„A určitě i zahradu. A v té zahradě by byla spousta kytek a stromů. A samozřejmě by tam musela být i tráva, na které by byly úplně dokonalý pikniky a bezvadně by se tam s dětmi hrálo...vlastně nic, jakože jsem skončila u toho pikniku." Řekla jsem a Severus mě pohladil po ruce.

„Nebuď smutná." Řekl a já se jen smutně usmála.

„Miluju tě." Řekla jsem.

„Taky tě miluju." Řekl Severus s lehkým úsměvem.

„Že ti dělá problém říkat to?"

„Trochu. A tobě?"

„Maličko."

„Ale to asi každýmu.

„Nemusíš mi to ale říkat, já vím, že mě miluješ."

„Tak to je dobře."

„Sevíku?" Řekla jsem s úsměvem a Severus se na mě tázavě podíval. „Nemáš třeba..." Pokračovala jsem a pomalu se k němu začala přibližovat, ale než jsem to vůbec stačila dopovědět, Severus se nade mě vyhoupl a dravě mě políbil.

Potom mi začal pomaličku stahovat sukni a já jsem mu začala rozepínat košili, zatímco jsem pořád zkoumala jeho rty.

***

„Tak ti přeju dobrou noc." Řekla jsem s úsměvem, když jsem stála v průchodu do Zmijozelu.

„Mohla jsi tu přespat." Řekl Severus a já přikývla.

„Mohla, ale nechtěla. Slíbila jsem Siriusovi, že když nemá přes prázdniny s kým být, tak budu s ním a taky jsem řekla Jenně, že na něj dám pozor, aby ho nenapadly nějaké ty hovězí nápady, protože víme, že dřív se cukroval s každou a teď je Jenn v nedohlednu, takže by mohl zase a to nesmím dopustit. Sice si nemyslím, že by hned běžel za jinou, když nemá Jennu, ale musím dát pozor, aby nás nepřekvapil, takže musím jít." Vysvětlila jsem rychlomluvou.

„Takže budeš dohlížet na Blacka, místo abys byla přes celou noc se mnou." Řekl Severus a já přikývla.

„Přesně tak to je." Řekla jsem s úsměvem a lehce ho políbila. „A už poběžím." Řekla jsem. „A i když je roztomilý koukat se jak žárlíš, musím ti říct, že to rozhodně dělat nemusíš, protože nemáš proč. Neudělala bych to ani tobě, ani Jenně." Dodala jsem a Severus přikývl.

„Nezapomeň si tu ty poznámky."

„Neboj, mám je. Ještě jednou ti za ně moc děkuju, zas jsi moje záchrana."

„To já jsem vždycky, ne?"

„To v každém případě."

„Dobrou noc, Lily." Řekl Severus a já se usmála.

„Dobrou noc." Řekla jsem s úsměvem, a Severus se otočil.

Zamračila jsem se a poklepala jsem mu na rameno.

„Co?" Otočil se a já si stoupla na špičky a políbila jsem ho.

„Zase jsi zapomněl." Řekla jsem s úsměvem.

„Zase."

„Tak čau." Usmála jsem se.

„Ahoj."

***

„Tak a teď mi řekni, co dělá... Hvězdicový travní balzám?“

„Já nevím..."

„Tak zkus." Protočila jsem oči. „Do odpovědi asi nenapíšeš ‚já nevím.'“

„Pije se?" Řekl a já se pleskla do čela.

„Hojí. Tichošlápku, Hvězdicový travní balzám vyléčí všechno. Jak rakovinu, tak i smrtelnou mužskou chorobu na šest písmen. Ingredience jsou larvy hvězdic, kůra z ruje vlasaté, pozor, musí mít víc jak pět let, tráva nasbíraná o půlnoci, kdy svítí hvězdičky a jedna slza fénixe. Dospělého fénixe. A proto tento lektvar vyléčí všechno." Řekla jsem.

„Mluvíš jak učebnice." Ušklíbl se Sirius.

„To proto, že jsem se učila, z učebnice." Řekla jsem.

„A proč se učíš, když to umíš?"

„Protože někdo třeba není takový jelito jako ty a myslí na to, že N.K.Ú. ti vlastně rozhoduje o životě?"

„Jaký jelito? Tobě se to řekne, když nemáš žádný problémy."

„Prosim tě, a jaký můžeš mít ty problémy?" Zamračila jsem se a položila jsem na stůl Sevův sešit s poznámkami, který jsem si vypůjčila, abych se mohla lépe učit.

„S Jennou."

„Ale mně Jenna neřekla, že byste měli nějaké trable." Řekla jsem.

„Protože to třeba ani nevnímá." Řekl Sirius. „Ale poslední dobou tráví až moc času s tím jejich brankářem." Řekl a já se na něj jen nevěřícně zadívala.

„Tak Siriusi, prober se, je to její kamarád a pomáhá mu se připravit na OVCE, a on jí na N.K.Ú. jinak nic." Řekla jsem a Sirius si povzdechl. „Věř mi, že kdyby mezi nimi něco bylo, tak by mi to řekla. A já bych ti nelhala, neboj se." Řekla jsem a Sirius přikývl.

„A copak Jenna ví o zkouškách OVCE?" Zamračil se Sirius.

„Ňafíku, já ti opravdu nelžu, neboj." Řekla jsem pobaveně. 

„Takže mezi nimi není naprosto nic, jsi si jistá?" Řekl Sirius.

„Dala bych za to ruku do ohně." Řekla jsem a Sirius přikývl a ukázal na krb.
„Ne, nenechám se spálit." Řekla jsem a Sirius se začal smát, tak jsem začala taky. Jsem ráda, že tu zůstal.

„Myslíš si, že bez nás Remus zvládne ten úplněk?" Zeptal se Sirius po chvilce.

„Zvládne, určitě, je šikovný." Přikývla jsem „Tichošlápku?" Začala jsem po chvilce.

„Ano?" Řekl Sirius.

„Vzal James ten rozchod fakt tak v pohodě, jak se tváří?" Zeptala jsem se a Sirius si povzdechl.

„Vlastně ne. Ale už se s tím jakž takž smířil." Řekl a já přikývla. „Co je Levicorpus?" Zeptal se Sirius a já se podívala na okraj sešitu. No jistě, on si to zaklínadlo musí poznamenat všude, do učebnice i do sešitu.

„J-je to...jedno takové...kouzlo. Ehm...zvláštní kouzlo." Koktala jsem. „A nebezpečné!" Vykřikla jsem honem. To by mělo odlákat pozornost, ne?

„A co dělá?"

„Ono...ono...ono... levituje." Dostala jsem ze sebe.

„A co?"

„Lidi." Řekla jsem.

„Jak?"

„Prostě šviheš hůlkou." Pokrčila jsem rameny a tyhle jsem sešit zaklapla. „Nechceš už jít spát?" Zeptala jsem se se zívnutím.

„Ani ne." Řekl Sirius a já se zamračila.

„Žádné diskutování, vstaň a mazej na skládku." Řekla jsem a Sirius se zamračil.

„Zas taková skládka to není." Řekl uraženě, ale zvedl se a šel ke schodům.

„Promiň, ale známe tvé nápady a já nepotřebuju, aby byla Jenna smutná, víš?" Řekla jsem a Sirius přikývl.

„Ale štve mě, co si o mně myslíš."

„Já se omlouvám."

„Dobrou." Řekl a já se usmála.

„Dobrou noc." Řekla jsem a zavřela za sebou dveře.

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14