,,Tak jak jste si pokecali?" zeptal se Kälin, když se podporučík vrátil kolem osmé hodiny večerní do kanceláře na stanici.

Michael Huber se zarazil. V tu ránu mu došlo jakou chybu udělal. Mohl mít Kälin v autě odposlouchávací zařízení? Jak ho mohl takhle hloupě podcenit. Krev mu tuhla v žilách, když si repetoval, co Haslerovi říkal a jaký by to mohlo mít dopad.

Andreas Kälin se hlasitě rozesmál. ,,Máš špatný svědomí? Koukáš, jako bys spadl z višně. Měl by ses vidět, jak se tváříš!"

Podporučík si dlaní protřel tvář. V duchu si zopakoval, že s poručíkem musí vydržet tenhle jeden případ a třeba se pak naskytne možnost, jak se od něj cuknout, aby už s ním nemusel dělat přímo.

,,Asi potřebuju kafe."

,,Tak to bych si dal taky, když už tam jdeš," ozval se Kälin.

,,Jak jinak," utrousil podporučík a vyrazil ke kávovaru.

,,Nepřijde ti na Haslerovi něco zvláštní?" zeptal se pak kolegy, když se vrátil se dvěma šálky v rukou.

,,Mělo by?"

,,On nemá strach."

Kälin si odfrkl. ,,Obdivuješ jeho odvahu?"

,,Ne, tak to nemyslím. Znamená to, že z vraha nemá strach. Dvakrát mu unikl. To něco vypovídá."

,,Že je magor?"

,,Ne, mluvím o vrahovi. Stefan Hasler ví, že tomu člověku dokáže uniknout. Takže ten koho hledáme, oproti němu musí mít nějakou nevýhodu."

,,Jo, zřejmě nemá tak svalnatý stehna a rychlej běh," zavtipkoval Kälin. ,,Prostě si Hasler všiml, že má proti němu šanci a chytil se jí."

Hubera udivovalo, že Kälin stále ještě pochybuje o Haslerově intelektu. Jemu samotnému se naopak zdálo, že je na sociálního pracovníka bystrý až moc a byl by raději, kdyby tomu tak nebylo.

,,Nějaký novinky?" zeptal se, protože se mu zdálo, že poručík jinak sám nezačne.

,,Shodou náhod měl Hasler pravdu a směrem, kde se střetl s tím, koho hledáme, skutečně v růžku záznamu z kamery je vidět, že se tam něco událo. Ale pachatel stojí zády ke kameře, a je to tak špatný záznam, že nejde vidět nůž, ani jiné detaily."

,,Zase nic," povzdechl si Huber.

Kälin s mlasknutím znovu upoutal jeho pozornost. ,,Technici zajistili to kolo s propíchnutejma gumama. Třeba na něm najdou nějaký otisky."

,,Tam venku ve stojanu na to kolo mohl sahat kde kdo."

,,Kdo šahá bezdůvodně na ráfky cizího kola? Zkusme doufat, že se jich ten parchant dotkl, když gumy propichoval."

,,Jasně. Jinak nic novýho od techniků?"

,,A co by sis přál? DNA, který nemáme s kým porovnat?"

,,Rád bych, abychom se pohli vpřed. Vrah si z nás, ani z Haslera, zřejmě nic nedělá a pobíhá si tam venku."

Poručík stáhl nespokojeně rty do úzké linky a dal tak najevo, že výjimečně rozpoložení se starším kolegou sdílí. ,,No, trochu jsem protřídil naše kandidáty na vraha. Chceš si je projít, aby sme mohli zkusit sestavit nějakej profil?  ... Jakákoliv hypotéza by se mohla hodit. Máš ještě na to buňky?"

Ve skutečnosti se Huber cítil utahaný jako kotě,  ale protáhl se v ramenou a s hlubokým nádechem ke Kälinovi natáhl ruku. ,,Tak ukaž."

Snažil se soustředit na jména, data a obličeje těch, kteří na něj hleděli z fotografií, kterými poručík doplnil spis. Kälin si konečně přitáhl hrnek s chladnoucí černou kávou. Tak ji měl rád.

,,Musí to být strašně osobní. Hluboká rána, tak bolestivá, že dotyčnýmu nezáleží na tom, že ho každou chvíli sebereme a strčíme za katr..." mumlal si Kälin pod nos. Přemýšlel nahlas. Huber na něj nenápadně pohlédl. ,,Tak koho mu Hasler sebral, ... že ten chudák po něm jde za bílýho dne..."

,,To bude jen tim, že Hasler chodí spát i vstává se slepicema a po večerech se nikde necourá."

Kälin kývl hlavou ke straně, uznával, že to je poměrně uvěřitelné odůvodnění. Pak si povzdechl.

,,To je paradox."

,,Co?"

,,Celej den od rána do večera se snažíš pomáhat a brodíš se bahnem cizích lidskejch životů... a místo vděku za tvojí dobrotu se tě pak snaží jeden z nich odkráglovat..."