Sluníčko už zapadlo, teď svítí Měsíc.
Já ale už od rána pláču. Je mi to jedno. Jo, sice teď už mám trochu méně slz, ale i tak jsem smutná. Přijde mi, že jsem přišla o něco důležitého...
Ale vlastně si za to můžu sama. Kdybych třeba předtím v té knihovně řekla Severusovi pravdu, vůbec nic z tohohle by se nemuselo stát...

Opřela jsem se o strom a koukala se na hvězdy.

Pomalu jsem přestává plakat

„Ahoj, Lily." Ozvalo se vedle mě. Byl to James.

„Ahoj." Pozdravila jsem ho. Nějak se mi nechtělo věřit, že sem přišel jen tak, z nezištných důvodů, takže čekám pozvání na rande.

„Prý...si Snape našel holku..." řekl a já se slzami v očích přikývla.

„Nechtěla by sis o tom popovídat?" Zeptal se a já pokrčila rameny. Ne, asi mi nic udělat nechce...

Začala jsem mu všechno vyprávět a nakonec to dopadlo tak, že jsem mu plakala na rameno.

***

S Jamesem byla docela sranda a byl i celkem hodný... ale nebyl to Severus... Byla jedna hodina. Už jsem chtěla jít, ale James mě chytil za ruku a zeptal se mě na něco, co mi vyrazilo dech...

„Lily, teď nevím, jestli mi jednu nenatáhneš, ale nějak mi to nedá." Začal a já se povzbudivě usmála.
„Tohle bylo vlastně takové... noční rande, takže...nechceš se mnou chodit?" Řekl a já vykulila oči.

Nevěděla jsem co říct... Jo, bylo mi s ním dobře. Uměl parádně naslouchat a dobře se s ním povídalo. Jenže jsem si vzpomněla na Severuse... Chtěla jsem říct ne ale pak jsem si vzpoměla na Severusův podraz.

„Jo. Moc-moc ráda." Řekla jsem s úsměvem. No kdoví? Třeba se do něj časem zamiluju tak, jako jsem se zamilovala do Severuse.

Takže fajn! Právě jsem se stala oficiální přítelkyní Jamese Pottera.
A víte co? Jsem ráda. Jednoduše jsem ho objala a on mě objal taky. Takže teď když jsem jeho přítelkyně, mohla bych třeba zkusit udělat něco pro to, aby nyní můj vlasatý blázen plnil všechny úkoly do školy. No... rozhodně si to dám na seznam nesplnitelných přání, pak se uvidí.

„Miluju tě, Evansová." Pošeptal mi do vlasů. Tak... asi bych mu měla odpovědět.

„I já tebe." Řekla jsem a zavřela oči. Musím říct, že objímá báječně.

***

Ráno jsem se vzbudila na svém ostrůvku. James včera odešel s tím, že o něj budou mít ostatní strach. Rozhodla jsem se přeplavat zpátky na břeh. Prostě a jednoduše jsem přeplavala, když najednou co vidím! Další ostrůvek, který stál nedaleko místa, kde před chvílí byl ten můj.

Okamžitě jsem se tam vydala a zjistila jsem, že tam je Severus. Po tváři mi stekla slza, ale tu jsem setřela. Severus tu byl asi celou noc schovaný a poslouchal nás ,asi přišel pozdě a viděl mě Jamese... Třeba se rozhodl podívat, o co jde a usnul tady.

Jo, James sice včera říkal, že mě prý hledal, ale mně se tomu moc nechtělo věřit. Severusi, Severusi, Severusi, kdybys sakra přišel jen o chvilku dřív, tak bych si teď nemusela dělat hlavu s tím, jestli se třeba jednou zamiluju do Pottera. Ač o tom dost pochybuju.

Nu což, tak se uvidí. Každopádně je teď docela zima a bude už asi pět, tak bych měla jít do hradu... Ale přece tady nebudu nechávat Severuse samotného. Ne. Sice jsem do něj ještě trošku zamilovaná, ale už fakt jen trochu. A je jedno, že oba máme partnery, vždyť kamarádi můžeme zůstat furt. Jen už spolu nebudeme tak často.

Jemně jsem se Sevem zatřásla, on jen něco zamumlal, ale spal dál. Zkusila jsem to znovu. Stejný výsledek.

„Seve, vstávej, musíme do školy." Říkala jsem potichu a zase s ním zatřásla.

„Dobré ráno." Řekla jsem s úsměvem, když otevřel své tmavé oči.
Jen se na mě usmál, ale potom se zamračil, prohlédnul si mě nesouhlasným pohledem a odplaval pryč.

Začala mi stékat jedna slza za druhou. Jestli jsme ještě včera byli alespoň trochu kamarádi, tak dneska je to v tahu. A proč to tak je? Protože já blbka jsem si to, co k němu cítím nemohla připustit dřív, nebo radši neměla přiznávat vůbec.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne! Vypadni z mojí hlavy! Samozřejmě, že si Severus nemohl nechat ujít příležitost podívat se mi do hlavy. Nicméně to nevypadalo, že se má k odchodu, takže jsem ho z ní vyhodila a všechny ty slzy pustila ven. Stejně tak, jako toho, který za ty slzy může. Už je to pryč a nikdy se to do starých kolejí nevrátí...

***

„Lily! Tak co? Jak se ti spalo?" Sesypala na mě Ellie otázky. A mně to až teď došlo. Však to byla Ellie, která řekla Jamesovi, že jsem na jezeře. Takže tím tak co? myslela...

„Díky, Ellie." Řekla jsem a objala ji.

„Za málo, Lily." Řekla a já se usmála.
„Tak co? Jdeme se nasnídat?" Zeptala se a já přikývla.

„Počkej chvíli, jen si vezmu uniformu." Řekla jsem a Ellie přikývla a hodila přes sebe plášť.

Já se mezitím oblékla do příjemné látky svojí košile, vzala jsem si šedivou sukni, navlékla jsem si nadkolenky, obula boty, hodila jsem přes sebe ten teploučký hábit. Pak jsem si vzala tašku a vyrazila jsem spolu s Ellie na snídani.

***

„Lily, hádej, kdo tu je?" Řekla Ellie já se otočila ke dveřím, ve kterých byl James, který si právě mířil naším směrem. Netuším, kde nechal ostatní Poberty, ale nějak jsem je nepostrádala.

„Ahoj, Lily." Řekl a já se musela usmát.

„Dobré ráno." Řekla jsem.

„Můžu si k vám přisednout?" Zeptal se a já vykulila oči. Nebylo zvykem, že by se James na něco ptal. Ne, jednoduše když něco chtěl, vzal si to, nebo to udělal.

„Jasně." Řekla jsem s úsměvem a on se posadil vedle mě.

„Myslíš si, že ten Nápoj lásky bude složitý?" Zeptala se mě Ellie.

„Netuším, ale v učebnicích pro pátý ročník vypadá příprava docela jednoduše." Řekla jsem a cítila, jak si se mnou James pod stolem pokouší proplést prsty. No, jednoduše jsem mu to ulehčila a propletla jsem si prsty já s ním, na což se usmál.

To už Ellie přestalo bavit, takže se podívala pod stůl a když viděla naše spojené ruce, pousmála se.

„Hele, to je Srabák." Řekl James vesele a já jsem se otočila ke dveřím. Opravdu tam stál Severus. Sice jsem seděla daleko od něj, ale i přesto jsem viděla ty červené oči... To se určitě se Sarou  pohádali, jinak si to vysvětlit neumím.  Na malý okamžik zabloudil pohledem sem k nám, ale když viděl Jamese, zamračil se a vydal se ke Zmijozelskému stolu.

„To jsem ti chtěla říct." Řekla jsem s úsměvem.

„Ano?" Řekl James.

„Když už se se Severusem moc... nebavím, nechceš ho nechat normálně žít? Tím myslím, přestat mu nadávat, mlátit..a tak..." Řekla jsem nejistě.

„No..." Začal.

„Prosíííím." Řekla jsem a snažila jsem se udělat psí oči.

„Fajn." Řekl a já se usmála a dala mu pusu na tvář. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale tak co? Pěkně jsem se k němu přitulila a upila jsem ze svého hrnečku, ve kterém byl čaj.

Teď jsem vycítila něčí pohled. Rozhlížela jsem se po Velké síni. Nebylo tu tolik lidí, ale nikdo na mě nekoukal. Podívala jsem se za Ellie. 
No jo, jediný, kdo se na ně vždycky koukal a byl z hadí koleje je Severus. A ano, i tentokrát to byl on. Úplně mě propaloval pohledem. Jen jsem se na něj slabě usmála, při čemž odvrátil pohled.

„Lily, já si nechala učebnici na lektvary v ložnici." Řekla Ellie a bouchla se do čela.

„Mám jít s tebou?" Zeptala jsem se.

„Ne, já tam budu v cukuletu." Řekla Ellie a už byla pryč.

„Nechceš se po vyučování sejít v knihovně?" Zeptala jsem se hned Jamese.

„V knihovně?" Řekl překvapeně.

„Jo. Je mi jasné, že minimálně z přeměňování dostaneme úkol. A je mi předem jasné, že nemáš v plánu si ho udělat." Řekla jsem a James přikývl.

„Super." Řekla jsem s úsměvem a začala jsem se zvedat.

„Kam jdeš?" Divil se.

„Času je hodně a knihovna je blízko, co myslíš?" Řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval.

„To jdeš hned takhle po ránu do knihovny?" Divil se James.

„Jo." Řekla jsem s úsměvem a pokračovala v cestě.

„Tak počkej, já na to zapovězené místo půjdu taky." Řekl a já se na něj podívala jak na blbečka. Jako takhle, nebudu lhát, on to i blbeček byl, ale stejně...

Ahoj! Další kapitola je zde! 😊
Doufám, že se vám líbila. Nezapomeňte se podívat na SaymonMalfoy14 .
Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