Ráno jsem se vzbudila až v sedm. To se mi obvykle nestávalo...

Honem jsem běžela do koupelny, kde jsem se rychle převlíkla a vykonala ranní hygienu a letěla jsem zase zpátky do ložnice, abych vzbudila holky. Ty měly ale ještě půlnoc.

„Vstávejte!" Říkala jsem a třásla s každou.

„Lilyan, nech nás spát." Zamumlala moje hnědovlasá kamarádka.

„Ale noták! Hazel musíte vstávat." Řekla jsem a třásla s ní, když na mě otevřela svoje tmavá kukadla.

„Vstávam." Zamumlala a neochotně vstala z postele, při čemž se otřásla zimou.

„Ellie, vstaň." Řekla jsem a třásla s Ellie, zatímco Hazel zmizela v koupelně.

„Lily. Buď ticho, je ještě noc." Zamumlala Ellie a dávala si z obličeje pramínky vlasů.

„Ellie, jestli okamžitě nevztaneš, poleju tě." Řekla jsem.

„To bys neudělala." Řekla Ellie a zamžourala na mě.

„Jsi si jistá?" Řekla jsem a už jsem sahala po hůlce.

„Nenenene! Už vstávám." Řekla a chtěla se otočit, jenže moje inteligentní kamarádka to jaksi nevychytala a spadla z postele.

„Ellie, ty máš ty blond vlasy právem." Řekla jsem, natáhla k ní ruku a přitáhla ji k sobě.

„Já za to nemůžu, že jsem blondýna." Postěžovala si.

„Já taky nemůžu za to, že jsem zrzka." Řekla jsem a Ellie se usmála.

„Tak dělej, nestíháme." Řekla jsem a šla zkontrolovat, zda mám všechny věci do školy.

***

Takže snídani jsme nestihly a na přeměňování jsme přišly jen tak tak.

Teď nás ale čeká obrana. To se moc netěším. Nechci říct, že by mě to nebavilo, ale dneska nějak nemám na souboje náladu. A jak znám profesora, určitě si mě na souboj vybere.

Najednou se do třídy vřítili Pobertové. Samozřejmě bez Remuse, ten už tady byl.

„Doufám, že máte dobrý důvod, proč jdete pozdě?" Řekl profesor.

„Měli jsme školní trest." Řekl jednoduše Sirius.

„No jistě. Běžte." Řekl profesor a Pobertové zalezli do houfu.

„Ahoj Lily." Pošeptal mi James do ucha a sotva jsem se otočila, byla jsem obdařena polibkem.

***

No a je to tu. Zas si profesor vybírá někoho na souboj.

„Slečno Evansová." Řekl profesor a já si povzdechla a šla na plochu vyhrazenou pro souboj.

„Pane Pottere." Pokračoval a já vykulila oči. Vždyť to nebudu schopná na něj vyslat nic jiného, než Expelliarmus.

„Musíte se naučit bojovat i proti těm, které milujete." Odůvodnil profesor své rozhodnutí.

„Dobře." Řekla jsem potichu a zavřela oči. Musím si představit, že tohle není James. Že to je...Michael. Ten debil z mudlovské školy.

„Připraveni? Začínáme." Řekl profesor.

Já jsem na Jamese neverbálně poslala to obyčejné kouzlo Expelliarmus. Jako by to čekal, vytvořil štít, který Expelliarmus pohltil.

Pak to vypadalo tak, že jsme po sobě metali Expelliarmusem a na nic víc jsme se nezmohli, takže si už všichni opírali hlavy o ruce, nebo zívali. Obvykle byla zábava sledovat naše souboje, ale teď...

„Petrificus totalus." Řekla jsem z ničeho nic. To ztuhnul a já se usmála, došla k němu, vzala mu hůlku a spokojeně odešla zpátky.

„Výborně, slečno Evansová." Pochválil mě profesor.

„Děkuji." Řekla jsem a profesor mávnul hůlkou, takže se James začal zase hýbat.

„Promiň, Jamie." Řekla jsem, přiťpkala k němu a objala ho.

