Volám...
[Hovor přijat]

,,Prosím?"

,,Ahoj, Yoongi."

,,Jo, ahoj, Jimine."

,,Nechceš si povídat?
Pokud máš teda volno."

,,Na tebe mám volno vždycky."

,,Heh, fajn..."

,,Tak o čem se chceš bavit?"

,,Nevím."

,,Já vím. Co je teda teď mezi náma?"

,,Asi jenom kamarádství?
Já sám nevím."

,,Hm...
ok, beru."

,,Víš co ale nechápu?"

,,No?"

,,Že říkáš, že s nikým nespíš, ale pořád si někoho taháš domů."

,,A?"

,,A to je divný."

,,Jo takhle... tobě to ještě nedošlo. Vždyť jsem ti to říkal, nechávám si místo v posteli pro tebe."

,,A co teda děláš s těma všema...?"

,,S většinou nic moc, no. Jenom občas trochu povolím, když to opravdu stojí za to, ale nikdy to není úplně ono. Bůh asi zkouší, kolik toho vydržím. Viděls toho z pondělka? Ty vole, to tělo."

,,Jo, viděl. Chodil po domě
celou dobu napůl nahej."

,,Nedělej, žes nebyl rád."

,,Haha, jo, docela jo."

,,No vidíš."

,,A co teda vždycky děláte
nahoře v pokoji?"

,,To bys chtěl vědět, co? Haha."

,,Eh..."

,,Ježiši... jenom honička, klid."

,,Honička...? Eh, no fuj, Yoongi!"

,,Cos čekal? Vážně bys se sebou měl něco dělat."

,,Já...? To si děláš srandu. Honička,
ty vole, honička. Co to má bejt? Co teď mám dělat se svým nevinným svědomím?"

,,Můžeš se k nám přidat."

,,...budu dělat, že jsem to neslyšel. A už s tím přestaň."

,,Ježíš. Chudák tvoje nevinná dušička. Ale jestli ti to vadí, tak fajn. Klidně si už domů přestanu tahat kluky."

,,To je dobrý, ty jsi pánem
domu."

,,To už neříkej."

,,Proč ne?"

,,Protože nejsem charita. Platíš půlku? Platíš. Jsme si rovni. A navíc... no, to je fuk."

,,Co je fuk?"

,,Prostě to neříkej."

,,Dobře, pane domu, haha."

,,Proč jsem to čekal?"

,,Protože spolu bydlíme."

,,To zní dobře. Řekni to ještě."

,,Bydlíme spolu."

,,Rajská hudba."

,,Občas jsi šáhlej."

,,Vždycky jsem šáhlej, bacha na mě."

,,Ne, někdy jsi i milej."

,,Děláš, jako kdybych tě šikanoval."

,,A ne snad?"

,,Kdy třeba?"

,,Včera? Jaks mi vletěl do pokoje, když jsem se převlíkal? Nezaklepals."

,,Pálilo se ti tam jídlo, ještě bysme vyhořeli."

,,Ale zaklepat je slušnost.
Ts, takhle mě očumovat."

,,Hned jsem si zakryl oči!"

,,Vždyť já vím, si
dělám srandu, bože."

,,No jo furt."

,,Víš, co se dneska stalo?"

,,Co?"

,,V obchodě byl Tae..."

,,No a? Já jsem ho tam viděl už milionkrát."

,,Cože? Nic jsi mi neřekl."

,,Neptal ses. Proč bych ti to měl říkat?"

,,Já nevím, jsem z toho teď v rozpacích."

,,Aha... No a co? Pozdravili jste se, nebo...?"

,,Zpanikařil jsem a šel domů. Mám všechno, cos chtěl, ale chybí mi šunka. Ještě nějaká v lednici je,
ale je jí málo."

,,To je v pohodě. Jsi na tom dobře, je vidět, že moje přítomnost ti pomáhá."

,,Pomáhá? Vždyť jsem se
zachoval jako debil."

,,Víš, co jsem udělal já, když jsem viděl svýho ex?"

,,Ne."

,,Buď rád."

,,Cos udělal?"

,,Nevím, jestli to to chci říkat, nikdo to neví... uh, tak fajn. Ale jenom, že ti věřím a kvůli tvýmu dobrýmu pocitu."

,,Díky!"

,,Uhhh... Vrhl jsem se na něj, dusil ho v obětí a celej ubrečenej jsem ho prosil, ať se dáme zase dohromady."

,,Ty???"

,,Jo, já."

,,Wow..."

,,Eh, fuj, to je hrozná vzpomínka."

,,Proč?"

,,Ty se furt tak vyptáváš... Protože mě odmítnul, ne asi."

,,Aha."

,,Co uděláš ty, až ho uvidíš příště?"

,,Zase uteču?"

,,Ne."

,,Pozdravím ho?"

,,Myslíš si, že o to stojí?"

,,Ne..."

,,Takže co uděláš?"

,,Budu ho ignorovat?"

,,Už je to lepší, ale ještě existuje elegantnější alternativa. Zábavnější."

,,Jaká?"

,,Budeš předstírat, že máš kluka. Můžeš mi třeba zavolat, na tom nesejde."

,,Já ale nechci lhát."

,,Srabe. Ale chápu. Tak ho ignoruj, jo?"

,,Zkusím to. Ježiš! Promiň,
já už asi budu muset jít,
tak ahoj."

,,Čus."