,,Pane na nebi," zašeptal si Jimin a rozběhl se k Yoongimu u keře.

,,Cos dělal? Přejedl ses?" ptal se ho a hladil po zádech, zatímco ten zvracel. Z malé tašky vytáhl balík kapesníků a čekal, až bude Yoongi hotov, aby mu mohl jeden dát na utření pusy.

,,Nevěděl jsem, že to myslíš vážně..." zamumlal, když už to na chvilku vypadalo, že je konec.

,,Na," podal zbledlé tváři ubrousek, jakmile se přestala hrbit. Ta ho vděčně přijala.

,,Promiň," promluvil znovu, když se Yoongi pořád k ničemu neměl. Dostalo se mu jen tichého pokývání hlavou.

,,Radši tě doprovodím domů," otočil hlavu ke kamarádovi a za pomalé chůze mu položil ruku na záda. Znovu se dočkal jen slabého pokývání hlavou.

,,Nebolí tě břicho?" staral se. Yoongi zavrtěl hlavou.

,,Ani hlava? Nemáš teplotu?" ujišťoval se ještě a sám zkusil porovnat teploty jejich čel.

,,Přišlo to jen tak, nebo ses i předtím cítil špatně?" vyzvídal Jimin, neboť jinak by neměl co říkat a zároveň měl pocit, že je jeho povinností zkontrolovat ho.

,,Jen tak," zachraptěl tiše Yoongi, načež si odkašlal.

,,Z čeho myslíš, že to máš? Ze Slunce? Ze stresu? Z jídla?" kráčeli vedle sebe a Jimin ze strany sledoval Yoongiho, který koukal vpřed.

,,Ze stresu asi," odpověděl tázaný a nervózně se podrbal na zátylku. Jakmile přišlo na první setkání z očí do očí, Yoongiho statečný rytíř se vždycky někam zdejchnul. ,,Možná i ze Slunce, dneska pálí."

Jimin si všimnul, že se od něho Yoongi nepatrně odvrací. Chudák, pomyslel si. A tak jen potichu šli. Yoongi po paměti, Jimin podle něj. Ani jeden nevěděl, o čem by si měli povídat. To bylo snad poprvé od doby, kdy si Yoongi poprvé spletl čísla.

Právě, když už začínalo být ticho mezi nimi pro oba dusivé, ocitli se u místa bydliště staršího.

,,Chceš jít dál?" otevřel Yoongi a postavením svého těla Jimina pobízel dovnitř. Ten se nenechal dvakrát prosit a s rukama nervózně spletenýma vstoupil vrátky na cizí pozemek. Vždycky chtěl bydlet spíš v domku než v paneláku, takže už se s mírným úsměvem rozhlížel kolem.

,,Něco k pití?" zdvořile se tázal domácí, který za chůze nabyl zase zpět své barvy, když usadil hosta na gauč.

,,Nene, děkuji. Máš to tu moc hezké."

,,Dík, kdy se nastěhuješ?" nadhodil ze srandy Yoongi od kohoutku, u kterého si vyplachoval ústa a následně natáčel pití.

,,Dneska. Kdy se ty vystěhuješ?" vrátil mu Jimin sarkasticky stejnou mincí.

,,Dvě noci tady s tebou přespím a pak uvidím podle toho, jak moc unavenej z tý divočiny budu." dosedl Yoongi na gauč a udělal si narozdíl od Jimina – klasické sezení žen ve středním věku, noha přes nohu, ruce spojené na koleni – pohodlí – nohy od sebe, jakýsi pololeh, ještě pivo do ruky a mohl by hrát ve filmu.

,,Divočina? Koukáš rád na dokumenty o zvířatech?" dobíral si ho Jimin.

,,Co já vím, ty jsi tu milovník všeho živýho," pokrčil rameny pan Divočina.

,,Jo, to jo," přitakal milovník. Hned na to mu zazvonil mobil, až se lekl.

Hovor přijal.