Poručík se nechal odvézt na policejní stanici, odkud pak Huber se Stefanem pokračovali k jeho domovu. Nejdřív oba mlčeli a zaobírali se vlastními myšlenkami. Popojížděli od semaforu k semaforu a bez většího zájmu pozorovali dění kolem.

,,Je možný, že vy už svůj tip máte?" zeptal se ke Stefanovu překvapení mlčoch.

,,Jak jste na to přišel?"

,,Ptal jsem se první," poznamenal s náznakem pobavení podporučík.

,,Možná," zavrtěl se Stefan na zadním sedadle policejní Audi. ,,Ale přijde mi lepší, abyste na to přišli sami. Třeba jsem vedle jak ta jedle."

,,Anebo nás jen zkoušíte?"

,,Vás? Ne! Pana poručíka? Možná."

Huber se snažil zachovat vážnou tvář. Ale Stefan si ve zpětném zrcátku všiml pobavených jiskřiček v jeho očích.

Měl říct nahlas, že jejich vrah to tolikrát zpackal, protože je mimo? Kousl se zevnitř do spodního rtu a slepě hleděl z okýnka.

,,Nebojíte se, že si vás doma znovu najde? Nepožádal jste o policejní ochranu."

Stefan nepřítomně zakroutil hlavou.
,,Asi si neuvědomuju, co se může stát. Děje se to všechno moc rychle. Spíš mi vrtá hlavou, proč Tamara odmítla potvrdit, že jsme se toho dne viděli," přiznal podporučíkovi, protože cítil, že může.

Podporučík Huber si ho prohlédl ve zpětném zrcátku. ,,A proč myslíte, že tomu tak je?"

,,Nevim. Zdálo se mi o jejím odmítnutí... Napadlo mě snad jedině, že čekala, že jí někam pozvu a já se na to nezmoh. Tak se jí to třeba dotklo."

Huber se té domýšlivosti nenápadně pousmál.
,,Prostě jen lhala, protože se bojí. Ale moc na tom nesejde, takže se tím nemusíte trápit."

,,Že ne?"

,,Ne, protože jste levák."

,,Asi jsem ztratil nit," hlesl unaveně Stefan a nechal hlavu padnout do opěrky.

,,Vrah je pravák. Prokazatelně."

,,Pfuu... tak to bych si nikdy nepomyslel, že mě tahle ptákovina vytáhne z maléru."

,,Ani bych neřekl. Stále se vás ten muž pokouší dostat. Takže před vaším domem bude od dnešního večera stát hlídka. Ráno vás odvezou do práce."

Stefan odmítavě zamručel. ,,Je to nutné?"

,,Je."

Zvědavost byla silnější než on a protože některé věci se nedaly lidem vyčíst z tváře, rozhodl se Stefan, že za pokus nic nedá.

,,Udělal jste nějakou chybu, že jste teď padl v nemilost poručíkovi?"

Podporučík Huber si dopřál několik sekund čas, aby si rozmyslel, jestli na tu otázku vůbec má reagovat. Upřímná mezilidská výměna se však podle něj zakládala na otevřených odpovědích a Stefan Hasler se taky otevřel. Zadoufal, že se z téhle výměny stane investice do budoucna a on z něj třeba vymámí ten jeho tip.

,,Udělal jsem jedno špatné rozhodnutí, které mi radila moje morální odpovědnost... No bohužel to bylo poněkud v rozporu s předpisy..."

,,Tipnu si... Nechal jste někoho proklouznout?"

Huberovi překvapeně povyjelo obočí. Pak zřejmě váhal, jestli a jak vůbec reagovat na Stefanovu poznámku. ,,Spíš byl jeden důkaz z nedbalosti znehodnocen," zabručel tiše.

Stefan obdivně hvízdl, ,,to bych do Vás neřekl, že jste typ, co porušuje pravidla."

,,Asi mi začíná měknout mozek, jak stárnu," pokrčil nad tím rameny podporučík a mile Stefana překvapil, když pokračoval dál. ,,Znal jsem rizika svého rozhodnutí. Ale... byl jsem přesvědčený, že ta žena jednala z nutnosti okolností a že je důležitější, aby jako matka zůstala se svými dětmi."

,,To se mi na vás líbí. Jste empatický a nasloucháte svým smyslům. Jsem si jistý, že vás mohli potrestat tvrději."

,,Jistě. Jednal jsem proti předpisům, to zaslouží tvrdý trest."

Stefan pokýval hlavou, ,,jenže potřebovali chůvu pro poručíka..."

Huber vydal zvuk podobající se zadržovanému kašli. ,,Možná," přikývl a jeho úzké rty se zvlnily v čemsi, připomínajícím úsměv.

,,Jsme tu," pronesl Stefan s pohledem na jednoduchou novostavbu, v které bydlel.

,,Nikam se moc nehrňte. Nejdřív se musím přesvědčit, že se u vás v bytě nenachází nečekaná návštěva."

,,To nebude potřeba," zavrtěl s odmítavým úšklebkem Stefan hlavou.

,,To nebyla otázka."

,,Jasně."

Vystoupili z policejního auta a Stefan se sotva rozhlédl kolem. Líným krokem kráčel ke vchodovým dveřím. Nehodlal schovávat hlavu do písku, rozhodl se problému postavit čelem.

Zatímco lovil klíč po kapsách, aby odemkl a staršího muže vpustil dovnitř, přihlížel mu zvědavě, jak obezřetně pátrá očima po okolí. Zůstal pak poslušně stát na prahu a v ruce cinkal klíčem s pár články řetězu z kola, místo přívěsku.

,,Všechno se zdá v pořádku," oznámil Huber, když vyšel ven.

Stefan se čtverácky usmál, jakoby tím potvrzoval svoje předchozí slova.

,,Díky za odvoz, vrchní komisaři."

,,Jak víte...?"

,,Umím to s internetem. Hezký večer," odvětil Stefan s přátelským úsměvem, než za udiveným podporučíkem zavřel dveře.