Probudily mě sluneční paprsky. Promnula jsem si oči a protáhla se.
Dneska se mi spalo vskutku moc dobře, nechápu, na co si Severus stěžuje.

Posadila jsem se na posteli a rozhlédla se po pokoji. Severus spal na zemi pod postelí. Ehm...no jistě, postel byla zabraná...😅

Seskočila jsem z postele tak, abych nestoupla na Seva a proplížila jsem se až ke dveřím.

„Už jsi vzhůru, broučku?" Zeptala se Eileen.

„Už ano." Řekla jsem a posadila se ke stolu. „Neměla bys jít spát?" Zeptala jsem se.

„Přišla jsem před čtvrt hodinou, Lily." Vysvětlila a já se podívala na hodinky, které ukazovaly osm hodin a pět minut.

„Aha." Vypadalo ze mě.

„Že ještě nespíš." Povzdechla si a já pokrčila rameny.

„Eileen, myslíš, že bude po prázdninách všechno stejné? Myslím tím, jestli to bude jako...ve třeťáku?" Zeptala jsem se.

„Jak jako ve třeťáku?" Zeptala se Eileen.

„Jestli si myslíš, že na mně Severus nebude mít tolik času, James si mě bude pořád tak hlídat, holky na mě taky nebudou mít kvůli klukům tolik času..." Povzdechla jsem si.

„To nevím, ale tak to prostě je. Když někoho máš, je samozřejmé, že si tě přivlastňuje, protože tě miluje." Řekla Eileen a pohladila mě po vlasech.

„Já vím, protože každý zamilovaný žárlí." Řekla jsem smutně.

„Je to tak." Přikývla Elieen.

„Tak proč nežárlím, když se James baví s jinou?“

„Těžko říct, třeba je to proto, že jsi důvěřivá." Řekla Eileen.

„Asi jo." Povzdechla jsem si.

„Tak mi řekni, jaký byl pocit, když Severus začal chodit se Sarah?" Zeptala se.

„Já ti ale neřekla, že jsem s Jamesem začala- Eileen! Ty jsi jak ten Severus!" Zlobila jsem se.

„Kdepak, on je jako já." Řekla Eileen a já se rozesmála.

„Pravda." Řekla jsem.

„Koukám, že tu Nitroobranu moc nepoužíváš." Řekla pobaveně Eileen.

„Ne, právě že ji používám pořád a teď se na to na chvíli vykašlu a už se mi koukáš do hlavy." Řekla jsem se smíchem.

„Buď vždycky ostražitá." Řekla a já přikývla. „Tak povídej." Řekla a já si povzdechla.

„Já jsem si myslela, že se asi zabiju. Bylo to jako bych...ztratila něco důležitého. Moc, moc důležitého. Smysl života. Když jsem začala chodit s Jamesem, zlepšilo se to, ale... pořád je tu ta mizerná část, která chce Seva a pokaždé, když ho vidím se Sara.. mám chuť zabít je oba. Ale vím, že miluju Jamese. Já prostě nevím, co mám dělat..." Řekla jsem. A to bylo úplně poprvé, co jsme tohle někomu přiznala.

„Takže ty jsi začala chodit a Jamesem, protože sis myslela, že tak ty city k Severusovi zmizí?" Divila se Eileen.

„Vlastně jo." Přiznala jsem.

„A funguje to?" Zeptala se.

„Zčásti ano." Řekla jsem s povzdechem.

„Máš to těžké, viď?" Řekla Eileen.

„Někdy ano." Řekla jsem a nechala jsem se obejmout.

„Uvidíš, že se to srovná." Usmála se Eileen a já jí úsměv opětovala. „Pořád piješ zelený čaj?" Zeptala se, přitom moc dobře věděla, že jo.

„Samozřejmě." Řekla jsem se smíchem a Eileen vyndala z poličky zelený čaj.

„Mám ho tu pro tebe pořád připravený." Řekla s úsměvem a kouzlem uvařila vodu, kterou potom zalila čaj.

„Díky." Usmála jsem, když přede mě postavila hrneček.

„Nemáš vůbec za co." Usmála se Eileen a sedla si zase vedle mě.

„Co si dáš k snídani?" Zeptala se.

„Zatím si nedám nic." Řekla jsem a Eileen přikývla.

„Vadilo by ti, kdybych si šla lehnout?" Zeptala se Eileen.

„Jistě že ne, jen běž." Řekla jsem s úsměvem. „Hezké sny." Usmála jsem se.

„Díky. Hezký den." Řekla s úsměvem a odešla do ložnice.

Zamíchala jsem si čaj a koukala na onen vír který se vytvořil. Co když si jen nalhávám, že Jamese miluju? Ba ne, nemůžu, vždyť bych jinak necítila to mravenčení, když je vedle mě. Ani ty motýlky v podbřišku, které mám, když se mě dotkne.

Rychle jsem zamrkala, protože mě pálily oči a přede mnou byl Severus, který úplně v klidu jedl chleba a sledoval mě. Podívala jsem se před sebe a tam byl namazaný chleba s marmeládou. Usmála jsem se.

„Dobré ráno. Jak dlouho tu jsi?" Zeptala jsem se.

„Asi čtvrt hodiny." Řekl a já se usmála a kousla si do chlebu.

„Asi jsem se docela dost zamyslela." Řekla jsem.

„Asi." Přisvědčil a já se usmála. „Jak se ti spalo?" Zeptal se.

„Mně se spalo báječně, ale...tobě se asi moc dobře nespalo, viď?" Řekla jsem.

„Ani ne. Ale alespoň ses dobře vyspala ty." Řekl a já se usmála.

„To je hezký. Ale vedle mě byl ještě kilometr místa." Řekla jsem se smíchem.

„Lily?" Řekl Severus a já se na něj podívala.

„Ano?" Usmála jsem se. Nějakou chvilku na mě koukal a já jsem začala být malinko v rozpacích... „Co je?" Divila jsem se.

„Nic." Řekl.

„Jistě." Povzdechla jsem si. „Něco jsi mi chtěl." Řekla jsem.

„A jo." Řekl a já se zasmála. „No...jen si... pojď sem." Řekl a já k němu přišla.

„Tak?" Řekla jsem s úsměvem, při čemž mi Severus setřel z tváře marmeládu, chvíli tam ruku přidržel a začal se ke mně sklánět. „Počkej Seve, já nejsem Sarah." Řekla jsem potichu. „A chodím s Jamesem." Řekla jsem.

„Jasně, promiň." Řekl Serverus.

„Nezlobím se." Řekla jsem.

„Fakt ne?" Divil se Severus.

„Vážně ne." Řekla jsem s úsměvem.