„Bye, bye, povinnosti, neuvidíme se dva měsíce!" Zamávala Jenna vlaku.

„Ve vlaku máš povinnosti, jo?" Řekla jsem s úsměvem.

„Co je na tom k smíchu?" Divila se Jenna.

„Víš, on tam Sirius ještě je." Řekla jsem a Jenna vyprskla smíchy.
„Awwww, ale už fakt běžte s tou roztomilostí někam." Řekla jsem a otočila se na Lupiny, kteří se stejně jako minulý rok objímali.

„Budete spolu druhý týden prázdnin a první týden srpna, to je přece fajn, ne?" Řekla Jenna.

„Jenže to je strašně krátká doba." Řekla Ellie smutně.
„A vám se to řekne lehce, když ty." Ukázala na Jennu. „Můžeš přicestovat za Siriusem letaxem a ty." Ukázala na mě. „Máš Severuse hned ve vedlejší vesnici." Řekla smutně.
„A já bydlím v mudlovském Londýně s tátou, kterému zlomili hůlku a s mamkou, která se teď kouzelnického světa bojí." Povzdechla si Ellie.

„Ale noták, já jsem se s...Jamesem...taky... předtím.... Co tu melu." Řekla jsem pak.

„Meleš tady vzpomínky, zlato." Řekla s úsměvem Emm a pak vyvalila oči. „Možná máš pravdu, asi fakt stárneme." Dodala a začala jsem se smát.

„A co velevážený pan crush?" Zeptala jsem se.

„Ále, to ani nestojí za řeč." Řekla Emma s mírným úsměvem.

„Já ti dám, že nestojí za řeč, povídej." Řekla jsem.

„Tak až někdy jindy, teď bych ti v tom dělala zbytečný mišunk." Řekla a já přikývla.

„No nic, budu muset běžet, za deset minut mi jede autobus." Řekla jsem a holky se otočily.

„Ale s náma se budeš loučit čtvrt hodiny, je ti to jasný?" Řekla se smíchem Jenna.

„No to mi teda jasný není." Řekla jsem s úsměvem. „Pojďte ke mně, parto.." Řekla jsem a holky, Remus, Peter a James mě objali.

„A co já?" Vykřikl Sirius a skočil za námi.

„Bude se mi po vás stýskat." Řekla jsem.

„I nám." Řekli jednohlasně ostatní.

„Pustíte mě už, tak trochu nemůžu dýchat." Řekla jsem.

„To víš, my tě totiž chcem udusit." Řekla Hazel a já se usmála.

„A teď už mě pustíte, nestíhám ten autobus." Řekla jsem a oni se ode mě pomalu odtáhli. „Bude se mi stýskat. Mám vás ráda." Řekla jsem.

„I my tebe." Řekli znovu jednohlasně a znovu jsme se zasmáli.

Pá." Řekla jsem a ostatní mi zamávali.

Otočila jsem se na Severuse, který se loučil s...Mulciberem, Dolohovem a Malfoyem. Už nějaký čas mi přijde...jiný. Od doby, kdy se začal víc bavit se Zmijozelskými se změnil. Ne ke mně, ale k ostatním. Pořád to dávám za vinu těm Smrtijedům. Jejky, to asi bylo hnusné vyjádření ale zkrátka mi přijdou hrozně zlí.

„A já jsem jako vzduch?" Ozvalo se za mnou a já se usmála a objala svou kamarádku. S ní jsem na tyhle trable zapomínala, měla strašně zvláštně působící energii. Ale dobře působící. Vždycky mi zvládla zvednout náladu.

„Nejsi." Řekla jsem a odtáhla se od Sarah.

„No proto." Řekla Sarah s úsměvem. „Pojď sem ke mně ještě." Řekla a znovu mě objala. „Ty moje maličká." Řekla a pohladila mě po vlasech.

„Jak jako maličká? Jsem o hlavu menší než ty, to ještě dorostu." Řekla jsem naoko uraženě a Sarah se zasmála.

„Nemyslím si, ale iluze ti kazit nebudu." Řekla a já se zasmála.

„Sar, určitě někdy napíšu, počítej s tím." Řekla jsem a Sarah přikývla.

„Mám tě ráda." Řekla Sarah.

„I já tebe." Řekla jsem a znovu ji objala. „Tak už poběžím, protože autobus jede za pět minut a já sakra nestíhám." Řekla jsem a Sarah se zasmála.

„Jasně. Ahoj." Řekla s úsměvem a já se s rychlým ahoj rozběhla k Severusovi, kterého jsem bez vysvětlení čapla za ruku a táhla ho pryč z nástupiště.

„Co se děje?" Divil se Severus.

„Tohle se děje." Řekla jsem se smíchem a ukázala na své hodinky. „Docela ráda bych dojela domů včas. I když tam teda budu sama, ale neva.“

„Tos mohla říct hned, ne?" Řekl, posadil mě na kufry, které byly na vozíku a běžel se mnou k autobusu.

„Stůj, stůj, stůj." Řekla jsem rychle, když jsme byli u zastávky. „Ještě se mnou nabouráš." Řekla jsem se smíchem, vyskočila jsem z vozíku a vzala si z něj kufr. „A ještě máme dvě minuty." Řekla jsem s úsměvem a s oddychnutím jsem položila kufr na zem.

„Vidíš to." Řekl Severus a já se usmála a lehce ho políbila.

„Usměj se trošku. Jsou prázdniny, konečně máme pokoj od učení a můžeme být spolu." Řekla jsem, ale Severus na to nějak nereagoval. „Že se snažím." Povzdechla jsem si a posadila se na zem ke kufru. „Tak už mi konečně řekneš, co se stalo?" Zeptala jsem se ze země.

„Nic se nestalo." Řekl a pohladil mě po vlasech.

Nikomu to neříkejte, ale miluju, když mě hladí ve vlasech.

„Nedělej za mě pitomce, ano?" Řekla jsem a dál se koukala, jak kolem nás chodí lidé.

„Mám strach." Řekl po chvilce a já se na něj otočila. „Mám strach z toho, že se po škole všechno změní." Řekl a já se pousmála.

„A co by se měnilo?" Řekla jsem a chytla ho za ruku.

„Mohlo by se změnit úplně vše." Řekl a já se usmála.

„Minimálně my dva se nezměníme." Řekla jsem a Severus se lehce usmál.
„Vidíš to? A jen s takovým úsměvem choď a uvidíš, že se ti zlepší den." Řekla jsem s úsměvem. A mně taky.

„Když tě mám u sebe, tak je nejlepší každý den." Řekl a já se usmála ještě víc a znovu ho lehce políbila.

„Tak vstávej, už to jede." Řekla jsem a vstala.

„Jak se těšíš domů?" Zeptal se Severus.

„Na rodiče moc. Na Petunii skoro vůbec a na Eileen taky moc." Řekla jsem s úsměvem.

„Já se na ní letos třeba vůbec netěším." Řekl a já se na něj překvapeně podívala.

„Proč ne?" Zeptala jsem se.

„Zas bude vyzvídat." Řekl a já se začala smát.

„Tak ať, je to přirozené holčičí chování." Řekla jsem a Severus si povzdechl. „Dobré odpoledne. Dva studentské na poslední zastávku." Řekla jsem a dala řidiči šest liber, takže jsme se Severusem, který nesl svůj i můj kufr mohli nastoupit.

„Šest liber? Vždyť minulý rok to byly čtyři." Řekl Severus a já se zasmála a položila si hlavu na jeho rameno.

„Je to docela dost." Přikývla jsem.

„Je to o dost víc." Řekl Sev.

„To se nedá nic dělat." Pokrčila jsem rameny a povzdechla si.

„Lily?"

„Ano?" Usmála jsem se.

„Myslíš, že... nebo vlastně...vadilo by ti, kdybychom..."

„Tak bude to ještě dneska?" Zasmála jsem se.

„Kéž by." Zamumlal Severus a já se začala potichu smát. „Ne, prostě...vadilo by ti, kdybychom doma o nás nic neřekli?"

