38. kapitola
„Jamie, já bych to ti chtěla něco říct." Zašeptala jsem.
„No tak mi to řekni." Přikývl James.
„Nezlob se, prosím." Řekla jsem a James přikývl.
Sakra, na tohle nemám. Co jsem to k sakru vymyslela. A co jsem si myslela, že to bude jednoduché? No to jsem si nemyslela,spíš
„Jamie, nezlob se." Řekla jsem a stírala si slzy.
„Na tebe se zlobit nejde." Řekl tiše James a hladil mě po vlasech. „A ani nemám proč." Dodal.
„Jamie, já jsem se líbala se Severusem."
Řekla jsem a Jamesovi se ruka na mých vlasech zastavila.
„Jako vážně?" Řekl a já se slzami v očích přikývla. „Já ho zabiju." Řekl naštvaně.
„Jamesi, nezabíjej ho." Řekla jsem.
„Proč? Políbil tě." Řekl a já si povzdechla.
„Jamie, já jsem políbila jeho. A políbila jsem ho víc než jednou." Řekla jsem tiše.
„Co-cože?"
„Omlouvám se." Pošeptala jsem.
„Znamenalo to pro tebe něco, viď?" Zeptal se James.
„Vlastně jo. Jo, hodně." Přiznala jsem
„Miluješ ho?" Zeptal se James.
„Myslím, že ano." Řekla jsem potichu. Vím, že ano, ale přece ti to nebudu říkat, ne?
„Takže...tohle je konec?" Zeptal se James.
„Nejspíš. Ale Jamesi, že zůstaneme kamarádi?" Zeptala jsem se. S ním kamarádka dokážu být.
„Samozřejmě." Řekl James a já se usmála.
„A pořád budu tvoje fanynka číslo jedna." Řekl jsem a objala Jamese.
„To je mi jasný." Řekl a já přikývla a do očí se mi nahnaly slzy.
„Promiň, já...musím jít." Řekla jsem a běžela do ložnice.
„Tak co?" Zeptal se Jenna, která čekala.
„Šlo to mnohem lépe, než jsem si myslela." Řekla jsem a začala plakat. Nevím proč.
„Pojď sem." Pošeptala Jenna a objala mě. „Zlato, neboj, to přejde. Teď můžeš být se Severusem." Řekla Jenna a hladila mě po zádech.
„Já vím, ale...strašně mě to mrzí." Řekla jsem potichu a lehla si do postele.
„Počkej tu, za chvíli jsem zpátky." Řekla Jenna a já přikývla.
Jenna se rozběhla pryč a já se přetočila na bok a objala polštář. Teď bych u sebe chtěla mít Severuse, obejmout ho, říct mu, že ho moc miluju. Nebo bych u sebe chtěla Jamese...
„Tak jsem tu a podívej, koho sem vedu!" Řekla nadšeně Jenna a já se na ní bez sebemenšího zájmu podívala.
„No jejeje, tak já čekala, že projevíš trochu zájmu, zlato." Řekla Jenna a otevřela dveře.
„Ahoj." Řekl Severus a já se k němu rozběhla a objala jsem ho, div že jsem ho nepovalila.
„Víš, říkala jsem si, že bude lepší, když u sebe budeš mít jeho. Navíc byste si to měli nějak dovysvětlit a tak." Řekla potichu a já se usmála a objala Jennu.
„Díky, Jenn." Řekla jsem potichu.
„Za málo." Řekla Jenna potichu a odtáhla se ode mě. „Asi vás tu nechám." Řekla potom a odešla do společenky.
„No...díky, že jsi přišel." Řekla jsem s úsměvem. Jak se mám teď sakra chovat? Jakože spolu chodíme, nebo nechodíme? Nebo jak to je mezi náma?
„Vždycky." Řekl Severus. A najednou bylo po nervozitě.
„Asi bychom si měli říct, jak to mezi námi teď je, viď?" Zeptala jsem se a Severus přikývl. „Takže...ehm... nevíš, jak začít?" Zeptala jsem se a Severus se začal smát. „Hej, já se pokouším o nějaký rozhovor, nesměj se." Řekla jsem se smíchem.
„Fajn, fajn, nesměju se." Řekl Severus a já přikývla a usmála se.
