Probudila jsem se už ve dvě hodiny ráno a bylo mi nad Slunce jasné, že už neusnu.  Rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Jen po chodbách hradu. A kdyby šel Filch, tak na sebe použiju zastírací kouzlo.

Jen jsem napsala rychlý vzkaz pro Jamese, kdyby se vzbudil, půjčila jsem si jeho mikinu a vyrazila na procházku.

Potřebovala jsem trochu přemýšlet. Je pravda, že vždycky, když byli Severus se Sarah spolu, měla jsem strašně divný pocit. Kdykoliv jsme se bavili o Sarah, měla jsem chuť se zabít, ale proč, když miluju Jamese? Je možné milovat dva lidi najednou?

Je těžké se rozhodnout, když víte, že vaše srdce patří jednomu, ale i přesto ne celé...

Milují mě oba a...sakra, je to tak těžké!
S Jamesem ale chodím.
Ale k Severusovi už delší dobu cítím víc než kamarádství.
Vlastně ne delší dobu. Od doby, co se známe to tak vlastně je. Nebo to začalo až tady v Bradavicích? Ať tak, či onak, vyjde to tak nastejně.

No ale své podstatě...miluju je oba.
Sice vím, teda myslím, že Jamese víc, ale pokaždé, když je u mě Severus...mám prostě takový divný pocit. Ne divný, to je blbě řečeno.

Je to spíš pocit...je to ten pocit, kdy se vám od toho člověka nechce odcházet, protože i když víte, že je to jen na noc, hrozně se vám po tom daném člověku stýská a jedna noc vám připadá jako celý rok, desetiletí, možná i celá staletí...

A není tohle ta láska?

No samozřejmě že je!

Ale s Jamesem tenhle pocit nemívám...

Nikdy jsem ten pocit neměla.

Tak že by třeba... že bych třeba opravdu víc milovala Seva?

No jo, asi jo.

I když určitě jo.

Ne, moment.

Nebudu dělat ukvapené závěry.

Udělám si osvědčenou metodu.

Někdo mi vyhrožuje, že zabije Severuse a Jamese a já se můžu pro jednoho obětovat, pro koho by to bylo, komu bych zachránila život?

Úplně jsem to viděla. Zavřela jsem oči a představila jsem si celou situaci.

Jak na mě koukají dva páry očí, jeden oříškově hnědý druhý onyxový.

Vzpomínám na všechno, co jsem zažila a při čem jsem se koukala do jednich z těch očí.

Ty oříškové mi připomínají všechna ta romantická vzplanutí. Jednotlivé polibky a doteky. První románek...

Ale je to opravdu to, co chci? Je to opravdu on, s kým mám zážitky jak dobré, tak špatné? Copak by mi dokázal říct jednu historku, ve které on není? Copak by mi dokázal povědět o mém dětství? Když se zeptá, jestli jsem v pohodě, a já odpovím, že ano, i když nejsem, obejmul mě někdy? Ne...

Ale ty onyxové? Radost, strach, smutek, láska, zloba, dojetí, něha...
On umí být jak kamarád, tak i něco víc.

Vzpomněla jsem si na všechny ty momenty s ním.

Všechno, co můj nynější kluk nedokáže a nezvládne, to Sev ano. Vždycky je tu pro mě. Takže...co kdybych za ním teď přišla s tím, jak jsem zmatená, co by udělal?

To, co holka čeká od svého kluka, samozřejmě.

Ale když je můj kluk neschopnej idiot.

Neměla bych takhle uvažovat, vím to, ale nejde to jinak.

Severus je prostě Severus.

Nevím, proč jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že víc miluju Jamese, když podvědomě vím, že tak to není.

Se Sevem je to jiný.

Začalo to mým pláčem u jezera a poslední vzpomínka na dnešek...jak mě líbal a bylo to tak procítěné.

Takže...zachránila bych jeho a -

„Omlouvám se." Vyhrkla jsem hned. Ano, zase jsem do někoho vrazila. Jsem naprosto nemožná. Tentokrát jsem ale vedla vážný rozhovor ve své hlavě, to je dobrý...ne, není to dobrý důvod, Lily, právě jsi předvedla další důkaz, že ti hrabe.

„V pořádku, Lily." Řekl Severus a pomohl mi nahoru.

„Díky." Řekla jsem. Potom mezi námi nastalo trapné ticho, které trvalo docela dlouho. O čem mluvit s klukem, kterého jsem právě jakoby zachránila před smrtí, která se konala v mé hlavě? Ou...opravdu jsem zralá pro blázinec.

„Tak já zas půjdu." Řekl Severus a pokračoval v cestě.

„Počkej, Seve, měl jsi pravdu. Fakt mě to dohnalo." Řekla jsem potichu.

„Cože?"

„Dohnalo mě to. Nevím, jak se mám rozhodnut." Řekla jsem tiše. Ale jistěže vím.

„V čem rozhodnout?" Zeptal se Severus.

„Je možné milovat dva lidi najednou?" Zeptala jsem se. Není.

„Jak jako?" Divil se Severus.

„Tak takto." Řekla jsem. „Seve, já vím, že jsi pro mě víc, než jen kamarád." Řekla jsem potichu. Haló, nechtěla jsem mu něco říct?

„Co?" Vypadalo ze Severuse.

„Já tě asi miluju." Řekla jsem potichu a setřela si slzu, která mi spadla, když jsem to řekla. Bylo něco jiného o tom přemýšlet a něco jiného bylo říct to nahlas. „A nejde to nějak zastavit." Pošeptala jsem a sesunula se po zdi na zem. Za chvilku jsem cítila, že mě Severus objímá a trochu jsem se usmála.

Miluju jeho objetí.

„Víš, že tě miluju taky?" Zeptal se Severus.

„Vím." Řekla jsem potichu. „Ale tohle se stát nemělo." Řekla jsem tišeji.

„Proč?" Zeptal se Severus.

„Protože..." Začala jsem a povzdechla si.

„Tak se s ním rozejdi." Řekl Severus.

„Seve, ale to já nemůžu." Řekla jsem potichu a vstala.

„Proč nemůžeš?" Zeptal se ostře.

„Prostě proto." Řekla jsem.

„Odpověz, Lily!" Zakřičel.

‚A kdo jsi, abych tě měla poslouchat?" Řekla jsem potichu. To použil dneska taky. Tak jsem zvědavá, co.mi poví.

„Tvůj kamarád, kterému ses právě přiznala, že jsi do něj zamilovaná. Tak mi řekni, proč se s ním nemůžeš rozejít?" Zakřičel.

„Protože jsem se s ním vyspala. A po tomhle ne. Stačí ti to jako pádný důvod? Nebo bys rád na procházku v mojí hlavě, aby sis našel další důvody, proč s tebou nemůžu být?" Řekla jsem ostře. Víc než jsem zamýšlela. A jaké jsou ty důvody? Jistěže to sama nevíš.

Nesnáším, když se v mojí hlavě ozve tenhle hlásek.

Ale ten důvod vím.

Není to jen o tom, že jsem spala s Jamesem. Jde ještě o něco jiného. Úplně jiného.

Kdybychom teď spolu začali chodit, všechno by se mohlo zničit.

Chodili bychom spolu třeba měsíc. Pak dva, tři, čtyři, potom rok, dva, pět, deset, ale pak by se to mohlo rozpadnout. Rozpadnout a už nikdy nedat dohromady.

Ale taky by nemuselo. Třeba bychom byli jedni z mála, kterým to možná vydrží...

Nebojím se o můj vztah s Jamesem, bojím se o naše přátelství se Severusem.

A tak to je.

„Jak jako vyspala?" Zeptal se nechápavě po chvíli. Vážně je to jediné, co si z toho vzal?

„Jakože vyspala. Doopravdy vyspala." Řekla jsem tiše. O tomhle jsem mu nechtěla říct takhle. Nebylo to v plánu takhle divně...

„A proč jsi se se mnou líbala?" Zeptal se zklamaně. Abych se přesvědčila o tom, co už dávno vím.

„Já vlastně sama nevím." Přiznala jsem. „Teda vím, nebylo to jen z legrace, že bych si řekla, že se s tebou chci líbat, tak to prostě udělám, ale já si chtěla ověřit, jestli tě miluju.“

„Aha." Řekl Severus a otočil se.

„Víš, co je na tomhle všem nejvtipnější?" Řekla jsem a on se na mě tázavě podíval. Vím, není na tom nic moc vtipného.
„Že jsem do tebe vlastně zaláskovaná celou dobu, co se známe." Řekla jsem a zavřela oči. „A s Jamesem jsem začala chodit kvůli tobě. Chtěla jsem na tebe zapomenout, když máš Sarah. A pak jsem se do něj zamilovala. Tak jsem to měla v plánu. Zamilovat se do něj a tím se odmilovat od tebe." Řekla jsem a povzdechla si. „Ale po celou dobu vím, že nějaká moje část by vraždila, když tě vidí s jinou a skáče radostí, kdykoliv jsi v mojí blízkosti. Že se celou dobu nějaká moje část raduje, kdykoliv se mě byť omylem dotkneš. Nikdy to nevymizelo. Nebo alespoň ne úplně." Řekla jsem a lehce se usmála.

„Tím mi chceš tvrdit, že jsi jako...že za to, že chodíš s tímhle debilem můžu já?" Řekl Severus.

„Vlastně ano." Řekla jsem.

„A on o tom ví?" Zeptal se Severus.

„Ne. A nedozví se to. Doufám." Řekla jsem a povzdechla si. Bylo mi jasné, že pokud se budu se Severusem dál bavit, spadnu do toho, jako předtím. Možná ještě vic. Takže to musí skončit. „Promiň, Seve, já už nemůžu být tvoje kamarádka. Já už prostě...já už prostě po tom všem nevím jak. Jak mám být kamarádka s někým, do koho jsem se zamilovala a nikdy mě to nepustilo. Řekni, Seve, jak? Ty to víš. Musíš to vědět. Ty víš všechno. Jestli znáš nějaký způsob jak, tak mi to pověz. Chci být s tebou kamarádka. Jak to mám udělat? Jak jinak se odmilovat, když nikdo nový nezabral? Co mám dělat? Udělám všechno." Řekla jsem celá zoufalá.

„O tomhle nevím nic, ty to víš." Řekl Severus a já jsem musela pustit slzy z očí. Nechci, ale musím. Musím pro všechno, co dělám. Komu ublížím, ať se rozhodnu tak, či onak...

„Nemůžu,“ zašeptala jsem smutně.

„Však nemusíš." Řekl a já si setřela slzu a objala ho. „Ta je Potterova, viď?" Řekl Severus a já věděla, že myslí mikinu.

„Je." Řekla jsem a odtáhla se od něj.

„Lily, ale kdybys chtěla, můžeš být se mnou." Řekl Severus a já nejistě zavrtěla hlavou.

„Nemůžu." Řekla jsem potichu.

„Tak mě alespoň znovu obejmi." Řekl tiše.

„Seve." Vydechla jsem a znovu ho objala. „Je mi to líto." Řekla jsem potichu a odstoupila od něj.

„Já vím, po tomhle všem už se do normálu nic nevrátí." Řekl a já přikývla. Další slza... „Ale bez tebe nemá smysl žít." Řekl a já zavrtěla hlavou. Nesnáším se za to, že jsem ho kdy udělala smutného.

I teď se nesnáším. Miluju ho, tak proč tohle dělám? Vždyť teď jsem i na Jamese zapomněla, miluju přece Seva. Tak proč nebýt s ním? Byla bych šťastná s tím, s kým jsem celou dobu toužila být. Tak proč ne?

„Neříkej to, nepřijdeš o mě." Řekla jsem potichu a políbila ho, takže se stalo, že jsme se tam nějakou tu dobu líbali, jakoby nic. Úplně jako v knihovně. Fakt ho miluju. Víc než Ppottera. Teda Jamese... „Já totiž...já totiž budu s tebou." Řekla jsem tiše a Severus se na mě překvapeně podíval. Tohle je to, co chci. „Ale samozřejmě ne, jestli nechceš." Řekla jsem rychle.

„Jaký blázen by nechtěl?" Zeptal se.

„Jen...jen mi to chvilku potrvá, chápeš, jako...to Jamesovi vysvětlit." Řekla jsem potichu a Severus přikývl.

„Zvládneš to?" Zeptal se starostlivě. On věděl, že to pro mě bude těžké.

„Jasně...jen... dneska ještě ne. Nebo možná, já nevim. Ještě bych chtěla chvíli počkat." Řekla jsem a Severus přikývl. „Tak jo, jen musím...se na to nějak připravit. I když co na tom taky připravit..." Řekla jsem tiše. Sakra, jak se mám vlastně s někým rozejít? Kéž by to někdo udělal za mě.

„Nemusíš to dělat, jestli nechceš."  Řekl Severus.

„Ale já chci." Řekla jsem potichu. „Ale...chce to jen trochu času, musím vymyslet, jak mu to řeknu, ještě jsem se nikdy nerozcházela." Řekla jsem potichu.

„Jestli chceš, řekni Sarah." Řekl Severus a já se začala smát.

„V pořádku, já na něco přijdu. Ale teď už půjdu." Řekla jsem a Severus přikývl.

„Měj se." Řekl a objal mě.

„Ahoj." Řekla jsem s úsměvem a nadšeně odskákala do Nebelvíru.

***

„Děláš si ze mně srandu? Takže se s ním chceš fakt rozejít?" Řekla Jenna, když jsem se jí se vším svěřila.

„Jenny, jen jsem-"

„Lily, uvědomuješ si, co právě děláš?" Zeptala se Jenna. „A po tom, co jsi s Jamesem spala, jak to asi bude vypadat?" Řekla Jenna.

„Že jsem chtěla jen to." Řekla jsem potichu.

„Asi bys mu to měla říct co nejdřív." Řekla Jenna. „Čím dřív mu to řekneš, tím rychleji se s tím vypořádá." Řekla a já přikývla a objala ji.

„Jenn, myslíš si, že nám to zničí partu?" Zeptala jsem se.

„Nemůže." Řekla Jenna. „Přísahali jsme." Řekla Jenna a já se usmála a podívala jsem se na svou ruku, na které byla pořád ještě ona jizva.

„Máš pravdu." Řekla jsem s úsměvem.

„Pojď, už bude beztak vzhůru." Řekla Jenna.

„Kolik je?" Zeptala jsem se.

„Čtyři, ale když jste šli spát už při obědě, tuším, že bude vzhůru." Řekla a já přikývla.