Stefan šlapal do pedálů a ukrajoval metry po cestě zpět na vrchol. Svaly protestovaly a hlásily únavu.

Slabý hlásek v hlavě mu našeptával, že se chová jako puberťák. Jenže jemu to v jeho životní situaci bylo jedno. Byl sám a protože kromě práce neměl žádné závazky, tak se mohl chovat jakkoliv bezhlavě chtěl.

Žádné kompromisy. Volnost.

To byl jeho život. Mohl každý den dělat, co ho baví a nemusel se za to cítit provinile. Znal to od kamarádů, kteří už našli svoje štěstí a založili rodinu. Před nimi to neříkal, ale nezáviděl jim. Tedy kromě manželek.

Hebké pohlazení a měkkost ženského těla. To mu chybělo celkem pravidelně, ale naučil s tím žít. Přebytečnou energii se pak snažil spálit při sportu. Někdy to pomáhalo líp, někdy hůř. Obvykle čím náročnější byla trasa, tím víc otupěla i mysl a to si pak chybějící článek ve svém životě tolik neuvědomoval.

Dojel ji později, než odhadoval. Obdivně pokýval hlavou a trochu zvolnil tempo. Chtěl se nejdřív pokochat. Zadeček se jí roztomile pohupoval ze strany na stranu, jak přenášela ve strmém kopci sílu do pedálů.

Nedařilo se mu potlačit úsměv. Vážně se sem hnal, jen aby ji znovu viděl? Jo! Neslyšně se uchechtl sám sobě. Pak znovu zabral a najel vedle ní.

,,Opět ahoj," zamručel a pohlédl na ni bokem.
Hnědovlasá cyklistka se k němu otočila s pootevřenými ústy a několik sekund na něj zmateně koukala.

,,Sis spletl cestu, ne?"

,,Ani ne."

,,Vždyť jsi s tvým kámošem chtěl jet opačným směrem."

,,Chtěl. Ale pak jsem se rozhodl, že si to dám ještě jednou, když už je tak pěkně," pod slunečními brýlemi z ní nespouštěl oči. Nezdálo se, že by jí jeho přítomnost vadila, zdála se jen překvapená. Nechal krátce sklouznout oči k jejímu rozepnutému trikotu, aby se popásl pohledem na jejích prsou, deroucích se ze sportovní podprsenky.

Pak musel rychle uhnout očima, aby nepojala podezření.

,,Jo, je až moc pěkně," chytila se jeho slov a opět mluvila přátelským, veselým tónem jako když ji s Rolandem potkali o půl hodinu dřív. ,,Šílený vedro. Měla jsem vyjet dřív."

,,Jsi v pohodě?" zeptal se okamžitě a obezřetně si ji znovu prohlédl. V krásné oválné tváři byla poněkud červená a zpocená. Nevypadalo to však na nevolnost.

,,Jo."

,,Pomahá nalít si vodu za krk."

,,Mám jí málo," vzdychla zadýchaně a poněkud zkroušeně.

Usmál se tomu a sáhl po jedné ze svých lahví.

,,Pozor," upozornil ji, když natáhl paži a za jízdy jí polil zátylek.

Zajuchala a zvonivě se rozesmála. ,,Děkuju. To je super."

V duchu si pomyslel, že by ji dokázal nadchnout i jiným výkonem. Na okamžik pustil otěže svojí fantazii a zkusil si představit, jak asi vypadá bez těch několika málo kousků lycry, co měla na sobě. Ucítil určité pnutí v jistých intimních partiích, takže se postavil do pedálů a chvíli šlapal vestoje.

Na vrchol přijeli společně. Snažil se na ni necivět, ale po očku sledoval radost zrcadlící se v jejím povykování a širokém úsměvu. Všiml si, že má velké, ale krásně rovné zuby. Určitě v dospívání nosila rovnátka. S tím se dokázal ztotožnit. Taky je míval. Předvedl jí na oplátku výsledek snažení svého zubaře a ze zadní kapsy vytáhl malý sáček gumových medvídků.

Nabídl jí. Zaváhala, ale pak si sundala sluneční brýle a natáhla k němu ručku s nehty nalakovanými světle růžovým lakem. Když k němu zvedla s díky pohled, zachytil se do osidel těch čokoládových zorniček a beze slova jí pohled oplácel.

To je ona! Cítil to. Tahle žena změní jeho život.