„Mohl bys jít trochu níž?" Řekla jsem, abych ho mohla políbit.
No, evidentně mu to došlo.
Zase jsem cítila motýlky v podbřišku a mravenčení po celém těle.
„Miluju tě, Lily." Pošeptal mi.
„I já tebe." Řekla jsem a nechala se obejmout. „Takže spolu teď chodíme?" Zeptala jsem se.
„Jestli chceš." Řekl a já se usmála a objala ho.
„Samozřejmě." Řekla jsem a dál jsem ho objímala. Teď by mě velice zajímalo, jak to bude vypadat. Třeba mnou budou Poberti opovrhovat, nebo nám to zničí partu...co pak? A jak asi bude vypadat vztah se Severusem. A...jak to teď bude mezi mnou a Jamesem?
„Seve, vadilo by ti, kdybych ti... vymyslela nějakou...přezdívku?" Zeptala jsem se.
„No...ne, nevadilo." Řekl a z jeho výrazu bylo poznat, že ho to překvapilo.
„Fajn." Usmála jsem se. „Myslíš si, že mnou budou ostatní opovrhovat?" Zeptala jsem se. „Kvůli tomu, že jsem se rozešla s Jamesem?" Dokončila jsem svojí myšlenku.
„Určitě ne." Řekl Severus a já se usmála.
„Takže...máme co jsme chtěli, jsme spolu, ale jaké to bude?" Zeptala jsem se.
„Nemůžeš teď třeba...nemyslet na budoucnost a užívat si přítomnost?" Řekl Severus.
„Máš pravdu." Řekla jsem. „Promiň, asi jsem moc upjatá, viď?" Řekla jsem potichu.
„Ne. Ne, nejsi." Řekl Serverus a já se usmála a posadila jsem se na postel tak, abych měla hlavu ve stejné výšce, jak Severus a začala ho líbat. Tohle bylo... úžasný.
„Asi bychom měli jít na snídani. Nebo spíš ty, já bych to měla vysvětlit ostatním, víš?" Řekla jsem potichu.
„Jasně." Přikývl Severus.
„A...můžeme před nimi zatím dělat, že jsme jako pořád kamarádi? Ne dlouho." Zeptala jsem se.
„Na jak dlouho?" Zeptal se Severus.
„Jen dokud jim to nevysvětlím." Řekla jsem.
„Dobře." Přikývl Severus.
„Díky, lásko." Usmála jsem se a objala ho.
„Pro tebe všechno." Pošeptal mi.
„Nešlo by nějak udělat, abych působila smutně?" Zeptal jsem se.
„Na světě umírají mláďátka." Řekl Severus a já jsem se rozbrečela. Tak to bylo snadné.
„Tak jdeme." Řekla jsem s vstala z postele.
„Prosím." Řekl Severus a podržel mi dveře.
„Díky." Řekla jsem s úsměvem a pořád si připomínala jen ty nejsmutnější zážitky.
„Ahoj Lily." Pozdravil mě Sirius.
„Ahoj Siriusi." Řekla jsem a usmála se. „Tak ahoj." Řekla jsem Sevovi a otočila jsem se zpátky na naší partu.
„No." Povzdechla si Emma, která spala v Nebelvíru.
„Tak..." Povzdechla jsem si a Jenna mě stáhla na koberec a přitom mě hladila po zádech, abych byla klidnější.
„Ty ses kvůli němu rozešla s Jamesem a... teď co?" Zeptala se Ellie.
„Teď spolu nejspíš-"
„Chodíte." Přerušil mě Peter a já přikývla.
„Takže tak..." Řekla jsem a prohlédla si všechny.
„Doufám, že nečekáš to, co přesně vím, že čekáš." Řekla Ellie.
„A co čekám?" Zeptala jsem se.
„Že se k tobě všichni otočíme zády." Řekla Ellie a já sklopila zrak.
„Ach Lily, jak si to můžeš myslet!" Zeptala se Hazel.
„Já vlastně nevím." Přiznala jsem.
Potom mě objala Jenna, Ellie, Hazel a Emma a nakonec se přidali i Poberti.
Jak já je miluju. Všechny je miluju. Bez nich si svůj život nezvládnu představit...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro