Příchozí hovor
[Přijat]

,,Už mám čas. Chceš si povídat?"

,,Jo, jasně! Máš vážně čas, jo?"

,,Jo."

,,Dobře."

,,Tak o čem?"

,,O čemkoliv."

,,Tak začni."

,,Dobře. Taaakže... rumba už uklidil. Byl jsem se venku projít a viděl jsem obřího psa. Vlkodad? Vlkodan? Teď nevím."

,,Vlkodav."

,,Jo, tak vlkodav. Byl hrozně roztomilej a jeho páníček mě nechal si ho hladit. Řekl mi, že spousta lidí se velkých psů bojí, ale že ti bývají většinou naopak milí, protože si narozdíl od těch malejch nemusí vybojovávat respekt. Hustý, co?"

,,Jo."

,,A taky jsem viděl veverku. Aspoň myslím."

,,Takže sis to užil."

,,Yes. A taky jsem trochu přemýšlel. Asi už Taeho dostávám pomalu z hlavy."

,,Nice. Možná už nebudeš tak natvrdlej."

,,Ha ha."

,,Je to pravda."

,,Hm."

,,Hele, tys měl u nás včera návštěvu?"

,,Jo, kámoš ze střední. Vadí to?"

,,Nene, jen jsem si všiml vytahnutých bačkor a zapomněl jsem se zeptat."

,,Aha. A nevadí to teda? Chtěl
jsem se tě zeptat, ale nechtěl
jsem rušit."

,,Jo, ne, nevadí. Můžeš si klidně uspořádat párty, pokud ti to jde líp než nabalování."

,,Nech už toho. No tak nejsem Don Juan jako ty, no. Nemusíš mi to furt připomínat."

,,Pff, Don Juan, jo? Tak to dík."

,,A ne snad? Sukničkář jak se
patří. Celej ty."

,,Ne, protože já s nima nespím."

,,To je další věc, co furt ještě nechápu."

,,Co na tom nechápeš?"

,,Proč to děláš? Vždyť jsme jenom kámoši. Spolubydlící."

,,Protože se mi líbíš."

,,Líbí se ti každej druhej."

,,Ne, zatím jenom tři lidi se mi líbili."

"Já a tvoji dva ex?"

"První ex je holka. Líbíl se mi ještě jeden kluk, se kterým jsem se seznámil v zahraničí. Ale neměl jsem dost odvahy se ho zeptat na číslo. Nebo aspoň na jméno."

,,Aha..."

,,Aha... pff."

,,Co zas?"

,,Ty neumíš vůbec normálně komunikovat."

,,Jak to? Vždyť jsem neřekl nic divnýho."

,,Aha..."

,,Nevysmívej se mi, tohle
říkají všichni! Není na tom
nic k smíchu!"

,,Není na tom nic k smíchu!"

,,Takhle jsem to neřekl!"

,,Ne, Jimin to takhle neřekl!"

,,Přestaň takhle mluvit!"

,,Přestaň, Yoongi, přestaň!"

,,Takhle neskuhrám!"

,,Že ne?"

,,Ne."

,,Aha..."

,,Hele!"

,,Co je? To není nic k smíchu."

,,Přestaaň."

,,Proč?"

,,Protože je to otravný."

,,Ne víc než tvoje popěvky."

,,Popěvky?!"

,,Popěvky?!"

,,Hej!"

,,Hej!"

,,Já to típnu!"

,,Jako cigaretu, jen do toho, jestli si troufneš."

,,Proč bych si neměl troufnout?"

,,Protože bydlíš u mě."

,,A?"

,,Dneska dělám večeři."

,,A?"

,,Ještě se mi nechce končit hovor."

,,A?"

,,Tobě taky ne...?"

,,Tobě taky ne...?"

,,Nojo, chápu. Odteď mlčím."

,,Vidíš, jak to jde."

,,Ale jenom, že jsi Park Jimin."

,,A kdybych nebyl?"

,,Píp píp píp..."

,,Haha, oukej."

,,Už ti někdo řekl, jak pěkný máš oči?"

,,Takhle ty 'normálně'
komunikuješ?"

,,Jo. Tak?"

,,Ne, mám oči jako každej jinej. Hnědý."

,,Aha? No, tak ti to říkám teď já."

,,Eh, díky."

,,A už ti někdo řekl, že občas mluvíš ze spaní? Nahlas?"

,,Jo, moje máma."

,,Má pravdu. Předevčírem jsem ti šel dát kalhoty do pokoje, protožes je zas nechal v koupelně, a tys něco říkal."

,,Co jsem říkal?"

,,Upřímně? Mluvil jsi o Taem, pak že máš práce až nad hlavu. Mám dojem, že ten sen byl ale o zachraňování světa..."

,,Jo, to byl..."

,,A zachránils ho?"

,,Ne. Zdálo se mi, že jsem se
octl pod zemí. I v tom snu jsem
říkal, že se tam nedá dýchat.
Probudil jsem se hlavou v
polštáři, vážně jsem se dusil."

,,Něco takovýho se mi taky jednou stalo. Myslel jsem, že prší, ale akorát jsem byl celej zpocenej."

,,Z čeho?"

,,Byl jsem nemocnej, už si to moc nepamatuju."

,,Aha. Mně se jako malýmu zdálo,
že jsem si došel do kadibudky na záchod a pak jsem se probudil počůranej."

,,Haha, jo to mně myslím taky, akorát ne s kadibudkou."

,,Fakt?"

,,Jo."

,,Hustý."

,,Jo.
...ježiš, to je hodin. Měl jsem dojít za kolegou něco řešit ještě."

,,Aha. Tak teda ahoj?"

,,Díky, čau."