„Seve, kde myslíš, že by to bylo lepší?
Prasinky, Londýn, Godrikův důl, Ž-"

„Proč se ptáš?" Zeptal se Severus a odhrnul mi vlasy z obličeje.

„Protože... už pár měsíců uvažuju o tom, že po škole nemáme kde bydlet a nechci říkat, že by mi vadilo to docházet k jezeru a pak chodit přespávat buď k tobě, nebo ke mně, ale bylo by fajn mít něco svého. Tím samozřejmě neříkám, že to nějak spěchá-"

„Takže jinými slovy chceš bydlet společně." Řekl Severus a já přikývla.
„Ale Lily, je ti jasné, že to...nebudu moct?" Zeptal se a já si povzdechla.

„Všechno nemusíš zvládat sám. A teď jsme na to dva, takže když se složíme, něco by z toho mohlo vzejít, no ne?" Řekla jsem a Severus mě pohladil po tváři.

„To by mohlo." Řekl Severus a já přikývla a nechala se políbit.

„Můžu?" Zeptala jsem se a jelikož věděl, na co se ptám, přikývl.

Věděla jsem, že je špatně, že je Smrtijedem, ale...to znamení zla je fakt hustý.

„Jak moc ti přijdu divná?" Zeptala jsem, a Sev si na chvíli přestal hrát s mými vlasy.

„Cože?"

„Dělej, řekni to." Smála jsem se.

„A co?"

„Jak moc ti přijdu divná." Zasmála jsem se a žďuchla do něj.

„Takhle ne." Řekl Sev s přimhouřenýma očima taky do mě strčil.

„Ale ne!" Vypískla jsem a chtěla jsem ho strčit silněji, jenže se mi uhnul, a tak jsem se svalila do trávy. „Hele!"

„Ty sis začala." Řekl Sev a já se zasmála.

„To znělo dětsky." Řekla jsem.

„No to nemělo." Řekl.

„Ale znělo." Řekla jsem s úsměvem. „Takže jak moc ti přijdu divná?"

„Co je tohle za otázku?"

„Naprosto normální a obyčejná otázka. Jak moc jsem divná?"

„Teď ses zeptala na dvě jiné otázky. Jak jsi divná a jak mně přijdeš divná je rozdíl." Řekl Sev.

„Ha! Myslíš si, že jsem divná." Řekla jsem spokojeně.

„Kdybys mi nepřišla divná, byl bych slepej." Řekl Severus a já vyprskla smíchy.

No hele, ale představa Seva s černýma brýlema je vtipná.

„No a právě proto se tě ptám, jak ti moc přijdu divná?"

„No to záleží na situaci." Pokrčil rameny.

„A jak moc teď?"

„Teď právě docela přiměřeně."

„A proooč?" Zeptala jsem se.

„Protože se teď chováš docela normálně. Ale rozhodně jsi pořád praštěná."

„A to budu pořád." Zasmála jsem se a chvíli koukala do prázdna. „A teď?"

„Sakra, Lily. Tak fajn, řeknu ti to upřímně. Jsi ta nejpraštěnější a nejdivnější holka, jakou jsem kdy potkal." Řekl Severus.

„Proto ses do mě zamiloval, že jo?" Zeptala jsem se.

„Jo, to je pravda." Přikývl Sev.

„A já tě miluju taky." Řekla jsem.

„To je dobře."

„Já vím." Zasmála jsem se a lehla jsem si zpátky do trávy. „Zkusil jsi už někdy kletbu, která se nepromíjí? Myslím...tu nejlepší z nejhorších."

„Proč se ptáš?“

„Chci to vědět."

„Proč?"

„Já nevím, ale chtěla bych to vědět." Řekla jsem a Severus se otočil. „Měla bych to vědět. Ty mě znáš... perfektně. Ty víš čeho se bojím, ty víš, co mi dokáže udělat radost, ty znáš moje obavy, moje myšlenky, víš, kdy jsem vykouzlila prvního Patrona, co bylo první kouzlo, které se mi povedlo, první lektvar, který jsem kdy udělala, znáš mě do posledního detailu. Tak co kdybys mi řekl, jestli ano nebo ne, bez ohledu na to, jak moc chceš, abych žila v domněnce, že je všechno v pořádku?"

„Možná ano, možná ne." Pokrčil Severus rameny.

„Já to myslím vážně. Opravdu nemusíš mít strach, že by to změnilo můj názor na tebe, nebo že ztropím scénku." Řekla jsem.

Opravdu? Zeptala jsem se sama sebe.

A Severus se na mě taky podíval tím opravdu pohledem.

„Dobře, tak jsem možná drobátko ztropila scénu, když jsem se dozvěděla o tom, že jsi už zkoušel tu nejhorší, ale teď jsem se poučila, a scénu neudělám, přísahám." Řekla jsem.

Vítejte v mém stupňování.

Nejlepší z nejhorších - Avada Kedavra, protože smrt je rychlá.
Druhá nejhorší - Imprius, protože je možná hrozné dělat to, co nechcete, ale víceméně vás nic nebolí.
A nejhorší - Crucio, protože bolest, bolest, bolest, bolest a ještě jednou bolest.

„Ano." Přikývl Sev. „Nejlepší z nejhorších jsem zkusil."

„Na...?"

„Kytce."

„A?"

„Rybě."

„Všechno?"

„Ano."

„Vážně?"

„Stopro."

„Fajn."

„Fajn." Zasmála jsem se.

„Ty se směješ?" Divil se Severus.

„Neměla bych?"

„To měla."

„A řekneš mi, co je ta vzpomínka, díky které jsi vykouzlila prvního Patrona?"

„A to bys rád věděl, což?"

„Jo."

„Dobře, tak ta vzpomínka...nediv se, dobře, ale je to ta, kdy jsi mi řekl, že jsem čarodějka a já jsem tě pak obejmula a odešla číst Romea a Julii." Řekla jsem a zčervenaly mi tváře.

„Vážně, Lily, vážně? Máš tolik úžasných vzpomínek, a ty máš nejradši zrovna tuhle?" Řekl Severus pobaveně.

„Líbí se mi." Pokrčila jsem rameny.

„Tak schválně." Řekl Sev.

„Jak po mně můžeš chtít, abych teď vyčarovala Patrona?"

„Normálně."

„Nemůžu se soustředit." Namítla jsem.

„Ale prosím tebe, vedle Pottera ses dokázala i učit, zatímco tě oslintával."

„Hej, nechme vzpomínky na doby dávno minulé, fajn? Já to prostě zvládnu úplně normálně. Takže, ehm, ehm." Odkašlala jsem si a připravila jsem si hůlku. Pak jsem vzpomínala a vzpomínala a zavalil mě takový pocit štěstí... A když jsem se cítila nejvíc připravená, řekla jsem tiše: „Expecto patronum."

A když jsem otevřela oči, byla přede mnou jedna laňka a za ní druhá.

„Ty -"

„Soustřeď se." Napomenul mě Sev a já se usmála a dál jsem věnovala pozornost svému Patronovi.

„Já už nemůžu." Řekla jsem po chvilce, svěsila jsem hůlku a lehla jsem si.

„To nevadí, i tak jsi šikovná, někteří to vůbec nezvládnou."

„Ale příště, příště tě trumfnu, uvidíš." Slíbila jsem.

„O tom nepochybuji."

„Ale pochybuješ. Však jen počkej."

„Čekám."

„A dočkáš se." Přikývla jsem se smíchem.

***

„Co se stalo?" Zeptal se Severus, když jsem se zvedla z měkké trávy.

„Blíží se sedmá hodina a já slíbila holkám, že...s nimi dneska půjdu...udělat... přespávačku." Mluvila jsem pomalu.

„A proto mluvíš jako ve zpomaleném filmu?" Zeptal se pobaveně.

Jistěže poznal, že neříkám tak úplně pravdu.

Merlindík za tu Nitroobranu.

„Vážně budu s holkama, jen...prostě potřebujeme něco vyřídit. A taky chci dát profesoru Křiklanovi ten dárek ode mě. Víš jaký, ne? Tu rybičku. Doufám, že to vyjde. Taková vzpomínka na mě. Lily, lilie." Řekla jsem s úsměvem.

„Tak běž. Kouzlo se ti povedlo, neboj. Užij si přespávačku." Řekl s lehkým úsměvem a já se usmála ještě zářivěji, než doposud. 

„Díky, lásko, dobrou noc." Řekla jsem, rychle jsem ho políbila a už jsem letěla do hradu. Konec školního roku už se blížil, už jen poslední týden v Bradavicích. Tak moc se mi odsud nechce.

***

„Tak jo, pamatujte holky, žádnou paniku. Záchod je tu jen jeden, takže...půjdeme postupně a žádná se na to nekoukne dřív, než budeme všechny spolu." Připomněla nám Ellie pravidla.

Jak bych to vysvětlila...vlastně jde o to, že tři máme zpoždění...
Nevím, co se to všem povedlo, ale je to tak. A Ellie a Hazel si test dělají jen tak, aby nás v tom nenechaly samotné. A taky proto, že je jim už delší dobu špatně.

„Jde někdo dobrovolně první, nebo budeme losovat?" Zeptala se Ellie.

Nikdo jiný, než Ellie nemluvil, protože  my ostatní jsme byly vyklepané z toho, co se dozvíme. Ellie to měla jednoduché, věděla, že když by byla, Remus by byl nadšený a kdyby ne, tak ani neřekne, že si ten test dělala.

Co se týče Jenny...ta měla nervy v kýblu. Měla strach z toho, že jí to vyjde pozitivně a Sirius od ní odejde.

Hazel je z toho vyklepaná ještě víc, protože za tím, že se s Peterem rozejde si stojí. A jestli bude těhotná, tak se prý nechá zavřít do blázince.

Emma si říká, že těhotná nebude, že to bude jen skutečné zpoždění, takže to bere celkem v pohodě.

A co se týče mě...jsem na tom jak Jenna. Bojím se, že když ten test bude pozitivní, Severus ode mě odejde. Ale já se mám proč bát. On přece děti nechce. Ale Sirius se Jenny onehdá ptal, jestli jejich dítě bude mít mě jako kmotru, nebo Jamese jako kmotra. A asi by se jen tak neptal, což?

„Tak sakra holky, nejedete na popravu. Fakt žádná nechcete jít první?" Zeptala se Ellie, ale to už se Emma statečně odebrala do koupelny.

Po pár minutách přišla a test položila na papírek Emma.

„Tak kdo další?" Zeptala se Ellie. Nakonec se jako další vydala do koupelny Hazel, která se po chvilce vrátila a položila onen test na papírek Hazel.

Dál šla Jenna, které se tak třásly nohy, až jsem se bála, aby sebou nešlehla.
Naštěstí nešlehla a po chvilce se vrátila a dala test na papírek se jménem Jenna.

Pak jsem tedy musela jít já, protože Ellie trvala na tom, že půjde jako poslední.

Po malé chvilce jsem vylezla a položila test na papírek se jménem Lily.

Chvíli po mně vylezla Ellie a položila i svůj test na papírek.

„Teď se uklidníme, fajn?" Řekla Ellie a předvedla nám, jak máme dýchat. „Můžeme?" Zeptala se a všechny holky až na mě přikývly. Nechtěla jsem to vědět. Nebo chtěla? Já vlastně nevím. Nakonec jsem přikývla taky.

„M-mo-mohla bys to u-už ot-otočit?" Zakoktala Emma. A vida, tak i Emmička se bojí.

