." Řekl a já pomalu přikývla, ale do očí jsem se mu nepodívala.

„Takže bezdětná forever." Povzdechla jsem si.

„Nebuď-"

„Smutná? Jak nemám být smutná, Seve? Od mala mluvím o dětech, ty to celou tu dobu posloucháš a když řekneš, že děti nechceš, tak nemám být smutná?" Utrhla jsem se na něj.

„Ty to pořád vytahuješ." Řekl Severus.

„Protože ty by ses o tom nikdy nebavil." Řekla jsem.

„Co když jo?"

„Ty ne." Řekla jsem potichu.

„O čem se dohadujem?" Zeptal se Severus.

„Normálně o blbostech, tohle je ale důležitá věc." Řekla jsem.

„V čem je důležitá?" Řekl Severus.

„Každý považujeme za důležité něco jiného." Řekla jsem s povzdechem.

„To je pravda." Řekl a já přikývla.

„Seve, moc toho nechci. Jedno dítě a pak už nikdy nic." Řekla jsem potichu. „Taky žádné nechci teď, jen...jen by prostě stačilo, kdybys mi slíbil, že třeba za rok...za dva, nebo za tři, nebo někdy, ale to je jediné, pak už nikdy nic. Copak toho chci tolik?"

„Máš pravdu, moc toho není, ale dítě není chvilková záležitost, Lily." Řekl a já přikývla.

„Já vím že ne." Přikývla jsem.

„To tvrdíš, ale neuvědomuješ si to úplně." Řekl Sev.

„Neuvědomuju? Já si to uvědomuju až moc dobře." Namítla jsem. „A víš co, já budu muset jít." Řekla jsem a rozběhla se do hradu.

Tak teď z toho mám ještě větší nervy jak předtím...

Gratuluji, Evansová, zničíš co můžeš.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14