XXXIV.
Volám...
[Hovor přijat]
,,Copak?"
,,Panikařím. Jsem v obchodě, co mám dělat?"
,,Je tam Tae?"
,,Jo!"
,,Tak klid. Soustřeď se na mě."
,,Ok..."
,,Koupil jsi všechno?"
,,Nevím! Ježiši."
,,Jimine, zklidni. Koukni se do košíku."
,,No?"
,,Mrkve. Citróny, dva. Jablka. Těstoviny. Sýr, tři balení. Zmrzka. Kečup. Broskve, dvě bale-"
,,Nemám broskve!"
,,Fajn. Jdi pro ně. Jestli máš už i řapík, popadni broskve a můžeš jít v klidu domů."
,,Hmh. ...Ježiš! Je tam!
Co mám dělat? Co mám dělat?"
,,Jdi tam a opakuj při tom, co ti řeknu, jo?"
,,Uhh, dobře, dobře."
,,Musím vzít ještě broskve."
,,Musím vzít ještě broskve..."
,,Koupil jsem ti taky to, co máš rád."
,,Koupil jsem ti taky to,
co máš rád...?"
,,Máš něco na večer?"
,,Máš něco na večer?"
,,Ne, já nic."
,,Ne, já nic."
,,Spolu? Klidně."
,,Spolu? Klidně."
,,Jo, můžeme se kouknout na ten slíbenej film."
,,Jo...? Můžeme se kouknout
na ten slíbenej film."
,,Ne, zítra jsem chtěl jít do baru. A ty?"
,,Ne, zítra jsem chtěl jít do
baru."
,,A ty?"
,,A ty?"
,,Jo aha. Jsem rád, že ti to neva."
,,Jo aha. Jsem rád, že ti to neva."
,,Já vím, nemusíš mi to říkat tak často, haha."
,,Já vím, nemusíš mi to
říkat tak často, haha."
,,Taky tě miluju, už se nemůžu dočkat na večer, až si zašukáme."
,,Hele!"
,,Nekecej a opakuj."
,,Uh. Taky tě miluju, už se
nemůžu dočkat na večer."
,,Bez toho vzdychání by to nešlo?"
,,Ne."
,,Je ještě v dohledu?"
,,Kdo? Jo, ajo. Ježiš, haha.
Ne, už ne. Jsem mimo.
Jdu k pokladně."
,,No vidíš, zmákls to na jedničku."
,,Fakt?"
,,Jasný."
,,Ale bez tebe bych to nedal."
,,Nojo, nejsi první koho tahám z brindy. Tohle je moje zatím nejúčinnější metoda."
,,Jaká?"
,,Odvést pozornost."
,,Aha. Tvůj hlas se hezky
poslouchá."
,,Jo, tvůj taky. Hlavně, když říkáš, že se těšíš na večer a že mě miluješ."
,,Aha..."
,,Sluší ti to, když se usmíváš."
,,Cože? Ty jsi tady?"
,,Ne, ty trupko, slyším to v tvým hlasu."
,,Aha, heh."
,,Tak už pojď domů, jo?"
,,Dobře. Děkuju moc, tak ahoj."
,,Pa."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro