„Kde je Lilyan Evans-Potterová?!" Zaječela Emma a já se škvírkou podívala ven.

„Netuším." Řekl James.

„Ty to víš, Jamesi Pottere!" Zakřičela a já se dívala na Jamese.

„Netuším." Řekl James znovu.

„A co ty?!" Zaječela na Severuse, který právě šel kolem.

„Co já?" Divil se Severus.

„Kde je Lilyan Evans-Potterová?!" Zakřičela znova.

„Potterová?" Divil se Severus.

„Tak si říkáme." Vysvětlil James.

„Kde je Lilyan?!" Zakřičela Emma znovu.

„Proč jí hledáš?" Zeptal se Severus.

„Má moje Bajky Barda Beedleho!" Zakřičela a já se podívala na knihu, kterou jsem držela. Už jsem potřebovala přečíst jen poslední stránku.

„A proč teď potřebuješ Bajky Barda Beedleho?" Divil se Severus.

„Protože si je půjčila a nechce mi je dát zpátky!" Řekla Emma a já se usmála. No vážně se mi nechce jí dávat je zpátky...

„Nevím, kde je." Řekl Severus.

„Vy to víte. A taky mi to povíte." Řekla Emma.

„Já fakt nevím." Řekl James a já se usmála. Lhát teda umí.

„Jamesi Pottere, podívej se, co mám." Řekla Emma a ukázala mu jeho koště.

„Kdes to vzala?!" Zakřičel na ní James.

„To je jedno. Řekni mi, kde je Lilyan a tvému koštěti se nic nestane." Řekla Emma s úsměvem.

„Já vážně nevím, kde je." Řekl a díval se, jak Emma utrhla kousek smetáku. (Pozn. au. Nevěděla jsem, jak se říká té části, kterou se zametá, tak uvidíme. 😅)

„Jsi si jistý?" Řekla.

„Jasně." Řekl James.

„A počkej, počkej, vím, že i ty víš, kde je, Severusi Snape. A mám něco, co tě přinutí mluvit." Řekla a zamávala mu před obličejem jeho hůlkou.

„Já vážně nevím kde- kde jsi to vzala?" Divil se a sáhnul si do kapsy, která byla evidentně prázdná.

„Nezajímej se. Kde je Lilyan a moje Bajky?!" Zakřičela a začala Severusovu hůlku pomalu ohýbat.

„V knihovně!" Řekl najednou James.

„Tam jsem byla!" Zakřičela Emma.

„Je v ložnici." Řekl Severus.

„No vidíte, že to šlo." Řekla Emma spokojeně, hodila koště a hůlku na zem a vydala se směrem k Nebelvíru.

Když jsem si byla jistá, že už je pryč, vylezla jsem ze svého úkrytu ven.

„Díky." Usmála jsem se vděčně a objala Jamese i Severuse.

„Nemáš vůbec zač." Usmál se Severus.

„Ale mám." Řekla jsem.

„Odkdy si říkáš Evans-Potterová?" Zeptal se a já se rozesmála.

„Vlastně ani nevím. Ale Jenna si třeba říká Davis-Blacková a Ellie Taylor-Lupinová, Hazel Green-Palačinková a tak." Řekla jsem a Severus na mě koukal jak na pitomce.

„Fajn, chápu." Řekl a já přikývla.

„Co hůlka s koštětem?" Zeptala jsem se.

„Koště je v pohodě." Řekl James.

„Nevím, jak je na tom moje hůlka. Ale mohl bych to zkusit na Potterovi." Řekl Severus a podíval se Jamese.

„Nebude potřeba." Řekla jsem a vzala do ruky hůlku. Severus na mě chvíli koukal jak kdyby mě někdo praštil koštětem.

„Expelliarmus." Řekl po chvilce a mně vyletěla hůlka z ruky.

„Asi je v pořádku." Řekla jsem a převzala si od Severuse hůlku.

„Asi jo." Řekl a já se usmála.

„Tak já asi dojdu dát Emmě tu knížku." Řekla jsem. „A ty jdeš se mnou." Dodala jsem, protože mi neuniklo, že co jsem objala Severuse, vraždí ho James pohledem.

„Proč?" Zeptal se smutně.

„Přijde mi jako špatný nápad nechávat vás tu spolu. Ani Zmijozel a ani Nebelvír nepotřebuje ztratit body hned druhý týden školy, ne?" Řekla jsem a propletla si Jamesem prsty.

„Naopak Lilyanko, už je nejvyšší čas. A proč nevzít body i Zmijozelu?" Řekl James a já se zamračila.

„Dobře, kamaráde, tichá domácnost začíná." Řekla jsem, pustila Jamese, nenápadně jsem mrkla na Severuse a vydala se do Nebelvíru.

„Počkej, počkej, počkej, Lilyanko, promiň." Řekl James, ale já ho ignorovala. I když to bylo těžké, protože mě chytil za ruku. Dělala jsem, že to vůbec neberu na vědomí.
„Lilynko, přece jsem ti minulý rok něco slíbil." Řekl znovu a já otočila hlavu.

Docela mě to bavilo, abych byla upřímná.

„Lily, promiň." Řekl a já ho pořád pěkně ignorovala. Ale už ho moc nešlo ignorovat, když mě přitiskl ke zdi.
„Lily?" Začal a já se mu podívala do očí. „Omlouvám se." Řekl a já se zamračila a dál jsem ho ignorovala.

Jenže ono ho potom moc ignorovat nejde, když vás začne tak dokonale líbat. Chvíli jsem se držela a nakonec ho od sebe lehce odstrčila.

„Jsi hroznej." Řekla jsem s úsměvem.

„Já vím. A ty jsi úžasná a protože se protiklady přitahují, tak nám to tak skvěle klape." Řekl a já se usmála ještě víc a lehce ho políbila.

„To ta tichá domácnost moc dlouho nevydržela." Řekla jsem s úsměvem.

„Nemám s tím problém." Řekl James a já ho pohladila po tváři.

„A víš, že ani já ne?" Řekla jsem nakonec, chytla ho za ruku a vydala se s ním směrem k Nebelvíru.

***

„Nebudu se ptát dvakrát, kde je moje knížka?!" Ozývalo se od nás z ložnice.

„Jak to mám asi vědět, když jsem dneska Lily ani neviděla!" Zakřičel někdo nazpátek.

„Asi bych měla chvátnout, nebo Hazel bude mrtvá." Řekla jsem a rozběhla se do ložnice.

„Jsemtuamáštuisvojebajkynezabíjej Hazel." Vychrlila jsem ze sebe a podala Emmě knížku.

„No to je dost." Řekla Emma a objala knížku.

„Lily, zachránkyně moje, jak já tě zbožňuju." Řekla Hazel a objala mě.

„A jak budeš reagovat, když ti řeknu, že sem šla, protože jsem jí nevrátila ty Bajky Barda Beedleho?" Zeptala jsem se.

„LILYAN!!" Zakřičela na mě Hazel a já se dala na útěk.

„Jimmy, zadrž jí!" Zakřičela jsem na Jamese, kolem kterého jsem proběhla a vyhnula jsem se mistrovskému kouzlu Titillando.

Vyběhla jsem z Nebelvírské společenky a rovnou jsem běžela do sklepení.

„Omlouvám se." Řekla jsem, když jsem narazila do nějaké studentky.

„V pohodě. Co tu děláš?" Řekla ona studentka.

„Jako vážně? Žádná mudlovská šmejdka, nebo tak?" Divila jsem se.

„Tu omluvu jsem myslela vážně." Řekla Sarah.

„Jasně." Řekla jsem.

„Takže co tu děláš?" Zeptala se.

„Utíkám před Hazel. Je na mě naštvaná před chvílí na mě seslala Titillando." Řekla jsem.

„Jasně, jasně, chápu. A nechtěla by ses schovat ve Zmijozelu?" Zeptala se Sarah.

„Myslíš, že bych mohla?" Zeptala se.

„Beze všeho." Řekla a už mě táhla ke Zmijozelu.

„Jsme tu." Řekla Sarah a pošeptala heslo.

„No ty jo, máte to tu... tmavý." Řekla jsem, když jsme přišly do společenky.

„Asi si ani nechci představovat, jak to vypadá v Nebelvíru." Řekla a já se usmála.

„To nemyslíš vážně, Saro, tys sem přitáhla šmejdu?" Řekl nějaký Zmijozelák.

„Ještě slovo a budeš litovat, že ses vůbec narodil." Řekla Sarah ledově. „A to platí pro všechny!" Zakřičela přes celou společenku, při čemž všichni vyděšeně přikývli a hleděli si svého.

„To musí být fajn, že tě takhle poslouchají." Řekla jsem.

„Vlastně to někdy tak fajn není, ale zvykneš si." Řekla a já se usmála.

„Tak se posaď." Řekla a posadila se na sedačku.

„Díky." Řekla jsem a dala si záležet na tom, abych si nesedla na místo, kde se Severus se Sarah minulý rok líbali.

„Tak a teď mi něco pověz o mudlovském světě. Já vím, rodiče by mě asi zabili, kdyby zjistili, že se bavím s tebou, ale to nezjistí." Řekla Sarah s úsměvem.

„No... mudlovský svět se od toho kouzelnického docela liší." Řekla jsem a začala Saře říkat o autobusech, penězích, o věcech, kterými se uklízí a další a další věci. Něco jsem jí i kreslila na papír a ona si svýma fialovýma očima pořádně prohlédla každý můj nákres.

„Lily." Vydechl někdo za mnou.

„Je-Jenno?" Divila jsem se.

„Co tu děláš? A s Proliniovou?" Ptala se Jenna.

„Ve vlaku jsem ti říkala, že se mi omluvila a teď mě zachránila před Hazel. Nevíš, jestli po mně pořád ještě jde?" Zeptala jsem se.

„To víš, že ne. Já jsem jí naopak slíbila, že já půjdu po ní, jestli se nenajdeš. Jsi pryč už skoro devět hodin." Řekla a já se podívala na hodinky. Skutečně byly tři hodiny ráno.

„Omlouvám se, to jsem nevěděla." Řekla jsem potichu a obrátila oči v sloup, když se pár Severus a Sarah vedle mě začal muckat.

„V pořádku, Lily, akorát teda nevím, jak to chceš udělat s dnešním vyučováním." Řekla Jenna.

„Jak jako?" Divila jsem se.

„Podívej se na sebe. Vidíš, jaký máš pytle pod očima? Ještě nám bude snad hodinu trvat, než prolezeme kolem Filtche." Řekla.

„Moment a vy dva jste jako...mě hledali spolu? A nepovraždili jste se navzájem?" Zeptala jsem se.

„No tak jasně. Ale popravdě řečeno, byla jsem velice nesvá. Zas po mně házel ty svoje ledovo-vražedné pohledy a šmátral v kapse. Málem to byla moje smrt." Řekla Jenna a já se rozesmála.

„Dobře, dobře, dobře, tak půjdeme. Dneska přespíš v Nebelvíru." Řekla jsem a Jenna s úsměvem přikývla.

„Fajn. Tak jdem?" Řekla Jenna.

„Dobře, tak půjdem." Řekla jsem s úsměvem.

„Sar, díky za záchranu." Usmála jsem se na Sarah.

„Nemáš vůbec za co. Zase se někdy musíš stavit, bylo to, jako trávit čas s kamarádkou." Řekla Sarah.

„Můžu být tvoje kamarádka. A stavím se ráda. Ahoj." Řekla jsem a objala Sarah.

„Měj se." Řekla Sarah.

„Ahoj Seve." Řekla jsem s úsměvem a objala jsem ho.

„Ahoj." Řekl a já jsem Jennu chytla za ruku a vedla jí k Nebelvíru.

„Asi napíšeme holkám vzkaz, aby nás omluvily z vyučování." Řekla Jenna a já přikývla.

„Tak jo. Já se jen rychle umyju a půjdu si lehnout." Řekla jsem a Jenna přikývla s tím, že se půjde osprchovat hned po mně.

Nakonec jsme si šly konečně lehnout, když bylo pět hodin a obě jsme usnuly jako když nás do vody hodí.

Ale ono se taky není čemu divit, protože jsem z toho dnešního utíkání před svými kamarádkami strašně unavená.

Budu pevně doufat, že nás McGonagallová nepřijde zkontrolovat, protože nevím, co by řekla na to, že tady spí Jenna. Ale tím se teď zabývat nebudu...

Ahoj!! Další kapitola je zde. 😊 Snad se líbí. 😉 Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛

Severusův pohled: SaymonMalfoy14