„Jakože...jak nic?"

„Prostě dělat, že jsme jen kamarádi."

„Já vím, že nejsem úplně topová holka, ale -"

„Ne, ne, ne, to nemá vůbec co dělat s tebou, nestydím se za tebe, jak tě to mohlo vůbec napadnout?" Řekl Severus rychle.

„No já nevím, proč by mě to asi tak napadalo?" Řekla jsem a dělala, že přemýšlím.

„Dobře, nedivím se." Řekl Sev. „Ale já to chci takhle trochu tajit...kvůli mamce."

„Proč kvůli Eileen?" Zasmála jsem se.

„Neviděla jsi, co dělala, když jsem jí řekl, že chodím se Sárou."

„Saarou?...jo aha."

„Je to dost matoucí, co?" Řekl Severus a já přikývla. Moc matoucí.

„Vzbuď mě za čtvrt hodiny, prosím tě." Řekla jsem a Severus přikývl, takže jsem zavřela oči a oddala se do říše snů, neboť jsem po včerejší přespávačce vážně strašně unavená.

***

„Lily, hele, tak mě napadlo, když jsou vaši pryč...a Petunie taky, nechceš ke mně?" Zeptal se Sev.

„To...to jako opravdu?" Rozzářila jsem se.

„Jo, klidně." Přikývl Severus a já ho objala.

„Tak dobře." Přikývla jsem.

Na to jsme se vydali do Tkalcovské ulice do Cokeworthu.

„Ále ahoj Sevíku!" Vykřikla nadšeně Eileen a objala svého syna.

„Mami-"

„Lily! Ale to je překvapení!" Usmála se Eileen a objala i mě.

„Taky tě ráda vidím." Zasmála jsem se.

„Letos si sovy z Bradavic pospíšily." Řekla Eileen.

„Jak to?"

„Už tu máte seznam na příští rok."

„I já?" Divila jsem se.

„I ty." Přikývla Elieen. „No takže mě napadlo, co kdybychom jeli na Příčnou?" Usmála se.

„Eeee...moment." Řekla jsem a vyndala si z kapsy peněženku, při čemž jsem začala odpočítávat peníze.
„Můžeme."

„Tak super!" Vykřikla Eileen a doběhla ke krbu, aby nám dala Letax.

***

„Já budu potřebovat větší hábit." Povzdechla jsem si.

„A větší na výšku, nebo na šířku?" Zachechtal se Severus a já jsem mu vyskočila na záda.

„Teď se drž, dobře?" Řekla jsem. „Na obojí."

„Nene." Řekl Severus a vykulil oči.

„Jojo." Zasmála jsem se a seskočila z něj.

„A taky si musím koupit nějaké učebnice navíc, abych se líp připravila na N.K.Ú. Chápeme se, jsou prázdniny, tak by to už chtělo začít s přípravou." Řekla jsem.

„A mám ti to dojít koupit?" Zeptal se Severus a já se usmála.

„Budeš zlatíčko, děkuju." Řekla jsem a vtiskla jsem mu do ruky peníze na knížky. „Něco vyber."

„Takže si jdeš kupovat hábit?"

„Jo." Přikývla jsem.

„Takže můžu jít někam jinam?" Zeptal se Severus.

„Jasně." Usmála jsem se a lehce jsem ho políbila.

„Tak si užij nákup hábitu." Řekl Severus a já přimhouřila oči.

„Ty taky." Řekla jsem. „A nezapomeň na ty knížky."

„Díky, nezapomenu." Zasmál se Severus a vydal se kamsi do kamsi.

***

„Tákže kde jsi byl?" Usmála jsem se a chytla jsme Seva za ruku.

„Cože?"

„Kde jsi byl?" Zopakovala jsem se smíchem.

„Všude možně." Řekl Severus.

„A co jsi nakoupil krom mých knížek?" Zasmála jsem se.

„Nějaké jiné knížky." Řekl Severus.

„Dobrá." Přikývla jsem. Když se o tom bavit nechce, tak se ptát nebudu.