Huber přihlížel systematickému počínání Stefana Haslera za jeho počítačem. Bez ptaní se mu postavil za záda a koukal mu přes rameno.

,,Sakra, je toho dost," zabručel si pod nos Huber, když mu pak Hasler do ruky vložil čerstvou kopii z tiskárny. Přelétl ji očima a posunul po stole dál ke Kälinovi. Ten se na seznam zadíval tak soustředěně, až se mu mezi obočím vytvořily dvě hluboké vrásky.

,,Bohužel," přikývl Stefan a olízl si horní ret. ,,Ale myslim, že by se to vylučovací metodou mohlo nechat minimalizovat."

Huber se Stefanem pohlédli na Kälina, který si drbal několik dní neholenou bradu. Ten seznam, který Stefan během několika minut sestavil a vytiskl, posunul po desce stolu zpět doprostřed mezi ně.
,,Asi nám s tím budete muset pomoct. Nemůžeme ověřovat každého jednotlivce."

,,A jejich rodinné příslušníky," dodal s povytaženým obočím Stefan, ,,je dost dobře možné, že nehledáme... totiž nehledáte přímo našeho klienta, ale někoho z jeho okolí."

,,Ano?" naklonil Kälin hlavu ke straně.

Stefan kývl, ,,často se proti našim postupům brání víc rodiče anebo partneři či manželé klientů, než sám klient."

,,Tak se do toho pusťme, ať to můžeme posunout dál a případné podezřelé proklepnout nejdřív v databázi."

Stefan se zahleděl do monitoru. Neměl nejmenší chuť jednotlivé případy znovu otevírat a šťourat se v nich, moc dobře si ale uvědomoval, že to dluží hlavně Rolandovi a jeho rodině.

,,Nějaký nápad odkud začít?" nadhodil Stefan, aby se jim příliš nepletl pod nohy. Ve skutečnosti jeho mozek s tříděním už začal, ale on chtěl, aby se k těm výsledkům dobrali i oni vlastní cestou. Stejně by poručík na jeho mínění nedal.

Huber pohlédl na Kälina, aby ho nechal udávat směr.

,,Jsou to všechno jen případy, které jste vedl vy?" zeptal se po chvilce uvažování poručík.

,,Anebo spolu s někým dalším."

,,Vytřiďte ty, které šly výhradně pod vaším jménem," poručil Kälin. ,,Tohle se zdá být hodně osobní. Zdá se, že se vážně pokouší dostat jen vás."

Stefan kývl na srozuměnou a s hlubokým nádechem se zahleděl do monitoru. Jmen ubylo o více než polovinu.

,,Dá se o některých ze zbylých případů naopak říct, že probíhaly s klidem... bez problémů?"

Stefan nakrčil pochybovačně čelo. ,,Ani moc ne."

,,Nějaký, kde v případu nefiguroval žádný muž... jak jste ho popsal - ve středním věku, průměrné výšky a váhy, se špatnou pletí... ať už jako chráněnec nebo příbuzný či osoba blízká?"

S hlubokým nádechem Stefan zavřel oči a pokoušel se vyvolat obrazy v paměti. Jeho vědomí se bránilo. Nesnášel vzpomínat na ty vzteklé, zklamané i vyděšené tváře. Působilo to jako sebemrskačství.

,,No tak, soustřeďte se," uslyšel za svými zády Huberův hluboký, klidný hlas.

Pomalu pokýval hlavou a po nějaké chvíli s jistotou vyškrtl několik jmen. Ženy samoživitelky, postarší pár s anorektickou dcerou, obézní pár s těžkovychovatelným teenagerem s ADHS...

,,Kolik jich zbývá?" zajímalo Kälina.

,,Osm," odpověděl Huber, který stále postával za Stefanovými zády.

,,Fajn, s tím se dá pracovat. Vytiskněte to. A nejlépe rovnou i adresy a telefonní čísla. Všechno co máte."

Stefan beze spěchu popadl myš, aby splnil poručíkovo přání. Ten se opřel rukama o Stefanův stůl a naklonil se blíž.

,,Nevzpomněl jste si během toho hledání na někoho? Nenapadá vás nic?"

I Stefan se opřel loktem o desku stolu a natočil se k poručíkovi.
,,Ne," vydechl znaveně a bez mrknutí opětoval Kälinův ostříží pohled.

Pak sáhl do kopírky a na stůl hodil několik výtisků. Poručík mezitím vytáhl z kapsy telefon, který se hlásil vibrováním o pozornost.

,,Vezmu to," zabručel Huber a natáhl ruku po podkladech.

,,Ty to radši nech bejt," odbil ho poručík a odtrhl oči od telefonu, aby ho lehce varovným pohledem odradil od jeho záměru. Sám papíry sebral ze stolu. Stefan zvědavě přihlížel, jak Huber s naprostým klidem zvedl ruce na obranu do vzduchu a otočil se na podpatku k odchodu.