Skoro se nevyspal. Budil ho sebemenší zvuk nesoucí se do ložnice otevřeným oknem. Spal nahý a přesto mu bylo příliš horko.

Kdykoliv procitl, myslel na střídačku na ztraceného Rolanda a Tamařin kulatý zadeček v přiléhavé lycře pohupující se na sedle kola sem a tam. Jednou se vzbudil tak vzrušený, až ho vlastní tvrdá erekce překvapila. Obratem si vzpomněl na zmizelého přítele a vzrušení jako lusknutím prstů opadlo.

Sjel Roland do příkopu a zranil se? Srazilo ho auto? Sandra obvolala nemocnice a nikde po něm nebylo ani stopy. Na vyhlášení pátrání po pohřešovaném bylo potřeba čekat čtyřiadvacet hodin. Stefan si byl jistý, že Roland by Sandru neopustil. Navíc takhle neplánovaně. Tak co se krucinál mohlo přihodit?

Fyzická únava ho přemohla a znovu upadl do neklidného spánku.

Brodil se vysokou trávou. Slunce vysoko na obloze ho oslepovalo a tím víc si uvědomoval, že by ho stébla trávy měly šimrat na kůži. V tu chvíli před sebou na zemi něco spatřil. Kombinace mnohabarevného textilu se mísila s tělovou barvou. Udělal krok blíž. Zdálo se mu, že vidí zamotané údy. Hned chtěl vědět, jestli to není Roland, ale hlavu neviděl a bez pohledu do tváře, nedokázal nic určit. Sotva se stihl sám sebe zeptat, co to sakra má být a s trhnutím se opět probudil.

Prudce se posadil na posteli. Ztěžka oddychoval, bušilo mu ve spáncích a v uších slyšel vlastní splašený tep. Zrakem se snažil proniknout tmou, než pochopil, že je sám u sebe v bytě. Jednoduchým dechovým cvičením získal zpět kontrolu.

Neměl se od Rolanda oddělit. Měl jet s ním až domů, tak jak byli domluvení. Stále měl před očima Sandřin vyčítavý pohled, který na něj ve svých starostech o Rolanda vrhla, když se u ní pozdě večer stavil, aby se optal, jak situace vypadá. Vypadala stále stejně špatně. Nebo možná čím dál hůř. Roland se neobjevil.

Podíval se na budík, který hlásil tři hodiny v noci, a odhodil propocenou tenkou pokrývku. Vstal a šel do sprchy. Jestli se trochu nevyspí, bude v práci naprosto nepoužitelný.

Věděl, co mu pomůže. Ačkoliv si uvědomoval nepřístojnost situace, postavil se pod proud tekoucí vody a ruka mu sklouzla do rozkroku. Potřeboval se zbavit toho napětí. A tak povolil uzdu své fantazii a přivolal stále čerstvou vzpomínku na Tamaru.

Zatímco fantazíroval o jejích výstřihu, v mysli si vybavil její zvonivý smích a měl pocit, že se do něj znovu zavrtává pár čokoládových očí.