„Dobře." Řekla Ellie a mávnutím hůlky otočila všechny testy najednou. Všechny jsme se k nim nahrnuly a hleděly na ony tyčinky.

Tak začneme pěkně popořadě.

Emmin test byl negativní a bylo vidět, že si oddechla.

Hazel její test dopadl stejně jako Emmě a vypadalo to, že jí nic neudělalo větší radost. Začala totiž nadšeně skákat a pískat.

Jenny dopadl... pozitivně. Tak její reakce byla přímo šílená. Dala si obličej do dlaní, spadla do peřin a začala nadávat, takže se k ní nikdo nepřiblížil, protože když jste se přiblížili k nadávající Jenně, riskovali jste život. 

Test Ellie dopadl negativně, takže byla ráda.

A ten můj...

„Lily." Vypadlo z Ellie a já pořád koukala na ty dvě čárky, které říkaly jediné - pozitivní.

To donutilo zpozornět i Jennu, která se podívala na můj test.

„Co teď?" Řekla jsem tiše.

„Zlato, jdeme spolu do Bohnic." Řekla Jenna.

„Jaké štěstí, že jsou OVCE za námi, jinak bych je asi neudělala." Řekla jsem a Jenna přikývla.

„Gratuluju, holky." Řekla Hazel a já se na ní koukla jak na blázna.

„Vlastně ani není k čemu." Řekla Jenna a já přikývla. 

„Ale je. Víte co lidí by dalo cokoliv za to, jen aby se jim podařilo otěhotnět?" Řekla Ellie.

„To možná jo, ale jak to mám teď asi udělat? To mám jako přijít a říct mu něco typu: ‚Vím, že nechceš děti, ale jdu ti oznámit, že právě jedno čekám, takže počítám s tím, se zachováš jako každý budoucí tatínek a budeš hopsat radostí, protože to je to, co tak strašně chci.' Myslíte, že bych mu to mohla říct?" Řekla jsem a lehla si do postele.

„Tak mu to můžeš říct...až spolu třeba budete u toho jezera. Pěkně opatrně, pomalu, chápeš?" Řekla Emma.

„A to si myslíš, že vezme líp?" Řekla jsem a všechny pokrčily rameny.

„Já to půjdu říct Siriovi hned." Řekla Jenna.  „Nebo tam pro něj někdo zaběhnete?" Zeptala se a Ellie vyběhla z pokoje a za pár okamžiků už se Jenna a Sirius objímali a vzájemně si stírali slzy štěstí.

Kéž by to takhle vzal i Severus. Ale říct mu to nemůžu. Ne, do doby, kdy to na mně půjde poznat mu to neřeknu.

Mám strašný strach. To se to všechno muselo podělat poslední týden školy?
Zítra se dozvíme výsledky zkoušek a bude oslava. A já jsem měla v plánu se poprvé v životě opít.

„Čím dřív mu to řekneš, tím dřív se s tím vypořádá." Řekla mi Ellie potichu.

„Nemůžu mu to říct." Řekla jsem.

„To před ním jako budeš tutlat?" Divila se Ellie.

„Než to na mně bude poznat, nedoví se to." Rozhodla jsem.

„Bude to dobrý. Máš nás." Řekla Ellie a já přikývla.

„Díky." Řekla jsem a Ellie se usmála.

„Vždycky." Řekla a já se usmála.

Ten večer jsem usínala s nepochopitelnou radostí. Bylo neskutečné vědění, že uvnitř mě je ještě někdo, kdo mi bude skutečně jednou říkat mami. Jednou. Otázka je, jestli bude Severusovi říkat tati...

Ale to určitě bude.

Doufám.

Takže fajn, ne určitě.

Mňauky zlata! 😊
Tak tu máme menší zádrhel...😅
Doufejme, že Severus ten zádrhel vezme. 😉
Mám vás ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