Za okny se pomalu snášely vločky z oblohy a já byla nesmírně šťastná, že jsem právě teď ve vyhřáté kavárně a nemusím mrznout v ulicích Dublinu

S holkama jsme si daly před třemi hodinami rozchod a já už dvě hodiny popíjela čaj v jedné útulné kavárně a vyřizovala emaily, které jsem po celou dobu své dovolené nechala samozřejmě až na poslední chvíli. Zrovna jsem rozklikla další, když mi někdo přikryl oči rukavicemi a se snahou o hluboký hlas řekl ,,hádej, kdo jsem"

,,Nellie, tebe poznám kdykoliv" lehce jsem se usmála nad smutným výrazem Lie přede mnou, která si sedla naproti mně

,,To není fér! Poznáš mě vždycky" nafoukla tváře na znak uraženosti a já se zase zasmála. Natáhla jsem se přes celý stůl a svými ukazováčky jí tváře 'propíchla'. Okamžitě se začala culit. Nevím, jestli kvůli mně nebo kvůli chlapci, který ji přišel obsloužit

Znovu jsem se tedy začetla do emailu, ale ne na dlouho. Další dvě příchozí osoby mi totiž notebook zaklaply a mně pohled zůstal na nakouslém jablíčku

,,Alespoň teď tu práci nech být!" řekla Lucille, která se začala cpát vedle mě k okýnku. Izzie udělala to samé, akorát přelézala přes Lie, která si namotávala pramen vlasů na prst a mrkala na obsluhu

S protočením očí a tichým ,,máš něco v oku?" jsem se chtěla otočit na hnědovlásku vedle mě, ale náhlá bolest holeně mě donutila se podívat na Nellie, která moji tichou narážku asi slyšela a kopla mě

Když si konečně všechny objednaly, kluk odešel a Nellie si mohla hlavu vykroutit, aby přes moji hlavu viděla na jeho zadek

,,Holky, ten po mně jede!" otočila se na nás tři a culila se jak měsíček na hnoji. Pořád nenašla lásku svého života, ale v horoskopu se dočetla, že ji potká co nejdříve

,,Lie, nejsem si tím tak zcela jistá..." řekla Lucille, která narážela na situaci, kdy se zjevila Izzie. Kluk na ní mohl oči nechat a vypadalo to, že si Nellie vůbec nevšímá

Ani mě nepřekvapilo, když Lie donesl místo čokoládového zákusku jahodový a Izzie pod svým hrnečkem našla telefonní číslo

Radši jsme všechno hnedka zaplatily a odešly, protože kdybychom tam zůstaly jen o chvilku déle, Nellie by mu ten zákusek hodila na hlavu. Na hotelu jsme si zabalily kufry a zaplatily pokoje

Vydaly jsme se na letiště, odkud nám mělo za hodinu letět letadlo do Londýna

Na letišti jsme našly správný terminál a přepážku k odbavení. Ukázaly jsme naše doklady a odevzdaly zavazadla. Přes kontrolní bránu jsme prošly bez pípaní. Tedy... Až na Izzie, která hned po ohlušujícím zvuku začala rudnout. Nakonec se zjistilo, že si zapomněla sundat náhrdelník

Po hodince, kterou jsme strávily v tranzitní hale, jsme konečně nastoupily do letadla, kde jsem okamžitě zapla notebook a začala znovu pročítat emaily

---------------------------

Vystoupily jsme z letadla a já si úlevně vydechla. Konečně doma

S holkama jsme si odebraly naše kufry a čekaly jsme na Lele, která nemohla najít svůj černý kufr. Chtěla jsem jí pomoct, ale ona se najednou někam rozběhla. Když jsem se podívala tím směrem, uviděla jsem 5 chlapců. Jeden z nich v ruce držel poutko od kufru Lucille. I s Nellie a Izzie jsme se rozběhly za ní

,,Hej! Vrať mi můj kufr!" křičela Lucille přes celou letištní halu, ale brunet to asi neslyšel. Využila jsem své rychlosti a předběhla Lele, která potřebovala propadnout dech. Když už jsem byla těsně za chlapcem, poklepala jsem mu na rameno a on se polekaně otočil

,,Omlouvám se, ale asi jsi vzal mojí kamarádce kufr" poukázala jsem na visačku, na které stálo její jméno a kluk lehce zbledl

,,Já... Omlouvám se! Mám podobný, asi jsem si je spletl" plácl se dlaní do čela a kluk vedle něho se začal smát

Podívala jsem se na něho...

... A v tu chvíli se modrá smíchala s hnědou

Ahojky! 👋❤️

Nový díl je tu! 🙈

A už teď se na scéně objevili kluci... 🤤💖

Díl věnuji Horan_N_93 😍

Užijte si poslední hodinky víkendu a já se s vámi loučím...👋

Vaše NormalGirl005 🙈