„Takže...ehm... dnešní hodina končí. Nashledanou." Řekl profesor a já jsem se vydala ke svým kamarádkám.

„Jé! Dobré ráno." Řekla Hazel, která začala pomalu usínat ve stoje.

„Ahoj." Řekla jsem s úsměvem.

„Co máš teď?" Zeptal se James.

„Starodávné runy." Řekla jsem s úsměvem.

„Já mám věštění." Řekl James znuděně.

„Takové kraviny." Řekla jsem.

„Co se dá dělat. Ale pořád lepší, než runy." Řekl James.

„Nesouhlasím." Řekla jsem.

„Takže se uvidíme po obědě?" Zeptal se.

„Po obědě." Řekla jsem s úsměvem. „Hele, Jamie, neviděl jsi Severuse? Dneska nebyl na hodinách." Řekla jsem.

„Ne, Lily, neviděl. Ale neboj, já svůj slib dodržím." Řekl James a já se usmála.

„Tak po obědě." Řekla jsem.

„Už se nemůžu dočkat." Řekl James a vtisknul mi polibek.

„Ahoj." Řekla jsem s úsměvem a vydala se spolu s holkama ven z učebny.

„Všechny máte jasnovidectví, že?" Řekla jsem.

„Ne, všechny ne." Řekla Jenna, která se k nám nějakým záhadným způsobem přidala. „Já mám runy." Řekla s úsměvem.

„Merlindík za jedinýho normálního člověka." Řekla jsem a chytla Jennu za ruku. Ostatně, takhle jsem držela i Ellie.

„Lily, nechceš jít po škole do knihovny?" Zeptala se Emma.

„Ne Emmi, promiň, budu s Jamesem." Řekla jsem.

„Lilyan, ty nás podvádíš s Jamesem." Řekla Emma a všechny jsme dostaly totální výtlem.

„Přijdeš zítra k nám do ložnice? Chystáme se udělat přespávačku." Řekla Ellie.

„V kolik?" Zeptala se Emma.

„Po šesté." Řekla Hazel.

„Jo, já přijdu. Ty Jen?" Zeptala se Emma.

„Já jsem jasná už od včera." Řekla Jenna a Emma přikývla.

„Tak s vámi budeme počítat." Řekla Ellie.

„Čauky." Řekla jsem, jelikož jsme se oddělily.

„Hele, neviděla jsi Severuse?" Zeptala jsem se hned Jenny.

„Neviděla. Ale támhle je Malfoy." Řekla Jenna a kývla směrem k Malfoyovi.

„Ehm...Malfoyi?" Začala jsem a Malfoy se na mě podíval.

„Šmejdko?" Řekl.

„Co se stalo se Severusem?" Zeptala jsem se.

„Neboj, šmejdko, jen mu dneska nebylo dobře. Pravděpodobně na něj něco leze." Řekl Malfoy a měl na tváři svůj povýšený úšklebek.

„Díky. Tak ho ode mě prosím pozdravuj." Řekla jsem.

„To nehrozí." Řekl a já se ušklíbla.

Malfoy je pitomec, který je zahledění jen sám do sebe. A nechce mi říct, kde najdu Severuse. Nebo vlastně jo, řekl ale to nic neznamená. Neřekl mi, co mu je úplně a já mám o něj strach...

No nic, teď každopádně chodím s James, jenže kdyby se Sevovi něco stalo jemu by to bylo jedno. Jinak mám docela štěstí jelikož nechodí na tolik předmětů jako já ale jinak mě chce furt vidět. Je to báječný přítel, jasně, jenom je škoda že nesnáší Severuse.

James se o mě zajímá a to je hezké ale jak říkám Severus.... Ten se se mnou teď nebaví a pohrdá mnou, nebo se jen stydí říct svůj pravý názor...

No nevím, každopádně doufám, že mu není nic moc vážného a teď budu jen doufat, že se zítra objeví, abych mu to všechno mohla vysvětlit.

Ahoj! Je tady další kapitola a já s ní, samozřejmě. 😂 Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. 😉 Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