15. kapitola
Sedla jsem si k Severusovi, který dělal, že vůbec neexistuju.
„Ahoj." Řekla jsem potichu, on nic. Povzdechla jsem si. Ale moment! Proč bych měla být smutná já? Jeho přece nějak zvlášť netrápí, že se s ním snažím bavit. Lily, ode dneška ti zakazuju bavit se se Snapem. Tečka, čárka, vykřičník a konec! Jo, bude mi chybět, ale nedá se nic dělat.
„Takže. Jak jsem říkal, vítejte v novém školním roce. Letos budeme začínat netradičně. Zkusíme si udělat lektvar, který se učí až ve vyšším ročníku, ale myslím, že vy to zvládnete." Řekl a podíval se na mě, takže jsem se usmála.
„Lektvar nese název Nápoj lásky. Řeknete mi o něm něco?" Řekl a mně ruka pochopitelně jako vždycky vystřelila nahoru.
„Slečno Evansová." Řekl a já se spokojeně usmála.
„Nápoj lásky, neboli Amorův šíp je velice nebezpečný lektvar. Jeho účinky jsou velice silné. Každému tento lektvar voní podle toho, co ho přitahuje." Řekla jsem a Křiklan se spokojeně usmál.
„Výborně, slečno Evansová, deset bodů pro Nebelvír." Řekl Křiklan a já se usmála.
„Návod na přípravu si rozdejte." Řekl a Remus a já jsme velice ochotně vstali a vzali pergameny.
Zrovna když jsem dávala pergamen Jamesovi, chytil mě za loket.
„Co Srabák?" Zeptal se.
„Ani jednou na mě nepromluvil." Řekla jsem.
„Nic si z toho nedělej." Řekl James a vtisknul mi další polibek, při čemž se na nás všichni otočili.
„Musím do-dorozdat ty pergamy. Vlastně pergameny." Opravila jsem se rychle.
„Jsi sladká." Řekl a já se usmála.
„Jste spolu sladký." Řekla mi Ellie, když jsem jí dávala pergamen.
„Díky. Fakt ti to nevadí?" Zeptala jsem se.
„Mělo by?" Zeptala se s úsměvem.
„Snad ne." Řekla jsem a odešla na své místo, kde jsem dala jeden pergamen Severusovi.
Sedla jsem si k němu a začala studovat přísady.
„Kdybyste něco nevěděli, vůbec se nebojte zeptat." Řekl profesor a sednul si za katedru.
Já jsem si připravila kotlík a vařečku a šla si do skladu pro přísady.
***
Tak okej, teď nevím, jak dál. Jako jo, lektvary mi docela jdou, ale ten, který by tenhle předmět mohl i vyučovat a byl by lepší, než Křiklan s jeho dlouholetou praxí, sedí vedle mě. No co se dá dělat.
„Ehm...můžeš mi poradit s tímhle?" Zeptala jsem se a ukázala na přísadu, která byla přede mnou.
Jen se na onu věc podíval a zamračil se. Ne aby řekl „Lily, co se ti nezdá" nebo „Co s tím?" Ne, on se na to jen zamračí. Tak co kdybych...s ním zkusila komunikovat Nitrozpytem?
No co, za pokus se nic nedá.
Nějak se mi podařilo dostat se mu do hlavy, ale ne, neudělala jsem to, co jsem chtěla. Vždyť říkám, že Nitrozpyt mi nejde. Místo toho jsem viděla to, na co teď myslel. Jeho rodiče se rozváděli, proč mi to neřekl? Teď bych ho chtěla obejmout... a myslel i...na mě?
„P-promiň, já jsem to jen... popletla. J-je mi to líto." Řekla jsem a rychle se začala rozhlížet po třídě.
„Takhle ti to vybouchne." Ozvalo se vedle mě. „A bylo by účinnější to nakrájet." Řekl a já se usmála.
„Díky." Řekla jsem s úsměvem a pustila jsem se do krájení.
***
Konečně měl můj lektvar dobrou barvu. Zářivě růžovou. Moc hezké.
„Výborně, výborně." Pochválil Křiklan můj lektvar. „Co kdybyste nám řekla, co cítíte?" Řekl a já se usmála a přikývla jsem.
