Minulost

„Upřímnou soustrast." Popřál mi James a já přikývla.

„Díky." Pošeptala jsem a nechala se od Jenny obejmout.

„Lily, neplakej, už je jí dobře." Pošeptala Jenna a já jen pevně semknula víčka.

„Já vím, ale bude mi strašně chybět." Řekla jsem a dál si stírala slzy.

„Neplač kočko, my tu pro tebe budeme na věky věků." Řekla Ellie a objala mě.

„Díky holky." Řekla jsem a nechala ještě Emmu a Hazel, aby se do objetí přidaly.

Přítomnost

„Dobré ráno, Lily." Řekl Severus.

„Děkuju, uvidíme, jaké bude." Řekla jsem a nesouhlasně se zadívala na Severusovo oblečení. „Dneska má být horko, víš o tom?" Řekla jsem a přešla ke skříni, abych si vybrala něco na sebe.

Jako správná přítelkyně jsem si už zabrala polovinu skříně ve Zmijozelské ložnici. Už druhým rokem.

„Ahoj Lily." Pozdravila Emma, která si právě vyndala oblečení z vedlejší skříně.

„Ahoj Em." Řekla jsem a podívala se na její kruhy pod očima. „Krušná noc?" Řekla jsem s pobaveným úšklebkem. Další?

„To víš." Řekla s úsměvem. „Krásné ráno, miláčku." Řekla a políbila Luciuse, který se zřejmě teď probral.

Já jsem dneska zvolila černé oblečení. Je to dva roky a já jsem se z toho pořád nedostala... Vlastně dostala, ale dala jsem slib, že každý rok v den její smrti budu chodit v černém. Byla to jedna z mých šesti nejlepších kamarádek, nejde jí jen tak vymazat ze života.

„Omlouvám se." Šeptnul Severus.

„Nemůžeš za to." Pošeptala jsem a políbila ho na líčko.

Věděla jsem přesně za co se omlouvá. Omlouval se takhle každý rok. A za týden se mi bude omlouvat zase, ale to bude kvůli něčemu jinému.

Přesněji řečeno se bude omlouvat, kor se naprosto bez rozmyslu přidal na stranu Temného pána...

Minulost

„A to jsou důvody, proč i ty patříš k mým nejlepším kamarádkám." Řekla jsem nakonec.

„Pane jo, tak to jsem vážně nečekala, maličká." Řekla Sarah a já se zasmála.

„No vidíš to, tak už to víš." Řekla jsem a Sarah se usmála.

„Takže teda... nejlepší kamarádky?" Řekla Sarah a já s úsměvem přikývla.

„Ale už bychom měly jít, knihovna bude za chvíli zavírat." Řekla jsem a Sarah přikývla.

„Ráda bych tě pozvala do Zmijozelu, ale bohužel mám dneska schůzku v perfektské koupelně." Řekla Sarah a já se usmála.

„Takže mi chceš říct, že jsi mu na to rande fakt kývla?" Řekla jsem pobaveně.

„Jo, je to přesně tak. Hlavně mě nenapráskej, primusko." Řekla s úsměvem a já se zasmála.

„Jsem prefektka." Opravila jsem jí.

„Ale budeš primuska." Řekla a já jen pobaveně zakroutila hlavou.

„Děje se něco?" Zeptala jsem se jí starostlivě.

„Ne jen...mám takový divný pocit, že se dneska večer něco stane." Řekla Sarah a já přikývla.

„Mám stejný pocit. Zřejmě bys do té koupelny chodit neměla." Řekla jsem a Sarah zavrtěla hlavou.

„Zlato, obě cítíme, že se stane něco blbýho, tak si hodlám tuhle noc pěkně užít." Řekla Sarah a já se začala smát.

„Tak fajn, jdeme." Řekla jsem a společně se Sarah vyrazila k prefektské koupelně. Bylo to vlastně při cestě.

***

„Proč se vlastně pořád bavíš s Jamesem?" Zeptala se Sar.

„Jsme jen kamarádi, na tom není nic špatného, ne?" Řekla jsem.

„Lily, jestliže se bavíte i po rozchodu, tak láska pořád trvá, nebo nikdy žádná nebyla." Řekla Sarah.

„Taky se bavíš se Sevem." Řekla jsem.

„Ano, protože mezi námi...vlastně šlo jen o vzájemnou podporu,která mne chyběla vždycky a jemu po tom, co jsi byla s Jamesem. A láska byla jen z mojí strany, proto to nebylo tak silný, jako u tebe a Jamese."

„Ano, ale bavíte se, takže...ho pořád miluješ?" Zeptala jsem se.

„Já... já... není to hotová kapitola a určitě to někdy přestane-"

„Miluješ ho."

„Ano, ale přebrat ti ho nechci. A on by ti nic takového nikdy neudělal."

„Já vím, že ani jeden z vás, by to neudělal." Řekla jsem.

„Takže jak je to mezi tebou a Jamesem?" Zeptala se Sar.

„Nemiluju ho." Řekla jsem rozhodně. „Ale milovala jsem ho."

„Asi ne dost." Zauvažovala nahlas Sarah.

„Sar, já si od něj nechala vzít panenství, samozřejmě, že jsem ho milovala!" Zakřičela jsem. „A hodně, hodně, hodně moc." Pošeptala jsem.

„Ty nejsi... tototo?" Vykulila Sarah oči.

„Já vím, já vypadám tak strašně nevinně."

„No právě." Řekla Sar. „Ale počkej...tobě bylo patnáct až v lednu. Nechceš mi snad tvrdit, že jsi Severuse -"

„Ne! U Merlina, to nikdy." Řekla jsem. „Jen jsem možná trochu...porušila zákon."

„A jako cože?" Zasmála se Sar.

„Láska tam byla, ale už není." Řekla jsem.

„Musel ti nějaký malý ždibec lásky k němu zbýt, ne?"

„Ani maličký." Řekla jsem.

„A James?"

„Pořád mě miluje." Přikývla jsem.

„Tak to vidíš, moje poznatky nikdy nelžou." Řekla Sar.

„Sakra." Zaklela jsem.

„Copak?" Zeptala se Sarah.

„Nechala jsem si v knihovně tašku." Řekla jsem a Sarah se začala smát.

„To se ti povedlo jak?" Řekla a já pokrčila rameny.

„Budu tu hned." Řekla jsem a Sarah se usmála.

„Nebudu ti slibovat, že tu budu." Řekla a já se zasmála.

„Kdybys tu nebyla, tak ti přeju hezkou noc." Řekla s úsměvem.

„Sto pro tu nebudu." Řekla Sarah.

„V tom případě ti přeju krásnou noc." Řekla jsem a objala ji.

„Díky, maličká." Řekla a já se usmála, ale nějak jsem to nekomentovala a vyrazila jsem ke knihovně.

***

Kráčela jsem si po chodbě už se svou taškou a těšila jsem se, až si konečně budu moct otevřít všechny dárky. No jo, od rána jsem na to neměla čas. Od snídaně do oběda jsem byla se Severusem, od oběda do dvou se Siriusem a od dvou do devíti se Sarah. Ano, té jsem dneska věnovala nejvíc času, protože jsem jí tak chtěla vynahradit minulou odpadlou schůzku.

A jak jsem si takhle s úsměvem kráčela, všimla jsem si, že přede mnou někdo leží na zemi.

Rychle jsem se k oné osobě rozběhla a až teď si toho všimla. Přede mnou ležela Sarah Proliniová, která se se mnou ještě před chvílí smála a teď tu leží...bez známek života.

Začaly mi stékat slzy. Proč? A třeba se mi ji ještě podaří přivést k životu.

„Sar, Sar, komunikuj, nejsi mrtvá, viď že ne?" Šeptala jsem a všemožně s ní třásla.

„Co se stalo?" Přihnala se ke mně McGonagallová.

„Netuším, já jsem s ní šla a pak jsem se vrátila a ona tu ležela." Dostala jsem ze sebe a koukala se, jak se McGonagallová snaží přivést Sarah zpět k životu, ale evidentně neúspěšně.

„Už ji nezachráníme." Řekla McGonagallová a já si to nemohla odpustit a objala jsem ji.

„Proč?" Dostala jsem ze sebe.

„To zjistíme." Řekla McGonagallová a já se jen podívala do Sařiných fialových očí, které byly plné děsu a které na mě už nikdy nezamrkají svými dlouhými řasami.

Přítomnost

„Ahoj zlato." Řekla Jenna s lehkým úsměvem. I ona se dnes oblékla do černé. Měla černou sukni, černou halenku, k tomu černý make-up a ve vlasech měla černou sponku. Naštěstí alespoň nějaké zdání normálu, nedokážu si představit Jennu bez sponky.

„Ahoj Jennuško." Pozdravila jsem ji a objala ji. Od doby, co Sarah zemřela, se...hodně věcí změnilo.

Kdykoliv jsem se viděla s Jennou, Emmou, Hazel a Ellie, vážila jsem si toho víc.

„Ty šaty ti moc sluší." Řekla Hazel, která byla také v černém.

„Díky." Řekla jsem s lehkým úsměvem.

„Už sis otevřela ten její dárek?" Zeptala se Ellie, která na sobě dnes měla rovněž černou barvu.

„Ne, ale večer si ho otevřu s vámi." Řekla jsem a holky se usmály.

Minulost

„Lily, můžu za to já. To já jsem toho Baziliška vypustil." Řekl Severus a dál si stíral slzy společně se mnou.

„Nemůžeš za to." Řekla jsem a Severus se na mě tázavě podíval.

„Omlouvám se." Řekl a já se lehce usmála.

„Nemůžeš za to." Zopakovala jsem a lehce ho políbila.

Přítomnost

„Není tak strašný." Řekla jsem, když jsem ve Zmijozelu ležela Severusovi v klíně a prsty mu přejížděla kolem znamení zla, které již skoro dva roky zdobilo jeho předloktí. Jasně že jsem se ho nikdy nedotkla, ještě bych přivolala Vy-víte-koho a to rozhodně nechci.

„Nekoukej se na to tak, je to hnus." Řekl Severus, když viděl můj pohled, ze kterého bylo jasně poznat, že mě fascinuje.

„Ale neříkej, je náhodou celkem fajn." Řekla jsem a Severus se zamračil.

„Není fajn." Řekl a já si povzdechla.

„Protože podle tebe není fajn nic." Řekla jsem naoko naštvaně.

„To není pravda. Ty jsi fajn a...Jenna je fajn, ale jinak...nic není fajn." Řekl a já se začala smát. Lilyanka ví, jak na něj.

„Ty kecale." Řekla jsem.

„Jsem rád, že se takhle směješ." Řekl a já se usmála. „V tenhle den je to vzácností." Řekl a já přikývla.

Opravdu jsem se každého 26. prosince moc nesmála.

„Sevíku, víš, že tě miluju?" Řekla jsem a Severus přikývl.

„Taky tě miluju." Pošeptal mi a já se usmála.

„Že máš pořád schovaný ty výsledky z N.K.Ú tady?"

„A ty?"

„Pořád u sebe. I když se na ty tvoje kouká líp."

„Máš dobré výsledky."

„Myslíš?" Já z těch N.K.Ú. šílím a to už je mám jeden rok za sebou. Vytáhla jsem si z kapsy papír, ten jsem zvětšila a začala jsem číst: „Výsledky zkoušek N.K.Ú. vynikající klasifikační stupně... blablabla. Tak hele. Lilyan Evansová byla hodnocena: Péče o kouzelné tvory V, Kouzelné formule V, OPČM N, Věštění z čísel M, Starodávné runy N, Bylinkářství V, Dějiny čar a kouzel P, Lektvary V, Přeměňování P, Astronomie M. To fakt není dobrý."

„Je to dobrý. Nikdo přece nedostal samá véčka."

„Ale ty jsi dostal nejhůř P. A skoro ses neučil. Já chci být taky chytrá." Řekla jsem.

„Jsi chytrá, výsledky přece nic neznamenají."

„Znamenají."

„Můžeš to zkusit na bystrozorku, když se ti povedou O.V.C.E. a nebo na tu lékouzelnici, jak jsi chtěla. A tohle byly jen dva příklady z mnoha." Řekl Sev.

„A co člověk, co má samá véčka?" zasmála jsem se.

Ale mám radost, že mu to vyšlo pěkně.

„Na něco. Ale zas to ber tak, že jsi se musela učit ještě na jeden předmět víc než já." Řekl Sev, aby mi zvednul náladu.

„Ale to zkoušející evidentně nezajímá. Ale nevadí, O.V.C.E. se mi povedou, protože se na ně připravuju už od doby, co jsem se dozvěděla výsledky N.K.Ú."

„Dobře." Přikývl Sev.

„Dobře." Zasmála jsem se a lehla jsem si na zelený polštář.

„Někdy si říkám, jestli se ten klobouk nespletl." Řekl Severus.

„Jak to?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Tak nejen že někdy umíš být tak strašně kyselá, jedovatá a drzá, až by ti některý zmijozelové mohli závidět." Řekl a já se zašklebila. „Ale taky ti neskutečně moc sluší zelená."

„Ale světlá, ne tmavá." Řekla jsem.

„Světlá ti sluší, pravda, ale s tou tmavou vypadáš taky dobře." Řekl.

„Tak ti děkuju." Zasmála jsem se.

„Není zač."

„Ale je." Zasmála jsem se.