Stefana do nemocnice odvezly Sandra s Lorenou, ačkoliv se dcera bránila zuby nehty. Zdála se mu skoro říčná, když ji Sandra okřikla, že buď pojede s nimi anebo že pojede se Stefanem sama. Lorena musela uznat, že Sandra není ve stavu, aby řídila a tak vzala klíčky a se vzdorovitým výrazem je mlčky odvezla.

Zavolání od poručíka Kälina přišlo jako na přání. Stefan se zrovna v čekárně na pohotovosti rozhodoval, jestli nejdřív zavolat anebo později rovnou zajet na policejní stanici.

Policisté do špitálu dorazili, když ho ještě lékař ošetřoval, ale následně se spolu posadili ve vestibulu. Vyprávěl jim nejdřív o tom, jak přišel k drobné řezné ráně a ačkoliv jim skepsi dokázal vyčíst z tváře, přidal i zážitek z rána, kdy na něj útočník mířil pistolí.

,,Poznal jste toho člověka?"

,,Ne. Jak říkám, měl tvář zahalenou šátkem."

,,Máte nějakého svědka?" zeptal se s nevírou v hlase poručík.

Přišlo mu to únavné. Copak si myslí, že si snad ublížil sám? Jakým směrem vyšetřování vede?

,,Nemám. Ale napadlo mě, že by před budovou měla být kamera, která možná toho muže zachytila."

,,Ověříme to. Mimochodem, navštívili jsme slečnu Tamaru Bühler. A máme pro vás špatnou zprávu, pane Hasler. Vaše alibi nepotvrdila."

Stefan přeskočil pohledem mezi policisty z jednoho na druhého. To nechápal. Vždyť spolu jeli a bavili se. Ztěžka polkl.

,,Co prosím? Ale vždyť to není možné! Jeli jsme společně víc jak půl hodiny."

,,To rezolutně odmítla," pronesl poručík Kälin a Stefan z jeho hlasu opět vytušil náznak zadostiučinění. Strašně mu ten chlap lezl na nervy.

,,Dobrá odhlédneme od faktu, že nemáte jasné alibi a podíváme se na to trochu jinak. Myslíme si, že je čas promluvit si o vaší práci, kterou jsme dosud vynechali."

Stefan si hřbetem prstů přejel po čelisti a když si to nervózní gesto uvědomil, ruku spustil do klína.

,,Pracuju pro KESB," broukl.

,,To jsme si taky zvládli zjistit. Díky. Radši nám přesněji povězte, jaká je vaše pracovní pozice?"

,,A to jste si nenašli?" rýpl si zpět Stefan a Kälin ho zpražil tak ostrým pohledem, až sebou sotva znatelně cukl. ,,No...  KESB se zabývá ochranou práv dětí i dospělých. Já už nepracuji takříkajíc v terénu, ale moje pracovní náplň spočívá v prověřování podkladů situace klientů a podílím se na rozhodnutích ohledně řešení dané situace."

Kälin s Huberem si vyměnili krátký pohled. Stefan se pokoušel jejich nonverbální komunikaci nějak intepretovat. Nelíbili se mu jako parťáci. Vůbec spolu neharmonizovali. Buď spolu pracovali teprve krátce anebo si příliš nerozumněli.

,,Nešlápl jste v poslední době někomu na kuří oko?" zajímalo Kälina a když na něj Stefan jen němě zamrkal, přeformuloval otázku. ,,Nějaký složitý případ v poslední době jste neměl?"

Stefan pokrčil rameny a ačkoliv otázky pokládal poručík Kälin, natočil se trochu víc čelem k podporučíkovi. Jen aby dal najevo, že by se raději bavil s ním, ,,všechny jsou složité. Vždycky se najdou přímo klienti, někdo z jejich rodinného kruhu anebo někdo blízký, kdo nesouhlasí s naším rozhodnutím a postupy."

Poručík kývl. Jistěže tuhle situaci znal z pozice policisty jako svoje boty. I Stefan si zvykl na různorodé, někdy téměř odtažité reakce lidí, když jim odpověděl na otázku, co za práci vykonává. Někteří si sociální péči KESBu spojovali se slíděním v soukromí a jiní zase s posíláním dětí i dospělých do léčeben a náhradní péče.

,,Můžeme zajet do mojí kanceláře a já vás s tím, ähm, ne zrovna krátkým seznamem posledních uzavřených případů seznámím. Jen bych potřeboval informovat nadřízeného."

,,Jde o vyšetřování vraždy, potřebujeme přístup ke všemu," zdůraznil Huber.

,,Já bych řekl, že jde o vraždu plus dvojitý neúspěšný pokus," zašklebil se Stefan.

Huber se s houpnutím zvedl ze židle. ,,Jistě, tak se na to pojďme vrhnout. Do třetice by to totiž tomu šmejdovi mohlo vyjít."

Stefan za ním pár vteřin jen rozpolceně hleděl.