„Cítím vyprané prádlo, květiny, Jamese a-" To je v háji. Já tam cítím jeho! Severuse. Ne, ne, ne, ne, ne. To nemůžu, však..
„A?" Řekl profesor povzbudivě se na mě usmál.
„A... palačinky." Řekla jsem. Jo, ty jsem cítila taky.
„Všechno?" Zeptal se profesor.
„Ano. Úplně." Řekla jsem a profesor spokojeně přikývl, při čemž jsem se podívala dozadu na Jamese, který se usmíval. Já jsem mu úsměv oplatila.
„Tak si vaše lektvary vyzkoušíme. Podejte lektvar svému sousedovi. Slečno Evansová, pane Snape, bude naše ukázka." Řekl profesor a já vyvalila oči.
„A-ale to já nemůžu." Dostala jsem ze sebe.
„Já taky ne." Řekl Severus a otočil se na Sarah, která seděla dvě lavice za námi.
„Jistě, jistě, vím, máte partnery, ale nebojte se, já vás včas zastavím." Řekl a já se otočila na Jamese, který vypadal, že každou chvílí vypění. Potom jsem se podívala na Sarah, která měla pohled typu: dotkni-se-ho-zabiju-tě.
No jo Saro, smůla. Vraždit mě nemusíš, já to nechci. Samozřejmě, že kdyby mi někdo předevčírem řekl, že mě Křiklan dá na Amorův šíp do dvojce se Sevem, tak bych se asi zbláznila radostí, ale teď mám pocit, že toho Křiklana každou chvílí zabiju. A po mudlovsku, aby trpěl jako já teď.
„Tak snad ti bude chutnat." Řekla jsem, aby to nebylo, jak kdybychom šli na popravu.
„Hm." Zabručel a já si povzdechla.
„Myslíš, že bude chutnat i podle toho, co nám chutná?" Zeptala jsem se.
Odpovědí mi bylo jen pokrčení rameny.
Zhluboka jsem se nadechla a napila se. Chutnal jako palačinky.
Tak to ne. Kolem mě je černo. Jé, ono se rozednívá. Moment, to je moje tělo? A co jsem já?
„Seve, já tě tak strašně miluju." Řekla jsem a chytila Severuse za ruku.
„Proč jsi mi to neřekla dřív? Taky tě miluju." Řekl a já si povzdechla.
„Já ti to šla říct, jenže jsem tě viděla muckat se s tamtou a začala jsem chodit s Potterem, abych na tebe zapomněla." Řekla jsem. Moment, nevyšlo mi z toho Veritasérum, že ne?
„Já vím. Ale proč jsi mi to neřekla dřív? Já jsem se Sarah začal jen proto, že jsi neměla zájem. Lily, miluju tě." Řekl Severus.
„I já tebe. A teď mě polib." Řekla jsem a už už jsem si začala stoupat na špičky, když do Severuse najednou někdo odstrčil pryč. Byl to James. Sláva bohu.
„Severusi, já chci Severuse." Řekla jsem a chtěla jít za ním, když se přede mnou objevil profesor.
„Vypijte tohle, pomůže vám to." Řekl.
„K čemu?" Divila jsem se.
„Když tohle vypijete,bude ten polibek ještě lepší." Řekl a já nápoj přijala.
Najednou jsem to byla zase já.
„Jamie." Řekla jsem nadšeně a silně ho objala.
„Takže.. ehm...mohli jste vidět názornou ukázku Amorova šípu." Řekl Křiklan a pokoušel se ignorovat líbající pár vedle něj. Jasně, byla jsem to já a James.
„Slečno Evansová, pane Pottere, běžte na svá místa. A polibky si vyměňujte někde jinde, ale rozhodně ne v mých hodinách." Řekl a já se začervenala, když se celá třída začala smát.
„Omlouvám se." Řekla jsem potichu a s úsměvem jsem se posadila na své místo. Už jsem zas cítila ty proklaté vůně. Sakra, vždyť bych měla cítit jen jednoho. Ale rozhodně je tam víc cítit James. Snad o devadesát osm procent.
„No, hodina končí, můžete jít." Řekl a já se usmála a začala si balit věci.
Ahoj! Mám tu zas další kapitolu. 😅Snad se líbí. Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛
Pohled Severuse: SaymonMalfoy14
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro